07.12.2010 [16:00], Linfe, ze série Ugly, komentováno 22×, zobrazeno 5805×

Tak jsem zase tady! Máte radost, co? Sice to není dneska až tak úplně o mě, ale i ten malej kousek mi stačil na moje nervy. Jo a musím se pochlubit, už jsem se vážně naštval a donutil pár kopancema i mojí druhou paničku, aby taky začala něco dělat. Jak si dneska ty ženský nikdo nehlídá, hned zvlčej. Úroveň, co? No, taky to říkám.

Tak se bavte! Linfe a Sfinga

21. kapitola

Edward byl rychlej, zatraceně rychlej, to se musí nechat, ale já to měl promyšlený a navíc jsem na tuhle chvíli už pár měsíců trénoval. Znal jsem spolehlivě nejkratší a nejrychlejší cestu do La Push. A tam už na něj byli nachystaní. Věděli jsme, co a jak. Edward sice uměl číst myšlenky, ale občas byl sám průhlednej jako sklo. A tuplem, když se to týkalo Nessie.

Minul jsem první baráky v La Push a mířil si to rovnou k Samovi a Emily. Měl jsem náskok asi dvě stě metrů. Na verandě jsem se v rychlosti přeměnil, chmátnul po županu, kterej tam k tomuhle účelu visel připravenej už tejden a vpadnul dovnitř.

„Je za mnou,“ zařval jsem.

V tu chvíli všichni, co seděli kolem stolu, vyskočili a já si naopak klidně sednul a schoval se za nima. Nebyl jsem zbabělec, ale rozzuřenej Edward je horší, než banda myslivců v lovný sezóně vlků. Emily rychle skočila k ledničce a vytáhla z ní láhev červený tekutiny, která tam byla přesně k tomuto účelu taky skladována poslední týden, a postavila ji na stůl společně se skleničkama. Sam hrábnul do baru pro pálenku. My přece nebudem pít ten jeho hnus, ale jak jinak byste chtěli upíra pozvat na panáka? Tu pumu jsem lovil skoro dvě hodiny, než se mi to ve vlčí podobě povedlo.

V tom se rozrazily dveře a dle očekávání v nich stál hodně mírně řečeno naštvaný papínek Edward.

„Já ho zabiju,“ vrčel. „Kde je to zablešený psisko?“

Sam, Paul a Jared se do něj museli opřít vší silou, aby ho konečně zastavili.  Nakonec ho Paul s Jaredem drželi každej za jedno rameno a Sam vzal ze stolu dvě skleničky.

„Nedáš si s náma panáka a v klidu to probereme. Co ty na to, Edwarde?“ zeptal se ho.

A Emily otevřela láhev s krví, přesně v ten správnej okamžik, jak jsme se domluvili. Edwardovi oči nezčernaly jenom proto, že už byly jako uhel.

Toliko k tomu, jak vyvést upíra z míry a získat pár vteřin na záchranu svého života.

***

Vraceli jsme se s Jacobem společně do vily. Pořád si mě hlídal a držel se ode mě minimálně na metr, ale já už byl relativně v klidu. Měl to dobře promyšlený pacholek jeden. Když mě první záchvat vzteku pustil, ta krev mi vážně pomohla se trochu uklidnit, pohrabal jsem se mu v hlavě a zjistil, že tohle plánovali už pěkně dlouho.

Nadával jsem si do idiotů, proč jsem si toho nevšimnul, ale poslední události s kocourem jaksi zaměstnávaly mou pozornost na sto procent. A taky musím uznat, že už se má rodina docela slušně naučila si svoje myšlenky hlídat. Kdyby to Ness v rozrušení neuteklo, bůh ví, kdy bych si toho všimnul. Mohlo to být až po….

Zcela automaticky a instinktivně jsem zavrčel a Jacob odskočil o další tři metry dozadu.

„Co je?“ ptal se vyděšeně, ruce zvednuté v obraném gestu.

„Ale nic,“ mávnul jsem rukou, „a teď pojď nebo se Nessie strachy zhroutí.“

Byly jsme teprve pod schodama na veradu, když se vyřítila ze dveří a skočila mu kolem krku.

„Jsi celej?“ ptala se ho starostlivě a zkoumala jeho tělo. „Já měla takovej strach.“

Přikývnul. „Jo sem. Ten Samův nápad fakt zabral,“ zasmál se.

Nessie se mu vykroutila z náručí a dala si ruce v bok. „A řekneš mi už konečně, co to bylo?“

„Ať ti to poví sám,“ odpověděl a ukázal na mě.

„Miláčku?“ přitočila se ke mně Bella a zbytek rodiny už stál na verandě. Včetně kocoura.

