13.09.2010 [20:20], sfinga, ze série Blackovi III. - Tristan Black, komentováno 21×, zobrazeno 5960×

Dobrodružství ve Volteře

Nick alias Niall, Aro a jiný průšvihy

Volterra. Tak nevinný název pro městečko, který pamatovalo Etrusky a přece, když jsme vstoupili do jeho bran, padla na mě tíseň. Začal jsem se bát.

Co když něco krachne, co když tam někdo z nás zůstane? Oni Volterští upíři nejsou banda cirkusáků, ale pořádně obávaná smečka. Smečka, která ovládá celý náš upíří svět. Chtěli zabít Bellu, chtěli zabít mámu. Denalijské upírky přišly díky nim o matku a sestru. Půlku naší rodiny by chtěli získat do gardy a to ani neví o mé existenci a o mém daru.

Vypravěč:

Tristan ani netušil, jak se mýlí. Volterrští vládci o něm věděli. Netušili sice, kdo je, ale věděli, že po světě jim běhá upír, který je schopen ovládat druhé svou vůlí. Dozvěděli se to náhodou. Oni měli mezi nomády své informátory. Ti jim nosili zprávy o neobvyklostech v jejich světě. Jedním z informátorů byla Christine. Aro ji objevil díky jednomu z jejích početných milenců, který byl členem gardy. Zjistili, že i Christine má dar. Dar vábit muže. To byl taky jeden z důvodů, proč jí Tristan tak rychle podlehl a nemohl se od ní odpoutat. Christine se stala Matou Hari upírského světa. Při jedné z pravidelných návštěv informovala Ara o upírovi s neobvykle silným darem. Nevěděla, kdo je, znala jen jeho jméno – Tristan. Z jejích vzpomínek si Aro vytáhl jeho podobu. Naštěstí se Tristan spíš podobal Jacobovi, jeho rysy jen částečně odrážely podobu Rennesmé a jejího otce Edwarda. Navíc ho změnila přeměna. Arovi někoho připomínal, ale nevěděl, kam ho zařadit. Díky Tristanovým stravovacím návykům sice podezříval Cullenovi, ale jist si nebyl. Dal po tom neznámém upírovi pátrat, ale v tu dobu byl už Tristan dávno v úkrytu u své nové rodiy ve Skotsko.

A teď chtěl nejhledanější upír napochodovat přímo do jámy lvové.

Tristan

Stáli jsme na zaplněném náměstí kousek od kašny. Počasí nám přálo, slunce se marně snažilo proklubat přes těžké mraky. Byla sobota a s ní tradiční týdenní trh. Brian a Sam spolehlivě zastírali náš pach, takže si nás postavy v šedých pláštích nevšímaly. Proti nám byla věž s hodinami. Pod ní před lety stál můj děda, když se chtěl od Volturiů nechat zabít. Někudy tudy běžela babička, aby ho zachránila. Těžká brána se otevřela a pohltila dav turistů. Skupinu budoucích obětí.

„Teď máme nejlepší příležitost,“ šeptla Rhiannon. „Až se Volturiovi nakrmí, půjdou do svých soukromých apartmá. Máme šanci některého z nich překvapit o samotě.“

Rhia nás vedla postranními uličkami až k nenápadným dveřím jednoho z domů.

„Existuje víc vchodů a tímhle se dostaneme do soukromého křídla. Znají ho jen jeho obyvatelé. Já o něm vím, díky svému vztahu s Demetrim,“ vysvětlila.

„Briane, Sam, vy tu musíte počkat. Dovnitř musíme jen my,“ řekl jsem, a když kývli, nechal jsem se vést Rhiou.

Vklouzli jsme do domu a sestoupili do sklepa. Ničím se nelišil od jiných, až na to, že v jednom rohu jeden z kamenů nepatrně vyčníval. Rhia ho zatlačila a před námi se otevřel průlez a za ním temná chodba. Světlo jsme nepotřebovali, zrak nám fungoval víc než dobře. Šli jsme a pod nohama nám šplouchala voda. Na konci nás čekal kovový žebřík a malá dvířka ve stropě. Rhia vylezla první, rozhlédla se a pak mi pokynula. Ocitli jsme se v malé nezařízené místnosti. Na stěnách byly nádherné fresky, zobrazující život šlechty v období renesance.

„Těmito dveřmi se dostaneme do soukromých komnat Ara a Sulpicie a tyto vedou do apartmá Demetriho.“ Šeptla Rhia. „Tak koho?“

„Ara, Demetriho by mohli chtít obětovat.“ Odpověděl jsem stejně tiše.

Neslyšně jsem otevřel dveře. Čekal jsem nádheru, bohatství, ale co jsem rozhodně nečekal, byla dvě těla ve vášnivém objetí na ohromné posteli. Ve chvíli, kdy jsme vstoupili, se ti dva od sebe odtrhli a ozvalo se dvojí zavrčení.

