03.09.2010 [21:00], Linfe, ze série Ugly, komentováno 25×, zobrazeno 5684×

Po delší pauze se opět vracíme za Uglym. I když dneska to bude trošku jiné, než jste zvyklé. Nekamenujte mě, nebijte mě ano můžu za to já :-)

Věříte, že zvířata většinou mají stejnou náladu jako jejich majitelé? Že je člověčí nálada ovlivňuje? Ne? No tak tomu věřte! A můžete rovnou skusit hádat, která z autorek si dneska zahrála Uglyho a která Bellu.

Doufáme, že i tak se vám povídka bude líbit, když všechno dobře dopadlo. Pěkné čtení :-)

10. kapitola

Kočky, řeknu vám, že po tom extempore s kytkou, mě hlava bolela ještě celej víkend. Moc si toho teda nepamatuju, ale všichni mi pořád předhazujou nějakou travičku, pacičku a kočičku.

Vždycky, když se dostane na tu kočičku, tak se Emmett začne tvářit nějak divně. Zajímalo by mě, co mu přelítlo přes čumák.

Docela jsem se těšil, až všichni vypadnou v pondělí do školy nebo do práce. Ono totiž není moc příjemný, když se cítíte pod psa, ech pardon, pod kočku a nějaký malý nenechavý ruce vás neustále vláčí sem a tam a vy přitom máte náladu tak akorát na to si zalézt někam do kouta. A co teprve, když se do toho všeho zapojí i Alice. Jeden by si hodil obojek, vážně.

Tisíckrát jsem doslova řval na Edwarda, ať jim laskavě vysvětlí, že jsem momentálně křehký zboží, ale bylo to jako postavit před Jacoba mísu řízků a vysvětlovat mu, že je nesmí sežrat. Nemožný.

Ale abych nekecal, trochu se snažil. Asi dvakrát, ale jinak se taky nepřetrhnul.

Měl jsem pocit, že docela bavil. Já teda ne, já se rozhodně nebavil.

Hergot, tak proč jste mi koupili čtyři pelechy, když se v nich nemůžu ani v klidu vychrápat, co? Kočka prospí denně až 18 hodin, tak mě ksakru nechte bejt!

Konečně bylo pondělí ráno a oni vypadli. Těšil jsem se, že se v klidu natáhnu v obýváku na gauč, ale ne. Esmé se rozhodla, že přestěhuje nábytek. Jezuskote, to bylo rumplování a rambajzu. Ženská jedna upíří, ona měla takovou páru, že ze skříněk ani nevyndala věci a tahala to plný. Jenomže já měl po spaní. Vyškrábal jsem se do pokoje mý krásky, ale co byste řekli? Esmé tam přišla za chvíli luxovat. Tak jsem to zkusil v kuchyni, jenomže netrvalo dlouho a ona se tam přesunula. Začala třískat s kastroly.

Au, moje hlava.

Nakonec jsem naše útočiště v koupelně. Stál tam plastovej koš na špinavý prádlo a na dně byly nějaký ručníky. Skočil jsem dovnitř a uvelebil se. Víko mi zaklaplo nad hlavou, ale co. Větrací otvory to má a je tu aspoň šero a klid. Zívl jsem, stočil se do klubíčka a za chvíli jsem nevěděl o světě.

Zdálo se mi, že na mě volá ta krásná bílá kočka.

Ugly, pojď sem, zašpásujem trochu. No, pojď si trochu užít, Ugly. Ugly…

Probral jsem se. Kočka nikde, ale volání nepřestávalo.

„Ugly!“

„Zatracenej kocoure, kde jsi?“

„Proč ho nedokážeš najít podle pachu, Edwarde?“ slyšel jsem naštvaný Bellin hlas.

„Protože je ten jeho pach po celým baráku, proto!“ Odpovídal nakvašeně Nádhera. „A navíc asi spí, protože neslyším jeho myšlenky.“

„Hele, Nádhera mě neslyší, bašta.“

„…moment.“

Najednou se mi nad hlavou odklopilo víko a já rozespale zamžoural.

„Tady je,“ pronesl vítězoslavně a já byl vyvlečen ven.

