07.08.2010 [16:00], Linfe, ze série Ugly, komentováno 34×, zobrazeno 6993×

Seznamte se, prosím...

1. kapitola

Byl už pozdní podzimní večer a tady ve Forks jako obvykle pršelo. Seděl jsem v parku vedle radnice na lavičce a kolem mě hrůzně poblikávaly pouliční lampy. Svěsil jsem hlavu mezi ramena a nechal ty otravné dešťové kapky, aby mi smáčely tělo. Za okamžik jsem byl promočený doslova až na kůži. Deštník pro mě nepřipadal v úvahu a dneska jsem ani neměl snahu najít si nějaký úkryt. Stejně mě vždycky odevšad vyhodili. Byl jsem nechtěné dítě svých rodičů a velmi brzy jsem se musel naučit o sebe starat sám. Kolem mě bylo pusto a prázdno. Před hodinou se parkem potulovaly ještě hloučky lidí, ale déšť postupně všechny zahnal do tepla svých domovů. Přemýšlel jsem o tom, jak je svět krutý a nespravedlivý. Svýma zelenýma očima, které si na rozdíl od jiných celkem dobře poradily i v přítmí noci, jsem se občas rozhlédl kolem sebe.

A najednou se odkudsi zpoza rohu vynořila ona. Pospíchala a snažila se schovat pod velkým růžovým deštníkem. Já jsem ale přes její spěch měl dost času si ji prohlédnout, než kolem mne prošla. Měla vysokou štíhlou postavu, kterou momentálně skrývala pod tmavým vypasovaným kabátkem. Mohl jsem prozkoumat jenom její bílá lýtka a krásně klenuté nárty v tmavých lodičkách. A pak jsem spatřil její tvář a okamžitě jsem věděl, že už nikdy nic krásnějšího neuvidím. Měla ostře řezané rysy, a přesto působila tak něžně a křehce. Pleť měla jako z alabastru a koukala na svět zlatýma očima. Červené plné rty už jen umně doplňovaly toto mistrovské dílo. Když už procházela kolem mě, mohl jsem cítit konečně i její vůni. Připomínala mi to nejšťavnatější letní ovoce.

Věděl jsem, že jsem se zamiloval na první pohled, ale stejně mi to bylo málo platné. Vždycky mě všichni minou, ani okem nezavadí, a pokračují dál ve svých každodenních starostech. Na to jsem nebyl dost krásný ani okouzlující. Nikdy jsem nikoho nedokázal zaujmout pohledem a nikdo se nikdy nenamáhal poznat to, co se skrývá uvnitř mě. Podle mých předpokladů slečna prošla kolem mne, a tak jsem dál seděl sám na té opuštěné lavičce a nechal déšť, aby mi dával najevo, jak bezvýznamný vlastně jsem.

Najednou se po pár krocích zastavila a otočila se zpátky na mě. Chvilinku tam postávala, jako by se k něčemu odhodlávala. Nakonec vykročila. Když už stála kousíček ode mne naše pohledy se spojily. Stálo mě veškeré odhodlání, abych neuhnul očima, ale nechtěl jsem se obrat o jedinou chvíli, kdy jsem se mohl utápět v jejím pohledu. Nakonec promluvila.

„Ty se mě nebojíš? Tvůj instinkt by ti přece měl velet utíkat ode mě co nejdál. Všichni to tak dělají,“ podivila se.

Zůstal jsem sedět tam, kde jsem byl a rozhodně jsem neměl v plánu někam utíkat.

„Utíkat od tebe? Pryč? Vždyť bych za tebou šel třeba až na konec světa.“

Nemohl jsem a stejně bych neměl odvahu jí to říci nahlas.

Nakonec se pokusila ke mně vztáhnout ruku. Zatajil se mi dech, ale nechal jsem ji. Ani jsem se nenadál a ona si mě přivinula do náručí.

„Pojď, tady nemůžeš zůstat v tomhle nečase. Půjdeme domů. Esmé se určitě budeš líbit a Alici s Rose taky.“

Neměl jsem ponětí, kdo je Esmé, Alice ani Rose, ale bezmezně jsem věřil jejím slovům. Když už nic jiného, našel jsem teplou postel a příjemnou společnost na dnešní noc, a to se taky počítá. Nikdy jsem se nevyhýbal románkům na jednu noc, ale zoufale jsem si přál, aby to v tomhle případě dopadlo trochu jinak. Aby se na mě konečně už jednou usmálo štěstí.

Bylo to zvláštní, ale u nich doma ani v tuhle noční dobu nikdo nebyl. Došli jsme do jejího pokoje a já se posadil na postel. Asi ji trochu zamokřím, ale nevypadalo to, že by jí to vadilo. Nabídla mi ručník na utření a dokonce jsem měl za to, že mi s tím chce i trochu pomoci, ale s díky jsem odmítnul. Dával jsem přednost přirozenému osychání. Jen doufám, že jsem nebyl moc neurvalý. Nechci, aby si to vyložila špatně, jako že nemám zájem.

