08.09.2010 [14:30], Linfe, ze série Ugly, komentováno 24×, zobrazeno 6214×

Akce V. Co víc dodat :-)

13. kapitola

Probudil jsem se v pelechu.

Fůj, co to tady tak smrdí?

Hm, zase já, ono to asi ještě pořádně nevyvětralo. Budu muset poprosit ještě o jednu koupel. To je šílený, já dobrovolně prosím o koupání. Tak jo, s chutí do toho…

Dole v pokoji byli všichni. Divný, oni dneska nikam nejdou?

Edwarde, mohla by mě Alice, ještě jednou… teda… vykoupat?

„Jasně Ugly, my s tím stejně počítáme.“ Odpověděl Edward a kývnul na Alici. Ta s kyselým výrazem vstala, popadla mě jako balík a nesla do koupelny.

Hej, trochu ohleduplnosti, jo?

Mučení začalo nanovo. Namočila mě, vylila na mě celou flašku šamponu a začala drhnout. Chvílema jsem měl pocit, že mi sleze i kůže. Konečně mě osprchovala, vysušila ručníkem a potom vzala do ruky něco divnýho. Zapnula to a ono to na mě začalo vrčet a foukat teplej vzduch.

Jezuskote, co to je? Hele, nevrč na mě, já na tebe taky nevrčím.

„Ugly neboj se, to je fén.“ Vysvětlovala Alice.

Rezignoval jsem. Dělejte si se mnou, co chcete, jen když nebudu smrdět.

Alice na mě naplácala voňavku a potom mi začala kartáčovat kožich.

To je najednou péče.

Au, aby mi tam nějaký chlupy ještě zbyly.

Odnesla mě dolů a strčila mě pod nos Jasperovi.

„Máš nejcitlivější nos. Smrdíme ještě?“ zeptala se ho.

„Ne, lásko, ani jeden z vás.“ Polichotil Jazz a pokusil se dát Alici čumáčkovou.

„Nech si zajít chuť, pane citlivko,“ odsekla a vrazila mě do náruče Belle.

„Mám sto chutí s vámi nejet.“

Vy někam jedete? Já bych chtěl taky. Udělal jsem na Edwarda smutnej kukuč.

„Jedeme na výlet, Ugly a ty jedeš samozřejmě s námi.“ Potěšil mě Edward.

Do černýho auta se nasoukal Carlisle s Esmé a Alice. Jasper si chtěl sednout vedle ní, ale nepustila ho. Nezbývalo mu, než jet s Emmettem a Rose v červeným autě. Do stříbrnýho si sedl Edward, moje Bella, dozadu čokl maskovanej za indiána a vedle něj Nessie. Ta mě držela na klíně. Jestli si mysleli, že budu v autě vyvádět, tak to se teda spletli. Já byl nadšenej. Když jsme se rozjeli, vyškrábal jsem se pod zadní okýnko a koukal ven. Jeli jsme na můj vkus moc krátce, slabou minutu.

To jako má bejt ten vejlet? Vždyť venku toho nalítám víc a po svejch. Ach jo!

Zastavili před nějakým barákem a nesli mě dovnitř tak rychle, že jsem si ani nevšiml cedulky na dveřích.

Zrada. Tohle vypadá jako čekárna nějakýho doktora. To mi přece neudělali! Najednou se otevřely protější dveře a nějakej ženskej hlas nás pozval dál. Nahrnuli se tam všichni.  A pak jsem ji uviděl.

Byla krásná. Nádherná. Měla dokonalou postavu. A její hlava měla ušlechtilej tvar. A pak jsem se zakoukal do těch jejích očí. Byly stejně zelené jako moje. Jenže… její zářily jako dva smaragdy. Srst se leskla jako hedvábí, ze stříbrně šedé až do modra. Kočky, ten její čumák, ten si přímo prosil o čumáčkovou. Prostě jedním slovem – Mňaudáma.

***

Spustili jsme Akci V.  Alice ráno Uglyho vykoupala a zušlechtila. Pořád byla ještě naštvaná na Jazze a dávala mu to setsakramensky najevo.

Kocour si myslel, že pojede na výlet a já ho při tom nechal. S veterinářkou jsme se domluvili, že nás vezme před ordinačními hodinami, aby se s nikým v čekárně nesetkal.  Když jsme ho nesli dovnitř, už bylo z jeho myšlenek jasné, že pochopil, kam ho neseme. Naštval se, ale pak se jeho myšlenky změnily o sto osmdesát stupňů.

