17.12.2010 [20:30], Yasmini, Povídky jednorázové, komentováno 13×, zobrazeno 2459×

Upíři jednají pudově...

což znamená, že po vás pudou.

(parodie a báseň)

Probudilo mě ticho do noci křičící, vítr neutěšený skrz stromy fičící. Ticho, co vykouzlila má ústa zavřená, ještě se vznáší ve vzduchu křiku ozvěna. Bolest, jež ustala jak kouzelným proutkem, jed co působil už jen koutkem. Poslední úder srdeční, pak již nic, když ten zvuk odezní. Viděla jsem své silné tělo, které po krvi už jen žhnulo. Vidět potravu kolem sebe je pro novorozeného úplné nebe. Je to jak v cukrárně stát a bonbony si do kapes rvát.

Prudkým pohybem jsem se narovnala. Všechny kolem sebe polekala. Prvního, co kolem prošel, jsem zatáhla za roh, aby tam pošel.

Nejdřív jen ho pohladit, všechen jeho strach uklidnit. Nedala jsem mu možnost poznat, že mými zuby budu smrtě zvát. Do tance s ním se budu rvát. Jen jeden z nás musí zvítězit, já i Smrť z toho tance budeme prospěch mít. Políbit ho na skráně, slyším krev, jak volá mě. Puťa, puťa copak jsem snad husa? Nenechám se obalamutit, tohle moje potrava musí být. Tu rudou tekutinu v žilách, odepřít ji není v mých silách. Jemně jazykem kůži olíznu, cítím ten třas, jak když zívnu. Krev klokoce jako voda v potoce. Vře a vaří se, ke mně blíž valí se. Přejedu zuby po tom výběžku, co skrývá tepnu na krčku. Ponořím se do ní hloub, musím se naučit po ní plout.

Saju tu tekutinu rudou, tu manu z nebe donesenou. Ta krev, co v ústech mi vřela, oči dokořán mu otevřela. Lidé jsou od boha, je to boží dar. Jeho tělo umdlévá, nesnaží se žít dál. Je to jen potrava, je to kus masa, malá ponrava. Je to jen jídlo, co se ve mně zhlídlo.

Další potřeba je na světě, že mám jen žízně břímě? Ne to ne. Když jedna potřeba je zdolána, jiná mými ústy je volána. Chtíč mi v uších zvoní, strach z mužů mít nemusím. Problém vidím jenom v tom, že místo sexu vysát je mám sklon. Lidský muž křehký je, jen trhnete a hlava upadne. Je to poruchové zboží, sice se hodně množí. Přesto reklamace je nepřípustná přece. Tak už jen, kam mrtvolu zahrabat, a z toho problému se nějak vyhrabat. Řešení mám, prosté je, tak uvidíme snad i funguje. Upír zní nocí a tmou, jdu na lov, ne že všichni chlapi zalezou.

Vidím upíra, jak nocí se blíží, sleduji ho, úporně oči klížím. Ze střech mám rozhled dobrý, je to krasavec bodrý. Nedám na protesty mého svědomí, tenhle muž kolena mi podlomí. To by spral ďas, bych ho nedostala, jednoho z nás.

Prudce se střechy seskočím, a těsně před ním doskočím. Překvapení se mu v očích zračí, jedno oko se mu mračí. Doufám, že už žádná jiná vada nezůstala před mým okem skryta. Byla jsem mladá a on ne. Lehce do postele ho mé tělo dostane. Když nebude dobrovolně chtít, není nic lehčího než hodit ho na ramena a jít.

I v tom ranním šeru vyděsím veverku věru. Přesto najdu vhodné místo, aby bylo kolem čisto. Žádný upír, žádný člověk, nikdo, kdo by se sem dovlek. Všude kolem jsou hned stromy, večer to vidím tak na polomy.

Když ho konečně ze zad stáhnu, praštím s ním na zem a chvíli ho táhnu. Pod ním je již spousta listí, to naše pohodlí dokonale jistí. Políbím ho na tváře, vypadá vyděšeně to upíře. Políbím ho, jak to dovedu, on nevypadá na nějakého popletu. Když pochopí, o co mi jde, prudce se nadechne. Škoda časem plýtvat na slova, můj polibek ten protest zdolá.

Líbám ho jen na líce, už zdá se nebrání se. Pomáhá mi sveřepě, z mého oblečení navíc vesele. Sundá mi z ramen mou košili a krajkové prádlo bělostně zasvítí. Lanza bílá, Lanza má, ta tu bělost přivolá. Ta bílá ho dráždí zcela, byla jeho rukou zaryta celá. Bílá se již vzdává, to trávová jí zblízka mává. Jeho ústa jsou všude na mém těle, já cítím se prostě skvěle. Jeho laskání mu oplácím, v jeho polibcích se ztrácím. Dotyky, co laská moje tělo, aby mráz na zádech mi vykouzlil.

