25.07.2010 [21:15], sfinga, ze série Blackovi III. - Tristan Black, komentováno 28×, zobrazeno 6408×

Proč se můj dar dřív neprojevil?

Siobhan, Liam, Maggie a...

Prastarý upíří rod.

Irsko

Prvních pár hodin jsem byl jako v euforii. Tohle nedokáže nikdo známý. Kam se hrabe Edward a Aro se čtením myšlenek. Kam Bella, máma, Jazz. Já mám dar s velkým D! Potom jsem pomalu vystřízlivěl. Vždyť ho ani neumím pořádně ovládat. Působí jen na upíry, nebo i na lidi? Dokážu přinutit bytost opravdu ke všemu? I k tomu, co se příčí jeho přesvědčení?

Našim jsem to nezavolal, bylo mi jasné, že by mě okamžitě začali přemlouvat, abych se vrátil. Na to je času dost. Musím to otestovat. Přinejhorším mě zachrání moje rychlost. Začal jsem vědomě porušovat bezpečnostní pravidla, která stanovila moje rodina. Pohyboval jsem se v místech, kterým jsem se před tím vyhýbal a kde jsem měl šanci, že narazím na upíra. A jak jsem doteď, kromě Christine, nepotkal žádného tvora svého druhu, nyní jsem měl štěstí. Hned třetí den jsem narazil v jedné temné uličce na upíra, který se snažil vysát asi dvacetiletého kluka.

Když mě uviděl, sykl: „Je můj a jestli nevypadneš, vyřídím si to s tebou.“

„Přikazuju ti, abys toho kluka nechal jít.“

Bylo vidět, že predátor svou oběť nechce pustit, ale najednou mu ruce klesly a on jen vyjeveně koukal, jak jeho večeře bere nohy na ramena. Z hrudi se mu ozvalo zavrčení a vrhl se ke mně.

„Okamžitě se zastav a klekni si.“ Zněl můj další příkaz.

Poslechl. Nepřestával vrčet, ale klečel a nehýbal se. A mě v tu chvíli napadla ďábelská myšlenka. Otestuju si, zda dokážu upíra přinutit něco, co by nikdy neudělal. Aspoň ne z donucení.

„Vstávej. A půjdeš se mnou.“  Zvedl se, neochotně, ale zvedl. Bylo vidět, že by se na mě nejraději vrhl, ale síla mých myšlenek mu v tom evidentně bránila. Šel vedle mě. Zatínal ruce v pěsti, ale šel úplně klidně. Vyšli jsme z města a zamířili si to k lesu. Vedl jsem ho dál, hloub a hloub, mimo všechny lidské stezky, až jsme narazili na stádo jelenů.

„Ulov ho a vysaj!“ namířil jsem prstem na statného vůdce stáda. Nevěřícně se na mě podíval a otevřel ústa. Snad chtěl odporovat, snad mi chtěl vynadat, nevím. V té samé vteřině se totiž vrhl na samce a zakousl se mu do krční tepny. Funguje to. Tohle by nikdy upír dobrovolně neudělal. Pokud by tedy nechtěl. Pohrával jsem si s myšlenkou, že bych ho mohl přinutit sám sebe zapálit, ale pak jsem to zavrhl. Nejsem vrah. Počkal jsem, až jelena dopije a potom mu už dal pokoj. Zmizel mi z dosahu rychlostí přímo nadúpíří.

V tu samou chvíli se mi z telefonu ozval Měsíční svit od Debussyho. Tuhle klidnou klavírní skladbu miluje Edward a tak jsem si ji přidal k jeho číslu. Tím pádem mi bylo jasné, že i když jsem se nechtěl se svým darem vytasit, rodina o něm už asi ví. Hned mě taky napadlo od koho. Alice. Jasně. No nic, nezbývá, než se přiznat.

„Ano, Edwarde…“

„Tristane, co to vyvádíš? Alice tě viděla. Jak to, že jsi tomu upírovi přikázal, aby pil zvířecí krev?  Projevil se tvůj dar? Jaký je? Tristane, okamžitě se musíš vrátit!“

Dobře, tak popořadě. Jo, před pár dny jsem zjistil, co mám za dar. Nechtěl jsem vám to říkat, dokud ho neotestuju. A nevím, proč bych se měl teď vracet.“

„Tristane!“

„Tak jo. Dokážu upírovi vnutit svou vůli. Přinutím ho udělat i to, co se mu příčí.“

V telefonu bylo ticho.

