24.04.2010 [18:15], Amisha, ze série Věčné pouto, komentováno 3×, zobrazeno 2653×

Nákupy s Alicí, ona ale není vždy to nejhorší, co můžete v obchodě potkat...

BELLA:

Alice zase šílela. Tentokrát chtěla hlavně spodní prádlo a když v tom už byla, tak ho brala pro celou rodinu. Když vyplenila asi už šestý obchod, šla jsem odnést tašky do Volva, které jsme si půjčili od Edwarda. Jak jsem skládala tašky do auta, zpozorovala jsem, že kolem je takový podivný tichý šum. Ztuhla jsem a pomalu se ohlédla přes rameno. Sakra. Čtyři upíři. Pevně jsem doufala, že si třeba chtějí jenom popovídat. Jakmile jsem spatřila jejich rudé duhovky, bylo mi jasné, že to nebude tak jednoduché.

„Dobrý den, jak se vede, krásná paní?“ začal ten jeden naoko mile. V tu chvíli mi připomněl Ara, což znamenalo, že to bude zlé. Začali kolem mě kroužit. Byla jsem jejich jasná kořist, ale co by tak mohli chtít? Sníst mě nemohli...

A pak mi to docvaklo. Všichni byli muži a ani v upířím světě zřejmě věci jako znásilnění nezmizí. Co jenom budu dělat? Kdyby byli alespoň jenom dva, ale čtyři to se už určitě neubráním, začala jsem panikařit. Jenom tak se jim ale nevzdám, to ani omylem. Kdyby alespoň už přišla Alice, ale ona když nakupuje, tak nevnímá svět kolem sebe. Po chvilce kroužení už asi byli tam, kde chtěli být, a vypadali odhodlaní jít na věc. Proč jsme jenom museli parkovat tak daleko od lidí? Došlo mi, že jsme tu teď úplně sami beze svědků. V tu chvíli mě už dva drží za ruce, abych se nemohla hýbat, třetí se ke mně pomalu blíží.

„No tak si pohrajeme, kočičko, co říkáš?“ S tím mi jedním trhnutím roztrhl blůzu.

„Hm, pěkná, skoro jí bude i škoda.“ Ušklíbl se ten čtvrtý, který zatím jenom přihlížel.

„Jděte ode mě, pokud nechcete skončit na prach, nejsem tu sama,“ Snažila jsem se jim pohrozit, ale oni se mi jenom smáli. A se škubnutím jsem byla i bez podprsenky a ať  jsem se kroutila a kopala sebevíc, nebylo mi to nic platné. Teď už se řehtali naplno.

„Hele Brusi, pojď ji ochutnat.“ A on mi slizkým jazykem přejel od ucha až po žlábek mezi prsy, úplně jsem se oklepala odporem.

„Mmmm,“ liboval si ten zmetek.

Najednou se ozvalo skřípění a kovový náraz a vrata po mé levici se rozletěla na kusy. Dovnitř vletělo terénní auto. Pak se stala spousta věcí najednou a já si stihla jenom uvědomit, že jsem sklouzla po kufru Volva na zem. Vrčení a trhavý skřípavý zvuk tolik charakteristický pro likvidaci našich těl. Němě jsem zírala na zuřivost mužské části své rodiny. Dokonce i Carlisle nenávistně trhal toho, co mě olizoval. Nikdy jsem ho neviděla tak rozzuřeného. Měl první hotovo a už ke mně běžel, zmohla jsem se jenom na „tati“ a on mě objímal a balil do svého saka.

„Už je dobře holčičko, jsme tady, ještě že to Alice viděla,“ chlácholil mě šeptem a přitom mi hladil konejšivě záda. Za setinu vteřiny u mě byl Edward, choval mě v náručí jako dítě, při tom kontroloval, jestli jsem celá. Jazz se chvilku zmateně rozhlížel, a pak vydechl: „Kde je Alice? Říkala, že ti jde hned na pomoc."

„Nevím, sem nedošla,“ řekla jsem po pravdě. Kouknul na Emmeta a už byli pryč. Po chvilce za nimi odběhl i Carlisle. Našli jí kousek dál, jak jí ohrožují ještě dva upíři, Jazz viděl tak rudě, že nestačili ani kvíknout. Když to dokončili a uklidili, odvezli nás domů. Jenom nikdo nechápal, co to mělo znamenat...

Od toho dne se od nás kluci ani nehnuli. Dokonce Edward to přeháněl tak, že se mnou nesměl ani nikdo mluvit. Ve škole jsem šla po chodbě a o pár kroků za mnou Edward řešil něco s Jasperem. Oslovil mě cizí kluk. Měl modré oči a krátce střižené hnědé vlasy, sportovní postavu a k tomu právě teď nejistý pohled.

„Ahoj chtěl bych…" víc nestihl, protože na něj ze dvou stran vrčeli kluci. Ani se to nesnažili nijak maskovat. Chudák kluk byl tak vyděšený, že mu upadly učebnice na zem, ale vyděsili ho tolik, že si ani nedovolil je sebrat a po zadu couval pryč s pohledem upřeným na ty dva. Až úplně utekl pryč, jeho srdce bilo jako o závod. Rozzlobeně jsem se otočila na ty dva.

