24.09.2010 [18:10], sfinga, ze série Blackovi III. - Tristan Black, komentováno 27×, zobrazeno 6143×

Sžívání rodin.

Bellino překvapení.

Christine?!

 

Tuhle kapitolu věnuju Linfe. Týnko, Christine je tu jen pro tebe ♥

Christine znovu na scéně

První chvíle byly nesmírně rozpačité. Rodiny se sžívaly. Jo jasně, z mýho vyprávění se navzájem znali, ale viděli se poprvé. První, kdo prolomil neviditelnou bariéru, byla Romana. Po tom, co tak spontánně přivítala Edwarda, začal vzájemný ostych mizet. Přispěli k tomu i Charlie a Billy. Těm to bylo šumafuk a začali zkoumat místnost. Po tom co Charlie, za vydatné pomoci svého brášky, stáhl ubrus z konferenčního stolku, zakročila jejich máma Eli a nekompromisně je posadila do ohrádky. Ozval se dvojitej řev a všichni se rozesmáli. Romana shodila boty a vlezla si k nim, následovaná Esmé. Ohrádka byla ohromná a obě se ke klukům vešly. Za chvíli bylo po řevu a kluci zvědavě testovali novou tetu, jestli je stejně nerozbitná, jako jejich babi.

Ledy povolily a já se bavil sledováním toho, jak si každý začal nacházet své duševní dvojče. Jasně, že Emmett si nejlíp rozuměl s Hansem. Esmé a Rose se Romanou točily kolem prcků, Eli byla ráda, když jí je na chvilku půjčily. Carlisle s Farrannem probírali Volterru. Kliďase Faolanna, přestože byl vlkodlak, jsme nejčastěji našli ve společnosti Jaspera. Sorcha si ráda povídala s Bellou a její manžel Breannan s Edwardem. Sidheag si s Nessii vyměňovaly zkušenosti s rodinou vlkodlaků a Eli lítala po lese s Brianovou sestrou Ceanou. Nejkurióznější dvojka byl můj táta Jacob a Rhiin brácha  Niall. Tátovi pořád nešlo do hlavy, že by nějakej upír mohl být silnější než on. Věčně byli zalezlí ve sklepení, odkud se ozývalo vrčení a chlupy lítaly až ven. Končilo to vždy stejně. Po nějaké době vyšel spokojeně se šklebící Niall a totálně naštvanej táta.

Alice našla spřízněnou duši v Alise, obě rády nakupovaly, ale po prvním nájezdu do okolních měst, vydal Farrann striktní příkaz neopouštět prostor pod Romaniným štítem. Holky remcaly, ale Farrann nepovolil.  Já už své duševní dvojče měl dávno – Rhiu, stejně jako Brian našel Sam. Čas jsme na sebe měli jen večer a v noci, protože tréninky probíhaly v tak intenzivní formě, jako nikdy před tím. Tohle už nebyla hra, tohle byla nutnost. Nevěděli jsme, co nás čeká a Alice nám nebyla platná. Přes malairt nic neviděla, i když se snažila, seč mohla. Asi týden po příjezdu našich, jsme jako obvykle sešli do sklepení a natrefili tam na Bellu a Sorchu. Být člověk, tak to, co jsem tam uviděl, mi vyrazilo dech. Sorcha házela po Belle ohnivé koule. Podivné bylo, že Bellu ani jedna z nich nezasáhla, všechny se zastavily půl metru před ní a jako po nějaké skleněné tabuli, sklouzly neškodně na zem.

Když upírky zjistily, že mají společnost, přestaly.

„To koukáte, co?“ ušklíbla se Sorcha a ohnivou kouli, kterou držela v ruce, vyhodila do vzduchu a zase chytila.

Edward stál ve stejné chvíli u Belly a svíral jí v náručí.

„Co vás to napadlo, Belli? Vždyť ti mohla ublížit,“ řekl napůl vyčítavě a napůl vyděšeně.

„Neboj, lásko, vyzkoušely jsme to nejdřív na támhletom brnění,“usmála se Bella a ukázala do kouta.

„Obalila jsem brnění štítem a Sorcha po tom mrštila ohněm. Ta hromada plechu vyvázla bez újmy. Teprve pak jsem jí ukecala, aby to zkusila na mě.“

„Bello, já se vrátím k otázce Edwarda. Jak tě vůbec napadlo to zkusit?“ nedal se odbýt Carlisle.