V ordinaci na pohovce ležela kočka. Ruská modrá, tuším a Ugly z ní byl unešený. Ani nevnímal, kde je. Přiznám se, že my v první chvíli taky ne. Ta veterinářka vypadala jako z titulní stránky časopisu Sports Ilustrated. Vysoká, štíhlá s dlouhými blonďatými vlasy. Postavu měla jako modelka. Ale ne jako ty vychrtliny z přehlídkových mol. Doléhaly ke mně myšlenky ostatních chlapů. Mysleli si to samé, co já.

Probralo mě až sborové zasyčení přítomných dam. A jéje. Otočil jsem se na Bellu, ale ta se potutelně usmívala. Zvedla štít a já si uvědomil, že se směje nad tím, jak nás jedna žena dokáže vyvést z míry.

„Počkej, já ti to připomenu, až si budeš pouštět Remember Me a vzdychat nad tím Robertem Pattinsonem,“ šeptl jsem.

Našpulila pusu, ale pak se na mě sladce usmála.

Pak se ujal slova Carlisle.

„Dobrý den, paní doktorko. Já jsem doktor Cullen a tohle je moje rodina. Promiňte, že jsme sem všichni tak vpadli, ale náš kocour se strašně bojí veterináře.“

Proč asi doktore, co?

„To je v pořádku,“ řekla příjemným hlasem.

„Vidím, že tu máte kočku, to jí nevadí, že je v ordinaci? Nebojí se?“ skočil jsem jim do hovoru.

„Moje Katherine? Kdepak, ta sem se mnou chodí už od malička.“

„A psi jí taky nevadí? Musí na ní dorážet, ne?“

„Ona je zvyklá. Viděla tu už ledacos. Navíc většina zvířat má z veterináře respekt, že si jí ani nevšimnou. Co si pamatuju, vyjel po ní jen jeden vlčák a tomu dala takovou ťafku do čumáku, že příští návštěvu už jí obcházel velkým obloukem.“

Vzal jsem Nessie Uglyho z náruče. Byl v takovým tranzu, že bych ho teď klidně mohl strčit k Billymu do La Push a on by si toho ani nevšiml. Postavil jsem ho na vyšetřovací stůl a přidržoval tak, aby viděl na objekt své touhy. Doktorka začala s prohlídkou. Zkontrolovala stavbu těla, posvítila do uší, prsty prohrábla kožich a pak ho jemně otočila na záda. Prohmatala mu břicho a… to, co Ugly od Carlislea považoval za ponižující, si teď nechal líbit. Nakonec mu otevřela tlamu. To ho probralo z toho jeho opojení a začal se bránit. Vřískal na celé kolo.

„Kamaráde, když to nejde po dobrým, půjde to po zlým.“ Houkla na něj doktorka.

„Prosím vás, přidržte mi ho tak, jak vám ukážu.“ Požádala a gestem naznačila, jak si to představuje. Chytil jsem ho a Jacob mu zezadu prsty stiskl čelist tak, že jí byl nucen otevřít. Kňučel, kňoural, ale nic nezmohl.

Doktorka během chvíle odstranila zubní kámen, zkontrolovala chrup a potom byl náš kocour volný. V Bellině náruči si uraženě stěžoval.

Co jsem vám proved, že tu musím takhle tajtrlíkovat. Viděls to? Nejdřív mi kouká do zadku a pak mi strčí prsty do tlamy. Fuj.

Významně jsem se zadíval na doktorku, která si sundávala rukavice.

No jo, ale stejně je to děsný.

„Váš kocour je zdravý a vitální. Věk odhaduji tak na dva roky. Ten kožíšek nemá zrovna výstavní, ale to je způsobeno neléčenou kožní chorobou. Říkali jste, že je to nalezenec, to by odpovídalo. Většinou tím trpí toulavé kočky.“

„Paní doktorko, dá se s tím něco dělat?“ zeptala se Alice.

„Samozřejmě. Dostanete šampón s příměsí síry, který zlikviduje parazity, které má v srsti.“

Alice se zamračila.

„Ale my jsme ho koupali,“ odporovala.

„Tady ale normální šampóny moc nepomůžou. Používejte tenhle a nezapomeňte ho důkladně opláchnout. Koupel zopakujete po týdnu znova. Mezitím bude užívat vitamíny na výživu srsti. Za čtrnáct dní se mi přijdete ukázat. To by v tom byl čert, abys nebyl zase fešák.“ Dodala směrem ke kocourovi.