„Edwarde?“

„Já poslouchám, jen jsi mě trochu zaskočil. Takhle silný dar nemá nikdo z nás.“

„Jo, já vím.“

„Trisi, musíš se vrátit. Musíme to otestovat. Jakmile budeme vědět, co a jak, můžeš se zase toulat.“

„Ne. Odteď mi nic nehrozí. Já vím, kdyby se to dozvěděli Volturiovi, budou mě chtít do gardy. Já mám rozum, nechci k nim. A nechci ani nikomu vnucovat svou vůli. Ten dnešek, to byla jen výjimka. Chtěl jsem zkusit, co dokážu. Neboj, nebudu provádět žádný lumpárny, ani se vědomě vystavovat nebezpečí. Mám vaši výchovu. Cullenovi a Blackovi byli vždycky známí svým vysokým morálním kreditem a já jsem Black i Cullen. Nedokázal bych někomu ublížit. Tedy ne bezdůvodně. Edwarde, napadlo tě, proč se můj dar dřív neprojevil?  Protože jsem vždycky dělal to, co jsi chtěl ty, táta, máma, rodina. Nikdy jsem neměl svou vůli, nikdo se neptal na můj názor. Teda kromě ségry. Vždycky jsem se vám přizpůsobil. Teď odpovídám jen sám za sebe, každý mý rozhodnutí, je jen moje rozhodnutí.  Dejte mi ještě, dejme tomu, čtvrt roku. Pak se sám vrátím, slibuju.“

Edward mě poslouchal a nesnažil se mě přerušit. Když jsem domluvil, ozval se svým klidným hlasem.

„Respektuju tvé přání, i když bych tě rád viděl tady v Seattlu. Chápu tě. Pamatuju si dobu, kdy jsem odešel od rodiny já. Taky jsem měl pocit, že musím pryč, jinak se tím klidem udusím. Na rozdíl od tebe, já lovil lidi. Stal se ze mě na pár let predátor. To jak vím, u tebe nehrozí.“

„Neboj, nehrozí. Pořád mě lidská krev neláká.“

„Já vím, tebe láká něco jiného, viď?“ uchechtl se Edward.

„Doufám, že to Alice řekla všem,“ zasténal jsem, když jsem si uvědomil, o čem můj prarodič mluví.

„Ne, neřekla. Jenže já jí to viděl v myšlenkách.  Na rovinu. Určitě ti je jasné, jak se na to dívám, ale je to tvoje věc. Jsi dospělý a já ti nebudu dělat kázání. Jen ti povím, že sex bez lásky, na ukrácení dlouhé chvíle, není zrovna věc, kterou bych ti přál. Já vím, řekneš mi, že jsem měl v životě jen jednu ženu, ale možná právě proto, bych ti přál najít někoho, na kom ti bude záležet stejně, jako mě na Belle. Láska tě změní, Tristane. Zažil jsem to. Všichni z naší rodiny to zažili. Nebudu tě přemlouvat, abys žil jako mnich, ale prosím tě, nepřeháněj to.“

„Díky. Můžu tě o něco poprosit?“

„Neboj, o tvých milostných eskapádách budu vědět jen já a Alice. Tristane, aby bylo jasno. Jakmile to překročí únosnou mez, nebo se ti tvůj dar vymkne z rukou, přísahám, že tě najdu a odvezu domů, jasné?“

„Jasný.“

„Co máš v plánu dál?" Zeptal se Edward.

„Chtěl bych cestovat po Evropě. A hned ti tady říkám, že na jih nepojedu. Chci se podívat na sever. Do Irska, Anglie, Skotska. Myslel jsem, že bych mohl navštívit irský klan.“

„To není špatný nápad. Pokud vím, naposledy žili někde poblíž Killarney. Pozdravuj Siobhan. A nezapomeň se ozvat. Užij si to, Tristane.“

„Díky a neboj. Budu v pořádku.“

S tím jsme náš hovor ukončili.

