13.08.2010 [18:00], MisaBells, ze série Tabula Rasa, komentováno 9×, zobrazeno 2994×

Když mysl probouzí se do nového rána, je jako čistý papír nepopsaná. Kdo vrátí vzpomínky té duši ztracené? Kdo mraky z nebe pochmurného zažene?

17. kapitola - La Push

Zvláštní bylo, že z té potopy a požáru měla radost stejná osoba, která mě nastěhovala k Joshovi do pokoje. Nessie vypadala, že se jí ulevilo. Když jsem potom druhé ráno procházela kolem kuchyně, zaslechla jsem cosi o nesouhlasu být babičkou. Cože!

Noc jsem strávila u Rory. Taavetti si dal noční lov a my mohly nerušeně spát. Josh se zabydlel u rodičů. Moc z toho nadšený nebyl, a když jsem kolem půl osmé vycházela na verandu, minula jsem se ve dveřích s bandou chlapů.

„Kudy?“ ptal se jeden z hromotluků Joshe a ten je navigoval přímo do svého pokoje.

„Večer už to bude?“ vyzvídal. Obr jen souhlasně zamručel a Joshua mu podstrčil malou ruličku. Vytřeštila jsem oči a viděla před sebou váhy. Na jedné straně tahle zanedbatelná rulička, kterou z druhé strany vyvažovala nová kuchyň, zimní oblečení a jídlo na dva měsíce. Tolik peněz!

Zjistila jsem, že wolpíři a poloupíři v noci spí, což mě potěšilo, protože jsem se obávala, že budu jediný spáč v domě. Dokonce jsem se i těšila, až se jednou uprostřed noci vzbudím a budu si moct prohlédnout Joshovu snící tvář.

Tyhle úvahy o mém „kdyby“ mi zabraly celá ráno. Představy jeho klidné tváře a dechem se lehce zvedající hruď pod vlivem sladkých snů…

„Dobré ráno,“ vytrhl mě milý hlas z myšlenek.

„Ahoj, Bello.“

„Vyspala ses?“

„Jo, děkuju. Je to od Taavettiho milé, že se obětoval,“ špitla jsem.

„Važ si toho,“ zasmála se a posadila se ke mně na schody.

„Vážím,“ odpověděla jsem kajícně, a najednou jsem netušila, o čem si s ní mám povídat.

Mlčely jsme a já si hrála s ouškem hrníčku. V hlavě mi běhalo několik témat k rozhovoru, ale žádné jsem nevyslovila nahlas. Pak mě konečně napadla otázka, která mě vážně zajímala.

„Bells? Víš, jak minule Edward říkal něco o tom, že budeš mít radost, když jsem čarodějka…“ začala jsem a Bella se začala smát.

„Tenkrát, když jsem byla ještě člověk a přijela jsem do Forks, obrátil se mi svět vzhůru nohama. Nejdřív nové prostředí, táta, kterého jsem pár let vídala jen o prázdninách a k tomu všemu Edward. Krásný, tajemný a přitažlivý. Když se z něj vyklubal upír a já se začala přátelit s Jacobem, myslela jsem, že snesu vše. Nakonec se z  Jakea vybarvil vlkodlak. V osmnácti jsem se vdala, což bylo taky proti mému přesvědčení a v zápětí otěhotněla. Dokážeš si představit ten šok? Těhotná s upírem,“ smála se.

„Upíři mohou mít děti?“ vyhrkla jsem.

„Muži ano. Zvláštní, viď? Nikdo nad tím předtím moc nepřemýšlel, protože upíři většinou neprovozovali sex s lidmi a upíří ženy otěhotnět nemohly. Chtěli mi to vzít,“ dodala.

„Jako potrat?“

„No nediv se. Báli se o mě a Edward byl šílený strachy. Dokonce mi nabízel dítě s Jacobem, jen abych se toho miminka vzdala. Jenže jsem si opět prosadila svou a Nessie je na světě. Jacob se mi pomstil, protože se do ní otiskl,“ zvýšila hlas, aby ji bylo víc slyšet a ve dveřích domu se objevil snědý obličej s tvářemi naducanými jako lícní torby křečka polního.

