05.12.2010 [18:15], Lily, ze série Ve stínu sestry, komentováno 23×, zobrazeno 4866×

Renesmé Cullenová, dokonalé dítě s úžasnou schopností. Carlie Cullenová, pravý opak svého dvojčete.

Belle se jako člověku narodila poloupíří dvojčátka. Renesmé, jak ji známe z knih všechny učarovala svojí mocí. Carlie byla stejně krásná jako její sestra, ale neměla v sobě tu zázračnou moc, omotat si každého okolo prstu. Neprojevila se u ní žádná zvláštní schopnost a nejspíš jako jediný poloupír zdědila po matce nešikovnost. Celý život žila ve stínu své dokonalé sestry. Ne snad, že by jí rodina projevovala méně lásky, ale Renesmé se svojí sestrou nijak dobře nevycházela. Už jako malé holčičky si dělaly naschvály a nijak se to nezlepšilo, když vyrostly. Ale co když se vše změní? Co když Carlie objeví schopnosti o jakých se jí ani ve snu nezdálo? Co když se karta obrátí?

Tohle je moje další povídka. Jsou v ní nějaké změny. Neodehrála se návštěva Volturiových a Bella neví, že je štít. Taky Renesmé se neprojevuje jako hodná holčička. No však uvidíte. Doufám, že se vám to zalíbí a necháte komentář. Lily

Carlie stála u kuchyňské linky a bezmyšlenkovitě míchala obsah misky. Právě si vařila večeři. Celé její rodině stačila k životu krev, dokonce i její sestra lidské jídlo odmítala. Carlie to nevadilo, měla ráda těstoviny a omáčky. Krev pro ni byla až na druhém místě.

„Ahoj Lie!“ zašvitořila ode dveří její sestra. Carlie se lekla a drcla loktem do skleničky se sojovou omáčkou. Ta se vydala rovnou k zemi. Její instinkty zareagovaly, ale prsty její sestry byly rychlejší a omáčka už stála na svém místě.

„Ty jsi tak nešikovná,“ zasmála se Nessie a přidal se k ní i Jacob. Jak Carlie nesnášela ta pravidla otisku. Jacob se bez Nessie choval naprosto normálně, ale když byl s ní, smál se jejím vtipům, vždy s ní souhlasil. Carlie na to byla alergická.

„Chytila bych to sama,“ zamumlala a opět začala míchat omáčku v misce.

„A jsi si jistá, Lie?“ zeptala se nevěřícně sestra. Carlie zaskřípala zuby.

„Ano a už jsem ti víc než tisíckrát říkala, ať mi neříkáš Lie. Nesnáším to,“ procedila Carlie a přelila omáčku do hrnce, který postavila na sporák. Nessiin smích se rozlehl celým domem.

„Ale to já přece vím, Lie!“ zašvitořila a vyběhla do patra s Jacobem za zády.

Carlie stekla z oka slza. Rychle ji setřela. Nebude kvůli svojí hloupé sestře plakat. Tak jako už tolikrát, snažila se odehnat chmurné myšlenky prací i když jí při tom popadala spousta věcí na zem a hodně se jí toho nedařilo. Poslední kapka pro ni ovšem byla, když se omylem opřela o rukojeť kastrolu s omáčkou a celý bublající obsah se vylil na zem. Následovala hlasitá rána, jak kastrol spadl na zem do omáčky.

„Kruci!“ zakřičela Carlie, popadla vidličku a mrskla s ní proti zdi. Zapomněla na svoji sílu a vidlička zůstala zabodnutá v dřevěném obložení místnosti. To ji nezastavilo a mrskla stejným směrem i nůž. Čekala, že uslyší uspokojující zvuk, jak čepel protíná dřevo, ale nestalo se tak. Otočila se a hleděla do karamelových očí své matky.

„Co tady vyvádíš?“ zeptala se káravě Bella, která v ruce držela nůž. Carlie vzala hadr a klekla si na zem vedle té spouště.

„Nic,“ hlesla a začala ten nepořádek utírat.

„Myslím, že nic vypadá trochu jinak. Esmé nebude šťastná, až uvidí, co jsi provedla s obložením.“ Přestože Bellin hlas byl přísný, neubralo mu to nic na kráse.

„Zabij mě za to,“ šeptla ironicky Carlie a protočila oči.

„Co to povídáš?“ zeptala se trochu vyděšeně Bella. Carlie se zvedla na nohy.

„Já prostě nejsem ta dokonalá dcera! Jsem mnohem obyčejnější, mnohem míň úžasná! Nemám žádné skvělé schopnosti, jsem prostě jen obyčejná, nešikovná Carlie! Člověk by řekl, že už jste si na to za ty roky zvykli!“ rozkřičela se Carlie na matku a slzy jí proudem vytryskly z očí. Bella se jí dívala do zelených očí. Než se stal Edward upírem, jeho oči měly stejnou barvu. Slova její dcery se jí dotkla. Měla pocit, že obě vychovává stejně. Přešla ten malý prostor ke svojí dceři a objala ji.

„Ty jsi nikdy nebyla obyčejná, Carlie,“ zašeptala jí do vlasů. Carlie se ale z matčina sevření vymanila a vyběhla ven do lesa. Měla hlad a když její snaha připravit si jídlo nebyla úspěšná, musí jít lovit.

Bella zůstala stát v kuchyni a prosklenou stěnou se za dcerou dívala. Edward ji objal okolo pasu a položil si hlavu na její rameno.

„Mám o ni starost,“ řekla mu Bella.

„Já vím. Je jiná než Renesmé,“ souhlasil Edward. Renesmé zatím všechno sledovala zpoza rohu a na tváři se jí objevil úsměv. To ona byla ta dokonalá.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

3)  Carlie (05.12.2010 19:17)

Tak tady se zastavím, tahle kapitolovka mě nadchla a není to kvůli mému nicku
Super nápad , rivalita mezi sestrami, bezmoc té, která dostala dovínku trochu méně... ale nějaký dar se projeví, jo? Jsem vážně zvědavá, copak to bude Renesmé jsi zobrazila tak dokonale plasticky, udělala z ní potvoru, že bych nejradši tu vidličku mrskla po ní
A Bella byla tak mateřská, krása
Tak a teď se podepíšu vlastním jménem, připadala bych si trochu divně, že píšeš o mně, i když ta nešikovnost by na mě seděla
Super, těším se dál
Oli

«   1 2