30.04.2010 [17:15], Amisha, ze série Věčné pouto, komentováno 5×, zobrazeno 2428×

Přípravy a chundelaté překvápko...

Velké díky Haničce Evelyn za pomoc.

Chvilku dav doslova šílel, potom se uklidnil a začal se bát. Což byla naprosto správná reakce, ale my je potřebovali, takže se museli vzchopit a to rychle. Měli jsme necelý měsíc, než přijedou Rumuni.

Začali jsme plánovat, jak to udělat, aby nikdo nepřišel k úhoně. Vlci se rozdělili a drželi hlídky i ve městě. Z Denali přijela Tanya a její rodina. Mimochodem po rozhovoru, který jsme vedly mezi čtyřma očima, se mi dokonce Tanya omluvila a slíbila, že se pokusí chovat normálně. S Tanyou to vlastně mělo poměrně zajímavý průběh. Přijela celá zkroušená a vypadala, že tu vlastně ani nechce být. Ale byli jsme jí nesmírně vděční, takže to nikdo neřešil.

Pak se stalo něco, co nikdo nečekal... Přišli vlci a najednou vysvitlo slunce. Dva lidé, ehm, zůstali zkoprnělí. Proběhl otisk. Mezi Jacobem a Tanyou. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Nikdo tomu nemohl uvěřit, tím méně oni dva. Stal se z nich nejzamilovanější pár, jaký jsem kdy viděla. Alespoň oba mají svůj šťastný začátek, který má tak brzy skončit.

Tanya:

Ten den jsem byla mrzutější než kdy jindy. Měla jsem jet do Forks pomoct rodině proti Rumunům. Nikdo nevěděl, jak to dopadne. Ale moje rodina byla pro, takže jsem neměla na výběr. Představa, že uvidím Edwarda s ní, mě zabíjela předem. Nenáviděla jsem ji. To se nedá ani slovy popsat, jak moc.

„Tanyo, přestaň se už česat a pojď. Jinak tu bitvu nestihneme,“ hulákala na mě Kate. Věděla jsem, že všichni mají obavy, jak tohle dopadne. Zvláště po té poslední návštěvě. I já...

Cesta ubíhala svižně a brzy se před námi rozprostřel pozemek Cullenových. Povzdechla jsem si a vystoupila. Všichni stáli venku připravení se vítat. Přejela jsem pohledem jejich tváře, bylo na nich vidět, jak se bojí, jak to všechno skončí. Začalo hromadné objímání, až už na mě zbyli jenom Edward a Bella. Narovnala jsem ramena, podívala jsem se své lásce do očí a on roztáhl paže. To byl vždycky můj nejoblíbenější moment. Jenomže vždy trval tak krátce a objetí bylo bratrské.

Dodala jsem si odvahu, abych před ní neprchla. Vím, že je v právu. Taky bych se na jejím místě bránila. Koukla jsem jí do očí a k mému překvapení tam nebyla zloba, tedy alespoň ne na mě. I ona roztáhla paže, aby mě krátce a tvrdě objala.

„Necháme ty naše spory už být, co říkáš? Alespoň pokud se udržíš a nebudeš se mi vrhat na manžela.

Byla jsem z toho tak vyvedená z míry, že jsem si ani hned nevšimla nastalého hluku. Na louku přicházeli obrovští vlci. No jo chundeláčci...

Bella na ně chvilku hleděla. Pak se zasmála, skočila na šedého vlka a povalila ho na zem, kde se chvilku jen tak váleli. Nevěřila jsem vlastním očím, ona je opravdu blázen. Vedle mě se ozvalo prudké vrčení. No jo no nebo taky ne, no. Usmiřovala jsem si ho hned v myšlenkách.

„Chlupatý potvory nevděčný. Jen si nemyslete, že dostanete najíst v týhle podobě. Minule jste všechny ručně malovaný misky rozbili,“ s úsměvem jim spílala Esme. Vlci sborově zavyli a zmizeli v lese. Během okamžiku už se vraceli jako lidé.

„Co je dobrého mami?

MAMI??? Se snad zbláznili už dozajista všichni, ne? Oni adoptovali i tu bandu z útulku? Esme jím mezitím líčila, co jim uvařila, a rovnou jim to servírovala.

Postupně, jak kolem mě procházeli, jsem si je prohlížela, až mi pohled padl na jednoho z nich. Zůstala jsem zírat do jeho temných hnědých očí. Bylo to tak teplé, příjemné jako bych nikdy předtím neviděla slunce... Někde z dálky jsem uslyšela smích a tříštění nádobí.