Mobil jsem měl po tom dlouhým hovoru skoro vybitej.  No co, za chvíli bude svítat. Vytáhl jsem z kapsy malou solární nabíječku a připojil k mobilu. Za dvě hoďky bude nabitej. Počkám tady do večera a pak se dostanu k nejbližšímu letišti a koupím si letenku do Irska.

xxx

Pršelo. Ideální počasí pro upíra. Stál jsem před Dublinským letištěm. Tak a teď? Pronajmout auto a hurá do Killarney? Nebo po svejch? Nebo se trošku porozhlídnout po Irsku? Ne, pronajmu si auto, to za prvé. Zajedu si zalovit, to za druhý. A pak se uvidí.  Nakonec jsem svý plány trochu změnil. Auto jsem si nepronajal, ale koupil. Do oka mi hned padl Land Rover Freelander. Moje první auto. Nikdy jsem vlastně po něm netoužil. Většinou jsem jezdil s Edwardem, nebo mi půjčoval své Volvo. Po několika hodinách, neuvěřitelně příjemný jízdy, jsem zastavil u lesa a ulovil si dvě srny. Musel jsem se v duchu usmát. Tohle bylo před šesti lety mý první upíří jídlo. Druhý den jsem byl u Killarneyského národního parku. Ubytoval jsem se v malém penzionu a tvářil se jako turista. Vytočil jsem číslo, které jsem měl v mobilu. Siobhan. Byla překvapená, kdo ji volá a ještě víc, když zjistila, odkud. Dali jsme si sraz u jezera Lough Leane.

Líbili se mi. Siobhan, vysoká a statná žena, její druh Liam, Maggie a její nový druh Cormick. Strávil jsem u nich 14 dní. A ta návštěva mi nakonec převrátila celý život. Připadal jsem si u nich jako doma. Ano, oni se živili lidskou krví, ale lovili opravdu jen, když měli žízeň. Já vím, nemůžu chtít po všech upírech, aby byli jako já a moje rodina.

„Maggie, můžu se tě zeptat?“ nahodil jsem řeč, jeden večer.

„Já vím, chceš vědět, jak to bylo s Cormickem, co?“

„Rád bych, naši říkali, že jste jen tři.“

„To taky byli, do loňského jara,“ odpověděl za Meggie Cormick. Byl o něco starší než já, zrzavý a k Maggie se měl tak, až jsem mu záviděl.

„Jsem archeolog, tedy, spíš jsem byl. Pátrám po naší keltské minulosti. Loni jsem se vydal prozkoumat okolí Ballygarry. Jenže jsem přecenil své síly a zřítil se ze skály. Maggie mě našla umírajícího. Nejdřív mě chtěla poobědvat,“ Cormick se usmál. „ale nakonec zjistila, že se jí líbím a přeměnila mě.“

„A co ty? Jak snášíš upíří život?“ zeptal jsem se zvědavě.

„Zvykám si. Vím, že kdyby nebylo mého děvčete, už bych nežil. Beru to jako druhou šanci. Jen je mi líto, že nemůžu publikovat své objevy. Díky upířímu zraku nacházím mnoho míst, která bych jako člověk přehlédl.“

„Tristane, mě by spíš zajímalo, co ty? Vaši říkali, že ses přeměnil z ničeho nic. Jak jsi na tom ty?“ obrátil se na mě Liam.

„Mám pocit, že jsem uvízl na půl cesty,“ přiznal jsem popravdě, vědom si toho, že před Maggie nemůžu lhát. „Jsem tak trochu zmetek. Nejsem ani úplný upír, ani člověk. U nás si všichni zvolili vegetariánství, jako svůj životní styl. Mě je vrozený. Vlastně se tak trochu nudím. Proto zkouším život nomáda. Jenže stejně mám pořád za zadkem rodinu. Ať udělám, co udělám, vidí to Alice a hned to práskne Edwardovi. Jako posledně s tím mým da…“ ups, já taky vyžvaním všechno.

„Darem, jsi chtěl říct, co?“ doplnila Maggie. „Tak se předveď. O nás přece taky víš.“

Tak jo. Zamyslel jsem se a pak mi bleskl hlavou nápad. Poprvé zkusím, zda to funguje, když si to jen pomyslím. Siobhan, polib Cormicka.

Siobhan se pomalu zvedla a naklonila se k Maggiinu druhovi. Vášnivě ho políbila na ústa. Kliďas Liam jen dlouze hvízdl.

