12.08.2011 [19:00], Amisha, ze série Vlčí srdce, komentováno 20×, zobrazeno 2631×

Edward a Jacob...

Seděl a nemohl se dočkat, až vyrazí. Byla to teprve hodina třicet pět minut a šest vteřin. Sedm.
Zmačkal plechovku i s colou a hodil ji do koše. Díval se, jak vyšplíchla na světlý koberec.
Rychle vzal kytku z protějšího rohu místnosti a strčil jí do tý skvrny. Mnohem lepší. Toho si nikdo nevšimne. Kdo měl taky ten úžasný nápad, dávat sem béžový koberec? Sue se musela zbláznit. U nich doma bude všechno ze dřeva, aby se to dalo setřít.
Hrozně se mu líbilo, jak Bella kousek po kousku zařizovala jejich domeček, kterému už beze studu oba říkali doma.
Nejvíc ho bavilo hádat se o barvách na stěny, ale jenom proto, aby se mohli pak stejně vášnivě usmiřovat. Zdálo se, že to Belle nevadilo. Vypadala den ode dne spokojenější.
Tetelil se blahem a s ním i celá smečka. Všichni jim to štěstí přáli. Hlavně to přáli ale sobě. V domečku byla obrovská kuchyně, kam se všichni pohodlně vešli, a tak mohli pořádat závody v pořádání čehokoli.
Teď tu ale seděl jako magor, zavřenej mezi čtyřmi stěnami, a měl čekat. Zakázali mu se i proběhnout, že by to stejně nevydržel a vyrazil ke Swanům.
Povzdechl si a popotáhl si triko. To čekání ho zabije. Jak by nějaká pověra mohla zkazit jeho lásku?
Nejraději by Bellu vzal k moři, tam se s ní procházel do poslední chvíle, a pak by jenom spokojení a usmátí skoro do bezvědomí dorazili na útes, kde by si řekli ano. Rychle by ji sbalil a utíkal s ní do srubu, na oslavu je přece nepotřebují. Ostatní se dokážou zpít do němoty i bez nich. No ne? Tím spíš, když to bude na jeho účet. To budou i zvracet s úsměvem.
Zašklebil se nad svými myšlenkami. Už potřetí šel zkontrolovat hodiny, jestli jim nedošla baterka. Určitě jsou pokažený. Jenomže to by byly i v kuchyni a u Setha v pokoji. Čistě pro jistotu volal i Jaredovi, ale ten se chechtal tak nahlas, že mu málem utrhl ušní bubínek.
O dvě hodiny později měl na sobě už oblek. Nechápal, proč musí mít smoking, ale Sue na tom trvala. Vypadá jako idiot a ta věc na krku ho škrtí. Strhl to a zahodil na postel.
Musí ven. Slyšel tam nějaké hlasy. Musí s někým mluvit, nebo se zblázní. Vyrazil ke dveřím, ale pak se ještě vrátil pro tu zmuchlaninu. Strčil to neohrabaně do kapsy a snažil se, aby to nebylo vidět.
Hlasy se ozývaly před domem. Smáli se a on se chtěl taky smát. Zastavil se přede dveřmi. Jestli je to Sue, možná ho vyplatí pohlavkem.
Venku stála děvčata z vesnice a upravovala si šaty.
„Ahoj, holky, že nikomu neřeknete, že jsem tu byl?“
Zaculily se a honem ho schovaly, když se přiblížili dospělí. Proklouzl kolem nich k hranici lesa. Věděl, že se nesmí proměnit, ale i tak byl poměrně rychlý. U Bells bude během chvilky. A věděl, co udělá jako první. Zlíbá ji do bezvědomí. A pak ještě několikrát.
„Ehm, promiň, já se asi ztratila...“
Vážně se nechtěl zdržovat. Naposled toužebně pohlédl na smrky, a pak se otočil. Je přece slušně vychovaný chlapec.
Drobná postava mladé dívky netrpělivě přešlapovala.
„Hledám Setha, je to můj bratranec.“
Hleděl do těch kouřově modrých očí a přestal vnímat okolí. Všechny barvy se slily jenom v tu jedinou. Třpyt a odraz světla. Nepamatoval si, kdo je a kam šel. Věděl jenom, že se v těch hlubinách musí utopit.
Umře pro ně.
Uvnitř se jeho srdce rozlomilo. Ta menší část křičela a svíjela se bolestí. Bušila a prosila...
„Ahoj, jmenuju se Jacob, a miluju tě.“


