06.09.2010 [21:00], sfinga, ze série Blackovi III. - Tristan Black, komentováno 30×, zobrazeno 7553×

Hod Boží.

Dárky.

Návštěva.

+15

Otisk

Pět ráno.

Nejvyšší čas se vrátit domů. Musíme se opláchnout, převléknout a nejpozději o půl sedmé být nastoupení u stromečku. Každý rok se opakuje stejná situace. Alice se strašně těší na dárky, přestože předem ví, co kdo dostane a jak na to zareaguje. Rok od roku je nedočkavější. Nejraději by byla, kdybychom se scházeli nejradši už včera. Remcá, proč nemůžeme slavit evropské svátky, kde se většinou obdarovávají už na Štědrý den. Carlisle ji usadil, že kdybychom to dělali, otravovala by už třiadvacátého. Letos dostala silné spojence. Charlie a Billy se budí mezi pátou a šestou. Obyčejně si je k sobě vezme některá z upířích tet, aby Eli dopřála pár hodin spánku navíc, ale na Hod Boží toho Alice využije a vyžene z postele všechny. Rozespalé vlkodlaky i upíry, kteří se věnují velmi příjemné činnosti. Divím se, že jí to Jasper trpí.

„Rhiannon,“ oslovil jsem svou lásku, která mi odpočívala v náruči.

„Hm,“ zavrněla a líbla mě na klíční kost. Vtěle se mi opět rozhořel oheň, ale přemohl jsem se.

„Lásko, musíme domů, nebo po nás Alice vyhlásí celostátní pátrání,“ řekl jsem a zabořil obličej do jejích sladce vonících vlasů.

„Zatracená Alice, je horší, než naše Sorcha,“ zamumlala.

Usmál jsem se. No jo, Sorcha taky nenápadně řídila rodinu, stejně jako Alice. Jen neměla její dar. Zvedl jsem se a oblékal si věci, které kupodivu přežily bez újmy. Rhia byla oblečená stejně rychle jako já. Vlasy, které se jí během našeho milování, uvolnily, nechala rozpuštěné. Vypadala jako víla z pohádek.

Vzal jsem ji za ruku a rozběhli jsme se k domovu.

Tři čtvrti na šest.

Naši ještě kupodivu spali. Vlítl jsem pod sprchu oblečený a Rhiannon stáhl k sobě. Ušetříme čas, když se osprchujeme společně.

Ušetříme čas? Řekl kdo? Ušetřili bychom ho, kdybychom do koupelny šli jeden po druhém, protože voda má jeden nezvratný účinek. Mokré oblečení činí průhledným.

Pohled na Rhiu, stojící jen košilce a kalhotkách pod proudem vody byl ten nejerotičtější výjev, jaký jsem viděl. Skrz tkaninu prosvítala její prsa a sváděla mě, abych se jich dotkl. Možná by odolal mnich, ale já jím nikdy nebyl. Dvojí škubnutí a stála přede mnou nahá jako Eva v okamžik svého zrození. Oči jí tmavly touhou. Ovinula mi ruce kolem krku a já se k ní přitiskl celým tělem. Přiblížila své rty k mým, a když jsem se jich dotkl, vzrušeně mi vzdychla do úst. To byl poslední hřebíček do rakve mého sebeovládání. Se zasténáním jsem ji chytil za zadeček a zdvihl. Okamžitě mi nohy obtočila kolem pasu a znovu zavzdychala. Ani jeden jsme neměli trpělivost na milostnou předehru. Okamžitě jsem si ji vzal. Bylo to rychlé, ale o to vášnivější. K vrcholu jsme po spirále vzrušení vystoupali společně.

„Ještě, že jsem upírka,“ řekla, když jsme byli konečně schopní promluvit.

„Proč, lásko,“ zeptal jsem se zvědavě.

„Protože být člověk, klepou se mi nohy tak, že mě neunesou,“ zavrněla si.

„A to si stěžuješ, nebo jsi spokojená?“ rýpl jsem si.

