25.07.2010 [08:45], anamor, ze série Učitel i lásky, komentováno 15×, zobrazeno 4078×

Moc děluju za vaše komentáře. Tak jak to bude další den? Jak se k sobě budou chovat? Nebo se něco stane a to za ně vše vyřeší?  Co Bella dostene za dárek? A jak to bude dál po svátkách? Nevěděla jsem co za písničku, až jsem narazila nu tuhle, a líbí se mi i text, celkem sedí.

Ráno jsem se probudila se stejně krásným pocitem, jako jsem večer usínala. Rychle jsem vylezla z postele a začala se oblíkat. Už jsem byla oblečená a chtěla běžet dolů, když jsem si všimla zabaleného dárku na stole. Překvapeně jsem se na něj podívala, vždyť jsem ale všechny včera dala pod stromek. Šla jsem blíž k němu, byl tam i dopis, na kterém bylo moje jméno. Vzala jsem ho do ruky a začala číst.

Krásné vánoce, Bells,

až se probudíš, už tu nebudu. Odjel jsem hodně brzy. Rodina mi volala, abych přijel. Uvidíme se až ve škole.

Moc ti děkuju za včerejší den. Byly to nejkrásnější Vánoce, které jsem za svých sto let zažil. Poděkuj i Charliemu. Nechal jsem ti tu dárek a vzal si s sebou, co bylo dole pod stromkem určeno pro mě. Moc ti za něj děkuju, tyhle desky mi ve sbírce chyběly. Doufám, že se ti bude líbit i můj dárek.

Edward

Pocítila jsem smutek z toho, že odjel. Odložila jsem dopis a opatrně si vzala krabičku do ruky. Když jsem ji rozbalila, nemohla jsem uvěřit svým očím.

V krabičce byl stříbrný řetízek s křišťálovým srdcem na konci. Byl moc krásný. Ucítila jsem z toho slzy v očích, které jsem rychle zahnala, a řetízek si připnula na krk. I pro mě to byly nejkrásnější Vánoce, co jsem zažila. Jen mě mrzelo, že tu nezůstal.

Schovala jsem nejkrásnější vánoční dárek, jaký jsem kdy dostala za triko a vydala se dolů smířená s tím, že ho tam nenajdu. Podle chrápání Charlie ještě spal, tak jsem potichu sešla dolů a udělala si horkou čokoládu, ke které jsem si dala cukroví, co jsem včera napekla. Oknem jsem se koukala ven na zasněžený les, nevnímala jsem čas do doby, než přišel Charlie. Nasnídal se, a poté se šly rozbalovat dárky. Dostala jsem nový Ipod a pak peníze, abych si koupila něco na sebe, on se v tom nevyzná.

Zbytek vánočních svátků proběhl jako normálně. Charlie měl i službu, tak jsem šla ven s partou. Ale moje myšlenky se pořád vracely k Edwardovi a hlavně k tomu polibku.

Až teď jsem si uvědomila, jaká to byla blbost, vždyť je to můj profesor. Dobře, je to navždy sedmnáctiletý upír, ale v tuhle chvíli je to můj profesor. A to znamená, že to nejde. On by porušoval zákon, učitel si nesmí nic začít se studentem jakéhokoliv ročníku či věku. Povzdechla jsem si. Proč se to musí dít zrovna mně? Kdybych věděla.

Na jednu stranu jsem se těšila do školy, až ho uvidím, a na druhou jsem se toho i bála.

Charlie se nedal odbýt a tak jsem Silvestr musela strávit s ním v La Push. Moje jediná útěcha byla, že nemůžu pít, tak jsem jeli večer domů. Necítila jsem se tam vůbec dobře, pořád jsem měla strach. Ohlížela se okolo sebe a nebo se schovávala před všemi členy smečky, byl to hodně dlouhý večer, ale já si prostě to, že pojedeme domů, vybojovala, nechtěla jsem tam být víc, než je nutné.

Tak stačilo ještě přežít víkend, během kterého jsem uklízela, učila se a nebo se válela v posteli. Nic se mi nechtělo a z nadcházejících týdne jsem měla smíšené pocity. Nevěděla jsem, co dělat. Samozřejmě, že ve škole se budu muset chovat jako studentka a nic nedát znát. Ale co když mi jako vždy řekne, že se zase sejdeme, co budu dělat? Toho jsem se nejvíc bála.