Bella pokrčila rameny. „Tak, bavily jsme se se Sorchou o tom, na jaký podstatě jsou naše dary. Jestli na psychické nebo na fyzické. Nemohly jsme se dohodnout, tak jsme to zkusily.“

„Páni a já se divím, po kom je Tristan tak šílenej hazardér. On je po babičce!“ chechtal se Breannan.

„Dámy, až vás přepadne touha hazardovat si s vlastním životem, přizvěte aspoň k tomu mě. Kdyby se něco zvrtlo, můžu vás uhasit.“

Na potvrzení svých slov poslal Breannan nad Bellu proud vody. Nezaskočil ji tím a všechno se to odrazilo od jejího štítu. Voda dolítla na těžce zkoušené brnění, které se se hřmotem sesypalo k zemi.

„Jako když v Kovošrotu dělaj‘ inventuru,“ poznamenal suše Faolann a všichni se rozesmáli.

Téda. Bella svým štítem dokáže odrazit nejen psychické dary! Super.

Dny ubíhaly ve stále stejném stereotypu. Dopoledne trénink, odpoledne trénink, sem tam lov, jinak jsme byli v hradu. Večer se Farrann a Carlisle zavírali do pracovny a kontaktovali své dávné známé. Navazovali nová přátelství a stará obnovovali. Esmé s Romanou si stěžovaly, že už ani neví, jak jejich muži vypadají. Brian taky neměl na Sam moc času, mimo to, že oba museli v noci spát, byl neustále po ruce Farrannovi, který potřeboval zajistit nevysledovatelné spojení se svými přáteli.

Jednoho dne, když jsem byl náhodou u Briana, zavolal někdo Carlislea.

„Volá tě nějaký Eleazar,“ vysvětlil Brian a podal mu sluchátko.

Denalijští? Něco zjistili? Průlom? To všechno se mi honilo hlavou, zatímco Carlisle telefonoval. Tedy on moc nemluvil, spíš poslouchal. Najednou vytřeštil oči a vyjeveně se podíval na mě. Na mě?

Carlisle položil sluchátko a prohodil: „K Farranovi, hned.“

Co jsem zase provedl?

U Farranna jsme se sešli, já, Carlisle, Edward a Farrann.

„Volal mi Eleazar, objevila se u nich Christine.“ Řekl klidně Carlisle a zadíval se opět na mě.

Panebože, kdy mě už ten přízrak přestane pronásledovat. To mi teda těch pár tejdnů sexu přišlo draho.

Edward jen pokýval hlavou a usmál se.

„Abych to vysvětlil. Denalijské vyhledala Christine. Prý tě hledá a chce varovat. Co se děje, ale odmítá říct, prý až tobě. Aro zjistil, že jsme zmizeli a něco chystá. Christine si vzpomněla, že se v Americe žijí ještě jedni vegetariáni, tak to zkusila přes ně.“ sdělil mi Carlisle.

„Nevěřím jí,“ odfrkl jsem si a vzpomněl na ne zrovna přátelské rozloučení.

„Zněla prý upřímně,“ oponoval Carlisle.

„Takže ty jsi pro to, abychom ji přivedli sem, a ona nás pak klidně práskne ve Volteře. To zrovna,“ oponoval jsem.

„Tak co chcete dělat?“ zeptal se Carlisle. „Ta holka je prý fakt vyděšená.“

„ No, jeden nápad bych měl.“ Edward si promnul kořen nosu. „Co ji poslat k irskému klanu? Maggie přece odhalí každou lež. Tristan by tam mohl zajet s některým s vlků. Zastřou jeho pach a nebezpečí se minimalizuje.“

„Do háje, ale já se s ní vidět nechci, copak to nechápete?“ vyhrkl jsem.

„Tristane, ty se jí bojíš.“ Zasmál se Edward.

„Jo, bojím. Spokojený? Je jak masožravá rostlina. Já nechci kvůli ní riskovat vztah s Rhiou. Dědo, vzpomeň, jak jsi vypravoval, že tě kdysi uháněla Tanya. Bylo to nepříjemný tobě i Belle. A to jsi s ní nic neměl. Já s touhle upírkou žil.“

„Tristane, to nebude tak horký. Tehdy jsi byl bez závazku a podlehl jsi snadno. Dnes máš Rhiannon a já tě znám jako muže s charakterem. Přestaň se klepat.“ Vložil se do hovoru Farrann.