Posadila se naproti mně a zůstala na mě tedy jenom koukat. Moje srdce si běželo svůj vlastní maratónský závod. Nemohl jsem z ní opět spustit oči, tolik mě přitahovala. Ze všech sil jsem toužil se s ní začít mazlit a prozkoumávat její krásné tělo, které teď konečně vyniklo, když si odložila ten mokrý kabát. Zdálo se, že ani ona mi nemůže odolat. Napětí v pokoji by se dalo krájet. Nakonec to nevydržela a přistoupila k posteli. Přistoupila ke mně. Začala mě vískat na hlavě a prozkoumávat můj obličej. Slastně jsem zavřel svoje vykulené zelené oči. Tolik štěstí jsem přece nemohl mít, ale její doteky mě přesvědčovaly o opaku. Postupně se přesunula i na jiné části mého těla. Zprvu nesměle mi začala masírovat záda, ale velmi rychle v tom získávala jistotu. Cítil jsem, jak se mi mé ztuhlé šíjové svaly záhy uvolňují. Bylo to tak příjemné. Myslel jsem, že tohle bude naprostý vrchol všeho, ale to jsem se šeredně spletl. Ona očividně chtěla zajít ještě dál. Jemně mě přetočila na záda a začala mě hladit po hrudi a bříšku. Teď jsem děkoval bohu za nedostatek jídla a svůj útlý pas. Musel jsem uznat, že jsem měl celkem pěknou a vypracovanou postavu. To víte, když člověk opravdu nemá co do huby a je neustále na útěku před rukou zákona, tak se to musí někde projevit. Jemně mě laskala a moje tělo se jakoby samovolně napjalo a protáhlo. Stále ještě jsem dokázal ovládat svou touhu a zůstat zticha, ale k prolomení hranice už mnoho nezbývalo. Jemně si pohrávala s mým tělem a občas náhodou přejela prsty přes bradavku. To už ze mě vypadlo tiché zamručení.

„Jsem v nebi. Já prostě musím být v nebi, jinak tohle snad ani není možný.“

Bylo to možné a ještě jsme stále nebyli u konce. Velké finále mělo teprve přijít. Chtěl jsem se na ni také alespoň dívat, když mě nepustila k žádné činnosti, a tak jsem se alespoň překulil na bok. Ta podlá potvůrka ale začala rukou kopírovat siluetu mého těla. Hladila mě na bocích i přes slabiny až se dostala tam, kde to má každý… no prostě tam, kde to mám rád. Myslel jsem, že to neudělá, ale zase mě velmi rychle vyvedla z omylu. Prostě bez ostychu vzala do dlaně můj ocásek a nechala si ho doslova protékat mezi prsty. Tohle už jsem prostě nezvládnul, bylo to nad všechny moje síly a spokojeností jsem doslova vrněl a to hodně nahlas. Nedivil bych se, kdyby nás slyšeli i někde v přízemí a to jsem ještě ani netušil, že v tomhle baráku jsou na tom se sluchem o dost lépe než já. Doslova.

Ještě chvíli jsem si užíval jejích něžných dotyků, ale díky příjemné posteli, teplu a únavy z právě prožitého překvapení jsem se neubránil zívnutí.

Tak, jak jsem byl, jsem se na posteli stočil do klubíčka a nechal se unášet do říše snů. Budu pokračovat tam v mém dobrodružství s touhle nádhernou kráskou. Než jsem tvrdě usnul, stále se mi z hrdla ozývalo spokojené vrnění.

Naposledy mě pohladila po hlavě a vtiskla mi pusu na čelo.

„Tak spi, ty můj praštěnej chlupáčku,“ rozloučila se.

Tu noc jsem spal klidným spánkem a měl jsem jenom pro sebe celou obrovskou postel s měkoučkými polštáři.

***

Zvedla jsem se z podlahy od postele a nevěřícně zakroutila hlavou. Nedokázala jsem pochopit, že na světe existoval kocour, který přede mnou jako před upírem dobrovolně neutekl, ale ještě se navíc nechal odnést do baráku plného stejných stvoření.

Musel být naprosto šílený, ale já jsem byla šťastná z tohohle neočekávaného zpestření.

Nebyl nijak závratně krásný, možná spíše trochu ošklivý, ale byl výjimečný. Mimořádně výjimečný. Měl rád upíry. A už byl prostě můj. Nepochybovala jsem o tom, že si ho ostatní taky zamilují. Vítáme každou změnu.

„Jsem zvědavá, jak si poradí s vlkodlaky,“ pomyslela jsem si a musela se usmát.

„Ugly, budeme ti říkat Ugly,“ zašeptala jsem a odešla dolů do přízemí za Edwardem, který se konečně vrátil z lovu.

