06.09.2010 [17:45], Linfe, ze série Ugly, komentováno 26×, zobrazeno 6845×

Probere se Ugly do lepšího dne než byl včera? Začne se k němu naše rodinka chovat o trochu lépe? To vše se dozvíte na následujících několika řádcích. Za dnešní autorku Sfingu vám i já přeju pěkné čtení.

11. kapitola

Mňáááuf. Baštááá.

Protáhl jsem si všechny čtyři packy, až to zalupalo. Teda takhle klidný poleženíčko jsem snad ještě nezažil. Ležel jsem na prostředku postele a nehorázně se rozvaloval. Upíři splnili svůj slib. Od chvíle, kdy mě sem včera Bella přenesla z koupelny, mě nechali na pokoji. Ráno jsem slyšel hluk, jak se část rodiny chystala do školy nebo do práce a pak nastalo blahodárné ticho. Kdyby se mi nezačal ozývat prázdný žaludek, ještě bych se chvíli válel, ale takhle jsem musel vstát.

Packy už mě nebolely, ale stejně jsem šel dolů opatrně. Co kdyby na mě zase někdo ze zálohy skočil a bafnul mě do náruče. V obýváku seděl Nádh… Edward a vyplňoval nějaký papíry. Hned zvednul hlavu.

„Dobré ráno, Ugly. Jak ses vyspal?“

Nádherně,  díky tobě. Asi bych ti měl vlastně poděkovat, co?

„Nech to být, kocoure.“ Usmál se.

Tak jsem mu šel poděkovat po kočičím způsobu. Začal jsem se mu otírat o nohy a spokojeně vrnět. K mýmu údivu se sehnul a vzal mě opatrně do náruče. Začal mě drbat pod bradou. Blaženě jsem natáhl hlavu a nahodil vyšší level hlasivek. Tohle bylo pořádný chlapský drbání a to já rád. Edward se uchechtnul.

„Ještě trochu přidej na hlasitosti a Esmé si v kuchyni bude myslet, že tady startuje letadlo. Nechceš se jít podívat, co pro tebe má?“

Dilema. Nechat se drbat a nebo se jít nažrat? Kručení v břiše rozhodlo. Edward ho určitě slyšel taky, protože mě postavil na zem a popostrčil směrem ke kuchyni.

Opatrně jsem strčil hlavu dovnitř. Esmé stála u kuchyňského ostrůvku a něco krájela na prkýnku. Nevonělo mi to. Zblikla mě a laskavě se zeptala.

„Ahoj, kocourku, dáš si něco dobrýho?“

Nečekala na odpověď, zvedla mou misku a naplnila ji něčím z lednice. Potom ji položila přede mně a jemně mě pohladila.

Kočky, ona mi dala tresčí játra! Mňam. Zblaznul jsem to, než by řekl švec a šel se jí taky otřít o nohy. Esmé se zatvářila nejistě.

„Chceš se pomazlit?“

Hele, ono to Edwardovo školení zabralo! Ten chlap je frajer.

Sedl jsem si a packou opatrně zaškrábal na její noze. Pochopila to a zvedla mě. Začal jsem se třít hlavou o její  ruku. Chtěl jsem jí dát najevo, že se nezlobím, že jsme zase kámoši. Vrzly dveře a přišel Carlisle. Nevoněl jako normálně. Cejtil jsem z něj… pšík.

Fuj, co to je?

„To je dezinfekce, Ugly. Carlisle je přece doktor a právě přišel z nemocnice.“ Ozval se z obýváku Edward.

„Nevoním ti? Neboj, napravíme to.“ Usmál se Carlisle. Zmizel a já slyšel v patře téct vodu. Za chvilku by zpátky s mokrými vlasy a kompletně převlečený. Opatrně jsem k němu čuchnul.

Fajn, tohle je Carlisle.

Dal jsem Esmé čumáčkovou a šel za Edwardem.

Hej, včera jsem slyšel něco o tom, že bych mohl chodit ven, platí to ještě?

