13.08.2010 [16:30], sfinga, ze série Blackovi III. - Tristan Black, komentováno 25×, zobrazeno 6498×

Prohlídka zbytku hradu.

Blížší seznámení s členy klanu.

V zahradě u studny.

Život v klanu

Rhiannon se na mě usmála a zeptala se: „Vyřízeno?“

Oplatil jsem jí úsměv a kývl hlavou. Ježíš, vždyť já v její přítomnosti ztrácím i řeč.

„Tak pojď, ukážu ti zbytek našeho domova. Trochu jsme se tím mým vyprávěním zdrželi.“

Ta tam byla dívka, která mi naříkala v náruči nad ztrátou bratra. Byla klidná, usměvavá, nádherná. Vedla mě opět do prvního patra, kolem pokojů a dál za roh. Otvírala další a další místnosti. Přede mnou defilovaly pokoje s historickým nábytkem, pracovny, malířský ateliér, herna a v ní kulečníkový stůl, pokoj s tkalcovským stavem, další tentokrát moderně zařízená knihovna, fotokomora. Bylo toho moc i na upíra.

Smála se, když sledovala výraz v mé tváři a vedla mě po schodech do dalšího patra, kde kdysi asi bydlelo služebnictvo. Dnes tu byly útulně zařízené pokoje, vhodné pro hosty. Posledním místem, které jsme navštívili, bylo podkroví, ze kterého se dalo vystoupat do malé vížky, ve které se ukrývala observatoř. Z ní vedly schody na ochoz. Výhled tu nebyl bůhvíjaký, protože ho zakrývaly okolní lesy a pohled to byl stejně impozantní. Teď jsem si teprve zcela uvědomil, jak je ten dům, či spíše hrad, ohromný. Z ochozu jsem si také mohl prohlédnout nejbližší okolí. Vyšlo najevo, že mimo zahrady na bývalém nádvoří, se za hradem skrývá park s pečlivě upravenými cestičkami, stromy a záhony.

„Rhio, vždyť vy tu můžete ubytovat celou armádu.“

„Jak jsi mi to řekl?“

„Rhio,“ pokrčil jsem rameny. „Rhiannon je dlouhé a naši si dokázali skoro každé jméno zkrátit. Ze mě udělal táta Trise, ségru překřtil na Lizzii a dneska jí nikdo jinak neřekne než Eli, na mámu volají místo Renesmé jen Nessie. Jestli se ti to ale nelíbí…“

„Ne, líbí a moc. Líbí se mi to, protože jsi to vymyslel ty,“ objala mě kolem pasu a hlavu mi zavrtala pod bradu. Vychutnával jsem si její blízkost. Jenže pak mi objetí přestalo stačit. Pomalu jsem jí zvedl hlavu, sehnul se a přitiskl své rty na její. Okamžitě se tomu poddala. Jazykem obkroužila můj horní ret a potom ho lehce skousla. Zasténal jsem. Co to se mnou ta čarodějka dělá? Toužil jsem po tom, vzít si ji. Okamžitě, třeba i tady nahoře. Nebyl to jen animální pud jako s Christine. Tohle bylo víc. Chtěl jsem být s ní, u ní, v ní. Neodpoutat se od ní ani na okamžik.

Stop. Ne! Takhle ne. Nebude pro mě jen dalším zářezem. Zaslouží si víc. Oba si zasloužíme víc. Opatrně jsem se vymanil a zmohl se na: „Měli bychom se vrátit dolů.“

Zklamaně zavrčela, ale pak začala sestupovat ze střechy. Ani se neohlédla, jestli jdu za ní. Co to s ní najednou je? Vždyť jsem řekl jen… Že ona si myslí… Trisi, ty seš pitomec. Ona si myslí, že ji nechceš. Ty vole!

Dohnal jsem ji v podkroví, když otevírala dveře ke schodišti.

„Rhio, počkej.“ Zastavila, ale neohlédla se. Došel jsem k ní a donutil ji, aby se na mě podívala.

„Tohle pro mě nový, víš? Nikdy jsem nebyl zamilovanej. Ani jako člověk, ani jako upír. Měl jsem pár holek, měl jsem je rád, ale nikdy jsem k nim necítil to, co teď k tobě. Bojím se.“

„Ty? Čeho?“

„Že něco pokazím. Že to celý uspěchám. Jestli je to, co cítíme nevratný, asi spolu budeme dýl, než jen na jednu noc. A potom, taky mám trochu strach z toho, že se ti to se mnou nebude líbit. V týhle dvojici jsi zkušenější ty.“

Chtěl jsem ještě pokračovat, ale zakryla mi dlaní ústa a z její tváře znovu zářil ten nádherný úsměv.

