16.09.2010 [22:51], sfinga, ze série Blackovi III. - Tristan Black, komentováno 23×, zobrazeno 6397×

Cesta do Skotska.

Přivítání a hromobití.

Zachraň, co se dá.

+15

Blbec, Blbec, BLBEC

Dover.

Vylezli jsme z vody uprostřed hluboké noci. Výhoda v náš prospěch, alespoň nevzbudíme pozornost. Z nepromokavého pouzdra, které jsem si koupil v Calais, jsem vyjmul mobil a vytočil Rhiu.

Dorazili pár hodin před námi. Nasměroval jsem je a potom nezbývalo nic jiného než čekat. Rhia dorazila za svítání se suchými a čistými věcmi pro nás pro oba.

Sotva jsme se setkali, chytl jsem ji do náruče. Zase jsem měl ten nádherný pocit úplnosti. Přitáhla si mé rty a na chvíli jsme oba zapomněli, kde jsme.

„Nechci rušit, ale byl bych rád, kdybychom už byli pod Romaniným štítem.“ Vyrušil nás Niall.

„Jasně, shoďte ze sebe ty mokré hadry a můžem jít. Mám opodál auto.“ Usmála se Rhia, ale neměla se k tomu, aby se vzdálila.

„Rhio, dovolíš…“ poznamenal Niall a začal si přetahovat triko přes hlavu. Nebylo to jednoduché. Teplota byla pod bodem mrazu a oblečení na nás zmrzlo, až zvonilo.

„Pch, bráško, najednou se přede mnou stydíš?“, zašklebila se Rhia, ale poodešla dál  a otočila se.

„Jo a Trise jsem už taky viděla bez šatů,“ houkla přes rameno a já uslyšel její zvonivý smích. Potvůrka.

V mžiku jsem převlíkl, skočil k ní a popadl jí do náruče.

„Tohle je přepadení, kde máte auto, milostivá.“ Zabručel jsem.

„Nahoře u mola,“ ukázala rukou a pak se přes mé rameno podívala na Nialla.

„Kdy ses naposledy krmil, bráško? Budeš si muset znovu vybudovat odolnost proti lidské krvi,“ projevila nahlas svou obavu.

„A co tohle?“ usmál se Niall a promnul si oči. Na dlani se mu začervenaly kontaktní čočky a on se na nás díval zlatým pohledem. No to je gól!

„Nialle, jak, kdy?“ vyjevila se Rhia.

„Od začátku. Tajemství Volterry. Ty ses vrátila k upíří přirozenosti, jenže mě to nějak nešlo. Bylo mi jako odnaučenému kuřákovi, kterému začal vadit kouř. Aro mě chtěl udržet v gardě a tak souhlasil s tím, že budu dál pít krev zvířat. Jenže se to nikdo nesměl dozvědět, abych prý nepodkopával morálku. Dokonce mi obstaral speciální čočky, které nerozpouštěl můj jed. Nemusel jsem je tak často měnit. Ale teď už vážně jdeme, chci vidět zase naše.“

Rhia vypískla a skočila mu kolem krku. Niall ji donesl až k autu, které si Rhia půjčila. Posadil jsem se za volant a obr Niall vedle mě. Rhia si sedla dozadu a navigovala nás k hotelu, kde přespali Sam a Brian. Už na nás čekali a nic nebránilo tomu, abychom se vydali domů. Zastávku jsme udělali v Londýně, přestoupili do mého Land Roveru, který jsem tam nechal, když jsme před šesti týdny odlétali do států. Auto jsme odevzdali v pobočce půjčovny, ze které ho Rhia měla.

Druhý den jsme byli u Cairngormského lesa. Farannovi jsme dali avízo a Romana odstranila ochranný štít. Ještě pár minut a stáli jsme před hradem. Dávali jsme si dobrý pozor na myšlenky, abychom neprozradili Sam a Nialla. Hlavně Nialla. A potom jsem otevřel dveře do sálu.

„Niall!“ Ozval se výkřik. Romana byla v mžiku v jeho náruči.

„Nialle, sonny, ty ses vrátil. Jsi v pořádku,“ vzlykala, a kdyby upír mohl ronit slzy, měl by Niall od ní promáčenou košili.

Uff, za tenhle pohled ta Volterra stála. Pomyslel jsem si.

„Tristane!“ zahřměl Farrann až všichni nadskočili.

„Ty, hlupáku, co jste to provedli? Panebože a já si pochvaloval, jakého rozumného muže si moje dcera našla.“

Všichni se na něj nechápavě podívali a já kdyby to šlo, tak jsem zrudl. Proč mám najednou neodbytný pocit, že je něco špatně?

„Protože je, ty pitomče.“ Odpověděl mi nahlas Farrann a obrátil se k ostatním.

„Víte proč se tu Niall najednou objevil? Protože, tihle čtyři vtrhli do Volterry, zostudili Ara a mého syna jim doslova unesli před nosem.“

Hans měl oči navrch hlavy.

„Vy jste byli ve Volteře a žijete? Teda, Tristane, netušil jsem, že jsi takovej tvrďák,“ vyhrkl vyjeveně.