Celou noc jsem nemohla usnout, pořád jsem přemýšlela o tom, co se bude ve škole dít. Usnula jsem nad ránem, ale hned na to mě vzbudil budík. Vylezla jsem tedy neochotně z postele a šla rovnou pod studenou sprchu, která mě probrala. Když jsem se osušila, přišlo na řadu oblečení. Vzala jsem si obyčejné rifle, modrý rolák a černou mikinu přes hlavu s kapucí. Dole už byl Charlie a jako vždy si u raní kávy četl noviny. Pozdravila jsem ho a vzala si vločky do mlíka jako vždy. Když jsem dojedla a umyla nádobí, chystala jsem se už jít.

„Pozdravuj Edwarda,“ řekl najednou Charlie. No super, měla jsem v plánu se mu dnes spíše vyhýbat.

„Budu,“ řekla jsem jakoby nic a raději se rychle vydala do chodby, kde jsem si vzala bundu a vydala se do školy.

Dorazila jsem před školu jako každý jiný den. Už z dálky jsem viděla Edwardovo Volvo. Zamířila jsme rovnou za Jess a spolkem a vydali jsme se na první hodinu trigonometrie. Během hodiny se nic zvláštního nedělo, zase jsme všichni vymýšleli způsob jak neusnout. Vážně. Výklad profesora byl záživný jako… no, pro to ani neexistuje přirovnání, jak nudné to bylo. Když zazvonilo, až teď jsem si uvědomila, co mě čeká. Tělocvik! Jakej blb vymyslel tělocvik jako druhou hodinu? Tělocvik mi poprvé od začátku roku vadil, dřív to byla pohodička, protože Edward dával pozor, abych se nepřimotala k ničemu, čím si jde ublížit sobě i okolí, většinou jsem seděla. Ale teď jsem měla stažený žaludek strachy a ani pořádně nevím, čeho jsem se bála, vždyť ho chci celou dobu vidět.

Šla jsem do šatny a pokoušela se na sobě nedat nic znát. Převlíkla jsem se do oblečení na cvičení a čekala, až budou ostatní odcházet, když jsem zbyla v šatně sama, povzdechla jsem si a vydala se tedy do tělocvičny taky.

Všichni už tam byli a před nimi stál Edward. Podívala jsem se na něj, něco řešil s Mikem, asi co se dnes bude dělat. Když s ním domluvil, podíval se po tělocvičně, až se pohledem zastavil u mě a moje srdce v tu chvíli vynechalo úder. Určitě to slyšel, protože se usmál.

„Pro začátek si dejte tři kolečka,“ rozkázal a všichni se rozeběhli a já s nimi. Když jsme doběhali, dal nám další rozkazy.

„Kluci si zahrají basketball a holky budou skákat přes kozu a tak,“ rozkázal. On mi to dnes dělá naschvál. Je pravda, že tohle se nedělalo od první hodiny. Jednou to přijít muselo, ale proč teď? Stoupla jsem si úplně na konec a možná doufala, že na mě zapomene, ale tolik štěstí nemám. S povzdechem a modlitbou, abych to přežila, jsem se rozeběhla a kozu přeskočila, ale problém nastal při dopadu. Špatně jsem došlápla a skácela se k zemi. Hned byl u mě a pomáhal mi na nohy. Jenže můj kotník zaprotestoval a já sykla bolestí, i když jsem se to pokoušela zadržet.

„Co tě bolí?“ ptal se hned starostlivě. Proč dneska a teď? Ptala jsem se naštvaně v duchu.

„Kotník,“ špitla jsem k němu.

„Amando, máš to na starost,“ dal pokyny, a poté mi pomohl na lavičku. Sedla jsem si a on si přede mě klekl. Opatrně mi vyhrnul nohavici a začal si prohlížet můj kotník, položil na něj ruku, která příjemně chladila.

„Odvedu tě s tím raději na ošetřovnu,“ zašeptal a zase mi stáhnul nohavici dolů. Chtěla jsem vstát, ale to mi nedovolil. Než jsem stačila cokoliv udělat, ocitla jsem se v jeho náruči.

„Edwarde, to je dobrý, já tam doskáču,“ začala jsem hned, ale on jen zakroutil hlavou a už odcházel z tělocvičny se mnou v náručí. Povzdechla jsem si, paličák jeden. Poraženecky jsem ho objala kolem krku, ale raději se dívala jinam než na něj.

„Mám tě pozdravovat od Charlieho,“ zašeptala jsem, když jsem si na to vzpomněla.

„Taky ho pozdravuj, jak ses tu měla po zbytek prázdnin?“ ptal se mě.