„Romantiku. Obrátil jsi naše role. Ty bys měl být ten, který uhání mě a ne naopak. Kvůli tobě si teď připadám, jako když svádím nevinnýho kluka.“

„Hej, zase tak nevinnej nejsem,“ zašklebil jsem se, ale bylo mi jasný, že mě jenom zlobí.

Víte, za jak dlouho se dá upíří rychlostí seběhnout z podkroví do přízemí? Rychleji, než napíšete tuhle větu. Předběhl jsem ji už ve druhém patře a počkal na ni před dveřmi do sálu.

Jakmile jsme vešli do sálu, dostal jsem hned ťafku od Hanse.

„Koukám, že tvůj dar funguje. Přemluvit dceru hlavy klanu, aby se do tebe zabouchla, je výborný tah.“

„Závidíš co? Ty se zmůžeš jen na to, že ti ženská ztuhne jako prkno.“ Narážel jsem na jeho umění zmrazit upíra. Vysloužil jsem si tím Hansův kyselý ksicht a řehot všech přítomných.

„Ale Hansi, padla kosa na kámen, co? Konečně je tu někdo, kdo ti zdárně sekunduje.“ Zvonivým hláskem řekla jeho partnerka Alisa.

„Mám trénink od strejdy Emmetta, myslím, že až ho poznáte, pochopíte, co tím myslím.“ Pronesl jsem omluvně.

Farrann, který seděl s ostatními u stolu, poklepal na židli vedle sebe. Zdráhavě jsem se posadil vedle něj. Teprve teď mi došlo, že ten těžký dubový stůl je kulatý. Nikdo neseděl v čele, nikdo dál. Všichni měli stejně důležité místo. Stejně jako kdysi Artušovi rytíři na Camelotu z legend kulatého stolu.

To nebyly legendy, Tristane. Slyšel jsem ve své hlavě.

Teď mi došlo, asi tu hodně dozvím, že?

Kývl hlavou a potom promluvil: „Trochu se nám tvůj pobyt zkomplikoval. Nebudeme projednávat proč, když to všichni víme. Že, Hansi?“ zabořil přísný pohled do vtipálka, který se ošil. “Zatím nebudeme řešit, zda tu s námi zůstaneš natrvalo. Vím, že máš svou rodinu rád, stejně jako se máme rádi my. S tvých myšlenek vím, že od vás nám nic nehrozí.  My jsme se spojili kvůli ohrožení a rodinná pouta jsme vytvářeli dlouho, po staletí. Vy jste rodina od samého počátku. Jste spolu, protože se máte navzájem rádi, ne proto, abyste čelili hrozbě.  Nikdy jste neztratili ani soucit ani svědomí, k čemuž jsme se my propracovali až časem. Musíme se od vás hodně učit, Sonny.“

Kdybych byl ještě člověkem, asi bych se červenal. Nikdy mě nenapadlo rozebírat náš způsob života. Přišlo mi naprosto přirozené, že se snažíme žít co nejméně odlišně od lidí. Jako dítě jsem to téměř nevnímal. Žili jsme s našima ve svý domácnosti, jedli jsme, spali, ničím se nelišili. A ty jejich lovy…i rodiče mých spolužáků jezdili na víkendy pryč. A Cullenovi se také chovali přirozeně. Nevnímal jsem jejich odlišnosti. Teprve teď jsem si uvědomil, že oni v sobě potlačili upíří přirozenost. Nedošlo mi, že bychom mohli něco dát upírům, kteří tu byli už dva tisíce let. Vždyť i nejstarší z nás – Carlisle byl o dobrých patnáct set let mladší než Farrann. Musel jsem na to něco říct. Problém byl, že jsem dost dobře nevěděl, co.

Natáhla se ke mně Romana a pohladila mě jemně po tváři: „Nehledej slova, přijdou sama. Love is cosúil arrow eitilte, bhuail sé duit, ní iarrfaidh air an té a lámhaigh.”