„Platí, Ugly, ale nechtěl bys počkat na Nessii, až přijde ze školy? Myslím, že by jí to bylo líto, že poprvé s tebou nešla ona.“

No jo, tak já se zatím nějak zabavím.

Edward sklonil hlavu zase k papírům na stole, Carlisle zmizel v knihovně a Esmé dál kralovala v kuchyni. Nejdřív jsem si chtěl dát šlofíčka, ale zjistil jsem, že spát se mi ani za mák nechce. A pak mě napadlo něco ďábelskýho. Packou jsem z hromady hraček vyhrábl všechny, co pískaly a odnesl je do pokoje Emmetta a Rose. Já ti dám vycpanou kočku, vtipálku. Uvidíme, kdo se bude smát naposled.

Potom jsem šel prozkoumat Carlisleovu pracovnu. Byl jsem tam jen jednou a proti svý vůli. Teď mě zajímalo, jaký to tam je. Měl tam psací stůl s počítačem, prosklenou skříň plnou nějakých škrabátek, rejpátek a dalších doktorskejch ptákovin. Vedle byl vyšetřovací stůl, na kterým jsem absolvoval tu tu ponižující prohlídku. Protější stěna byla až do stropu zarovnaná policema s knížkama. Vyšplhal jsem do nejhornější police. Jů tady je hafo místa. To bude prima pozorovatelna. Očuchával jsem knížky. Prazvláštně voněly. Ochutnal jsem roh jedný a nebylo to špatný. Najednou se ozval výkřik.

„Ugly, já tě přerazím.“

Přikrčil jsem se, ale i přes výhrůžný tón hlasu, mě Carlisle sundal jemně.

„Ty chlupatá příšero, tys mi ohryzal dvě stě let starý herbář. Opovaž se to udělat ještě jednou.“

Třepl mě po zadku a vystrčil ven.

Teda, proč tak vyvádí, když je ta knížka stará? Kdyby byla nová, tak bych to chápal. Tihle upíři jsou šáhlí.

Z obýváku se ozval chechot a Edward nahlas sděloval můj postřeh rodince, která si to přihasila ze školy. Sešel jsem dolů.

„Uglýýý.“ Ozval se jekot malý Nessie a hned v něm pokračovala. „Půjdem vééén.“

Nessie mě popadla a nesla ven.

Hej, prcku, já umím chodit sám. A hlavně tak neječ, já mám citlivý uši.

„Ness, pusť toho kocoura, chce jít po svých. Jo a nemáš tak ječet, nebo ho budou bolet uši. A nejen jeho.“ Pokáral prcka Edward.

„Tak jo,tati,“ vzdychlo si to mrně, ale pustilo mě. Hnal jsem se ke dveřím, v patách celou upíři smečku.

Páni, za dne je ta zahrada ale veliká. Ona to vlastně zahrada jako taková ani nebyla. Vepředu byl sice plot, přes kterej před časem skočil ten  čokl, co mě zahnal na střechu, ale vzadu to byl prostě jen trávníček svažující se k řece. Z jedný strany byly hustý keře, z druhý strany stromy. Nikde ani noha, jen já a moji upíři. Jo a ještě ten indián, co z něj dělaj psa.

Od rána bylo zataženo, ale teď sluníčko prorazilo mraky.

Žjúú! Co to je? Oni jsou… oni se třpytí. Tý brďo, to je teda hustý.

Chodil jsem od jednoho upíra ke druhýmu a snažil se packou ten třpyt chytit. Bella se ke mě sehnula a vzala mě do náruče. Zatáhl jsem drápky a dotknul se její tváře. Kůži měla studenou jako vždycky, divný. Než jsem si to stačil vychutnat, mraky se zase zatáhly. Čeho jsem si stačil všimnout, že indián se netřpytí a malá Ness skoro taky ne.

Na záhadu s jejich kůží jsem zapomněl ve chvíli, kdy jsem si všiml, že na stromě, který rostl u řeky, sedí vrabec.

Svačinka.