„To už opravdu přeháníte, vždyť je to jenom kluk. Jak by mi asi mohl ublížit, hm?“ Jasper pokrčil rameny a snažil se mě zalít vlnou klidu, když zjistil, že to nefunguje, raději šel za Alicí. Za to Edward si mě vztekle měřil, bál se. Já to chápala, ale tohle byl jenom člověk. Sebrala jsem ty knihy a rozhodla se, že mu je odnesu. Ale neudělala jsem ani první krok, když mě Edward chytil za paži.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se mě rozzlobeně. Mrskla jsem po něm pohledem, že kdyby mohl spalovat, tak je z něj hromádka na zametení.

„Jdu zachránit naše krytí a vrátit ty knihy, ale abys věděl, že tě miluji, sundám si štít a můžeš být tak pořád se mnou.“ Klidněji se usmál. Vypadal celkem spokojeně, že mi může do hlavy.

„To si piš, zlatíčko.“ S tím mi pustil ruku, líbnul mě na ucho a pustil za klukem. Šla jsem po vůni a našla ho, jak přešlapuje před nějakým autem.

„Promiň, tohle ti upadlo.“ Úplně sebou při zvuku mého hlasu cuknul. Doufám, že se díváš, co jsi mu provedl, pomyslela jsem si směrem k Edwardovi.

„Ddííkky.“ Vzal si ode mě ty knihy, ale pořád na mě nervózně koukal.

„Co jsi vlastně před tím chtěl?“

„No chtěl jsem tě pozvat na kávu nebo na čaj nebo na to, co máš ráda?“ Pousmála jsem se. To mu raději říkat nebudu, že?

„Čaj je fajn. Jsem Bella a ty?“

„Damian.“

„Pojedeš se mnou hned?“ ptal se natěšeně, jako by se bál, že si to rozmyslím. Musela jsem se pousmát.

„Jasně, jenom si odnesu batoh a povím rodině, kam mizím.“ I když jeden člen už to ví.

„Snad to nebude sourozencům vadit,“ podotknl Damian.

„Myslím, že ne, ale Edward je můj přítel, takže mu to chci říct, aby neměl starosti.“ Chvilku na mě koukal jako z jara, ale potom váhavě přikývl. No teď by se mi tvůj talent hodil. Když jsem došla na druhý konec parkoviště, už tam stál jenom Edward. Vypadal jako zlatíčko, které chce někoho zaškrtit.

„To nemyslíš vážně, ty s ním chceš jít na čaj?“ Při čemž to poslední slovo skoro vyzvracel. Jenom jsem kývla a pomyslela si: někdo přece musí zachránit to vaše hrubé chování a zachránit naše krytí. Kývnul.

„Ale, do osmi ať jsi doma.“

„Ano tati,“ ušklíbla jsem se na něj z vesela. A s tím jsem šla zpět za Damianem. Čekal na mě už se širokým úsměvem. Nasedla jsem k němu a vyrazili jsme směr město. Dojeli jsme do restaurace a dokonce mi otevřel dveře. Byl milý. Když jsme došli dovnitř a dostali jsme místa, vyčkávavě jsem se na něj podívala, co z něj vypadne.

„Víš, docela jsi mě zaskočila, že nejsi sama, vůbec jste se k sobě nehlásili. Netušil jsem, že jako sourozenci můžete spolu chodit. Není to vlastně trestné?“ Musela jsem se smát.

„Víš, my jsme adoptovaní, takže žádná krevní (chi krevní, no jak se to vezme) vazba mezi námi není.“ Zamračeně mě pozoroval a asi přemýšlel, co mi na to má říct.

„Já to ale nepřestanu zkoušet, moc se mi líbíš, chtěl bych tě poznat blíž, o moc blíž.“ Sladce se u toho na mě usmál, no nazdar.

„Raději už půjdu, doma mě už čekají.“ A někde musím vyhodit ten blivajz, co mu říkají čaj, no fuj. Netvářil se, že by mě kdoví jak chtěl pustit, ale já byla rozhodnutá. Už jsem jít vážně musela. Navíc jsem byla přesvědčená, že Edward stejně bude nervózní, kde jsem. Už jsem vycházela za dveří, když mě Damien chytil za ruku. Málem jsem ho odhodila leknutím.

„Zapomněla jsi, že jsem tě přivezl? Jsi tu bez auta, odvezu tě.“ Smutně jsem si povzdechla, věděla jsem přesně, že jsem mu naletěla, o to mu celou dobu šlo, chtěl vědět, kde bydlíme. Vyrazili jsme ze dveří a Damian najednou zkoprněl. Sledovala jsem jeho pohled a musela se smát, na parkovišti stál jeep a o něj byl opřený Emmet.

„Ahoj kočko, přijel jsem pro tebe, abys neměla problém s odvozem.“ Spiklenecky na mě mrkl. Já ho mám tak ráda, občas mám pocit, že ty myšlenky čte taky. Damian si smutně povzdechl.



předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Linfe (10.10.2010 12:21)

wow no teda koukám, že se těch útoků nezbaví jeden jako druhý fuj neřádstvo jedno

2)  ambra (06.07.2010 11:25)

Co ta první polovina?! Jenom náhoda nebo je někdo poslal?
No a pak už čas na uklidnění i smích, i když z Damiana mám divný pocit...

1)  sakraprace (26.04.2010 10:34)

Sakra práce, jedna kapitolka napínavější než druhá. Na to, že se jim stále něco děje, si to užívají celkem s humorem
Moc hezky píšeš. Těším se na další díly.

1