„Celkem to šlo, nuda. Charlie musel do práce, většina lidí byla pryč u příbuzných. A o Silvestra jsem musela být v La Push, Charlie se nenechal odbýt,“ povzdechla jsem si. „A co ty u rodiny, jak bylo?“ usmála jsem se na něj a poprvé se na něj pohlédla. Šel docela pomalu, asi chtěl náš rozhovor prodloužit a ošetřovna byla na druhé straně areálu.

„Nic moc, pořád se vyptávali. Emmett měl pořád připomínky a Tanya mě pořád naháněla. Kam jsem se hnul, byla za mnou,“ povzdechl si a já se musela zasmát. Chvíli se na mě díval, ale pak se taky zasmál. Už jsem byli před kanceláří a tak jsme se zklidnili a Edward vešel, jen co nás paní Chapmenová uviděla, vytřeštila oči.

„Špatně došlápla,“ informoval ji hned. Přikývla a ustoupila mu, aby mě mohl donést do vedlejší místnosti, kde už byla sestra. Položil mě na lůžko a odstoupil ode mě.

Sestra mi hned sundala botu a podívala se na kotník. Zhodnotila, že s ním nic mít nebudu, dala mi na něj led, a poté zavázala. Botu jsem si už nenazouvala a po jedné se snažila odejít z místnosti. Jenže jsem ještě nestačila dojít ke dveřím a už mě podpíral.

„Chceš odskákat zbytek dne po jedné, nebo odvézt domů? Být tebou, bral bych to druhé,“ usmál se na mě. Měl pravdu. Jet domů by bylo lepší, protože to přeci jen bolelo. A když budu skákat po jedné noze celý den, tak s mým štěstím si něco udělám ještě s tou zdravou nohou. Ale nechtělo se mi být sním sama, nevím, proč jsem se toho stále bála. Podívala jsem se na něj a jeho kukuč mě přesvědčil, jeho oči mě vždy přemluví.

„Další hodinu mám biologii s tebou, to ještě vydržím, a pak stejně už neučíš,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. Přikývl a doprovodil mě k šatně, kde jsem se převlíkla a akorát zazvonilo. Počkala jsem, až bude hotová Angela, a pak s její asistencí jsem se dostala ven. Když mě uviděl Mike, ihned ke mně přiběhl a pomáhal mi, neměl tolik síly jako Edward a tak mě nemohl nést, naštěstí. Když jsem se ohlédla za Jess všimla jsem si Edwarda, jak nás pozoruje s divným výrazem. Usmála jsem se na něj a pokoušela se co nejrychleji dostat do učebny, abych seděla. Překvapilo mě, jak rychle jsme se tam dostali. Také bylo dost času před hodinou. Připravila jsem si učení, a pak se dívala z okna a přitom si hrála s řetízkem, co jsem dostala k vánocům.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  kikketka (18.06.2011 12:43)

jé, teda Edward se stará, i když podle mě s tou kozou to bylo proto, že ji chtěl zachraňovat, kdo mohl čekat, že je to až takové nemehlo A jak ji nesl v náručí, divím se, že Jess neomdlela a nezačala spřádat plány, jak si taky něco vymknout

14)  semiska (28.07.2010 22:59)

Moc krásné. Už jdu na další kapitolku. Píšeš moc krásně a já jsem strašně zvědavá, jak to s nima dopadne.

12)  piskot94 (26.07.2010 07:47)

ooh, a já mám starch co když jí Edward opustí? Co pottom? Nebo to bude super a on přestane učit? odejde na jinou školu? co bude? rychle další!!!!!

11)  Michangela (25.07.2010 23:40)

Krásný dárek! Dal jí své srdce.

6)  Abera (25.07.2010 14:16)

Krásný

5)  sfinga (25.07.2010 13:27)

Dárek od Edwarda, srdíčko na krk - křišťál nebo diamant?
Ne vážně, moc krásné a ten Bellin úraz, to je přesně ta trochu nemotorná Bella, kterou mám ráda.

4)  MejBi (25.07.2010 12:32)

3)  Mili (25.07.2010 11:23)

To byla nádherná kapitola a ten dárek je super a nejspíš to nebude jen sklíčko co

2)  Eleanor (25.07.2010 10:04)

Teda jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál. Jak to Edward udělá? To přestane učit? Nebo jí opustí?

1)  Evelyn (25.07.2010 09:11)

Moc hezká kapitolka

1