„Fo?“ vyhrkl s plnou pusou Jake. Musela jsem se smát.

„Nif,“ odbyla ho se smíchem Bella a napodobila jeho tváře. Jacob se zašklebil a zmizel.

„A dál?“ vyzvídala jsem.

„Dál? Vlastně dál nic, jen jsem řekla, že jestli je má kamarádka Angela čarodějnice, beru ji do party taky. V tu dobu jsem byla s tímhle světem smířená. A hleďme. Mám tě tu. Sice nejsi Angela, ale i tak tě beru do party. Jsem ráda, že si tě Josh našel. I když on zpočátku nebyl stejného názoru a podle Edwarda ani ty ne.“ Zpozorněla jsem.

„Nechtěl mě?“

„To se nedá takhle říct. Chtěl tě, a moc, ale spíš se bál sám sebe. Představ si to. Máš život jako v pohádce. Holky ti padají k nohám a ty si můžeš vybírat, ale žádnou vlastně nechceš. Pak se objeví dívka a ta o tebe nemá zájem. Zrovna když u tebe se ten zájem objeví. Dotkla ses jeho ega,“ smála se.

„Takže až dostane, co chce, nechá mě?“

„To vůbec!“ vyhrkl Joshův hlas z domu a v zápětí se objevil u nás na schodech.

„Babi, proč ji děsíš?“ vyzvídal a objal mě kolem ramen.

„Děsí se sama,“ bránila se Bella.

„Jo, děsím se sama.“

„Tak se neděs. Ukradlas mi nějakým kouzlem srdce, a bez něj žít nemůžu. Nikdy už nebudu moct. Věř mi,“ prosil.

„Upírům se věřit nedá!“ hulákal z domu Emmett. K mým uším se donesl zvuk tříštícího se čehosi.

„Rose řádí,“ špitla pobaveně Bella.

„Asi ti rozbila další hrnek ze svatební sady,“ souhlasil Josh.

„Koupila ji ona, tak proč ne?“ Krčila rameny Bella.

„Koupím ti novou!“ vrčela z domu Rose.

„V pohodě,“ tišila ji Bella. Mlčky jsem poslouchala jejich dialogy. Zvláštní rodina.

„Jak dlouho tu budou?“ vyzvídal Josh.

„Chceš jejich pokoj?“ dobírala si ho Bella.

„Jistěže. Ten můj bude ještě chvíli nepoužitelný. Teď jsem mluvil s tím chlápkem a prý nechápe, co je to na tom stropě za fleky. Ještě že se ty mraky přestaly pohybovat. Teď vypadají jak mapy od vody.“ Ulevilo se mi.

„Promiň,“ kuňkla jsem.

„Nic se neděje. Stejně jsem tam chtěl vymalovat,“ uklidňoval mě a políbil do vlasů. Stále se krčil za mnou v podřepu a objímal mě kolem ramen. Neviděla jsem mu do tváře, ale cítila jeho blízkost na zádech. Už jen to pomyšlení na jeho…

„Jdete s námi?“ vyhrkl Edward a potlačil svůj pobavený úsměv.

„Kam?“ vyptával se Josh.

„Do La Push. Dnes by mělo být zataženo, podle předpovědí. V tomhle mi chybí Alice,“ zavzdychal Edward a Bella ho objala.

„Na meteorology se nedá spolehnout, nikdy neví, jestli to tak bude, nebo ne. Ale v La Push to je jedno. Znají nás tam,“ vysvětlil Josh.

„Možná bych s tím něco svedla, ale nevím, co přesně potřebujete,“ zašeptala jsem nejistě. Všem třem se rozzářily oči a z domu vyběhl Emmett.

„Abrakadabra bouřka! No šup!“ hopsal a tleskal rukama, dokud ho Jacob nepřemluvil k páce, abych měla klid.