Koukal jsem do země a špičkou boty dělal důlek v hlíně.

„Pozvali mě na panáka.“ vyhrnul jsem rychlostí blesku.

„Cože?“ zeptala se nechápavě Nessie.

Cože? zeptal se koucour.

„Pozvali mě na panáka.“

„Cože?“ zařval Emmett a hýkal smíchy.

„Pozvali mě na panáka,“ opakoval jsem potřetí a už jsem doslova řval.

„Edwarde, tys dobrovolně vypil alkohol? No, tak hrozná ta pusa teda nebyla, nepřeháníš to trochu?“ káral mě Carlisle.

„Nepil jsem alkohol, byli na mě připravený, měli v lednici vychlazenou krev,“ pokrčil jsem rameny.

„Jsi pašák Jacobe,“ poplácal ho Carlisle po rameni. „Na takovej fofr teda Jasper nebyl připravenej, aby ho alespoň trochu zklidnil.“

„To vymyslel Sam, já jenom trénoval, abych stihnul zdrhnout dostatečně rychle,“ upřesnil to.

„Takže tě nedohnal?“ ozval se znovu Emmett.

Jacob jen zakroutil hlavou. Emmett se otočil na Rose, která se mračila jako bouřkový mrak.

„Lásko, mám u tebe sto babek a vášnivou noc v autě,“ zubil se na ní. Ta se otočila na podpatku a odkráčela dovnitř.

„Edwarde,“ zatahala mě Bella za rukáv, „pojďme dovnitř a všechno nám řeknete a my si taky promluvíme,“ ukázala na to psisko svým nádherným prstem.

Povzdechnul jsem si, pokrčil rameny a odešel s Bellou do obýváku, kde jsme se usadili na pohovce. Nessie si automaticky sedla vedle Jacoba a mě uniklo z hrdla zavrčení. Už jsem na to koukal jinak.

Vyplašeně si poodsedla, ale ten čokl si ji přitáhl zpátky a ještě jí omotal tu svou pracku kolem ramen. Zavrčel jsem po druhý.

„Uklidni se, Edwarde,“ řekla Bella a položila mi dlaň na hruď.

Spustil jsem nanovo. Doufal jsem, že teď a v přítomnosti svý ženy už budu mít zastání.

„Jak si to vy dva představujete, co? Uvědomuješ si kolik jí je?“ vybafl jsem na Jacoba.

„A uvědomuješ si to ty? A vůbec, proč tolik vyvádíš? Vždyť to byla naprosto nevinná pusa.“

„Nevinná pusa, tak proč potom ten zběsilý útěk do La Push, co?“ rýpnul jsem si.

„Protože jsem přesně tuhle reakci od tebe čekal. Hele, Ness je patnáct a já už nechci bejt jenom její hodnej strejda na hraní. Prostě spolu chceme regulérně chodit.“

Regulérně chodit! Regulérně. Čokl jeden nevzdělanej. Vsadím se, že ani neví, co to slovo znamená. Než jsem stačil zavrčet potřetí, ozvala se Bella.

„Chcete spolu chodit. Dobře. Jednou to přijít muselo. Jenomže jestli si oba myslíte, že na to Ness už dost velká, znamená to, že se jako dospělí budete chovat.“

Ness zajuchala, ale právě v ten okamžik Bella zvedla štít a nechala mě podívat do své hlavy. Ušklíbl jsem se, založil si ruce na prsou a spokojeně se opřel. Bella pokračovala.

„Takže ode dneška přestávají vaše večerní pohádky. Na to jsi už dost velká. A zapomeňte na usínání v Jakově náruči. Ode dneška má Jacob večer zákaz vstupu do tvého pokoje. A počítej s tím, že si to ohlídáme.“ oznámila.

S pocitem uspokojení jsem pozoroval jejich kyselé obličeje.

„Uteču, odstěhuju se do La Push,“ odfrkla Ness.

„Tak na to zapomeň, mladá dámo,“ zpražil jsem ji. „Dokud nebudeš plnoletá, bydlíš doma, ať se ti to líbí, nebo ne. A pokud budeš s Jacobem na návštěvě v La Push, poprosíme Emily, aby na tebe dohlídla. Na nějaké milostné dovádění jsi ještě malá.“

„Hergot, Edwarde, to si vážně myslíš, že se s ní chci hned vyspat? Copak jsem blbej?“ obořil se na mě Jacob.

„To musíš vědět sám, jestli seš nebo nejseš.“ řekl Emmett.

„Co?“ vybafl na něj Jacob.

„No blbej.“ chechtal se můj bratr.

„Sklapni Emmette a nepleť se do toho,“ vyjel jsem na něj a pak pokračoval směrem k Jacobovi.