***
„Edwarde, nedýchej. Přestaň na mě tak koukat! Opakuj si, že bych ti nechutnala.“
Prostorem vozu se rozlehlo vrčení. Bylo tak nahlas, že volant se jí v rukou rozvibroval. Říkala si, že za žádnou cenu nesmí zpanikařit. Už takhle cítí její strach. Největší lákadlo pro predátory.
Jemně otočila hlavu, prudce trhla volantem a šlápla na brzdy. Jeho obličej byl přímo u ní. Pohledem černých očí se vpíjel do její krční tepny, a kdyby měl nějaké sliny, měla by mokré rameno.
„Edwarde.“
Nevnímal ji. Nebo ne tak, jak si přála. Uvědomovala si, že stojí na šikmo přes silnici a kdykoli do nich někdo může vrazit. Myslela na Suryu, která za nic nemůže.
Sklopila oči. Strnula. Měla na kalhotách obrovskou skvrnu od krve. Vůbec si jí předtím nevšimla.
„To nejsem já, kdo ti voní... Pokud mě kousneš, nás kousneš… Zabiješ moji dcerušku,“ zkusila to vemlouvavě.
Sáhla po ovládání oken. Velmi pomalu.
„Otevřu okna, jo?“
Tichý skřípot pustil dovnitř dávku svěžího vzduchu. Zamrkal. Vmžiku měl hlavu z okna.
„Sundej to!“
Vystoupila a rychle se snažila ze sebe ten cár sundat. To jsou kšefty, žít s upírama!
Vlezla si dovnitř jenom v kalhotkách a triku.
„Otoč se a koukej z okna!“
Sundal si svůj svetr a přehodil jí ho přes bříško a nohy.
„Kdybych řekl, že se omlouvám, zdaleka by to nevystihlo to, jak se cítím,“ zašeptal.
„Asi bych se nudila, kdybys mi alespoň jednou měsíčně nešel po krku.“
Už se usmívala. Moc mu to slušelo, jak byl zkroušený. Domů přijeli asi za deset minut nato.
„Kde jsi byla??? A proč jsi u všech svatých nezvedala telefon?!“
Alice zůstala vykulená stát.
„A kde máš oblečení?“
Bella zvedla jenom ruce nad hlavu, a pak pravou jenom máchla k Edwardovi. Ten sklonil hlavu a moc se neměl do vysvětlování.
„Ty jsi po ní vyjel!“ Emmett se plácl do čela. „No to ti to trvalo.“
Alice zavrtěla hlavou. To by jí dal svojí košili nebo něco a netvářil by se jako spráskaný pes. Tahle její slepota ji vytáčela.
„Byl bys natolik ochotný, abys mi řekl, co se tu k čertu děje?“
Bella byla už skoro u dveří. Otočila se a zářivě se usmála.
„Vyjel.“
Udělala dva kroky a ještě se napůl otočila.
„Dvakrát.“
Slyšela, jak Emmett zalapal po dechu.
„Vole, uvědomuješ si, že je těhotná? Nepropíchl jsi ji?“
Když zavírala dveře, viděla Edwardův vděčný úsměv. Byl rád, že jeho selhání nerozmázla. Takhle to vypadalo, že volala o pomoc ze zcela jiného důvodu.
Vešla do svého pokoje, přetáhla si triko přes hlavu a okamžitě zamířila do koupelny. Napustila si vanu. Měla z toho všechno zvláštní pocit. Dívala se, jak pěna v tekoucí vodě roste. Musí se nějak rozhodnout.
Nemůže žít takhle napůl. Možná by to dokázala. Třeba to Edward dokáže. To, že ho nedokáže milovat naplno. Beze zbytku...