„Tristane, ty jsi neuvěřitelně samolibej… rošťáckej… nádhernej… sexy… upír, jakýho jsem… kdy poznala,“ vyrážela ze sebe a v pomlkách mě líbala.

„Taky tě miluju, lásko,“ usmál jsem.

Zastavil jsem vodu a oba jsme se zabalili do osušek.

„Rhio, miláčku, můžu mít jednou prosbu?“ zatvářil jsem se jak ztracené štěně.

„A copak bys chtěl?“ optala se.

„Nech si dnes vlasy rozpuštěné.“ Škemral jsem. „Od přijezdu je máš pořád sepnutý, nebo spletený do copu.“

„Ale, ale, pane Blacku, nejste tak trochu fetišista?“ ušklíbla se.

„Ne, jen je miluju.“ Přiznal jsem se.

Šest dvacet pět

Všichni už byli vzhůru a svátečně oblečení. Rhia mě před deseti minutami vyhnala z pokoje, protože, jak řekla, pomáhat jí při oblékání, tak není hotová ještě v poledne. Já na sebe hodil černý kalhoty a zelenou košili, kterou mi koupila Rhia. Místo kravaty jsem měl stříbrnou sponu ve tvaru hlavy vlka. Stejnou nosil táta. Byl to tak trochu talisman nás, Blackových chlapů. První koupila máma tátovi a připnula mu ji místo kravaty ve svatební den. Další jsem dostal já k osmnáctinám a zatím poslední, dali naši Sethovi. Myslím, že na prcky v budoucnu čekají taky.

Vlasy jsem si po sprše jen vysušil a nechal rozpuštěný. Rhia je měla ráda, stejně jako já ty její.

Pak už jsem jen přešlapoval před svým vlastním pokojem a čekal.

Dveře se otevřely a já se proměnil v solný sloup. Byla…byla… nádherná.

Měla na sobě smaragdově zelené šaty ve stejném odstínu, jaký měla má košile. Už jsem chápal, proč trvala na tom, abych si ji dnes oblékl. Ty její šaty na ramenou přidržovala jen dvě tenoučká ramínka. Sukně byla dlouhá a rovná, ale když se přede mnou otočila dokola, ukázalo se, že má rozparky až do půl stehen. A … holá záda. Kruci, tohle nevydejchám. Na nohou měla zlaté střevíčky na jehlách. Neměla jediný šperk. Nepotřebovala ho. Vlasy jí po zádech spadaly až do pasu a zářily jako zlato promíchané s mědí. Zahalovaly ji jako závoj. A tahle nádherná upírka mě milovala. Čím jsem si to jen zasloužil? Ze všech sil se musím snažit, aby byla se mnou šťastná.

Šest třicet

Cullenovi, Clearwaterovi, Blackovi a Brian u vánočního stromku.

Všechny upírky byly nádherné, včetně jedné poloupírky a jedné vlčice, ale moje zářila jako perla. Když jsme vešli do haly, kde se čekalo jen na nás, všichni ztichli. První se vzpamatoval Carlisle.

„Kdybych tě nepoznal už dřív, tak teď zaručeně, Rhiannon. Jediný rozdíl je, že tenkrát jsi měla černé šaty.“

„Máš dobrou paměť i na upíra, Carlisle,“ usmála se.

„Rhia je kočka, ale co se divíte, našel si ji Tris a Blackové vždycky měli dobrej vkus na ženský.“ Zašklebil se táta.

„Jenže si je vybíraj neúměrně svýmu věku,“ odpálkovala ho Rosalie a my čekali, co z ní ještě vyleze.

„Ty ses otisknul do novorozeněte a mezi tvým synem a jeho přítelkyní je malinkatej věkovej rozdíl, pouhých dva tisíce let.“ smála se Rose a táta temně zavrčel.

„No a? Aspoň má moje holka zkušenosti.“ Objal jsem Rhiu kolem ramen.

„No a já si tu svou mohl vychovat od kolíbky,“ přidal se táta.

„Ty sis ji tak vychoval, pche. Skákals a skáčeš, jak ona píská, otisku,“ chechtal se tátovi Edward.