Znám tě jako muže s charakterem. To jsem neustále slyšel ve svý hlavě, když jsme s tátou jeli směr Irsko. Lichotilo mi to, ale strach se mě držel jako klíště. Nemůžu přijít o Rhiu kvůli jedný aférce. Jenomže když vím, jakej má Christine dar, co když… Ne, na to nesmím ani pomyslet. Jsem chlap a mám svobodnou vůli. Rhia, když se se mnou loučila, mi řekla jen dvě slova. Věřím ti. Pálilo mě to, jak plameny pekelný.

Všichni mi věří, ale já si nevěřím.

Killarney. Předevčírem přijela Christine do Irska. Ještě ten den nám Magiie zavolala, že Christine to myslí vážně, že v ní necítí ani stín lži. A dneska se s ní setkám. Poprosil jsem tátu, kdyby mělo k něčemu dojít, ať mě radši roztrhá na kousky, než abych skončil jako její pejsánek. Smál se mi. Prý jsem Black a Cullen. V našich rodinách nikdy nebyly sklony k nevěře.

„Tobě se to mluví, tati. Ty ses otiskl a Edward se nevratně zamiloval.“

„A ty snad ne? Kdopak to, v souvislosti s Rhiannon, bájil o oživlý skále, co? Už se nedivím, že se ti poslední dny Jasper vyhejbal jako čert kříži. Vnímat ty tvoje pochyby a negativní emoce, to je asi na pytel. Hele, přestaň to řešit, patleš se v tom jak ženská.“ Usadil mě táta.

„Jo? A po kom jsem to asi zdědil, když je mým dědou Edward,“ začal jsem se chechtat.

„No jo, kluku, máš recht. Od malička jsi byl celej Edward a u něj doma nosí kalhoty Bells. Nebejt jí, tak se ti dva ještě dneska jen drží za ručičku. No, Belle by bylo dost přes šedesát, spíš by jí pomáhal s francouzskejma holema.“

„Anebo by jí to přestalo bavit a vzala by si tebe.“ Smál jsem se při představě mé krásné, navždy osmnáctileté babičky, když jsem si ji představil, jak dává dědovi košem a bere si tátu. Teda v naší rodině je fakt sranda.

U Siobhan a Liama na ně čekala Christine. Christine? Ani za mák se nepodobala tý svůdný holce, kterou jsem před rokem potkal na břehu Mississippi. Opravdu to byl jen rok? Přede mnou seděla hromádka neštěstí. Jo, pořád byla hezká, ale ani trochu jsem už necítil to opojení, jako tenkrát.

„Tristane!“ vykřikla a vrhla se mi kolem krku.

Do p… háje.

„Christine, co se děje,“ zeptal jsem se a jemně sundal její ruce. Sesypala se zpátky na židli.

„ Já… tohle ne, tohle jsem nechtěla… on mi poručil… ale tohle ne…nemůžu.“ Drmolila a celá se klepala. Zatřásl jsem s ní.

„Tak co je?“

Dívala se na mě nevidomýma očima. Po chvíli se uklidnila a začala vyprávět. Bylo to prostý. Jo, byla hledačka talentů do gardy. U mě žádnej dar nezpozorovala, ale líbil jsem se jí a tak si usmyslela, že se mnou bude, dokud ji neomrzím. Jenomže pak zjistila, co dokážu. Okamžitě odjela do Volterry a vyklopila, co o mně ví. Moc toho nebylo. Znala jen mou podobu, upíří věk, jméno a to, že jsem vegetarián. Aro byl nadšenej, ale zároveň jí spílal, že mě nedokázala přivést sebou. Poslal ji zpět a mě dal hledat. Díky bohu, já byl už v bezpečí Romanina štítu.

Po akci Niall, se rozzuřil nejen Aro, ale i Marcus a Caius. Upíří ucho jim vyfoukne nejsilnějšího muže Volterry a ještě jednoho z vládců veřejně poníží. Nějaká dobrá upíří duše navíc donesla Sulpicii fakt, že jí manžel zahýbá s Chelseou a Aro měl peklo na zemi. Sulpicia vyhodila manžílka přede všemi z ložnice. Další potupa a navíc od vlastní ženy. Posledním hřebíčkem bylo zjištění, že jsem Cullen.

Patřím pod křídla Carlislea Cullena, který jim už léta pije krev a svým rodinným životem a vegetariánstvím popírá samu podstatu upíří existence!