Nerozuměl jsem. Tohle nebyla čistá irština, ani skotský dialekt, to bylo něco pradávného. Koukal jsem zmateně, kupodivu se mi nikdo nesmál.

„Romana mluvila keltsky, já ti to přeložím,“ řekla tiše Rhia. „Znamená to: Láska je jako letící šíp, když tě zasáhne, nehledej toho, kdo ho vystřelil. Prostě v té chvíli ti může být jedno, do koho ses zamiloval, hlavně, že miluješ.“

Do hovoru se zapojil Breannan. „Tak abychom to zkrátili, dohodli jsme se, že po dobu, kterou tu strávíš, jsi členem klanu, se všemi jeho právy a povinnostmi. Nikoho jsme ještě tak rychle nepřijali. Každý si musel důvěru zasloužit. Ty jsi něco jiného. Víme, že bys nás svým darem mohl všechny zničit, přesto díky Farrannovi vím, že jsi na to ani na okamžik nepomyslel. Navíc jsi k nám vázaný díky Rhiannon. Neřeším, že jsi tu teprve den. Prostě vítej, bratře.“

Breannan mi podal levou ruku. „Od srdce,“ vysvětlil. „I když nám nebije.“

Stiskl jsem ji. Ostatní vstali a postupně se se mnou stejně přivítali. Byl jsem zvědav na vlky, na jejich pach. Byli cítit stejně jako táta. To bude dobrý, na Blackovic smečku jsem si taky zvyknul rychle. Poslední mi podal ruku Hans.

„Promiň, kámo, někdy trochu blbnu,“ řekl omluvně.

„Jsem zvyklej z domu, neřeš to,“ usmál jsem se a pořádně mu stisk oplatil.“

Jsem doma.

xxx

Jak jsem se mohl někdy cítit unavenej životem? Tady jsem na to neměl čas. V tomhle domě vládl řád. Každý měl něco na starosti. Brian veškerou elektroniku, Ceana a Sidheag se staraly o jídlo pro sebe a svý vlky. Upírky udržovaly všechny místnosti v pořádku a upíři s Faolanem o všechny opravy, které nikdy nebyly hotové. Zahrada a park patřily Rhiannon.  Ve volném čase, kterého bylo dost, se každý bavil tím, co ho těšilo.

Blíže jsem poznával jednotlivé členy tohoto podivuhodného klanu. Sidheag, keltsky vlčice, Alfa jejich smečky. Velitelský typ, nikoliv snad panovačná. Fyzicky stejně stará jako její druh a děti. Ve volným čase tkala. Koberce, tapisérie, látky. Hotová umělkyně. Faolan – vlk. Žádnej podpantoflák, ale pořádnej chlap. Nedělalo mu problémy přijmout fakt, že mu velí žena. V jejich dobách měly ženy stejný práva jako muži. To až církev z nich udělala podřadné bytosti, stojící na žebříčku hluboko pod mužem. Faolan měl kromě své ženy, ještě jednu velkou lásku. Volné lezení. Vyjížděl mimo les do blízkých skal a někdy i dál. Nebudil pozornost. Prostě jen další fyzicky zdatnej chlap. Stejný koníček zasáhl i jeho dceru Ceanu.

Hans. Vtipálek a hračička, trochu podobný Emmettovi. Určitě by si rozuměli. Původem němec. Přeměněný někdy v šestnáctým století.  Jeho žena Alisa pocházela z Ruska. Z pohanského Ruska. Krásná, milá a vtipná. Vlasy barvy dozrálé pšenice, přestože štíhlá, křivky slovansky zaoblené. Bavila ji keramika a nade vše milovala romantické filmy.

Sorcha. Upírkou byla stejně dlouho jak Farrann. Upíři jí vyvraždili celou rodinu, ona se jednomu z nich zalíbila, tak ji jen přeměnil. Okamžitě po přeměně ho zabila. Měla štěstí, že se brzy setkala s Breannem, který ji usměrnil. Přidali se k Farrannovi a před upířími válkami se podíleli na vedení klanu. Sorcha měla zvláštní koníček. Psala fantastické příběhy. Na internetu se přidala ke skupině podobně postižených a vydávala tam své romány. Dva jsem si přečetl a byly víc než dobré.