„Heleď tcháne…“ začal táta, ale Bella je zarazila.

„Kluci, nechte toho, nebo nám Alice samou nedočkavostí zkolabuje.“

Hurá na dárky.

Pod stromkem se jich tyčila hromada. Přestože jsme přijeli těsně před svátky, dostali jsme je i my tři. Když pominu kupu hadříků pro Rhiu a další notové partitury do sbírky pro mě, největší radost měl Brian z poukazu na deset tisíc do jednoho z nejrenomovanějších obchodů s elektronikou. Může si vybrat, po čem jeho srdce prahne.

Já byl zvědavý, jak se bude Rhie líbit dárek ode mne. Nechtěl jsem jí nic kupovat, hlavně ne prstýnek, protože se mi to zdálo, jako děsný klišé. Pak jsem se rozpomněl na um, který jsem zdědil po tátovi. Uměl jsem vyřezávat. Ještě ve Skotsku jsem našel kousek nádherného dřeva a potají, po chvilkách z něj vyřezával Keltský kříž. Inspiroval jsem se šperkem, který měla Rhiannonina babička na obraze. Když jsem byl hotov, namořil jsem ho, vyleštil a pak k němu koupil zlatý řetízek.

Na mě čekala malá krabička. Byl jsem zvědavý, co dostanu, ale chtěl jsem, aby ona můj dárek otevřela jako první.

„Tristane, já nemám slov. To je nádhera. To jsi dělal ty, lásko?“ Kývl jsem. Políbila mě a pak odhrnula vlasy ze šíje, abych jí mohl řetízek připnout. Neskutečně se k těm šatům hodil.

Roztrhl jsem balicí papír na svém dárku a ztuhl. To není možný. Já dostal zlatý řetízek a na něm se houpal – Keltský kříž.

Rodina se rozesmála.

„Pasujete k sobě, no,“ pokrčil rameny Brian, když mi Rhia připínala kříž kolem krku. Řetízek byl právě tak dlouhý, že kříž spočíval přesně pod vlčí sponou. Vypadalo to, jako by se v tu chvíli spojily dva starodávné rody. Quileutští vlkodlaci a Skotští upíři.

Silvestr.

Dneska přijedou členové Eliny smečky. Tedy jenom Larry a Samantha. Logan se nemůže hnout od Moniky, protože je těsně před porodem.  Mám trochu strach ze Sam. Ještě před rokem jsem se s ní na svatbě ségry miloval. Od tý doby se leccos změnilo. Našla si kluka a zase se s ním rozešla, přestoupila ze seattleské univerzity na Yale. Dostala stýpko.

Já se mezitím toulal po světě a našel si poklad jménem Rhiannon.

Musím to Rhie říct. Má právo to vědět.

Našel jsem ji sedět v dětským pokoji na koberci a spolu s Rose si hrát s prcky.

„Rhio, můžu s tebou na chvíli mluvit?“

„Co se děje, Tristane?“ zeptala se.

Odvedl jsem ji k sobě a pak to všechno vyklopil. Jak jsem se se Sam seznámil, když jsme bojovali s Mariinou nomádskou armádou a že jsem se s ní před rokem vyspal.

„Tristane, cokoliv se stalo před tím, než jsme se potkali my dva, mě nezajímá. Ty mi taky nevyčítáš Demetriho. “

Stejná otázka. Čím jsem si tuhle ženu zasloužil?

Políbil jsem jí a ještě jednou a ještě a ještě… Odpoledne nám uteklo velmi přijemně.

V pět přijeli Larry a Sam. Bouřlivě se vítali s Eli, se Sethem, tátou a mámou i ostatními Culleny. Potom jsem přišel na řadu já s Rhiou. Bál jsem se zbytečně, Sam mě sice objala, řekla, že mě ráda vidí, ale ta vzájemná přitažlivost byla pryč.  Larry si při pohledu na mou přítelkyni hvízdl. Zašklebil se na mě, ale nic nekomentoval. A pak jsem mu představil Briana. Teda pokusil jsem se o to. Brian na nic nereagoval. Stál jako trubka a koukal na Sam.