„Jakpak sis to představoval? Že za mnou přijdeš, oznámíš, že budeš chodit s mou dcerou a já sklapnu podpatky, nebo co? Vždyť je to ještě nezkušená holka a o tom, jak to ve vztahu chodí, nemá ani ponětí.“

„Na to abych byla nezkušená, byste nejdřív museli mít odhlučněný pokoj, táto.“ řekla drze Nessie.

„Cože?“ nechápal jsem.

„Víš, kolikrát jsem vás už slyšela, jak se s mámou milujete? Vyvádíte při tom tak, že je to určitě slyšet až do La Push. Polštář přes hlavu fakt nepomáhá, zkoušela jsem to.“

Sakra! Na tohle není co říct. Vzpomněl jsem si, jak mi bylo, když jsem ještě neměl Bellu a slyšel ostatní, jak si to po domě rozdávají. A taky co všechno jsem se díky tomu naučil. Do háje!

V rozpacích jsem se podíval na Bellu. Nepomohla mi, sama se tvářila zahanbeně.

Kruci, jak si máme po tomhle udržet rodičovskou autoritu?

Naštěstí mi pomohl Carlisle.

„Jenže oni jsou dospělí, Nessie a jsou to tvoji rodiče. A já si taky myslím, že bude lepší, když večer a v noci budete každý sám. Příležitost dělá zloděje.“

„Jo, ale máma byla jen o trochu starší než já, když za ní každou noc lezl táta oknem.“ trucovala moje dcera.

Tohle jí určitě vyprávěla Alice. Zatracená upírka jedna.

„Byla jsem starší o dva roky a mimo to Edward měl mimořádné sebeovládání a zodpovědnost.“ oponovala moje Bella.

„A jak víš, že Jacob ji nemá, mami?“ nevzdávala to. A ten se hnedka přidal.

„Možná jsem opravdu blbej, ale počítat umím. Nebylo ti ještě ani devatenáct, když se ti narodila Ness, takže bych se s tou zodpovědností zrovna moc nevytahoval,“ křenil se ten zablešený čokl a pak se otočil na Ness a šeptl jí do ucha.

„Myslím, že takhle to bude dobrý, Ness. Lepší něco než nic. Kdyby nám to chození zatrhli úplně, to by bylo teprve peklo.“

Už už jsem chtěl Jacoba pochválit, že se začíná chovat rozumně, ale ten pacholek ještě pokračoval.

„Navíc, je spousta dalších věcí, co se dá dělat kromě samotného milování,“ usmál se a hodil na mou dceru žhavej pohled, že jsem měl strach, aby od něj nechytla.

Parchant jeden! A já nemohl dělat vůbec nic. Přišlo to tak brzo.

Právě v tu chvíli se shora od schodiště ozval nářek.

Edwardééé, pojďte honééém, s Katie něco jéééé.

Ugly! No ty si tu ještě chyběl, pomyslel jsem si.

Vzdychl jsem: „Carlisle, prosím tě, pojď se podívat na Katie, Ugly kvůli ní zase vyvádí.“

Kývnul hlavou a vyšel se mnou a Rose nahoru. Jediný pohled mu stačil.

„Přišel její čas. Začala rodit.“

Sotva to Ugly zaslechl, opět sebou praštil o zem.

Carlisle se začal smát: „To je mi ale hrdina. Edwarde, vezmi ho dolů a zabavte ho tam nějak. Rose, ty tu zůstaň, kdyby něco.“

Prima, copak jsem nějaká kočičí chůva nebo co? Brblal jsem v duchu, ale popadl jsem kocoura pod paždí a nesl ho dolů. Tam jsem ho položil na gauč vedle Ness.

„Tati, co je Uglíkovi?“ ptala se vyděšeně a hladila ho po hlavě.

„Nic, jen omdlel. Zase. Koťata už se derou na svět a tenhle mrňous to nějak nerozdejchal.“ chechtal jsem se.

„Jé, Katie už bude mít koťátka,“ jásala Nessie a víc než kdy jindy jsem před sebou viděl malou holčičku. A tahle holčička už má kluka. Do háje!

Ugly se začal probírat. Mňáúúúf, co… co… je?

„Co by bylo? Úterý.“ dobíral jsem si ho.

Katie! Já musím za ní, propáníčka, ona to sama nezvládne.

Tak to bychom měli jednoho hysterickýho kočičího otce!

„Klid, je u ní Carlisle. Zůstaň tady. Jen by ses tam motal,“ uklidňoval jsem ho.

To bych chtěl vidět, jak bys byl klidnej ty, kdyby ses ocitl v týhle situaci, nádh… Edwarde, ječel na mě.