Když vešla do pokoje, na stolku stálo několik svíček a podnos. Kouřilo se z něj. Až teď si uvědomila, jaký má hlad.
„Děkuju,“ řekla polohlasně, věděla, že ji Esmé uslyší.
Na dveře se ozvalo tiché zaťukání.
„To jsem vařil já...“
Znovu se na podnos podívala, nyní trošku víc skepticky.
„Myslím, že to přežiješ.“
Usmála se a sedla si na nabízenou židli. Uvelebil se naproti ní.
„Zase hodláš koukat, jak jím.“
Světlo svíček se v jeho očích mihotavě odrazilo a ona viděla, jak mu zřítelnice jako by přetekla přes barvu jeho oka. Bylo to fascinující.
„Nedokážu si představit lepší zábavu.“ Teď lhal a oba to věděli.
Nedokázala nic pozřít.
„Edwarde, já přemýšlela...“ Vstala a vydala se pomalu k němu. Zpozorněl, ale nijak se nesnažil pohnout.
Protože seděl na její posteli, tak si k němu zboku klekla. Pomalu natáhla ruku, aby se mohla jemně dotknout jeho tváře. Studila, ale pod tím žhnula. Nebyla měkká, a přesto ani tvrdá. Zavřel oči.
„Bello...“
Ta naděje se nedala přeslechnout. Třásl se mu hlas.
Naklonila se k němu a palcem objela konturu jeho rtů. Lehoulince, jako by on byl ten křehký.
Otočil k ní hlavu a nabídl jí svoje rty. Nechal to na ní a nespěchal. Vnímal to jako dar, zázrak, který nečekal.
Sevřela mu svými ústy ty jeho a on se snažil na ni netlačit, bál se.
Byla tak něžná. Opřela se dlaněmi o jeho ramena a on si ji přitáhl blíž. Chtěl jí polibek opětovat, když zaznamenal, jak se třese. První slzu vnímal jako facku. V ten okamžik si uvědomil, že to nedokážou. Nikdy ne tak, jak by si on sám přál.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

20)  maryblack (15.03.2012 03:47)

19)  Paja (31.08.2011 17:18)

První část jsem si chtěla hrozně moc užít, ale prostě to nešlo naplno, ne tak, jak bych chtěla, prostě tam visela ta vidina toho jak to všechno dopadlo a jak Jacoba nesnáším pro to, co udělal Belle (já vím, je to vlčí věc, nevyhnutelná a neodvolatelná, ale stejně...) možná mě trošku obměkčil u téhle věty: "Uvnitř se jeho srdce rozlomilo. Ta menší část křičela a svíjela se bolestí. Bušila a prosila..." mě teď taky pěkně buší a křičí
Edward je prostě machr a Bella hrozně statečná, tolikrát odolávat volání krve, Belle a Bella ho opět zachránila, moc bych chtěla, aby mohli být spolu, aby se víc snažili, aby to nevzdávali po prvním polibku, ale je to asi osud...

18)  Karolka (15.08.2011 19:58)

Kdybys mě viděla, jak při čtení vypadám. Jak vykřikuju!
Byla to teprve hodina třicet pět minut a šest vteřin. Sedm. - Já myslela, že přeskočím stůl a půjdu tančit do deště. Geniální! Miluju minimalismus, víme?

Zmačkal plechovku i s colou... Ty jo nebylas tajně někdy v poslední době na nějakých kurzech tvůrčího psaní?!

Kytka na skvrně... To budou i zvracet s úsměvem... - Ježkovy voči, kdybych já neměla stažený obě půlky, protože se blíží ta katastrofa!

Hlásím, že tohle je jeden ze dvou nejlepších otisků, který jsem četla. V sebeobraně píšu komentář průběžně, protože jsem úplně na mraky. Stále miluju minimalismus. I když jsi mě úplně rozstřelila...

A miluju tvoji Bellu. Že ona je ti tak trochu podobná? Humor až do krve, až na kost, až na dřeň tý kosti, když je jí blbě... Tak jo. Předtím jsi mě rozstřelila, teď jsi ty kousky rozprášila do čtyř světových stran.