„Jo, bouřku. Ale bez deště, toho bylo dneska už dost,“ ušklíbl se na mě Josh a pochybovačně  přimhouřil jedno oko. „Jen jestli to svedeš…“

Zaškaredila jsem se na něj a vyplázla jazyk. Pak mě něco napadlo a slova přišla sama.

„Nad hlavou tmavé těžké mraky,
ať slunce je v nich schované,

ať bijí blesky, hromy taky,

ať suchá bouře nastane!“

zamumlala jsem a vzhlédla k nebi. Sluníčko, které se právě chystalo vyvrátit meteorologické předpovědi tím, že vysvitne, zalezlo a našedlé mraky potemněly. Zvedl se nepatrně vítr a celý svět kolem nás se ponořil do šera blížící se bouře.

„Ok, začínám se tě bát,“ konstatoval překvapeně Emmett a schoval se za Bellu.

„Zázrak,“ vydechla Rose a kmitala pohledem z nebe na mě a zpět.

„Jo, Zázrak,“ souhlasil užaslým hlasem Josh. „Proč jí tak asi říkám?“

„Já jsem dobrá!“ pochválila jsem se a konečně se všichni začali smát.

„Jdeme, nevíme, jak dlouho to vydrží,“ vybídl nás nedočkavý Jacob a naskládal nás do auta.

V La Push bylo krásně. Uvědomila jsem si, že jsem tu vlastně nikdy nebyla a zalitovala jsem, že není lepší počasí pro koupání.

„Ani na to nemysli!“ okřikl mě šokovaný Edward.

„Co?“

„No to počasí. Nech to pěkně takhle. Alespoň než si zahrajeme.“

„Co budete vůbec hrát?“

„Baseball,“ vydechl spokojeně Emmett. „Ten mi ve Finsku chybí. Není tam Edward, aby se mnou závodil,“ dodal a s hurónským smíchem si se jmenovaným plácl ve vzduchu. Neznala jsem je takhle. Byli veselí a uvolnění. Josh se kus od nás dohadoval s Rory. Mluvili hrozně rychle a nebylo jim rozumět do chvíle, než Rory zařvala.

„Si to sežer, blbečku!“ Svraštila jsem obočí.

„Já to nechci, klidně si to vem,“ oponoval jí Josh.

„Jak malí! Proč jsem místo vás neudělal dříví na zimu, nechápu! Alespoň by to k něčemu bylo,“ vrčel Jacob a rval je od sebe ve chvíli, kdy si šli po krku.

„O co se perete dnes?“ vyzvídala klidně Nessie.

„O nic,“ zabrblal Josh, ale Rory ho práskla.

„Chce tu čepici po pradědečkovi,“ vrčela vztekle.

„Charlieho kšiltovku?“ vyhrkla Bella.

„Našla jsem ji v krabici na půdě a on mi ji bere,“ vztekala se Rory.

„Jsi holka, holky je nenosí.“

„No a?“ vrčela Rory. „Ti ukážu holku, pijavice,“ dodala.

„Rory, klid!“ okřikl ji Jacob.

„No ne! On si myslí, že jsem něco míň, když jsem holka.“

„Nemyslím, vím,“ dobíral si ji Josh.

„Joshuo!“ vrčel tentokrát Jacob.

„Dejte to sem,“ sykla Bella a sebrala jim předmět doličný. Rory s Joshem po sobě střelili nenávistným pohledem a odkráčeli od sebe.

„Kočka a myš,“ vzdychl Edward a konečně se začalo hrát. Uvelebila jsem se na odplaveném kmenu a sledovala je. Tedy pokud se tomu tak dá říkat. Bylo to jiné. Nikdy jsem sportům nefandila, ale tohle…

Josh hrál s Rory, Jacobem a Emmettem. Proti nim stál Edward, Nessie, Rose a Taavetti.

Bella jim dělala soudce.

Ve výsledku se první tým málem porval.