Breannan. Rozvážný chlap. Kliďas, až skoro flegmatik. Milovník astronomie. Jemu patřila ta malá observatoř ve věži. A nakonec Farrann a Romana. Jeden bez druhého nedali ani ránu. Oba trávili hodně času v knihovně. Farrann mi něčím připomínal Carlislea a Romana Esmé. On vědec až do morku kostí, ona mateřská, pečující o všechny členy klanu.

Farrannovův dar mě fascinoval. Nebo spíš mě udivovalo, jak s ním zacházel. Četl všem myšlenky, a přesto jsem od něj nikdy neslyšel, aby na někoho hulákal, aby se kontroloval, jako to měl ve zvyku Edward. Čekal jsem, kdy na mě vyjede, protože jsem měl hlavu plnou jeho dcery, ale nic.

Téměř všechen čas jsem trávil s Rhiou. Zatím ve vší počestnosti. Náš vztah nepřekročil líbání a mazlení. Já se totiž…bál. Byla na světě stovky let, milovala se určitě s mnoha muži. Prostě, určitě byla zkušenější, než já. Co když jí neuspokojím, co když se jí to se mnou nebude líbit? Vzpomínal jsem na Christine, jedinou upírku, se kterou jsem měl sex. Jí se to líbilo. Jenže, pro Rhiu jsem chtěl víc.

Byl jsem u nich už čtrnáct dní a pomáhal jí na zahradě. Kupodivu mě to bavilo a nejen pro to, že jsem pracoval s ní.  Ten den mě vzala až na konec parku. Prodírali jsme se neprostupným křovím. Divil jsem se, proč ho nezlikviduje, když má park v plném květu. Odpověď jsem dostal vzápětí. Za křovím se skrýval palouček se starou studnou. Tráva tam byla měkká jako samet a jeden květ. Došla až ke studni a pak se otočila.

„Sem chodím, když chci uniknout z domu. Říká se, že když hodíš to týhle studně kamínek a něco si přeješ, splní se ti to.“ Vzala malý kámen a hodila ho do studny. Došel jsem k ní a přitáhl si ji do náruče.

„Co sis přála? Řekneš mi to?“

„Radši ti to ukážu,“ špitla a položila mi ruku na hruď. Pomalu, knoflíček po knoflíčku mi začala rozepínat košili. Všechny mé obavy se mi vykouřily z hlavy. Setřepal jsem rozepnutou košili z ramen a sjel rukama k lemu její halenky. Zvedla ruce a nechala mě. Vyhrnoval jsem látku centimetr po centimetru výš a odhalenou kůži zasypával polibky. Když jsem doputoval až k ňadrům skrytým v bílé saténové podprsence, svlékl jsem jí blůzku úplně a odhodil ji. Potom jsem se ústy přisál k dekoltu, ona se prohnula a s naprostou samozřejmostí se mi nabídla. Popadl jsem ji do náruče a položil do rozkvetlé trávy. Přilehl jsem blíž a znovu své rty přitiskl na její. Ze rtů jsem se přesunul na krk a putoval níž. Prstem jsem stáhl ramínko podprsenky a odhalil poklady, které skrývala. Rhia se prohnula a umožnila mi, aby mohl rozepnout zapínání a sundat ten kousek prádla. Ležela přede mnou do pasu nahá, oči jí zářily a pranic se přede mnou nestyděla. Jemně jsem se dotkl té odhalené krásy.

Vzepřela se dlaněmi a překulila se na mě. Obkročmo si na mě sedla, vlasy si navyklým pohybem zahrnula za ucho a pak mi začala vracet laskání. Polibky mapovala svou cestu od mého obličeje na hruď a břicho. Bylo to k nesnesení dráždivé. Potom se rukou dotkla mého pásku a rozepla ho. Když jsem prsty ucítil za lemem kalhot, málem jsem vyskočil z kůže. Převalil jsem se na ni a stáhl z nás zbytek oblečení. Ležela přede mnou krásná a bělostná, jako Venuše stvořená z mořské pěny a beze studu se mi nabízela. Nedokázal už jsem čekat ani minutu a ponořil se do jejího hebkého tepla. Potom jsem definitivně ztratil rozum.

Probral jsem se, až když jsem uslyšel její slastný výkřik. V životě se nechci milovat s nikým jiným, byl by to hřích. Byla sladká, dokonalá. Dávala mi všechno, brala si ode mne všechno. Ležel jsem přitisknutý k ní, hlavu položenou na jejích ňadrech. Probírala se mi ve vlasech.