To ti tak sežeru, nádhero. Zase se koupat, tůdle.

A znovu sem, no to bych musel bejt padlej na hlavu.

Odfrkl si.

Musel jsem se v duchu smát. Takže, já už nejsem nádhera. A co se týče toho koupání… přinejhorším ulovím skunka. To se Ugly půjde koupat dobrovolně.

***

Ta kočka byla KOČKA. Kus. Litoval jsem, že jsem jen Ugly. Proč nemůžu bejt čistokrevnej aristokrat? Takhle u ní nemám šanci. Překvapila mě.

Ahoj, fešáku.

Kdo? Já? Nedělej si srandu, jo. Řekl jsem rozmrzele.

Proč bych měla? Máš krásný oči. Lísala se.

Jó a co ten kožich?

Neboj, panička ti pomůže. Vyléčila už jinší případy.

Já jsem Ugly. A ty?

Katherine von Saxenburgh, ale panička mi říká Katie.

Katie, zamumlal jsem. Krásný, něžný, mazlivý.

V tu chvíli mi ta její panička otevřela tlamu. Tak to teda ne! Začal jsem se bránit, ale byli na mě dva. Vlezla mi skoro až do krku, potvora jedna. A pak jsem slyšel něco o koupání.

To ti tak sežeru, nádhero. Zase se koupat, tůdle.

A znovu sem, no to bych musel bejt padlej na hlavu.

Ty se mi nechceš líbit, Ugly? A přijít se na mě znovu podívat? Pronesla Katie mazlivě.

Seskočil jsem Belle z náruče a šel k ní. Zblízka byla ještě krásnější.

Proč já? Zeptal jsem se. Můžeš jich mít na každý pacce deset a s rodokmenem.

Ty rozežraný, líný, zdegenerovaný a přešlechtěný pitomce? Ne, díky.

To ty jsi jinej, Ugly. Už na první pohled.

A pak se to stalo – natáhla se ke mně a dala mi čumáčkovou.

Kočky, existuje kočičí ráj? Jestli jo, já v něm právě byl.

Najednou jsem se ocitl ve vzduchu. Oni nesli mě pryč!

Hej, co je? Já si ještě nesjednal rande. Katie, kde tě najdu?

V ordinační hodiny tady a večer o patro výš, nebo v zahradě. Stav se, fešáku.

***

Bože můj, co jsem komu udělal? Musím hlídat otištěnýho a zamilovanýho čokla a teď ještě i kocoura.

Povídky od Linfe

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

4)  Lipi4 (08.09.2010 15:02)

Holky , pomóóóóóóć já se asi uřechtám smíchy .. ... ....Jak já jsem se těšila na akci V, zvlášť potom, co jste mi vypustily něterý spoilery (asi takto a ještě víc) ..... ... .. ... .. . Nevím, jak se Vám to, děvčata moje , daří, ale vždy se řechtám jako kobyla (nejsem Emmett, abych se řechtala jako kůň ), bolím mě bránice až to hezký není a hodně často (skoro vždy) se neudržím na židli . .. .. .. .. .. .. .Tato kapitolka je bombastická , rozřechtaná , kočičí láskou propletená a jednoduše řečeno ÚŽASNÁ . ... ... .. .. ... ... .. ... ... Když opomenu lovení skunka , tak tako Edwardova replika mě totálně odrovnala: "„Počkej, já ti to připomenu, až si budeš pouštět Remember Me a vzdychat nad tím Robertem Pattinsonem,“ šeptl jsem. "

.. ... ... .. Zlatíčka opět Vám děkuji za skvělou zábavu a za projasnění pochmurného a smutného dne. .. .. .. . ... A kdybych mohla být tak drzá - prosím, prosím smutně koukám *smutnej kočičí kukuč ze Shreka* rychle o další kapitolku

3)  Popoles (08.09.2010 14:43)

Ach ta láááááska
Ugly je krásně zamilovanej, takže příští návštěva u V, by se mohla konat bez velkých protestů, ne?

2)  MisaBells (08.09.2010 14:41)

Parááááda zamilovaný Ugly! Jezůůů, čumáčková... Doufám, že se brzy sejdou! To je tak sladký... Holky paráda!

«   1 2