„Ještě jednou se schováš a bude tě muset vyčmuchat Jacob,“ pokáral mě.

Co pořád všichni máte s tím Jacobem a narážkama na psa, Nádhero?

„Neříkej mi tak, kocoure!“ odfrkl naštvaně a nesl mě dolů ze schodů.

Hele vážně teď nemám náladu se tu s tebou dohadovat. Nejsi jedinej, komu todleto není zrovna po chuti, víš.

V obýváku už zase byli skoro všichni. A mně uteklo jedno zoufalé…

Mňáááuf.

Tak a mám po prdeli. Jestli tady nebude zítra trochu klidu, tak se vážně porozhlídnu po nějakým otevřeným okně a dám si od nich na pár dní voraz. Alespoň si uvědomí, že takhle to dál nejde.

Dál jsem přemejšlel o tom, že na dva dny bych všechno todleto pohodlíčko asi obětoval, ale jinak je mi tu s nima krásně. Jenom se musí naučit trochu ovládat, nejsem žádná hadrová panenka na hraní, ale živej kocour, kterej má svý potřeby.

Začínal jsem se trošku cítit jako pták lapený ve zlaté kleci.

***

Konečně jsem toho kocoura našel. Všichni ho po baráku hledali, ale jenom mě dávala Bella za vinu, že ho nemůžu najít po čuchu.

„Sakra, to jsem jako v tomhle baráku jedinej upír s výjimečnými smysly nebo co? Proč mě hned peskuje?“ pomyslel jsem si.

Nakonec jsem ho našel v koši na prádlo. Byl dneska stejně nenaloženej jako já, zase mi začal říkat Nádhero, tak jsem ho zpražil.

Odnesl jsem ho dolů a předal Nessii. Sedl jsem si do křesla a složil hlavu do dlaní. Vážně dneska nebyl dobrej den, začalo to těma malérama v práci a teď tohle.

Jak jsem tak odpočíval, dobloudily ke mně kocourovy myšlenky. Nejdřív jsem je chtěl vesele ignorovat, stejně to zas budou ty jeho oplzlý řeči, ale pak jsem si uvědomil, že přemýšlí úplně o něčem jiným.

A musel jsem mu dát za pravdu. Byl tu s náma už dost dlouhou dobu a pořád ho někdo někde tahal, máčel nebo si s ním hrál. Za celou tu dobu se Ugly v podstatě nehnul z baráku a spal jenom tehdy, když šla na kutě naše Nessie.

„Hele rodino, měli bychom udělat taktickou poradu o… .“

Víc už jsem říct nestihl, protože Emmett rozrazil vstupní dveře a celej vysmátej se vřítil do obýváku.

***

Ozvala se rána, až jsem sebou polekaně trhnul a Emmett vtrhnul do obýváku s výrazem, kterej mívá jenom, když jeho oblíbený baseballový tým vyhraje zápas.

Chtěl jsem mu odseknout něco v tom smyslu, že by mohl brát taky ohled na to, že skoro všichni v tomhle baráku mají citlivý sluch, ale zarazil jsem ve chvíli, kdy jsem si všimnul, co to drží v náručí.

Páni, on přinesl další kočku. A pěknou.

Byla mourovatá a měla perfektní zelený kukadla.

Postavil ji na zem. Asi byla chudinka celá vyplašená, protože tam stála jako přikovaná na místě a ani se nepohnula.

Chvilinku jsem jí pozoroval a pak jsem vyskočil Nessie z náruče a pomalinku se vydal k ní přivítat se.

Měl jsem obavy, aby se mě nelekla. Přece jenom, první dojem, že jo?

I když teď, díky Alicině péči, jsem se cítil trochu jistější v kramflecích.

Byl jsem už skoro u ní. Koukám a ona stále nic.

Tak jsem si dodal odvahu a jemně do ní žduchnul čumáčkem. Tím se přece nedá nic zkazit, ne? Není to, jako kdybych jí hnedka dával francouzáka jazykem na čumák.

Jenomže ten její čumák nebyl vůbec příjemnej ani měkkej a ta kočka se zase ani nepohnula. Navíc mě do nosu uhodil takovej smrad, jakej jsem naposledy cítil ve skříni s kožichama u jedný starý báby.