„Jenomže jde o to, že nás asi prozradil a že hlavně sebe prozradil.“ Povzdechl si už klidnější Farrann.

Zastyděl jsem se. Na tohle riziko jsem nepomyslel. Teď už mi to nepřipadalo jako bezvadnej nápad.

„Tati, nezlob se už na ně, prosím. Nebýt jich, tak tam ještě tvrdnu a mimochodem o Tristanovi už stejně věděli.“  Zastával se nás Niall, kterého stále Romana držela kolem pasu.

Farrann rezignovaně kývl hlavou a beze slova rozpřáhl náruč a svého syna objal.

Náhle tu byla scéna, kterou jsem si představoval celou cestu domů. Nialla začali všichni objímat. Ozývaly se výkřiky radosti, smích a výskot.

A potom…

Brian objal Sam kolem ramen a vedl ji ke svým rodičům. Nejevili známky překvapení, jen Faolann pokýval hlavou.

„Tohle je Samantha Silverfoxová, moje Sam. Je malairt stejně jako my a její matka je první žena – vlk v jejich kmeni.“

Sidheag Sam objala.

„Vítej v klanu, iníon.”

“To znamená, dcero,” vysvětlil jí Brianův táta Faolann a pak ji schoval do své náruče. Jako poslední ji přivítala Briannova sestra Ceanna.

„Farranne, Breannane, Sorcho – nemáte nic proti nové člence, doufám?“ obrátil se Faolann na naše hlavy klanu.

„U jiného bychom museli přijetí zvážit. I o Tristanovi jsme jednali, i když jen krátce, ale Samanthu, díky Bind, přijmeme okamžitě.“

„Svázání?“ zeptal jsem se. Natolik jsem už keltštinu ovládal.

„U vás se tomu říká otisk. U nás svázání. Dvě osoby mají od té doby provázané životy a stanou se jednou.“ Vysvětlil mě a hlavně své Sam Brian.

O hodinu později.

Seděli jsme všichni u stolu. Já a Rhia jsme museli podrobně popsat, co se ve Volteře dělo. Když jsme skončili, povzdechl si Farrann.

„Nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. Spíš musíme učinit opatření. Takže vyhlašuji zákaz opouštět hrad. Malairt si zítra ráno odjedou nakoupit potraviny a hlavně ty s dlouhou trvanlivostí. Z hradu se ven půjde jen na lov. Tady jsme díky Romaně kryti. Tristan zavolá rodičům do Států, všechno jim řekne a poprosí je, aby si připravili věci, protože v případě nebezpečí je přepravíme k nám. A od zítra zintenzívníme tréninky. Tentokrát za použití našich schopností.

Volterrští by nám možná odpustili to, že jste jim odvedli Nialla, ale veřejnou potupu Ara jen tak nerozdejchají. A i kdyby nic nepodnikli, přece jen bude lepší být připraveni. Brian kontaktuje naše přátele. Především irský klan.“

Irský klan?“ vykřikl jsem. „Ale vždyť mi Liam tvrdil, že vás marně hledal a nenašel.“

Farrann se usmál: „Známe se hezky dlouho. To já ho přeměnil. Když poznal tvůj dar, poslal tě k nám a mě dal vědět. Nechal jsem tě nás hledat, abych si otestoval tvé schopnosti a inteligenci. Když jsi přemohl Rhiannon a na první pohled se do ní zamiloval,“ tady se Farrann uchechtl, „pustil jsem tě dál a bavil se, jak vy dva první hodiny tápete ve svých pocitech. Připomínalo mi to dobu, kdy jsem já zamiloval do Romany.“ Farrann pohladil svou ženu po ruce.

Ještě, že upíři nemůžou zčervenat, protože bych byl rudej až někde. Já jsem opravdu strašnej zelenáč.

Zelenáč! Christine!

„Jaká Christine, Tristane?“ zeptal se Farrann.

„Upírka. Pár týdnů jsem se s ní toulal a ona jediná zná moje jméno. Nevím, jak se od ní doneslo k Arovi, ale on ho znal.“

„Christine?“ vyhrkli zároveň Niall a Rhia. Niall pokračoval: „Blondýna, děsně sexy, kolem pětadvaceti a moc přítulná."

„Vy jí znáte?“ zeptal jsem se a tušil nějakou ránu. Přišla.

„To je Volterrská informátorka. Vyhledává Arovi nové talenty. Sama má dar poutat k sobě muže, takže ty nadané lehko přivede do gardy.“ Vysvětlila mi Rhia.

Blbec, blbec, BLBEC. Nevěděl jsem jak si od svý pitomý hlavy ulevit, tak jsem jen zasténal a udeřil se pěstí do čela.

„Ty a Christine?“ Niall zařval smíchy.

Sklopil jsem hlavu a jen kývl.

„Nic si z toho nedělej, ta dostala do gardy jinačí kosy. Vlastně by ti mělo lichotit, že tebe ne.“ Utěšoval mě Niall a já nevěděl jak reagovat.

Prokletí Cullenových chlapů – ženský. Victoria, Jane, Maria a… Christine. Táta mě zabije. Jestli ovšem před tím neumře smíchy.