Muž promluvil: „Kdo se opovažuje? Camillo, ty?“

„Já, Aro. Hleďme, to by se Sulpicia divila, kdyby viděla, kdo ti pomáhá uvolnit napětí, že Chelseo?“

Upírka se ušklíbla, ale než stačila něco říct, ozval se opět Aro.

„Chceš zpět do gardy, Camillo? Víš, že zrádce nebereme. Jsi hloupější, než jsem si myslel.“

Potom se zaměřil na mě. Přestože mě viděl poprvé, v jeho tváři jsem zaznamenal jakýsi údiv. Měl jsem té slovní přestřelky právě dost a zavelel.

„Vstávej, Aro a o nic se nepokoušej.“

Vstal jako stroj. Měl na sobě napůl rozhalený hedvábný župan. Rhia přišla k němu a vtiskla mu do dlaně zapalovač.

„Pojď,“ vyzval jsem ho.

Chelsea, nedbaje na to, že má na sobě jen spodní prádlo, se vymrštila, ale Rhia jí zastavila.

„Být tebou, pusinko, zalezu zpět a předstírám, že tu nejsem, jinak můj přítel přikáže tvýmu pánovi, aby si ten župan sám zapálil, a budeš mít z něj grilovanej karbanátek.

Vyvedli jsme Ara do předpokoje.

„Co ode mne chcete?“ zeptal se.

„Nicka.“ Zněla odpověď.

„Ty tu riskuješ kvůli němu? To nemyslíš vážně, Camillo. A ty, Tristane, vykašli se na ní. Upír s takovou schopností by měl být tady a ne s tou…“

Nedořekl. Přiskočil jsem k němu a zavrčel: „Jak to, že znáš mé jméno?“

„Trisi, nenech, aby se tě dotkl. Tvé myšlenky,“ varovala mě Rhia a já ustoupil.

„Ale no tak, přece si nemyslíš, že se nám nedoneslo, že tu je nový upír se schopností ovládat druhé upíry. Dal jsem tě hledat, ale že se tu objevíš sám, to mě nenapadlo.“

„Dost, přísahám, jestli se něco stane, shoříš a pomašíruješ si to přímo do pekla, kam patříš, Aro. Jdeme pro Nicka, hni se.“

Z ložnice vyběhla Chelsea, Rhia se na ní otočila a Chelsea se začala svíjet na zemi.

„Už to nezkoušej, nezapomeň, co umím,“ procedila Rhia mezi zuby.

Ovládal jsem Ara a pomalu jsme se blížili k pokoji, který patřil Nickovi. Klapalo to,  až podezřele to klapalo. A pak se to zvrtlo. Všechno.

Byli jsme už skoro u cíle, když se otevřely dveře a na chodbu se s řevem vyřítil upír. Byl obrovský. Určitě stejně vysoký jako táta a o hodně svalnatější. Blonďaté vlasy s narezlým nádechem mu spadaly na ramena a oči zářily nejkrvavější rudou.

„Nialle,“ ozvalo se vedle mě.

Upír zavrčel: „Rhiannon, co tu děláš? Po tom co jsi nás zradila, ses opovážila vrátit?“

„Nialle, neblázni, bráško,“ vzdychla zoufale.

„Nemám sestru, moje rodina je tady.“

Aro se škodolibě usmál. „Bratříček na tebe nemá dobré vzpomínky. Ještě si ho chceš odvést?“

Niall se přiblížil ke své sestře a než se vzpamatovala, držel ji pod krkem.

„Ne,“ zařval jsem. „Ty, pitomče, pusť ji.“

Ovládl jsem ho, ale zároveň ztratil kontrolu nad Arem. Kruci.

Naštěstí Rhia zareagovala a jakmile jí bratr pustil, vyslala bolestivý výboj a Ara srazila.

Ze všech stran se začali sbíhat gardisté.

A je to v háji.

Držel jsem v šachu Nialla a nevěděl, co mám dělat. Rhiannon ano. Popadla ležícího Ara za lem županu a přidržela u něj hořící zapalovač.

„Jestli se o něco pokusíte, podpálím ho a shoří jak Johanka z Arku,“ křikla na vrčící upíry.

Couvali jsme k pokoji se vstupem do podzemí a Rhia táhla napůl ochromeného Ara po zemi. V druhé ruce stále držela zapalovač. Po době, která mi přišla jako věčnost, jsme se konečně dostali do sklepa a vyšli k vlkům.

Když Brian viděl, koho Rhia táhne, zavrčel a chtěl se na Ara vrhnout.

„Ne, je to rukojmí.“ zařval jsem.

Kruci, chvilka stačila, Niall se vymkl mé kontrole a skočil na mě. Nestačil jsem ani říct popel, Brian se proměnil a strhl ho ze mě. Rozhodl jsem se. Otočil jsem se na Ara a přikázal mu, aby se lidským tempem vrátil do hradu a své lidi zastavil. Potom jsem chytil Rhiannon, která právě zaúpěla, protože Brian jejímu bratrovi utrhl ruku.