Když dojde na kalhoty, mám náhle jisté tlaky. Vzduch kolem zavíří a smradem umírají i upíři. Vidím ho, jak omdlévá, tělo padá a na zem uléhá. Já se studem propadám a kalhoty prudce nandávám. Běhám kolem dokola a snažím se najít zbytek mého bolera. Nikde nic není a kdo to změní? Vezmu pánskou košili, co visí si tu na větvi. Kdo ví, čí asi byla, stejně by tu jenom shnila. A jako mantra zůstává, já jsem ji přeci neukradla.

Když se vzdaluji, vidím ho, jako vstává s námahou. Vidím, jak se rozběhl jakousi chůzí kulhavou. Kam jsem dala oči, mi v hlavě můj hlas skučí. Ještě hrb má na zádech, teď budu já ten, kdo potácí se v mdlobách. Ještěže toho smradu bylo, co to mé oči takhle zaslepilo. Budu muset k očnímu nebo jen nevrhat se na muže bez rozmyslu. O tom již přemýšlím v hlubokém spánku mdlobném.

Můj princ mě probouzí polibkem, já doufám, že všechno byl to jen sen. Když víčka otevřu, vidím ty oči šilhavé a jsem si jistá, že hůř to už nedopadne. Ten odér co z pusy mu táhl, druhou rukou na čelo mi sáhl. Oklepala jsem se odporem, on to bral jako výzvu se vztyčeným praporem. Než stačila se jeho ústa přiblížit, má ruka mu stačila ublížit. Naštěstí tihle upíří staříci jsou stejně křehcí jak ti mužští zajíčci. Proto když hlava mu upadne, rukama ji hledá vrávoraje. To mi poskytne čas a můžu utíkat zas. Běžím jak o život pryč od toho upíra, co postihla ho nějaká krutá choroba.

Příště chtíči vale dávám a sexu se dobrovolně vzdávám. V hlavě si to tisíckrát odříkám, ale nohám odpočinout nedám. Když běžím kolem hájku, vidím upíra, co leží v chládku. Zastavím se a patami v zemi dolík udělám. Je krásný, mužný jsem z něho paf. Sakra, sakra už je to tu zas. Raději přidám do kroku a nebudu dělat z mého pravidla žádnou výjimku.

Stále věřím, že to pomůže, jen člověk zastavit se do konce věků nemůže.

Povídky od Yasmini

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  Yasmini (07.04.2012 22:57)

Díky.
To bylo taky takové hraní. Opravdu jsem se u toho bavila.
Ještě jednou díky Y

12)  kajka (30.03.2012 20:46)

Yasmini, ty se mi snad zdáš! Těším se zas na Erbena, však ona je tu malá změna, krasavice milá, bodrá, tvá povídka byla dobrá. Nebudu mučit tvoje poetické srdce. Hihňala jsem se už od perexu. Jedno oko se mi mračí taky, spíš mi v něm cuká, jak jsem krotila smích, protože jsem si četla tajně pod peřinou při uspávání syna. Veverky se mi sice vyděsit nepodařilo, zato roztoči v pěřině mají z toho natřásání určitě mořskou nemoc. Výborně jsem se bavila, jsi číslo! Dík.

11)  Yasmini (19.12.2010 22:25)

Bye: Děkuju. Já se u toho královsky bavila, když jsem to psala. Doufám, že i ty.
Gassíky
Y.

10)  Gassie (19.12.2010 22:00)

Yasmini, nádhera
Naprosto jsem si to vychutnala.

9)  Bye (19.12.2010 21:51)

Novorozená upírka na LOVU... A ke všemu vršovaná! A parodovaná
Yasmínko, krása, každý druhý verš perla!

8)  Yasmini (19.12.2010 20:20)

Mystrey. Po tvém sdělení jsem běžela zděšeně k zrcadlu. A stále se tam objevuji. Proto si dovoluji oponovat. Jsem skutečná.
Díky Y.

7)  Mystery (19.12.2010 12:46)

Páni, Yasmini, ty jsi neskutečná! Bylo to perfektní!

6)  Yasmini (19.12.2010 08:55)

4)  Yasmini (18.12.2010 23:23)

výstižné
Dík Y.

3)  Joana (18.12.2010 23:09)

ježiš bože

2)  Yasmini (18.12.2010 18:17)

Carlie děkuju. Jsem ráda, že se ti to líbí a taky že jsem třeštidlo.
S Y.

1)  Carlie (18.12.2010 09:54)

Yasmini, chytla sis mě drápkem už perexem a hltala jsem Tvé verše s očima vyvalenýma Jsi geniální třeštidlo , máš úžasnou slovní zásobu, cit pro verš a vražedný smysl pro humor Lovit chlapy není nic lehkého a ani upírky to koukám nemaj snadné

1