Dlouho na ní koukal.

Moc dlouho.

Brian se nám otiskl.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

10)  MisaBells (07.09.2010 00:20)

Heh... ehm... no... sakra...raz, dva, tři... Co jsem to chtěla? Joooo už vííím!
Super od prvního písmenka do poslední tečky! Sladký nádech Vánoc! Milování ve sprše! Moje holá záda! (Za ty mooooc děkuju) A Brian???? Tak to jsem zvědavá, co s tím provedeš, beruško! Jinak: Pardon ty vykřičníky, ale věř mi, že to je provolávání slávy a radosti a ne nadávání! Výjimečně! Ten Brian mi nedá asi spát... Chjo... Co teď? Já vím! Jdu si to přečíst znovu

9)  Wendy (06.09.2010 22:35)

To se mi bude bezva spát. Taková krásná pohodová kapitola.

Rose zabodovala, že prý si vybíraj holky neúměrně svýmu věku

Díky Sfingo, už se moc těším na další díl.

8)  Linfe (06.09.2010 22:33)

Po druhe to snad bylo jeste lepsi nez poprve a navic ten paradni konec. Poznavaci znameni tvych povidek je ze nikdo nikdy nezustane sam teda az na jednu malickost. .. Bylo to opet skvostne jak jinak. Takovy uzasny klidek pred bouri.

7)  Stelletta (06.09.2010 22:29)

To bylo takové fajňoučké, krásňoučké a ňamí. Moc se mi to líbilo. Rose a Al neměly chybu.
P.S. Ne že bych byla masochistka, ale že tam přidáš nějaké problémíčky. Mám totiž strašně ráda ty pořádné happy endy

6)  Bye (06.09.2010 22:11)

Tak děkuju, sfingo. Dnes půjdu spát celá rozněžněná a uáchaná.
A budu myslet na tu sprchu, samozřejmě.
A na Briana. TAk nějak se mi ten chlap líbí. A teď, když mu dáváš Sam...
To načasování bylo fakt přesný

5)  Hanetka (06.09.2010 22:02)

Krása nesmírná. Ty křížky jsou parádní a otisk... hernajs, to bude příbuzných po světě!

4)  Gassie (06.09.2010 21:30)

Sfingo, to byl krásný, pohodový dílek. Přesně to, co jsem dneska potřebovala. Tak romantický a klidný a krásný.

Tristan je prostě zlatíčko Takový krásný dárek a jak se nádherně stará
A že si Blackovi vybírají věkově nepřiměřené partnerky mě dostalo
Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat se Sam a Brianem. Půjdou do Skotska nebo ne? Nebo ho Sam nebude chtít?

3)  Lipi4 (06.09.2010 21:30)

Holka, je vidět, že máš dneska opravdu plodný den. Toto je bombastická, skvělá, ohromná, úžasná a krásná kapitolka. . ... .. .. .. Když pominu všechny úžasné momentíky, kdy jsem musela k otevřenýmu mrazáku (samozřejmě byly úžasný ), tak Rose dneska zářila . Holt mě dneska totálně zničíš . Nejdřív Ugly a teď Tris. .. .. ... .. .... .. Takže Tě holka mocinky prosím o další kapitolku

2)  Iwka (06.09.2010 21:27)

Juchůůů! Otisk!
Brian a Sam! Moc jim to přeju!
A ty křížky... To bylo vážně krásné souznění
Trochu mě děsí jak je to všechno nádherné... Chytám ošklivé tušení, že se něco pokazí:/
Ale zatím si vychutnávám tuhle vánoční atmosféru

1)  DeSs (06.09.2010 21:10)

Panejo, to jsou zvraty... Brian a Sam?! Kdepak se asi usadí?
A ty Keltské křížě mě dostaly... (Já bych jen nadávala na zlato, stříbro mám mnohem raději).
Je to tak úžasně klidné, romantické a pohodové, že mi to něco připomíná... že by ticho před bouří?
Těším se na další díl, tenhle byl perfektní...

«   1 2