10.08.2010 [12:15], Linfe, ze série Ugly, komentováno 21×, zobrazeno 6656×

Uglyho první den u Cullenů doma se pomalu chýlí ke konci. Nebylo toho na jednoho malýho kocoura pro dnešek už dost? Copak se asi ještě stane a kdo se nám to tady nachomýtne? Myslíte si, že Ugly stráví noc opravdu sám ve svém novém pelíšku?

4. kapitola

Ta věc s tou kostí mě fakt rozhodila. Docela jsem se bál a byl jsem na sebe naštvanej.

Ty hlupáku jeden. Kolikrát se ti to už stalo, že to všechno vypadalo růžově a nakonec se to parádně podělalo? A ty jsi vždycky znova tak naivní.

No, jako tenkrát s tou kachnou. Byl jsem u tý starý paní teprve pár dní, a tak sem si říkal, že mi třeba připravila kachnu na uvítanou. Nepochopila to a nezabralo ani to, že jsem se jí snažil vysvětlit, že já tu kachnu našel na tom stole jako první. Letěl jsem zadníma dveřma zase rovnou na ulici.

Když já je mám asi opravdu rád. To se přece musí hnedka poznat ne? Tak divně mě to tlačilo mezi předníma tlapkama.

No jo, jenže voni mají čokla a tys nikdy nebyl autorita. Každej se na tebe hnedka vrhnul a vzpomeň si, kolikrát si to měl jenom o vlásek.

Může si kočka povzdechnout? Jasně, že může.

Edward ke mně přistoupil a dost neobratně si mě zvednul. Pěkně mi zmáčknul pár žeber.

Au. Tohle teda ještě budeš muset natrénovat.

A aby tomu dodal korunu, položil si mě na ruku jako malý dítě a všechny čtyři nohy mi visely pěkně dolů a komíhaly se zbůhdarma ve vzduchu.

„Není pes jako pes, Ugly,“ a mrknul na mě.

„A můžu ti opravdu přísahat, že žádnýho psa rozhodně nemáme. Nikdy jsme neměli rádi obyčejný psy.“

Spadl mi kámen ze srdce.

Tak jo… Edwarde, budu ti věřit.

S o hodně lepší náladou jsem se mu vykroutil z ruky a mohl se dál věnovat všem těm novejm hračkám. Bohužel pro mě jsem se asi i já stal nechtěně hračkou, protože ani jsem se nenadál a zase mě někdo tahal ze země k sobě.

Trochu nevrle jsem se po tom dotyčným podíval, ale když jsem zjistil, že je to ta blondýnka s polštářkovým hrudníkem, trochu jsem se uklidnil. Tohle bylo taky fajn.

Jenomže jsem zase podcenil nepřítele. Naprosto nechápu jak, protože i moje kočičí smysly a reflexy mi vypověděly službu, ale najednou jsem se ocitnul v koupelně a ve vaně pod proudem teplý vody.

Néééé, tohle néééé. Fuj, prsk, bléééé. Vždyť to pálí. Pomóc, mamíííííí.

Proč mají vždycky noví páníčci neodbytnej pocit mě hnedka vykoupat. Copak vypadám jako prase?

A jako by nestačilo, že mě strčila pod vodu. Ne, ona na mě vylila příšerně smradlavej šampon. Tvrdila sice, že budu voňavej kocourek, ale já jsem věděl svý. Smrdělo to a hotovo.

Héépčík.

Krucinál, dávejte aspoň pozor, jo? Mám to v čumáku. Jestli kvůli tomu ztratím svůj dokonalej čich, tak… tak si mě nepřejte!

Nakonec jsem to nějak přetrpěl a ty dvě tyranky mě vyndaly a postavily vedle umyvadla na rozloženou osušku. Jenže bylo vidět, že neměly zkušenosti a pro druhou se musely natáhnout.

Haha, nány pitomý.

Využil jsem svojí příležitosti, pořádně se oklepal a náramně si užíval jejich překvapeného pískotu a ječení. Pak jsem fofrem vzal kramle zpátky do ložnice a zaplul pod postel.

Bylo mi jasný, že tohle se mi už jindy nepovede. Na mý straně byl moment překvapení.

Dal jsem se do pucování, ty vyšampónovaný chlupy chutnaly fakt vodporně.

Před dveřma jsem zaslechl Bellu, jak ty dvě přesvědčuje, aby mi daly pokoj, že vykoupanej jsem a víc dneska nepotřebuju.

Díky, krásko.

Zavřela dveře do ložnice a mě tam nechala samotnýho. I s těma svejma pár chlupama jsem ale měl pěknou práci a vyklepat tu vodu z uší? Brrr, hrůza.

No, nakonec se povedlo, a protože se zdálo, že na západní frontě klid, pomalu jsem se sunul zpod postele. Přece jenom tu všude kolem stále ležely ty pěkný hračky. A taky jsem měl trochu hlad, musel jsem vyzkoušet, jestli se náhodou nedostanu do některý z těch paštiček.

Můj klid opět netrval moc dlouho. Zaslechl jsem na chodbě nějaký cupitání, tak jsem pro jistotu zase hodil šipku pod postel.

Dveře se otevřely a dovnitř vešly známé nohy v černých lodičkách a vedle dvě menší v bílých punčocháčích a růžových střevíčkách.