„To ty?“ zamračila se na mě Maggie. Zakřenil jsem se na ni.

„Tak povídej, ty Amore.“ Vzdychla si Siobhan.

„Dokážu ovládat upíří vůli. Přinutím ho udělat i něco, co se mu příčí.“ Vysvětlil jsem.

„A sakra. To jsi dostal do vínku extra velkej dáreček. Být tebou, moc bych s ním neplýtvala, aby si tě nevšimli Volturiovi.“ Poznamenala Maggie.

„Neboj, Siobhan je teprve třetí, na kom jsem to vyzkoušel.“

„Tristane, co plánuješ dál?“ zeptal se mě najednou Liam.

„Nevím. Trochu se asi podívám po Anglii a Skotsku a potom domů. Proč?“

„Tohle skoro nikdo neví, ale u nás se povídá taková legenda o prastarém upířím rodu, který žije ve Skotsku. Prý kdysi bojovali s Volturiovými o vládu a prohráli. Od té doby je nikdo neviděl. Všichni si myslí, že je Volturiovi roztrhali, ale kolují zvěsti, že díky mocnému daru jednoho z nich se dokážou po staletí ukrývat. Kdysi jsem se je pokoušel najít, ale bezúspěšně. Nechceš to zkusit ty?“

„Copak o to, ale Skotsko je rozlehlé.“

„V tom ti taky poradím. Když jsem je hledal, dostal jsem se do Cairngorms. A tam jsem na jednom místě měl pocit, že neustále chodím v kruhu. Bloudil jsem tam celou noc a nakonec jsem se ocitl na místě, ze kterého jsem vyšel. Pokud má někdo dar, skrýt je, mohlo by to být právě tam.“

Tak tomu říkám pořádná výzva. Rozhodl jsem se okamžitě. Pojedu do Skotska.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

28)  Bosorka (21.06.2011 20:29)

Však on si ten rudoočko brzo někým spraví chuť

26)  SarkaS (06.10.2010 18:35)

Cože další vladci? To zas bude prusvih...

23)  Bye (27.07.2010 15:00)

Tak jo, Tristan bude hledat lásku (aniž by o tom věděl ), upíří kořeny (jáj, to bude dobrodrůžo!) a nakonec nejspíš najde...sebe

22)  Amisha (27.07.2010 07:11)

Tristan je rebel. A ty jsi super!

17)  Radussska (26.07.2010 10:24)

Páni jás e do Tristana snad Platonicky zamiluju

16)  Hanetka (26.07.2010 09:39)

Sfingo, nádhera. Tristan se mi líbí čím dál víc a jsem čím dál zvědavější, co ho čeká. Najde ten klan? A oni se nechají najít? A nebudou ho chtít využít proti Volturiům?A možná že nejde i víc, než hledá... Já se moc těším, jak to bude dál!

14)  Silvaren (26.07.2010 07:54)

Souhlasím s Edwardem, doufám, že Tristan brzy někoho najde. Brr, už jsem jak Bella s Ness. Jsem zvědavá, co má Tris v plánu s tím rodem.

13)  sakraprace (26.07.2010 06:21)

Sakra práce, tos mu dala ale úžasný dar. Jsem moc zvědavá, co s ním chlapec vyvede?! Doufám, že bude mít ve Skotsku úspěch, ale snad si ho nevšimnou Volturiovi
Krásná kapitlka, Moc se těším na další

12)  MisaBells (26.07.2010 01:02)

ajaj... ajajajaj... Skotsko - ajajaj... Dar - ajajaj... Meggie s Cormickem - ajajaj... Celá povídka - wooooooooow! Tobě že se ztratila múza??? Lhářko! Bylo to naprosto dokonalé! Jen ten klan - ajajaj

11)  Michangela (25.07.2010 23:54)

10)  krista81 (25.07.2010 23:44)

Krásná kapitolka - ten dar je perfektní - jen aby se o něm nedozvěděli Volturiovi - takhle ho zkoušet na cizím upírovi
A to hledání prastarého upířího rodu se taky moc neslučuje s tím co slíbil - že nebude dělat nic nebezpečného
No uvidíme co se stane Jestli mu to pátrání výjde
Těším se na další díl

9)  JEAKS (25.07.2010 23:06)

úžasné , jsem zvědav jak tam pochodí

1 2   »