Zvedl jsem hlavu a Farrannovi cukaly koutky. Rozesmál se a s ním i ostatní chlapi. Prima, jen by mě zajímalo, jak to vysvětlím Rhie. Nejdřív Sam, teď Christine. Teda, kdybych věděl, co se stane, tak jsem si ho v patnácti radši uříznul.

Tak teď už se Farrann nesmál, ale přímo řval. No jo, když mi vidí do hlavy.

Rozehnal nás výhružkou, že zítra v osm máme nástup na trénink. Ještě jsem koutkem oka zahlédla, jak Sam k sobě přitáhli Briannovi rodiče a Ceanna a pak už mě Rhia odtáhla k nám do pokoje.

„Rhio, já…“

Zakryla mi rukou ústa. Sundal jsem ruku dolů a znovu to zkusil.

„Já ti to musím vysvětlit.“

„Nemusíš. Spal jsi s ní po tom, co ses seznámil se mnou?“ zeptala se mě.

„Ne.“

„A spal jsi od tý doby s nějakou jinou?“

„Jak se můžeš tak ptát?“ zlobil jsem se.

„No tak vidíš. Už jsem ti řekla, že mi je jedno, koho jsi měl před tím. Teď máš mě a já se postarám, abys na jinou neměl myšlenky.“ Usmála se a pak do mě strčila.

Padl jsem na postel a ona přistála na mě. Jediným trhnutím ze mě strhla košili, obkročmo si mi sedla přímo na klín, napřímila se a  půvabným pohybem si přetáhla tričko přes hlavu. Potom se rukama opřela o mou hruď a zavrtěla zadečkem. Ve vteřině jsem byl vzrušený jak nikdy. Pokusil jsem se ji stáhnout pod sebe, ale nedovolila mi to. Dneska určovala pravidla hry ona. Začala mě líbat. Jenže tentokrát nějak jinak. Vášnivěji, drsněji a nádherněji.

„Nech svý ruce na pokoji, dokud ti nedovolím, jo?“ vydechla, když jsem jí chtěl rozepnout kalhoty. Poslechl jsem jí.

Přesouvala se polibky na krk, prsa, líbala mě níž a níž. Ó, můj bože. Tohle už bylo úplné týrání. Rozepla mi kalhoty a začala je pomalu stahovat dolů. Pomalu, hodně pomalu. Myslel jsem, že od přemíry vzrušení vybuchnu. Že budu první upír, první muž, který umře díky milostné hře.

Byl jsem nahý a ona na sobě stále měla ještě dost oblečení. Konečně zvedla hlavu a podívala se na mě očima potemnělýma touhou. Znovu se napřímila, sáhla rukama dozadu, povolila zapínání u podprsenky a stáhla jí z ramen. Tohle už nebylo týrání, ale přímo mučení.

Nevydržel jsem. Stáhl jsem ji k sobě a strhl z ní zbylé oblečení. Chtěla protestovat, ale umlčel jsem ji polibkem.

Měli jsme před sebou celou noc a já nespěchal. Miloval jsem se s ní pomalu, jako by čas kolem nás přestal existovat.

A zase to bylo tady. Extáze, která nás oba vynesla až ke hvězdám. Dopadl jsem vedle ní a zase, jako po každé, si opakoval, že tohle milování bylo to nejkrásnější, jaké jsem kdy zažil.

Volterra, Aro, Caius, Marcus, garda, Christine, jako by nic z toho neexistovalo.

V této chvíli jsem byl jen já a ona.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

3)  MisaBells (17.09.2010 00:27)

takhle mi to utnout u sexu v tuhle hodinu Počkej, však ono se ti to vrátí muehehehe
Byla to famózní kapitola a Tris je střívko, ale jelikož je to jinak inteligentní bytost, malá chybička se mu odpouští. Farrenn je zuřivec a pěkný kujón, takhle ho nechat ze začátku trápit... No jedeme zlatoooo, piš piš

2)  Lipi4 (16.09.2010 23:32)

Sfinguško , ty jsi snad dokázala něco co se ještě nikomu nepovedlo, jelikož jsi ze mě udělala rozřechtaný, uslintaný (jen lehce) rosol ve tvaru kobyly .. . ... .. Což jednoznačněznačí o tom jak je tato kapitolka skvělá , úžasná , krásná , rozřechtaná , bombastická a nepřekonatelná . . .. .. . .. .

. .. .. . .. . . .... . .. Ty Trisovy myšlenkový pochody mě málem zabily zvlášť tato hláška: "..Teda, kdybych věděl, co se stane, tak jsem si ho v patnácti radši uříznul." . . .. . .Milenky jsou samozřejmě v těsném závěsu . .. .. . .. . ... .. .. .

Holčino moje , už se nemůžu dočkat další kapitolky, takže doufám, že bude brzy

1)  Gassie (16.09.2010 23:09)

Sfingo, nádhera. Ten začátek byl napínavý a drsný Tristana mi bylo líto. Ale aspoň že tu jejich akci vzali všichni dobře.
A ten konec byl tak

«   1 2