Pak mě bodlo u srdce. Scéna: Bella jí, Edward ji pozoruje při svíčkách... Já vím, všechno je jinak. Dýchej, Karolko... Bella to myslela dobře. Přesto to svým způsobem bylo sobecké. Vlastně je dobře, že to nešlo hned napoprvé... Au au... bolí.

Děvče, ty jsi lepší a lepší. Ještě by to chtělo, aby někdo tvé Múze přestal dávat kofein a ona tolik nespěchala. Ale i tak... Prostě ženiální.

17)  Amisha (15.08.2011 17:06)

Tak asi nebude dneska...

16)  Twilly (15.08.2011 12:26)

Amiško, ale něžně! Ne že nás zabiješ koncem

15)  Amisha (15.08.2011 12:12)

Tak dívenky, dneska snad bude další a tím i poslední kapitola...

14)  HMR (14.08.2011 23:20)

Tentokrát jsem byla proti Edwardovi, Bella s Jakobem byli tak dokonalá dvojice a ten její smysl pro humor... a teď??? co si mám počít??? celé je to tak NEFÉR... vůči Edwardovi

12)  sakraprace (13.08.2011 16:10)

Tak to jsem moc zvědavá jak to bude dál. Edward se sice zamiloval, ale Bella nejspíš ne. Alespoň na to nevypadá.
Krásné, moc krásné, Romi

11)  Amisha (13.08.2011 08:12)

Děkuju všem za komentíky

10)  Janeba (12.08.2011 23:38)

Provokatérko, , Ami , víš že mi v tom děláš guláš!!!! Fajn Jacob se otisk, tak dej alespoň Edwardovi trošku větší šanci!!! Děkuji!!!

9)  Bosorka (12.08.2011 21:25)

Sfingo - Amisha je fakt dobrá, když dokáže přesvědčit zasloužilé vlčice, co?

8)  Twilly (12.08.2011 21:08)

Amiško, smutný, ale krásný, nic se nedá usp

échat. Nic se nedá znásilnit a tys to napsala absolutně přesně a krásně. Amiško já tleskám

7)  Bye (12.08.2011 21:05)

Eh, láska se nedá vynutit... Ale Ami, v tomhle případě mě to tak strašně mrzí! Kurnik, Jacob se přece "šťastně" otisknul, Edward Bellu miluje, tak je všechno v pořádku, no ne?
Ne.
Není.
Bella nemiluje Edwarda.
Jak tohle vyřešíš?
"Nevnímal ji. Nebo ne tak, jak si přála."
"Vyjel. Dvakrát."

6)  sfinga (12.08.2011 21:03)

Miláčku, jestli chceš Bellu vrátit Jacobovi, tak to udělej hned, protože já začínám fandit Edwardovi. To je co?
Těším se na to, co s s tím vyvedeš

5)  milica (12.08.2011 20:54)

Ach, to bylo tááák smutný. Všechno, jak Jacobův otisk, tak to s Edwardem. Je mi jich všech tak líto. Jen Jacob to má takový lehčí s tím se nedá prostě nic dělat. Ale Bella i Edward to budou mít těžké.

4)  MisaBells (12.08.2011 20:51)

To je týrání. Všech teda. Ach jo, co ti na to mám asi říct, hm? Kromě toho, že to bylo skvělý, super, smutný a nádherně romantický a vtipný? Asi mě nic víc nenapadá. Amí, jsi borka!

3)  SarkaS (12.08.2011 20:20)

Áááá, jak nedokážou? To je děsnýý! Fakt z ní nakonec hodláš udělat svobodnou matku???

2)  Bosorka (12.08.2011 19:10)

Hnusnej, hnusnej, hnusnej otis!
A Edward - opravdu se ti povedlo vzbudit ve mně k tomu holenkovi lítost

1)  Hanetka (12.08.2011 19:08)

Mně taky tečou slzy. Amishko, vylepši jim ten osud už, mně je jich tak strašně líto...

1