„Kdybys pořádně chytala, vyhráli bychom,“ vrčel Josh.

„Prdlačky, s Edwardem se vyhrát nedá,“ oponovala Rory.

„No dovol! Máte mě, to byla vaše chyba, že jsme nevyhráli,“ durdil se Emmett a druhý tým se jen lámal v pase.

„Já s nimi už hrát nechci!“ vztekal se Jacob. Jenže šlo jen o šarádu, protože během deseti minut se hrálo znovu a pak zase a ještě minimálně dvakrát, než skončil den a slunce zmizelo pro dnešek definitivně.

„Hele, Lure. Nešlo by posunout čas?“ vyzvídal Emmett.

„To by asi nešlo,“ smála jsem se a proti své vůli zívla.

„Tak tohle rozhodlo. Balíme to. Alespoň já s Lure jo. Jdeme spát,“ rozhodl Josh. Spolkla jsem další zívnutí a vytřeštila oči. Úplně jsem zapomněla na to, že dnes už bude pokoj hotový.

„Jak to vypadá s tou ložnicí?“ vyzvídal Edward. Josh se zamračil.

„No, dnes ještě není. Ale snad zítra. Lure, zvládneš ještě jednu noc u Rory?“ ptal se opatrně Josh a já až moc nadšeně kývla.

„Trochu míň tvé radosti by bylo víc té mé,“ zaskučel Josh a poté na mě mrkl s pobaveným úšklebkem.

„Nech ji, nevidíš, jak ji tím deprimuješ? Bude z tebe mít tiky, chudák,“ drkl do něj Emmett a Josh mu šťouchanec vrátil. Nakonec se porvali jak psi, ale se smíchem a noblesou. Tak, jak to umí snad jen Cullenovi – Blackovi.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  Evelyn (15.08.2010 16:17)

Opět naprosto úžasné. Skvěle jsem se bavila

8)  krista81 (14.08.2010 01:22)

Zase parádní kapitolka Lure s Joshem jsou perfektní a ty hlášky ostatních u baseballu
Moc se těším na další

7)  Karolka (14.08.2010 00:13)

Míšo!!!!!!!! Mám neskutečně šílený nápad! Příští kapitola bude mít alespoň 4000 slov!!! Co ty na to? Ne? Hmm...
Ty tvoje dialogy... Ta tvoje atmosféra... Ten tvůj Josh!!!
Nádherný a milý!!! Chci další. (Ale nesmím tě zapomenout pochválit za to, že tak rychle přidáváš! Tak díky!!!)

6)  TerezC (13.08.2010 20:55)

já už nevím co k tomu psat
je to prostě báječný

5)  Monelien (13.08.2010 20:50)

Mrknu na stránky a co nevidím - druhá kapitola během jednoho dne Opět skvělé hlášky a dialogy
A Lure s Joshem jsou rozkošní

4)  Gassie (13.08.2010 19:01)

Druhý díl za den a zase krásný.
Josh a Lure jsou prostě sladcí. Oba se mi moc líbí.
Krásně popsaný baseball. Včetně hádek a konfliktů.

2)  sfinga (13.08.2010 18:25)

Léta letí... Ach jo, kde jsou ty doby, kdy Bella chodila s Edwardem a do náruče se jí cpal další krasavec - Jacob.
Upír, nebo vlkodlak, to je oč tu běží...
Dneska jen usměvná vzpomínka.
Mládí vpřed a Josh s Lure zvlášť.
Tak Nessie nechce být ještě babičkou, co? Zajímavý.
Že se ona tak ptala na názor Belly, když si pořídila Rory a Joshuu
Prostě... a léta letí, vážení

1)  Iwka (13.08.2010 18:15)

Zase jsem se musela smát Josh a Lure jsou neuvěřitelně roztomilí A já už se zase nemůžu dočka tdalší kapitolu, u téhle povídky jsem vážně nenasytná.
Prostě krása, zase jsem do toho spadla jak kdybych byla s nimi

1