Šťouchnul jsem do ní packou a zase nic. To už jsem se naštval a vrazil jí takovou tlapkovou, že se převrhla na bok a ozvala se dutá rána.

To už mi to konečně došlo.

Ona je vycpaná!!!

Otočil jsem se na Emmetta a koutkem oka zahlédl i všechny ostatní kromě Edwarda, jak se prohýbají smíchy.

Ty, ty, ty… blbečku. Co si o sobě vůbec myslíš, ty hroudo svalů bez mozku!!!

Byl jsem vytočenej na nejvyšší míru. Vytočenej, zklamanej a poníženej.

Ale vytočenej teď ze všeho nejvíc.

Já ti dám, ty imbecile.

Rozběhl jsem se, vytáhl drápky a pořádně jsem se odrazil. Měl jsem v úmyslu mu všechny zarýt do tý jeho vypracovaný zadnice, aby si alespoň týden nemohl pořádně sednout.

Jenomže se to trochu zvrtlo.

Áááúúúú.

Zlomil jsem si drápky, fňukal jsem. A on se zase řehtal.

Vážně už jsem měl slzy na krajíčku. No, co si myslíte, zvířata taky můžou brečet, víte? Taky máme slzný kanálky.

Otočil jsem se a odpajdal nahoru. Skočil jsem si zpátky do koše na prádlo a tentokrát se zavrtal pěkně hluboko do těch měkoučkejch ručníků.

Přemýšlel jsem, co jsem jim udělal.

Vím, že nejsem žádnej extra krasavec a naučil jsem se s tím žít. Kočky se mnou venku šly jenom, když už kolem vážně nebyl žadnej jinej kocour nebo když měly samy nějakej problém. Ale párkrát jsem si s nima pěkně užil. Jsem jakej jsem, ale pořád mám svý potřeby a neznamená to, že si se mnou může každej vorat, jak se mu zachce.

Jasně, kočky na mě zrovna neletěj, ale já mám taky svou důstojnost.

Tak jsem si tak pofňukával ve svém úkrytu a přemýšlel, jak je život nespravedlivej. Bylo mi dost mizerně.

***

„Tak to jste přehnali, všichni,“ zařval jsem.

„Co je, brácho? Vždyť je to sranda. Viděls, jak se ten kocour vztekal?“ Chechtal se Emmett.

„A to ti nedošlo, že je ten kocour evidentně živá a myslící bytost? Všichni ho tady berete jako prima hračku, ale jak by se vám líbilo, kdyby vás někdo pořád tahal a nedal vám ani chvilku klid. Proč si myslíte, že se dneska schoval? Chtěl se vyspat, odpočinout si. Po tý kytce mu je pořád ještě zle. Má kocovinu. On přece za to nemohl, že to Ness přinesla.“

„Nemusel to žrát,“ odporoval zaraženě Emmett.

„Ten kocour má pravdu, ty jsi fakt hrouda svalů bez mozku. Dokážeš odolat krvi medvěda? Těžko, viď. A představ si, že zase potkáš někoho, jehož krev ti bude zpívat? Co se stane, no? Pro Uglyho je Šanta jeho osobní značka heroinu a my mu jí strčili pod nos. A pak, když mu je špatně, ještě si z něj utahujeme. Musíme stanovit nějaký pravidla.“

„Edwarde, vždyť je to domácí mazlíček.“ odporovala mi Bella.

„Pamatuješ dobu, kdy jsem za tebou v noci chodil? Usínala jsi mi v náručí a já trpělivě čekal, až se probudíš. Teď si představ, že bych tě každou noc budil, protože bych si chtěl povídat. Jak bys asi za pár dní vypadala? A to není všechno. Kdokoliv z vás má chuť, popadne kocoura a muchluje ho, ať chce nebo nechce. Já teď slyšel jeho myšlenky. On vážně uvažuje o tom, jestli mu to pohodlí stojí za to, aby u nás zůstal. Připadá si, jako ve zlatý kleci.“

