03.09.2010 [21:15], sfinga, ze série Blackovi III. - Tristan Black, komentováno 26×, zobrazeno 6230×

Jak se Cullenovi vyrovnají s Volterskou gardistkou?

Brianův souboj.

Štědrý den.

Vánoce

„Dobrý den, Carlisle, ráda vás vidím. Hlavně proto, že to je dnes za příjemnějších podmínek, než minule,“ pozdravila Rhiannon.

Všichni koukali nechápavě, nevěděli, o čem má nejdražší mluví. Jen Edward se usmíval potutelně. Jasně, vytáhl to Rhie z hlavy.

„Myslím, že bude lepší, když se posadíme,“ pronesl klidně.

„Edwarde, ale ona je…“ snažil se protestovat Carlisle.

„Já vím. Volterská gardistka a jedna z nejobávanějších. Klid Carlisle, je to trochu jinak a ona nám to vysvětlí.“

„Tati, co se děje? Proč o ní říkáš, že je z gardy?“ ptala se máma Edwarda a viděl jsem na ní, že se instinktivně přitiskla k mýmu tátovi, který potichu vrčel.

„Miláčku, když vás před lety nechala Jane unést, Carlisle a já jsme jeli do Volterry. Chtěli jsme si stěžovat na Jane a ostatní a vyžádat si pomoc,“ odpověděla jí Esme.

„Jasně to vím, říkali jste, že Volterští vládci je hodili přes palubu, protože Aro měl za Jane adekvátní náhradu, upírku jménem Cami…“ Máma nedořekla, chytila se za pusu a vyděšeně se podívala na Rhiu, která pobaveně kývla hlavou.

„Chceš to vyprávět sama, nebo se toho mám ujmout já?“ zeptal jsem se s úsměvem.

„Radši já, lásko.“ Odpověděla mi Rhia a spustila.

Nezabíhala do detailů, ale v kostce řekla celý příběh o tom, jak se s bratrem dostala do Volterské gardy, o Demetrim, Hansovi a jak z gardy utekla. Během jejího vyprávění se naši a Cullenovi začínali uklidňovat, a když Rhia skončila, hleděli už na ní s úsměvem.

„Super, takže jestli tomu dobře rozumím, dokážeš zabít upíra dotekem. Jak to funguje?“ zeptal se zvědavě Emmett.

„No, když se ho dotknu, vzplane,“ odpověděla Rhia.

„Ajajaj, Tristane, to tě čeká celibát.“ Šklebil se mi Emmett. „Rodinný prokletí, co? Edward sto let nic a Jacob si nevrz taky dost dlouho.“

Z úst táty a Edwarda se ozvalo dost hlasitý zavrčení, a kdyby pohledy zabíjely, skládáme se už Emmovi na věnec.

„Můžu tě uklidnit, že takhle to nefunguje, strejdo.“ řehtal jsem se a posadil si Rhiu na klín.

„Rhiannon se musí šíleně soustředit, aby se jí to povedlo. Je z toho tak vyčerpaná, že se potom většinou sesype k zemi. Párkrát jsem to viděl.“ Vmísil se do hovoru Brian.

Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem Cullenovým Briana nepředstavil.

„Tohle je Brian, člen Farrannova klanu. Je vlkodlak. Teda měnič, jako táta. Dokázal nás skrýt před případným slídivým upírem. Jeho sestra i oba rodiče jsou taky měniči a navíc je to počítačový mág, génius a bohem políbený hacker.“

„Hm, fajn, další psisko do smečky. Oni se snad množí dělením jak améby.“ Pokrčila nos Rose.

„Hele, blondýnko, už ti někdo řekl, že blonďatost nejde ruku v ruce s mozkem?“ odfrkl Brian.

Ozval se hlasitý řehot. Nejvíc se chechtal táta se Sethem. Eli chytila Briana a políbila ho na obě tváře.