„Miluju tě, Rhiannon.“ Vzdechl jsem, když se mi konečně vrátil dar řeči.

„Nikdy jsem nikoho tak nemilovala, jako tebe,“ odpověděla mi sladkým hlasem.

Zvedl jsem hlavu a zadíval jsem se jí do tváře. „Nezklamal jsem tě moc?“

Vytřeštila oči a pak se rozesmála. „Na chlapa máš dost nízké sebevědomí, Tristane Blacku.“ Potom zvážněla a odpověděla mi: „Líbí se mi to s tebou a moc. Neměj strach. Cítila jsem se jako v pohádce. Až mám strach, že se z té pohádky probudím.“

Vzal jsem její obličej do svých dlaní. „Upíři nikdy nespí. Ale přece jen, kdyby to byl sen, nechci se už nikdy probudit.“

Položila mi ruku na hruď a sjížděla níž a níž. Cítil jsem, jak mě opět probudila k životu. Stáhl jsem ji pod sebe a posledním zbytkem rozumu jsem si pomyslel, co tomu asi řekne její táta.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

25)  Bosorka (21.06.2011 21:31)

19)  SarkaS (06.10.2010 20:14)

To je tele Prý co tomu řekne táta.

18)  Stelletta (19.08.2010 22:09)

WOW to je to pravé slovo. Sfin jseš úžasná. Ale to už jsem vlastně psala. Hmm. Dokážu já vůbec napsat něco nového co ještě nebylo řečeno??? Ne. A proto se bezmezě klaním před tvým umem a sundávám z poličky budhu a spol. a dávám si tam tebe Jen tak dál. Moc moc pěkné

17)  DeSs (18.08.2010 20:00)

Dokonalá kapitola!
Trista je k sežrání! Taková změna!
Ten její táta by mě asi taky štval, vidět mu pořád do hlavy. No, ale už je zvyklej od Edwarda, že?
Moc se ti to povedlo!

16)  Linfe (17.08.2010 16:09)

Tak jo, Sfin, dala jsem si to sice o trochu později, ale snad mi to odpustíč. Prostě nebyl čas ani ta správná nálada, ale dneska to stálo za to. Nejprve jsi mě královsky pobavila výstupem s Hanzem, pak jsem se dozvěděla něco o chodu této rodiny a nakonec dechberoucí milostná scéna. Paráda paráda. Těším se až se ty dvě rodinky sejdou

15)  Abera (15.08.2010 15:47)

Krásný

14)  Popoles (14.08.2010 23:19)

Tak poté co jsem se pracně vytřela z podlahy můžu psát koment.
Bylo to úchvatné!
Hrad jsi popsala jako zkušená průvodkyně. Přímo se mi před očima střídaly jednotlivé místnosti. Smekám, před tím, jak jsi vymyslela jejich koníčky a činnosti.
A Tris!
Je to takové zlatíčko.On se bál,že jí zklame. No řekněte není on sladkej?
Jsem ráda, že jim to tak hezky klape a že že ho klan přijal za svého.
jen se obávám, že idylka nebude mít dlouhého trvání...
Tleskám, pískám, skáču a dupu a žádám si přídavek!

13)  krista81 (14.08.2010 22:44)

Krása, taková romantika
jen to Trisovo sebevědomí - snad ho Rhia vyléčí

12)  Bye (14.08.2010 22:09)

Tak nejdřív zhodnotím reálie: opět za jedna!
Potom popis osob: další jednička!
Klaním se, neb obojí Ti muselo dát fakt dost práce a já si to patřičně vychutnávala!
Pak Tris zdrženlivý:
Nakonec Tris podléhající:
A víc ze mě nevyrazíš!

11)  Amisha (14.08.2010 18:47)

Téda mě je horko! Prej nerada píšu mazlivé scény pch

10)  JEAKS (14.08.2010 17:46)

úžasné , moc se těším na další

9)  Iwka (14.08.2010 13:20)

,,Psala fantastické příběhy. Na internetu se přidala ke skupině podobně postižených a vydávala tam své romány." - Tím jsi mě vážně dostala
Ale jinak... Ta romantika! Nádhera! Taky se nechci probudit

7)  Marketa (13.08.2010 21:41)

Ta hle kapitola byla byla prostě úžasná

6)  Liri2 (13.08.2010 21:11)

1 2   »