„Asi máš pravdu,“ pípla Bella

„A korunu tomu nasadil Emmett… díky tý kočce se cítí strašně poníženej. On ví, že není žádnej krasavec. Proč myslíte, že ho Bella našla venku na ulici. Ale pořád je to mužskej. Myslí si, že si mu tou vycpaninou dal najevo, že není dost dobrej, aby si našel živou kočku.“

„Mimochodem, na tvým zadku, Emmette, si přelámal všechny drápky, bolí ho to.“

„Takže vážení, měli bychom se fakt zamyslet nad tím, jestli chceme, aby tady Ugly zůstal. Kdo je pro?“

Nahoru vystřelily ruce všech přítomných. Hlasoval i Jacob. Zahanbený Emmett zvedl dokonce obě.

„Takže tady jsou nová pravidla, i když připouštím, že některých budu litovat. Ale jiných zase vy ostatní. Všichni musíme udělat změny, aby se tady Ugly cítil dobře.“

„Za prvé. V naší ložnici má Ugly hlavní stan. Kdykoliv si tam zaleze, necháme ho na pokoji.“

„Za druhé. Mazlit se s ním budeme jen, když to bude chtít on sám.“

„Za třetí. Koupat se bude jen, když bude opravdu špinavej a bude to potřeba.“

„Za čtvrté. Když bude mít chuť, může chodit ven. Nejdřív jen na zahradu a s někým z nás, ale až se naučí, měl by mít nějakou svojí volnost.“

„Za páté. Alice spálí všechny oblečky, hadříky a šatičky. Jak jsem řekl, je to obyčejné zvíře a ne manekýn.“

Všichni zamručeli na souhlas.

Viděl jsem Bellu, jak nad něčím usilovně přemýšlí. Pak se otočila a vyběhla nahoru. Evidentně šla kocoura odprosit.

***

Otevřely se dveře.

Panebože už zase! Tak kdopak si jde tentokrát kopnout do mýho ega?

Čekal jsem, že mě násilím vytáhnou, ale ono nic. Místo toho se objevila hlava mý krásky.

„Ugly, promineš nám, jak jsme se k tobě chovali?“

Já snad blbě slyším. Ona se mi omlouvá?

„Miláčku, nikdo z nás to nemyslel zle. Víš, nikdy jsme doma zvířátko neměli a tak vlastně nevíme, jak se k tobě chovat.“

Jako se chováte jeden ke druhýmu, krásko.

„Bolí tě ty ťapinky moc? Můžu se na ně podívat?“ ptala se starostlivě.

Bolí, ale kdybys mě pochovala, možná, že to přestane.

Za dveřmi se ozval Edward.

„Rád by, abys ho pochovala, že by ho to mohlo přestat bolet.“

Ocitl jsem se ve vzduchu a pak v jejím náručí. Krásně voněla. Opatrně mi prohlížela přelámaný drápky. Odnesla mě do ložnice a vytáhla kleštičky.

Začal jsem zase trošku panikařit.

„Neboj, tohle už bolet nebude,“ a pohladila mě po hlavě.

Opatrně mi olámaný konce ostříhala. Držel jsem jak štuclík. Potom mě položila na polštář a jemně drbala za ušima a pod bradou. Vrněl jsem blahem.

„Tak kocourku, když nás budeš mít plný zuby nebo se ti bude chtít spát, půjdeš rovnou sem. Tady je tvůj pelíšek, ale když se rozvalíš i na posteli, nic se nestane. On se Edward nezblázní. Mimochodem, to on nám vysvětlil, že jsme se k tobě špatně chovali a šíleně nám vynadal.“

Tak jo, končím s Nádherou. Vypadá to, že Edward je rovnej chlap. Protáhl jsem se, blaženě zavrněl a poprvé usnul bez toho, aby mě někdo násilím budil.

Povídky od Linfe

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

25)  Kristiana (22.06.2011 19:53)

Bylo mi Uglyho líto o to víc, když jsem si uvědomila, že spoustu lidí se opravdu k zvířátkům jako k hračkám chová. Ještěže má Edwarda s jeho čtením myšlenek, jinak nevím nevím, jak dlouho by s nimi vydržel. Cullenovi jsou hold trochu ujetá rodinka, ale proto je všichni tolik milujeme, že .
Ed byl úžasnej.
Krásná kapitolka.