„Já mám teď nárok taky na trochu pomazlení,“ ušklíbla jsem se pro sebe.

Jak asi zapadne náš trochu pomatený kocour do téhle upíří rodinky? Bude z něj nakonec první upíří domácí mazlíček? Brzy se těšte na další příhody kocoura Uglyho a naší oblíbené Cullenovic famílije.

Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

33)  Kristiana (14.04.2011 20:15)

heh, už jsem si říkala, jestli na to náhodou nejdou nějak rychle a on se z něj vyklubal kocourek
skvělý nápad

32)  Yasmini (19.01.2011 19:17)

Tohle je nádherný příběh. Zaujal mě už když jsi ho začal vydávat, je nějak nestíhám. Tak se mu koukneme na zoubek.

Y.

31)  eMuska (25.11.2010 21:27)

Ach, to je absolútne perfektné, taký mačací nápad! Neskutočne kreatívne a zábavné!

30)  Janeba (22.10.2010 22:57)

Já ti moc děkuji! Měla jsem naprosto DEN BLBEC a Unglymu se podařilo , mě z něj dostat! ˇUžasný nápad, bravurní zpracování, už teď se řehtám, co ho chudinku může ještě potkat!!! D D Díky!

29)  SarkaS (08.10.2010 11:34)

Tedy kdyby mi hned na zacatku nedoslo ze jde o kocoura tak bych Bellu podazrivala ze zaletnictvi, ale tohle bylo proste sladke... Zamilovala jsem si Uglyho už teď a to mám před sebou ještě celou povídku

28)  Carlie (12.09.2010 21:12)

Sama kocourka mám (teď mluvím o čtyřnohém ) a vždycky se u nás mihl i nějaký ten nalezenec, tak jsem se hned od začátku nad Uglym dojímala a už se těším, až se prokoušu ostatními kapitolkami I když jsem se musela trochu pousmát, když Ugly líčil, jak je rád, že má hubené bříško a porovnala si to v duchu s těmi faldíky toho svého (opět a stále myslím toho čtyřnohého ).
Je to moc hezké, milé, vtipné
A koukám, že Bellu to taky nažhavilo , to aby Edward Uglymu poděkoval

27)  MisaBells (13.08.2010 19:16)

No nevědět, že jde o kocoura... Asi bych byla v šoku, stejně jsem byla... jeho ocásek mě dostal ten kocour je moje krevní skupina! Jdu dál... Parádní! ocásek, já fakt nemůžu...

26)  Karolka (12.08.2010 23:30)

Uááááááááááá! Já neodolala, prostě nodolala. Občas jsem zachytila nějakou citaci v komentářích a tohle mě prostě naprosto dostalo. Tak erotické mazlení kocoura jsem ještě nikdy a nikde nečetla!
"Jsem v nebi. Já prostě musím být v nebi, jinak tohle snad ani není možný."

25)  magorka (09.08.2010 14:52)

Tak kocour?! To tu ještě nebylo! Nejsem sice "kočičí" osůbka, jsem spíš na ty ušoplesky uslintaný (Jakobe, teď vážně neposlouchej), ale Ugly je fakt dobrej :o) Když jsem si znova pročítala tuhle povídku, tak na mně koukal Kocour alá Antonio Banderas ze Shreka a toho opravdu MŮŽU

24)  semiska (08.08.2010 23:10)

Tak tohle je zajímavý námět a jsem moc zvědavá, jak se to bude odvíjet dál. A majitelka bude asi Bella,že?

21)  Bye (07.08.2010 21:11)

Takže, bohužel mi neuniklo, kdo ve skutečnosti Ugly je...
Ale o to víc jsem si ten výlet do jeho mysli užívala!
Je to teda pořádnej světák, jen co je pravda. S ženskejma to umí...
Ví, jak se má chovat u dámy na návštěvě (co nejrychleji do ložnice, hupsnout do postele, případně na to...)
Týjo, a to mazlení bylo vážně žhavý!! Já skoro čekala, že... No, nic.

20)  Rosalie7 (07.08.2010 21:04)

já z tebe nemůžu Opravdu úžasné, málem jsem se udusila, kkdyž jsem zjistila, že je to kočičák Čekám na další dílek!

19)  Linfe (07.08.2010 20:49)

Ten kocour o sobe mluvil jako o kocourovi, copak nekdo z vas vi jak kocouri premejsli?

Michale: Ugly rozhodne nepouzil přímou řeč a neřekl díkx, tím jsem si celkem jistá

18)  Karolka (07.08.2010 20:22)

Supr, děkuju!

16)  Mili (07.08.2010 20:02)

Teda mě to podle toho obrázku napadlo, že to je kocour, ale chvilkama jsem pochybovala, když o sobě mluvil jako o člověku Bylo to super, těším se na další příhody

15)  Linfe (07.08.2010 19:31)

Karolko, hotovo.

1 2   »