„Myslím, že k nám zapadneš, Briane.“

Atmosféra byla rázem uvolněná. Konečně nás Cullenovi pořádně přivítali. Celý den nám zabralo vyprávění o životě v klanu. Eli třeba děsně zajímalo, jak je možný, že Sidheag má jako vlčice děti. Myslela si, že ona je výjimka. Leah přece měla Logana a Sam až po tom, co se přestala přeměňovat. Brian řekl, že to je divný, protože všechny vlčice, který zná, děti měly úplně normálně. Nakonec se Carlisle s Edwardem shodli na tom, že to bude odlišností evropských a americkým měničů. K pravdivosti jejich teorie přispívalo i to, že zatímco před Leah nezaznamenali Quileutové ženu – vlkodlaka, v Evropě to bylo naprosto běžné.

S ubytováním taky nebyl problém. Všichni tři jsme zůstali u nás. Brian v hostinském pokoji, já a Rhia u mě. Druhý den si Briana zabavil táta se Sethem a Eli a trádá do lesa. Jasně, chtěli vidět stovky let starýho vlka v akci. Vyhovovalo mi to. Sebral jsem Rhiu, půjčil si Edwardovo auto a jeli jsme nakupovat dárky. Díky přítomnosti Briana neměla Alice šanci vidět to, co vybereme. Normálně by to tak nefungovalo, ale Brian měl asi silnější vlkodlačí geny či co, protože v jeho přítomnosti Alice skutečně neviděla budoucnost nikoho z nás.

Nebylo zrovna lehký, trefit se každýmu do vkusu. Peníze nebyly problém, ale nebýt Rhii, asi bych nevěděl, co koupit ženské části rodiny.

Domů jsme dojeli v pozdním odpoledni. U nás ani noha, u Cullenů bylo taky prázdno. Kdy ksakru všichni jsou? Vyšli jsme zmateně před dům a vydali se po pachové stopě.  Dovedla nás do lesa na malou loučku. Tam se dělo něco neuvěřitelného. Brian bojoval s… Rose. Pustili se do toho se vší vervou, takže okolí připomínalo tankodrom. Ostatní stáli v uctivé vzdálenosti a mohutně fandili. Cullenovi Rose, Blackovi a Clearwaterovi Brianovi.

Zeptal jsem se Edwarda: „Co se tu děje, dědo?“

„Rose měla poznámku o vlčím nedochůdčeti, které zvládne levou zadní. Tak jí Brian předvádí, co umí. Zajímavý, viď?“ prohodil a nespustil oči z dvojice.

„No to teda je. Řekl někdo Rose, že Brian se účastnil upířích válek v době, kdy tady ještě ani neměli potuchy o Kolumbovi?“

„Ne, proč? Ať si zkusí opravdový boj s vlkodlakem. Nikdy neví, kdy se jí to může hodit. A pak, aspoň jí trochu spadne hřebínek. Neboj, Brian jí neublíží.“ Ušklíbl se Edward, který i když byl Cullen, viditelně stál při mém kamarádovi.

Souboj už netrval dlouho. Brian předstíral útěk, a když mu na to Rosalie skočila a začala ho pronásledovat, náhle se otočil a skočil po ní. Celou svou vahou ji přimáčkl k zemi a funěl jí do tváře.

„Vzdej to, bloncko,“ křikl táta.

„Nikdy,“ zněla odpověď.

Brian nasadil těžší kalibr a začal jí pomalu oslintávat obličej.

„Fůůůj, vzdávám se,“ kapitulovala Rosalie a sotva ji Brian pustil, začala si obličej otírat sněhem.

„Teda Briane, ty jsi čuně a ne vlk,“ vztekala se. Brian odskočil za strom a během pěti vteřin byl zpět oblečený jen v boxerkách. Teď teprve vyniklo, jak je mohutný. S tátou si rozhodně nezadal.

„Proč čuně?“ ptal se nevinně, zatímco se soukal do riflí a svetru. „Měla jsi obličej od bláta, chtěl jsem ti ho umejt.“

„Na to ti tak skočím, rafane,“ odsekla a narovnala se. Brian nelhal. Měla obličej skutečně od bláta a po tom, co si to ještě víc rozmazala, vypadala jak zombice.

Ozval se přidušený smích, který následně propukl v hlasité řehtání.

„Co na mě tak všichni vejráte? Emmette, můžeš mi říct, co je na mě zábavnýho?“

„Nic, Rosinko, jsi krásná jako vždy.“ Snažil se Emm odpovědět s vážnou tváří, ale hlas se mu třásl.

