27.08.2010 [08:00], Texie, ze série TA z La Push, komentováno 27×, zobrazeno 6042×

Edward je z informací o Belle naprosto mimo, to však neplatí i pro další členy jeho milované rodinky...

4.

 Jen co jsme dorazili domů, jsem se pokusil nenápadně zmizet. Potřeboval jsem být chvíli sám. To mi však nebylo dopřáno. Esme vyšla před dům a stačil jí jediný pohled na nás.

„Co se proboha stalo?” přiběhla k nám.

„Narazili jsme na Bellu,” hlesla Alice.

„Jakou...” začala Esme, ale pak jí to došlo. Podívala se na mě.

„Co se jí stalo, je v pořádku?”

Přikývl jsem. Víc jsem nebyl schopný. Nechtěl jsem o tom mluvit. Samotnému mi z toho bylo na nic. Protáhl jsem se okolo obou a vyrazil do svého pokoje. Přesto jsem před jejich hlasem utéct nedokázal.

„Je víc než v pořádku,” zašeptala Alice k Esme. „Dokonce se nám o ní podařilo něco i zjistit. Možná by však bylo lepší, kdybysme dnes tolik 'štěstí' neměli.”

„Proč?” nechápala stále ty naše podivné narážky Esme.

„Žije v La Push.”

Esme se zamračila. Nebyla to sice nejlepší adresa, obzvláště, když my nemohli za hranice, ale zas takový problém v tom neviděla.

„Chodí se smečkou.”

„Ale vždyť jí můžou něco udělat!” vyděsila se Esme.

Alice se smutně pousmála.

„Ona s nimi chodí ale doslova, se všema.”

Nastalo ticho. Esme se na Alici dívala jako by potřebovala ujištění, že to myslí opravdu vážně.

„To si děláte prdel!” zahalekal hlasitě Emmettův hlas. Zaslechl jen konec, ale bohatě mu to stačilo.

„Emmette,” sykla Alice.

Dosedl jsem ztěžka na postel ve svém pokoji. Tak ten mi tu ještě chyběl. Měl jsem toho plnou hlavu a na ty jeho hlášky už jsem prostě neměl sílu. Nedobrovolně jsem poslouchal rozhovor před domem a zatínal pěsti.

„Ta holka je teda číslo. Vkus sice strašnej, ale jinak... hmmm,” zabručel obdivně Emmett.

Nevydržel jsem. V příštím okamžiku letěla polička otevřeným oknem a roztříštila se mu přímo o temeno. Třísky se rozletěly na všechny strany a on si překvapeně přejel dlaní po místě mého skvělého zacílení.

„Druhej takovej suchar by nám tu teda chyběl,” zahalekal na mě. „Ta by ti pomohla s tím tvým problémem jedna dvě. No jak tak poslouchám, tak snad i než byste se dostali vůbec ke dveřím ložnice,” dodal pobaveně.

Kde je sakra ta Rose, když ji nejvíc potřebuju! Zaúpěl jsem si v duchu.

Tohle jsem nedokázal poslouchat. Musel jsem pryč. Vyběhl jsem z domu a zamířil přímo do lesa. Na místo, které jsem tady miloval. Byla to krásná paseka, kde to kvetlo téměř celý rok. Barvy se sice měnily, jak jeden druh odkvétal a druhému teprve nastála jeho čas. Přesto to bylo nejkrásnější místo, jaké jsem kdy viděl.

Lehl jsem si a zahleděl se do podmračeného nebe. Pomalu mi začínalo docházet to všechno okolo ní. Skládal jsem si po částech tu hádanku, kterou pro mě byla ta neznámá dívka, kterou jsem před třemi týdny jen letmo zahlédl a která mi od té chvíle nedala klid.

Postupně jsem si ji dotvořil celou. To, co jsem o ní teď už věděl, se do mě sice zarývalo a chvílemi ve mě vyvolávalo příšerný vztek, ale zároveň jsem si uvědomoval, že i přesto ji nedokážu odsuzovat. Když jsem si opět představil ty její oči, všechno ostatní šlo stranou.

Nezáleželo mi na ničem, jen na ní. Já přece taky nebyl zrovna bez chyb.

Tímto jsem se opájel, když mi došlo, že ať se okolo ní motá těch čoklů kolik chce, já se od ní nedokážu držet dál a ani nechci. S tím jsem se zvedl a o hodně klidnější se vracel do domu. Potřeboval jsem vymyslet, jak ji znovu vidět a přitom neporušit smlouvu s měniči v La Push, nejít na jejich území.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  Gassie (25.08.2010 10:10)

Krásné.

4)  Michangela (24.08.2010 22:27)

1)  Ajjinka (24.08.2010 18:15)

„Ona s nimi chodí ale doslova, se všema.” Tak tahle věta to zabila Úžasné, Texie!

«   1 2