Rozeběhl jsem se a chystal se skočit na strom.

„BAF!“

Ten pitomec, co na mě bafl, byl Emmett, samozřejmě. Netušil jsem, že upíři umí tak rychle běhat. Když se vedle mě objevil, lekl jsem se.

Hodně se lekl.

Příšerně se lekl.

Nebýt jeho pohotovosti, skončil jsem místo na stromě, ve vodě. Chytil mě na poslední chvíli.

Edwarde, řekni tomu…

„Patřilo by ti to, Ugly. Ptáčky lovit nebudeš.“ Nenechal mě domluvit Edward.

Hele, vy lovit zvířata můžete?

„O tom nebudeme diskutovat. My zvířecí krev potřebujeme k životu, ty dostáváš dost žrádla doma,“ vysvětlil mi, ale nemračil se.

OK, dobře, slibuju, že je nechám na pokoji.

„Hodnej kocourek,“ pohladila mě Bella.

Byl to báječnej den. Strávil jsem s nima venku celý odpoledne. Hráli si se mnou, ale netejrali mě. A Alice a Rose přestaly s tím protivným muchlováním. Večer jsem už pletl packama a měl jsem toho plný fousy. Vrátil jsem se s nima domů a vděčně jsem se svalil na křeslo.

Tohle je pravej kočičí život. Mňau. Koukal jsem s ostatníma na telku, když se Emmett začal lísat k Rose. Po chvíli se Edward zamračil a káravě řekl.

„Emmette!“

„Nojo, ty náš čtenáři, už jdem.“ Zašklebil se Emmett, popadl Rose za ruku odváděl ji nahoru.

Chvíli byl klid a pak se ozval nejdřív příšerný pískot a hned potom šílenej jekot Rose.

„Emme, ty seš fakt BLBEJ.“

Za chvilku se Rose objevila dole. Na sobě měla nějakej župan a tvářila se naštvaně. Edwardovi začaly cukat koutky a Jasper se tvářil udiveně. Za Rose seběhl Emmett jen v trenýrkách.

„Rosalinko, přísahám, já to nebyl.“

„Nekecej. Kromě Nessie jsi v týhle rodině jediný dítě ty.“ Zamračila se Rose.

„Rosalie, Emmett mluví pravdu. On to fakt nebyl.“ Začal opatrně Edward.

„A kdo asi? Svatej Dyndyndon? Nebo snad tadyhle Ugly?“ zeptala se ironicky.

Si myslíš, že v týhle rodině může dělat vtípky jenom tvůj manžel nebo co?

„Víš, myslím, že Ugly na tu vycpanou kočku jen tak nezapomněl.“ Usmál se Edward a já se přikrčil.

„Ugly? Tos byl ty? Ty moje čičinko, to ti asi muselo dát práce. Nebolí tě tlamička od toho všeho nošení?“ cukrovala Rose a hladila mě po hlavě.

„Co ten šibal vlastně provedl?“ ptal se zvědavě Carlisle.

„Všechny svý pískací hračky nanosil Emmettovi do postele. Když si šli s Rose… něco přečíst, lehli na to a všechno naráz zapískalo.“ Prozradil Edward a chechtal se.

„Já to nechápu, mě nespravedlivě seřve a kocoura ještě lituje,“ vrtěl hlavou Emmett.

„Asi má lepší ocásek než ty,“ ozvala se Alice a Emmett zavrčel.

Jojo, pomsta byla sladká.

Kočky, život je prostě k sežrání.

Povídky od Linfe

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

6)  lied (06.09.2010 18:31)

já z téhle povídky nemůžu pravidelně si musím utírat obrazovku a brýle

5)  Michangela (06.09.2010 18:29)

4)  Gassie (06.09.2010 18:22)

Ugly je čím dál lepší

3)  Iwka (06.09.2010 18:02)

,,Asi má lepší ocásek než ty."
No to mě fakt zabilo!
Ugly je úúúúžasnej!
Takovýho kocoura bych chtěla domů

«   1 2