„Alice, puč mi zrcátko,“ zavelela naše královna krásy. Alice jí ho zdráhavě podala.

„Ježíšikriste,“ zařvala Rose, zrcátko odhodila a zdrhla domů.

Štědrý den.

Od Carlislea vím, že Cullenovi tenhle svátek nikdy moc neslavili. Brali ho jako den Božího narození a protože věřili, že upíři nemají duši, zdálo se jim pokrytecké ho slavit. Štědrovečerní večeře pro ně nepřipadla v úvahu a dárky si dávali celý rok. Všechno se změnilo s příchodem Belly. Přestože první Vánoce po jejich seznámení prožila sama a druhé byly poznamenané strachem z Volturiů, další už byly nádherné. Alice s Esmé popustily uzdu své vášni a vše se ještě vystupňovalo po našem narození. Co si pamatuju, dům byl vždy vyzdobený, strom se nám většinou ani nevešel do haly a my se s Eli pravidelně prali o to, kdo bude rozdávat dárky. Večeřeli jsme jen my Blackovi, upíři pravidelně vyrazili na lov. Založili tím novou tradici.

Ráno jsme my, chlapi šli pro stromek, teda spíš pro strom. Když jsme ho dotáhli domů a upevnili do stojanu, nastoupily ženské. Ve zdobení se nejvíc vyžívala Alice a kupodivu i moje máma. Pravidelně se pohádaly, jestli ozdoby sladit do zlaté, červené, nebo bílé barvy, jaká světla se použijí, jaké řetězy. Letos se k nim přidala Rhia. Nenápadně ukradla spreje a barvy na sklo a pak, tiše jako myška, začala malovat na okna. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou. To co se začalo rodit pod jejíma rukama, byla prostě nádhera. Nebyly to žádné kýčovité obrázky plné Santa Clausů, sobů a skřítků, ale zasněžené fantaskní krajiny, vypadající jako ze sna. Slyšel jsem, jak kolem mě pomalu ustává šum. Ostatní na to zírali stejně jako já.

Rhia si uvědomila nastalé ticho a rozpačitě svěsila ruku. Přiskočil jsem k ní.

„Maluj dál, lásko, je to nádhera.“

„Zlatíčko, že mi namaluješ něco podobného na okna i v našem domě,“ zaprosila máma a upřela na Rhiu psí pohled, který odkoukala od táty.

„Jestli o to stojíš,“ usmála se Rhiannon. „Jsem ráda, že se ti to líbí.“

„Líbí? To je slabý slovo, je to fantastický,“ vykřikla Bella a objala Rhiu.

„Tristan si našel správnou babu,“ glosoval Emmett.

„Ona Rhiannon taky nedopadla nejhůř. Měli byste vidět, jak si Tristan u nás všechny omotal kolem prstu.“ chechtal se Brian a já na něj koukal jako vejr. Koho jsem si omotal?

Brian zvážněl: „Po mnoha letech je první, komu Farrann dovolil přijít k nám. Hned první den ho přijali do klanu. Jednohlasně. Romana se Sorchou, Alisou, Ceanou a mou mámou mu zobou z ruky a rozplývají se nad tím, jak je dokonalej. Hans je nadšenej z toho, že konečně našel někoho, kdo se nevzteká, když mu něco provede, ale oplatí mu ještě větší kulišárnou. Hele, na rovinu, s tím, co Tris ovládá, by mohl bejt pěkně nafoukanej, ale není. Za tu dobu, co je u nás, se neustále od každýho učí, za všechno je vděčnej, nic nebere jako samozřejmost. Kdyby si jednou ségra našla někoho podobnýho, byl bych z toho v sedmým nebi.“

Sklopil jsem oči… Vůbec jsem netušil, že tak působím na ostatní. Konečně jsem zvedl hlavu a viděl tátův uznalej obličej. Bylo to pro mě víc, než tisíc slov. Nevěděl jsem, jak na tuhle pro mě trapnou situaci reagovat, ale zachránil nás Billy. Rozeřval se jako tur a a Charlie se ze solidarity přidal. Ta chvilka, než jsme je uklidnili, stačila k tomu, že jsem nabral ztracenou rovnováhu. Naštěstí jsme se už k tomu nevraceli. Máma s Alicí dostrojily stromek a Rhia šla k nám malovat na okna. Chtěl jsem se nenápadně zdejchnout s ní, ale byl jsem Esmé láskyplně lapen a za ucho přivlečen ke klavíru. O pár vteřin později vedle mě dosedl Edward, kterého dotáhla Bella. Mrkl na mě, já na něj a v duchu myslel na skladbu, kterou budem hrát.