Nechápu, jak jsem mohla Uglyho nedočíst. Chodila jsem si k němu odpočnout, uvolnit se a zasmát se. Jenže jak se mi toho teď an konci školního roku navalilo, chodila jsem si na ffko jen na moment odskočit a Uglyho jsem úplně zazdila. Omlouvám se, můj milovaný kocourku , však se teď do tebe pustím znova.

24)  kytka (26.01.2011 13:43)

Tak jsem měla šílenou potřebu Uglyho pohladit. Edward byl skvělej.

23)  eMuska (26.11.2010 19:00)

Tak to je režim, toto! Edward to parádne vybavil, človek by to od neho možno ani nepovedal!

22)  SarkaS (08.10.2010 12:29)

Teda ted jsem na Edwarda hroznew pysna. Zni to teda strasne, ale je to tak... Konečně jim to jeho tahani nekdo zatrhnul

21)  Karolka (06.09.2010 23:13)

Tahle kapitola byla úplně jiná, ale přesto krásná. Úplně jsem se bouřila spolu s Uglym a Edwardem a na konci vrněla blahem, že to tak dobře dopadlo. Krásný! Umíte to, holky.

18)  Liri2 (04.09.2010 17:20)

hahaaha.... až bude edward s bellou v ložnici, si tam ugly přijde a....

17)  Bye (04.09.2010 13:57)

Bé, mně bylo Ugláka fakt líto... korunu tomu opravdu nasadil Emmett s tou kočkou. Já fakt myslela, že bude nějaká love story , a on mu donesl vycpaninu!
Ale udobřovačka s Bellou to všechno vyvážila a Edward je rovnej chlap!

15)  Amisha (04.09.2010 11:36)

Krásná kapitolka. Já si snad pořídím kočku, nebo co...
(a Edwarda )

14)  Astrid (04.09.2010 02:47)

Linfe, čítala som len toto, zajtra keď mi výde čas a ja by som si už konečne mohla niečo prečítať, tak si to kuknem. Ja som taký zadumaný, síce extrovert, ale humor bol vždy odo mňa ďalej, ale to s tým kocúrom, že sa musí muchlovať aj keď nechce a tie ľahké, nami poletujúce pravdy z realneho života vsadené do humoru tejto poviedky mi vyčaroval úsmev na tvári a ja som mala hneď lepšiu náladu. Tlieskam ti, je to dar vedieť baviť ľudí. juknem sa na to.

13)  Lipi4 (04.09.2010 02:07)

Holky , tohle mi chybělo ... .... Každý Vaše písmenko je jako požehnání , které spadlo z nebo - pardon, z Vašich skvělých hlavinek přímo na božskou klávesnici .. .. ... .. .... .. .. ... Emmetta , bych zatřelila, uškrtila, pověsila do průvanu a možná ještě roztrhala na malinkatý kousíčky velikosti atomu za tu jeho vycpaninu. (Skvělý nápad holčiny ).. ... ... .... ... .. .. ..Už se nemůžu dočkat další kapitolky




PS:Sfinguško, dnešek (včerejšek)jsi měla ve znamení 10 , vid?

12)  semiska (03.09.2010 23:44)

Teďka konečně se k němu budou chovat normálně Je fakt, že zvířátko nikdy neměli, ale dost to přeháněli. Chválím Edwarda za záchranu Uglyho Moc se vám to holky povedlo, těším se na další kapitolku

11)  Michangela (03.09.2010 23:36)

9)  Mili (03.09.2010 22:23)

To bylo skvělý, já toho kocoura zbožńuju

8)  Gassie (03.09.2010 21:56)

Krásná kapitola. Edward se nádherně předvedl

7)  sfinga (03.09.2010 21:42)

Holky já přidávám, díky za komentáře, všem.

6)  Linfe (03.09.2010 21:36)

Holky, díky za komenty ani nevíte, jak to dneska pomáhá

Astrid: a četla si všechny nebo jenom tento

1 2   »