„Nedívej se, lásko.“ Přivinul jsem ji k sobě a její tvář skryl na své hrudi. Potom jsem kývl na Briana. Pochopil. Spolu se Sam začali cupovat Niallovo tělo. Byla to nutnost, protože jestli se tu objeví další upíři, nestihl bych ovládat jeho vůli a zároveň bojovat.

„Nééé, Nialle.“ Zaúpěla Rhia, když uviděla hromádku údů. „Co jsi to… co jste to udělali? Zbláznili jste se? Briane, vždyť jsi jeho přítel.“

„Rhio, nešil. Takhle ho rychleji odneseme. Je pořád pod vlivem Chelsey.“ Vysvětloval jsem jí, ale pořád jako by nechápala. Musel jsem jí popostrčit.

Brian a Sam se přeměnili zpátky a oblékli si náhradní oblečení, které měli prozíravě sebou.

Posbírali jsme části těla a rozeběhli se zadem k bráně z města. Teoreticky by nás v přítomnosti vlků neměli upíři cítit, ale čert nikdy nespí.

Naskládali jsme Nialla do kufru auta, nasedli a vyrazili jako šílení pryč. Jeli jsme celý den a až k večeru jsme zastavili u lesa. Rhiannon se mnou nepromluvila ani slovo. Nedivil jsem se jí. Pohled na jejího bratra nebyl příjemný.

Brian zajel po lesní cestě hloub a pak jsme vynesli Nialla ven. Urovnali jsme jeho údy a ty téměř okamžitě začaly srůstat. Rhia klečela u jeho těla a pozorně ho hlídala. Sedl jsem si vedle ní. Neodvážil jsem se na ní ani sáhnout. Bál jsem se, že by mě v tomto duševním rozpoložení odmítla.

Brian a Sam se zatím najedli ze zásob a pak si usnuli v náručí.

Svítalo.

Niall se začal probírat a já opatrně zatřásl vlky. Možná je budeme potřebovat. Konečně upír otevřel oči.

„Rhiannon, co… co tu dělám? Co to se mnou bylo?“

Výborně. Vliv Chelsey pominul.

„Nialle,“ vydechla Rhia a vrhla se bratru do náruče.

Niall náhle zaúpěl a chytil se za hlavu. Bože, co mu je? Nebylo to nic strašného, pouze si uvědomil, co všechno se s ním dělo.

„Děkuju,“ zašeptala a rozhlédl se po nás ostatních.

„Bráško, tohle je nový člen naší rodiny – Tristan. To on měl nápad, jak tě z Volterry dostat.“ Představila mě Rhia.

Niall ke mně natáhl ruku a já ji stiskl. Zadíval se na naše ruce a usmál se. Došlo mi to. Byla to zkouška. Podal mi LEVOU ruku. Pozdrav našeho klanu. Od srdce, i když nebije. Naše krédo.

Potom stočil pohled na Rhiu: „Jenom člen klanu?“ zeptal se a zvedl obočí.

„Dejme tomu, že něco víc. Máš proti tomu něco?“ odpověděl jsem za Rhiannon.

„Ani v nejmenším. Vypadáš, že seš chytrej a určitě lepší, než ten pitomec Demetri.“ řekl.

Uchechtl jsem se a přivinul Rhiu k sobě.

Niall se otočil na Briana. „Díky, brácho.“

„Není zač, jsem rád, že jsi zpátky. Chyběl jsi nám.“ Odpověděl Brian. „Tohle je Samantha, teda moje Sam. Malairt jako já.“

„Holka vlkodlak? Prima. A jak jste se dali dohromady? Otisk?“ zeptal se zvědavě Niall.

„Jo, můj.“ přiznal se Brian. „Sam je členkou vlčí smečky, kterou vede jeho sestra.“ Ukázal na mě.

Niall se vyjevil: „Ty máš sestru vlkodlaka?“

„Jo a tátu taky,“přiznal jsem. „Máma je poloupír a děda s babičkou upíři.“

„Ty jsi… ty jsi Cullen!“

Teď jsem zpomníkovatěl já.

„Jak to víš? Technicky vzato jsem Black, ale prarodiče jsou Cullenovi.“

„Propánakrále, o Cullenových se mluví ve Volteře dost často, považují je za hrozbu upírského světa a jenom fakt, že se nijak neprojevují, drží vládce zpátky. Jinak by už dávno zasáhli. Tohle budou zaručeně považovat za projev nepřátelství.“

A sakra. Naštěstí nevěděli, že jsem Black, znali jen mé jméno a dar. Stejně bude lepší, když se co nejdřív přemístíme do Skotska. Do Francie jsme přejeli málo používanou silnicí.

Rhiannon, Sam a Brian odjeli do Anglie eurotunelem a já a Niall, který pochopitelně neměl pas, jsme kanál La Manche přeplavali. Cestou jsem mu vyprávěl vše o své rodině a přiznám se, že jsme se za těch pár hodin spřátelili.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

«   1 2