Pokojem se rozezněly první tóny. Na Bellině tváři se objevil šťastný úsměv a začala zpívat:

Silent night, holy night,

all is calm, all is bright

round yon virgin

mother and child.

Holy infant, so tender and mild,

sleep in heavenly peace,

sleep in heavenly peace.

Silent night, holy night…

Postupně si přidávali ostatní. Dohráli jsme Tichou noc a pokračovali dalšími vánočními písněmi. White Christmas, Deck the halls, Jingle bells…

Potom jsem ucítil Rhiannoninu vůni. Počkala, až dohrajeme a položila ruku na Edwardovo rameno.

„Smím?“

„Jistě,“ Edward vyskočil a uvolnil jí místo u klavíru. Sedla si vedle mě a položila ruce na klávesy. Pokojem se rozlila neznámá melodie. Byla prostá, ale nesmírně půvabná. Dýchala dávnými časy. Náhle se rozezpívala. Hlas jí zněl jako stříbrný zvonek a po chvíli se přidal druhý hlas. Brian. Slovům jsem nerozuměl, ale tělem se mi rozlil klid a mír.

Píseň skončila. Probral jsem se z omámení a rozhlédl se kolem sebe. Na všechny zapůsobila stejně. Máma a Eli měly v očích slzy a ostatní byli naměkko. Dokonce i chlapi.

„To je naše vánoční píseň. Je prastará a já ji kdysi upravila pro klavír.“ Řekla Rhia a já ji jen mlčky objal.

Tímhle improvizovaným koncertem začaly ty pravé Vánoce. Máma a Eli šly dokončit večeři a Esmé s Bellou jim pomáhaly. My jsme dokončili výzdobu, počkali, až dorazí Esmé a Bella a pak hurá na lov. Brian zůstal na večeři u našich.

Vypravili jsme se trochu dál, času bylo dost. Stačí, když se vrátíme ráno na Hod Boží, abychom byli doma včas na rozdávání dárků.

Po lovu se páry rozprchly. Popadl jsem Rhiu do náruče a zamířil s ní na jedno místo, kde jsem ještě loni byl sám. Dnes jsem v náruči svíral svou lásku a cítil se jako nejšťastnější chlap na světě.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

6)  DeSs (03.09.2010 22:06)

Sfingo, jak to děláš?! Dnes jsem si skoro zavirovala pc a pak nám praskla trubka s vodou pod dřezem a vytopila skoro celou kuchyň. Taťka není doma, mamka se uhnízdila u televize u novýho satelitu a ségry zalezly do pokojů. Já tam musela dávat novou hadičku, upravovat těsnění a všechno vytírat a vysoušet. A pak, po víc jak třech hodinách, přijdu sem a čeká mě Tristan. Jako dar z nebe!
A byl jako vždy nádhernej, že jsem se usmívala i přesto, co se mi dnes stalo a že se mám na pondělí naučit celou zoologii na opakovací test...
Prostě jsi mi zvedla náladu o 200%. Díky...

4)  MisaBells (03.09.2010 21:49)

chjo ty Vánoce Já to asi fakt dnes balím, jsem jak hromádka neštěstí! Ulgy! Tristan (tady samozřejmě naprosto obráceně! Nikoho nelituju! Jen se culím). Sfin ty mi dáváš zabrat!

2)  sakraprace (03.09.2010 21:37)

Sfin, naprostá nádhera.
Taková pohoda. I boj Rose s Brianem. Ten byl super a Rose od bláta? No, ta muselaa mít šlehu Nádherné a pohodové vánoce. Jsem z toho celá dojatá

1)  Hanetka (03.09.2010 21:11)

To byla taková krása, až mě z toho mrazí. Jsem naměkko. Sfingo, jak to děláš? Normálně už chci Vánoce. Teď hned.

«   1 2