„Tak to ses o pár let opozdil a věř mi, že šest koťat bude oproti jedný malý poloupírce brnkačka. Nessie jsem pomáhal na svět já, protože Carlisle nebyl tenkrát doma,“ zpražil jsem ho.

„A já u toho jako nebyl, co?“ ozval se Jake, který sice neslyšel, co mi kocour cpe do hlavy, ale za to moc dobře slyšel mou odpověď.

Jóóó ták, když se narodí poloupíře, tak u toho táta může bejt a když se maj narodit koťata, MOJE koťata, tak já u toho bejt nemůžu? Co je to za spravedlnost? Fňukal Ugly.

„Hele, čičimoure, omdlel jsi, sotva si slyšel, že Katie rodí, myslíš, že bys tam byl co platnej?“ snažil se ho uklidnit Jacob.

A není to spravedlivý a není a není, vztekal se.

„Podívej, Carlisle řekl, že tě tu máme zabavit. To znamená, že tě nahoře nechce,“ utnul jsem to.

Kocour zmkl, ale za chvíli se mu v hlavě vylíhla další zcestná myšlenka.

Ale neutopíte je, že ne? Koukal na mě prosebně a celej se třásl.

„Koho?“ nechápal jsem.

No ty naše koťátka. Lidi to tak dělají. Tam venku na ulici jsem to viděl.

Vzal jsem ho znovu do náručí a podrbal na hlavě mezi ušima.

„To víš, že ne,“ odpověděl jsem mu a pak se otočil na ostatní, abych jim to přetlumočil.

„Ugly se bojí, že jim koťata utopíme.“

Všichni se okamžitě začali překřikovat, že to nepřipadá v úvahu, že je budeme mít rádi a až vyrostou, že je dáme jen do dobrých rukou.

Vážně? Ptal se znovu. Slibuješ?

„Vážně, ty trdlo. Slibuju a ty už se neboj. Všechno dobře dopadne.“

Každá minuta ve společnosti ne moc uklidněného kocoura trvala hodinu. Konečně se na schodech objevila Rose.

„Ugly, všichni, pojďte honem. Už jsou všechny venku a Katie je v pohodě.“

„A gratuluju, jste rodiče šesti krásných koťátek, Ugly,“ dodala ještě.

V ten moment kocour omdlel potřetí. Zase se s ním budu muset tahat.

Povídky od Linfe

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

22)  Kristiana (23.06.2011 17:36)

Teda, Ugly je ale hrdina. Omdlít a dokonce třikrát!
Klidnění Edwarda panákem mě odrovnalo.

20)  kytka (26.01.2011 17:09)

Tak to nemělo chybu.

18)  julie (12.12.2010 21:58)

Edward, Jacob, Ugly!!!!!

15)  SarkaS (07.12.2010 23:43)

Ugly hrdina To je opravdu zlatíčko, takova uzasna opora pro chudinku Katie... Jake se smesckou zvladli Edwarda vazne originalne a reakce rodiny byla naprosto uzasna. Nejvic me dostal Carlisle

12)  MisaBells (07.12.2010 20:22)

Chudínek můj malej chlupatej tatínkovskej 3x a dost jo? Takhle omdlívat Tak teď se jen těším na prcky, jak budou vypadat. Doufám, že bude důkladný a mikroskopický popis Byl to super dámy!

11)  semiska (07.12.2010 19:28)

Njn, dospívající dcera a otisknutej vlk, to jsou starosti nad hlavu Však oni si nějak poradí Ugly je fakt dobrej a moje parketa: omdlívá stejně jako já, asi trpí taky na nízekj tlak Moc se ti to povedlo Lin, skvělá a moc.

10)  eMuska (07.12.2010 19:12)

Ha, hrá mi tu "Máme rádi zv´ˇrata!" a pritom je tu 6 mačiatok! Bombová kombinácia! Ale toto je úžasné. A teraz nehovorím len o nápade... A jacob mohol tziež počkať, blcháč jeden. Najprv sa musí vyštudovať škola, až potom sa tmôže obzerať naša Ness po chlapoch, resp. vlkoch! A od dnes oslovujem kocúrov len "čičimoure"!
Paráda!

9)  Bosorka (07.12.2010 19:12)

Je mi Edíka docela líto, když si představím, co ho ještě čeká
Omdlívací kocour

7)  Michangela (07.12.2010 18:52)

6)  Amisha (07.12.2010 17:38)

To je síla kočky!

5)  sakraprace (07.12.2010 17:24)

Luxusní, jak Jake, tak Ugly A Edward taky, jak ho rozzuřila jedna pusa

3)  Mili (07.12.2010 16:38)

fantastické

1 2   »