To si přece nemohou nechat líbit. Povolali Christine a nařídili jí, aby mě jakýmkoliv způsobem našla a svedla. Chtěli mě obrátit proti vlastní rodině. Chelsea by se už o to postarala. Christine vyslechla i druhou část plánu. Pokud mě nenajde, jsou rozhodnuti vzít za rukojmí někoho mě blízkého a až se mi to donese a já objevím, zabijí nás všechny.

Prostě buď budu s nimi, anebo nebudu vůbec.

Christine souhlasila a dokonce si nechala od Ara přečíst myšlenky, ale pak se jí to rozleželo. Ona přece nenechá zabít nevinné upíry a já jí také neublížil. Hledala naše, a když je nenašla, vzpomněla si, že slyšela o Denalijských a tak kontaktovala je. Správně usoudila, že nás jako vegetariány budou znát. Kvůli špehům, to ale nechtěla říct nikomu jinému než mě.

V tu chvíli promluvil táta: „Chris, neboj se, rodina už je v bezpečí a Denalijští se odstěhují taky. Co ale s tebou? Do Volterry nemůžeš, Aro by tě zabil. A toulat se jen tak, to už je riziko. Vzal bych tě k nám, ale musela bys souhlasit s pár podmínkama.“

Zvedla hlavu a v očích jí svítila naděje.

„Souhlasím se vším. Stejně mám dost toho života Arovy vábničky.“

„Poslyš, rozmysli si to dobře,“ varoval ji táta. „Jestli pojedeš s námi, znamená to, přizpůsobit se nám. Takže zapomeň na lidskou krev.“

„Já to zvládnu, musím,“ zatnula zuby.

„Druhá podmínka bude ale daleko těžší.“ Zdálo se mi to, nebo tátovi cukly koutky.

„Hele, od syna vím, čeho jsi schopná, a varuju tě. V naší rodině jsme skoro všichni spárovaní, takže pokud po někom vyjedeš, počítej s tím, že tě jeho drahá polovička rozcupuje a na tvým těle si vlci upečou buřtíky. A hlavně se to týká Tristana, rozumíš?“

Christine si oddychla a na tváři se jí objevil nesmělý úsměv. Zato já se zakabonil. Takže já budu mít pod střechou dvě bývalý milenky a jednu současnou. Bezva! Hans praskne smíchy a o Emmettovi ani nemluvím.

Táta šel zavolat Farrannovi, jak jsme dopadli a Farrann její příjezd schválil. Každej upír se nám bude hodit.

Hm, jen jsem zvědavej, jak tohle proboha vysvětlím Rhiannon.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

7)  Ivanka (24.09.2010 19:47)

Ty nám tam ale děláš galimatyáš! Tohle bude ještě zajímaví. Takže shrňme si to. Tristan měl za svůj upíří život tří ženy: Sam, Christine a teď Rhiu. Moc mu nezávidím, že je bude mít pod jednou střechou. Ale ten boj s Volturiovýma se mi moc nezamlouvá. Teď to opravdu bude boj na život a na smrt, že? A kdo si vyslouží to druhé? Přiznávám se, začínám mít z toho strach. Zvlášť když si vzpomenu na konec Eli, tam jsem měla opravdu nahnáno...

6)  JEAKS (24.09.2010 18:59)

úžasné , měla bys vydávat knížky veřejkně

5)  Marketa (24.09.2010 18:49)

ale je mi ho líto

4)  Hanetka (24.09.2010 18:48)

Teda Sfingo, možná škoda, že těch ženských Tristan nestihl víc, mohl si z nich sestavit osobní gardu. Ale co to chystáš za průšvihy? Co ti Volturiovi šílí? Jak tohle všechno krucipísek skončí? A že máš ráda happyendy, že jo?

3)  Michangela (24.09.2010 18:45)

Upíři všech zemí spojte se?

2)  sakraprace (24.09.2010 18:27)

Tak to zírám, jen doufám, že je Christine nepodrazí Stejně si myslím, že je to trochu risk Takže jsem napnutá jak sáňky v létě a těším se na další úchvatnou a strhující kapitolu

1)  MisaBells (24.09.2010 18:23)

Klub odložených Tristanových žen Boží! A Vyděšený Tris Iví, Iví ty mi dáváš Skvělé! Bezkonkurenční! Sfingovské!!!!!Jedeme dál, sakra... nejedeme, nejde čudl

«   1 2