„No to bychom měli. Myslím, že se nám právě vyřešil jeden problém,“ pronesl Edward se smíchem.

O čem to mluví? Nedokázala jsem se na něj soustředit, jako by nikdy neexistoval. Pro mě byly jenom ty hnědé oči.

Bella k nám přiskočila a objala Jacoba kolem ramen. Nemohla bych říct proč, ale vůbec se mi to nelíbilo. Odpoledne proťal zuřivý zvuk, až jsem nadskočila. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsem na ni zavrčela. Jenom se zakřenila, potvora. Co má co sahat na mého Jacoba!

Přípravy a boj:

Strategie byla daná. Nikdo nesměl poznat, že o tom vědí i lidé. Damian jenom věděl, že budeme připravení. Netušil, čeho jsme schopní. No, my tedy taky ne.

Občané města to nakonec vzali celkem dobře. Samozřejmě měli strach, ale děti to měly okamžitě vyjasněné. Viděly ohromnou výhodu v kamarádství s vlkodlaky. Skvěle se s nimi dalo hrát třeba na přerostlé poníky a během přestávek chystání boje na nich jezdily a bezvadně tím uvolňovaly atmosféru.

Emmet se projevil jako velké přerostlé dítě a protože měl pocit, že je vynechaný z legrace, chvilku trucoval a potom se nabídl, že je bude vozit taky jako tenkrát Edward mě. No, nebudu lhát - tolik pozvracených dětí jsem ještě neviděla...

Maminky byly sborově v šoku, protože přiznejme si, kdo by dobrovolně půjčil dítě vlkodlakovi, natož upírovi a ještě v Emmettově velikosti. Děti ale na nic nedbaly a stejně si hrály s novými kamarády, šťastné z toho nového objevu. Nejvíce se projevila holčička zdejšího řezníka, napřed si osedlala postupně celou smečku. Jediný Paul se trošku cukal, protože neměl děti moc rád, ale ona si ho získala. Nakonec přišel na řadu Emmett.

,,Strejdo, že mě svezeš?“ hulákala na Emmetta, kterému se samozřejmě rozsvítila očička a už k ní šupajdil s otevřenou náručí.

,,Jasně maličká a nebojíš se? Jsem mnohem rychlejší než ty chlupatý pot…,“ zarazil se a otočil se na smečku, která hodnotila, jestli ho má nebo nemá kousnout. Nakonec dospěli k závěru, že v boji se nám bude hodit, takže se rozhodli, že jestli něco budou trhat, tak až po.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Emmett.

„Sophie,“ odpověděla dívka a zvedala k němu ruce, aby si jí už vzal do náruče.

„Takže ty jsi nejrychlejší?“ ptala se zvědavě. Emmett chvilku váhal, ale nakonec svěsil ramena a záporně zakroutil hlavou.

„A kdo je tedy nejrychlejší?“ nedala se ta malá odbýt.

„Edward,“ vysoukal ze sebe neochotně a sledoval, co malá na to. Tiše doufal, že nebude chtít za Edwardem. To by mu bylo líto.

„To je ten rozcuchanej?“ zeptala se. Emmett přikývl a čekal, co z ní vypadne.

„Hm, mně se víc líbíš ty, on se stejně nehne od tý brunetky a ještě by mi ukousla hlavu.“

Emmett se spokojeně usmál, upravil si dívenku v náručí a vyrazil udělat obvyklé kolečko.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  Linfe (10.10.2010 13:29)

No nejdřív trošku šok, ty malá sadistko. Tak Jacob a Tanya jo? Četla tohle Sfinga Ale jako konec, přerostlí poníci a Emmett to nemělo chybu

4)  Texie (27.08.2010 11:36)

Ta malá je ale sladká, mě by se taky od Emmího nechtělo, no možná bych váhala mezi ním a posezením na vlčkovi, ale to by bylo tak vše.

3)  ambra (06.07.2010 14:38)

Místy je to bláznivé, místy směs dramatu a humoru, ale přiznám, že Tanyi mi bylo fakt líto. Ta Tvoje si celá léta myslela, že Edwarda skutečně miluje. A teď Jacob...

2)  sakraprace (30.04.2010 20:34)

Tak tohle je bomba. Zase mám poprskaný monitor. Jacob a Tanya - tak to bude adrenalin. Skvělý díl. Jdu hned na další, tak zatím

1