„To překvapení je pod postelí, Nessie. Ale nesmíš ho tahat ven, musíš ho přemluvit, aby k tobě přišel sám, jinak tě nebude mít už nikdy rád,“ povídá Bella.

Punčocháčky si klekly na kolena a vzápětí jsem pod postelí uviděl tvář malého andělíčka. Usmívala se na mě a bronzové lokýnky jí padaly kolem obličeje až na zem.

„Jůůůů, čičinka, mamí.“

„To je Ugly a bude tady s náma ode dneška bydlet. Musíš být na něj hodná a opatrná, Nessie. Není tak odolný jako my. Rozumíš tomu?“

Holčička horlivě přikyvovala.

„Tak jo, já vás tady nechám a ty ho zkus vylákat zpod tý postele. Nezapomeň, že všechno slyšíme, kdybys chtěla podvádět,“ a odešla.

Ona mě tu nechala samotnýho? Začala na mě lehce přicházet panika, ale uklidnilo mě bezpečí postele. Oni přece přijdou, kdyby sem začala lézt.

Zkoušela na mě různý triky a krásný slovíčka, ale já se nedal. Tohle všechno jsem už znal. Nakonec ji to konečně přestalo bavit a přesunula se doprostřed pokoje, kde si sedla na truc zády do tureckého sedu.

Jen si zvykej, děvenko. Já si dělám kdy chci a co chci.

Najednou začala ale šmátrat rukama vedle sebe a hrát si s mýma hračkama. Děsně ji zaujaly chlupatý peříčka na pružince. Bimbala s nima sem, tam, sem, tam.

Hele, to jsou moje hračky. Dneska jsem je dostal.

Evidentně jí to vůbec nezajímalo. Lezla po čtyřech po pokoji a hrála si se VŠEMA MÝMA hračkama. To už jsem psychicky nevydržel a musel jsem vylézt si alespoň jednu zachránit pro sebe.

Usmála se na mě a zatřepotala peříčky. Sekal jsem po nich předníma tlapkama v marné snaze je chytit.

To už se smála nahlas zvonivým hláskem.

„Tak ty sis přišel hrát, jo? To byla teda doba.“

***

Jacob vyzvedl jako obvykle Nessie ze školy a společně přišli domů. Bella jí vzala tašku a hned jí vyprávěla o překvapení, které na ni čeká nahoře v pokoji. Ani se nenajedla a hned táhla mámu nahoru. Mě ale víc bavil pohled na Jacoba. Včera v noci tady nebyl a teď se tvářil, jako kdyby snědl kyselý citrón. Jen co ty dvě odešly nahoru, vyprsknul.

„Proboha, tady něco smrdí jako kočka.“

Na tuhle chvíli jsem se těšil celý den a nakonec to vyšlo ještě líp, než jsem čekal.

„To je kočka, Jacobe. Bella ji přinesla včera domů. Ten kocour je trochu praštěnej, ale ani já už svý manželce nedokážu vysvětlit, že to není nejlepší nápad. A věř, že jsem se snažil.“

Plesknul se do čela a posadil se na pohovku.

„No paráda.“

Pak se ale pokřiveně usmál a povídá: „Alespoň bude sranda.“

S tím jsem musel souhlasit. A sranda začala hned vzápětí.

Bella se vrátila z ložnice sama a oznámila Jakovi, že Nessie má na dnešek asi jinou hračku. Znechuceně zavrčel a chtěl jít za ní nahoru, což mu Bella dost důrazně, pěstí opřenou o jeho vypracované břicho, rozmluvila.

„Ten kocour je tu teprve jeden den a už tak zažil dost. Nemyslím, že by bylo nejlepší ho ještě dneska seznamovat s tebou.“

„Myslím, že bys mohl zase jednou navštívit Charlieho, posledně se na tebe ptal,“ pronesla sladce Bella.

To už Jacob regulérně vrčel, ale nakonec se odebral ven.

„To je satisfakce za všechny ty dny, kdys mě okrádal o pozornost mé dcery,“ pomyslel jsem si.

Doslova jsem si zamnul ruce a hned jsem měl to zvíře raději.

Nessie si vydržela hrát s Uglym celé odpoledne. Seshora se ozýval nadšený výskot a chichotání stejně jako vrnění. Postupně však sláblo, až utichlo úplně. Dostal jsem strach a tak jsem vyběhl nahoru je zkontrolovat. To co jsem viděl, mi doslova vyrazilo dech.

Nessie spinkala na zemi a Ugly ležel zavrtaný hlavou pod jejím podpaždí a natažený podél ní. Druhou ručkou ho přikrývala, jako by ho chtěla chránit. Zavolal jsem šeptem dolů na Bellu, aby sem přišla a vzala rovnou foťák.

To byla Uglyho první fotka a rozhodně nebyla poslední.

Chtěl jsem ji odnést do postýlky a jeho uložit do pelechu, ale držela ho tak silně, že jsem je vzal oba a odnesl do dětského pokojíčku. Ani jeden z nich se neprobudil.

Přikryl jsem je a pak jsme tam ještě chvíli s Bellou jen tak stáli a pozorovali je.

Nessie se usmívala ze spaní a kocour, ten začal potichounku chrápat.

Povídky od Linfe

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

1)  Michangela (10.08.2010 12:52)

«   1 2