26.08.2010 [08:00], Texie, ze série TA z La Push, komentováno 30×, zobrazeno 6364×

Edward se konečně o Belle dozvídá více, ale možná by raději zůstal jen u jejího jména...

3.

 Sledoval jsem je, dokud mi nezmizeli všichni tři z očí. Nemohla vědět co jsou zač a já nechtěl riskovat, aby to zjistila. Její nevědomost ji držela alespoň v trochu větším bezpečí. Pokud se o tom v jejich přítomnosti dalo vůbec hovořit.

„Edwarde, to byla ona?” zeptala se, jako by se chtěla ujistit, že se jí tohle vše nezdálo.

„Ano.” Ani jsem se k ní neotočil a zamyšleně stále hleděl na konec ulice.

Konečně jsem ale o ní věděl alespoň něco. Jmenovala se Bella, nebo si tak nechává alespoň říkat a také jsem konečně slyšel její hlas. Věděl jsem, že si ho budu pamatovat už do konce svého života. Zároveň mi také došlo, že celou tu dobu, co jsme tady s ní stáli a jen na sebe zírali, jsem slyšel pouze Aliciny myšlenky. Z její mysli jsem neslyšel nic, ani ťuk. Byla pro mě uzavřena.

„Půjdu o ní něco zjistit,” vyhrkla Alice, když se konečně pořádně probrala a než jsem se stihl otočit, zmizela zpátky v obchodě.

Věděl jsem, že to nevypadá na nejlepší šance. Už s někým byla. Obyčejný kluk by proti mě neměl šanci. To jak na lidi působíme, jak je vábíme... Jenže ten... Jacob, on nebyl obyčejný kluk od vedle, ale měnič. Pokud by se něco zvrtlo, mohlo by to vyvolat nejen roztržku v jejímž středu by se Bella mohla ocitnout, ale také porušení smlouvy.

To samé měla na paměti i Alice. Zároveň si však nemohla pomoci, ale Bella jí byla sympatická. Zmučeně jsem sledoval její výplody fantazie. Ve vizích nás spolu sice neviděla, ale budoucnost se přece může ještě změnit, ne? Tak si alespoň zkoušela představit, jaké by to bylo, kdyby se stala členem naší rodiny, byla se mnou.

Sledoval jsem napjatě její mysl.

Alice přešla přímo k prodavačce. Překvapeně se na ni podívala.

„Zapomněla jste tu něco?” zeptala se ochotně. Jak by taky ne při tom, jakou jim udělala tržbu.

„Ne,” zavrtěla hlavou. „Chtěla bych se zeptat na tu dívku, co odcházela chvíli po mně.”

Prodavačka se zarazila a na tváři se jí objevil váhavý výraz. Zkoumal jsem její mysl, ale nic o Bella jsem nezahlédl. Přemýšlela nad tím, že by ji šéfová za roznášení klepů o zákaznících přetrhla jak hada.

Na to však měla Alice osvědčený lék. Než stačila jen otevřít žena ústa, už se jí před obličejem pohybovala zelená bankovka. Překvapeně zamrkala a pusu zavřela. Chvíli ještě zkoumala Alici i bankovku s hezkým čísílkem.

„Hmm, a co chcete vlastně vědět?” zeptala se a nenápadně si převzala peníze.

„Všechno,” usmála se Alice.

„Jmenuje se Isabella Swanová. Přistěhovala se asi před půl rokem. Žádní rodiče, jen ona sama, ale bydlí prý u otcova dávného přítele kdesi v rezervaci La Push,” ohrnula ret ve výrazu, který dával tušit, co si o těch primitivech z rezervace myslí. „Nevím tedy, jak byla zvyklá se chovat na Floridě, ale tady rozhodně její chování není přehlédnutelné,” zamumlala tišeji.

Alice se zamračila, její tón se jí nelíbil.

„Co tím myslíte?”

„No že je... že není z těch nejlepších.”

„To kvůli tomu, že chodí s tím klukem z rezervace?”

„S ním?” uchechtla se žena. „Ona chodí s celou tou jejich partičkou.”

Zalapal jsem po dechu. To přece nemohla myslet vážně! Něco zaskřípalo, nevěnoval jsem tomu pozornost. Byl jsem zaměřený jen na jediné, na rozhovor Alice s tou ženou.

„Počkat,” zavrtěla hlavou Alice a trhla sebou při zvuku, který až příliš připomínal skřípání plechů auta. „To přece nemyslíte vážně.”

„Jo, je to tak,” hlesla žena se správnou dávkou rozhořčení. „Chová se k nim důvěrně i na veřejnosti - pokud se to tak dá nazývat. Dokonce je kdysi i přistihli. Našli ji se třema těma klukama NARÁZ!”

Žena se rozpovídala a i přes šokovaný výraz Alice pokračovala dál.

„A navíc se ta coura nestydí hledět ani po normálních mužích tady v městě. Máte vidět co to s nima vždycky dělá, když se objeví poblíž. Má to v povaze, je hezká a divoká a to prostě chlapi rádi. Nedělat nám tu tak často takové nákupy, dávno bychom jí naznačili, co si o tom jejím chování myslíme. Takové jako ona...”

„Děkuji,” utnula ji Alice. Došlo jí, že další věci se o Belle už asi nedozví. Raději se otočila a doslova vyběhla z obchodu. Ke mně došla už pomaleji.

„Edwarde?”

Položila mi ruku na rameno.

„Sundáš, prosím, ty ruce?”

Nechápavě jsem se na ni podíval, a pak i směrem, kam pokývla. Nechal jsem klesnout paže a po mých prstech zůstaly na střeše Volva zřetelné otisky, jak jsem ji zuřivě sevřel.

„A raději budu řídit já,” dodala.

Chtěl jsem protestovat, ale díky ní jsem mohl názorně vidět, co by se stalo i se zbytkem auta, kdybych seděl za volantem. Nedokázal jsem přestat myslet na to, co o Belle ta žena řekla. Nelhala, ale tohle přece nebylo možné. Byla tak křehká a krásná. Přesto z ní však šla cítit ta nespoutanost a nebojácnost. Bylo v ní prostě něco, co mě naprosto fascinovalo a nedokázalo mě to pustit. Toužil jsem ji vidět, dotknout se jí... A ty čokly rozsekat na kousíčky. Na malinký mrňavý kousíčky.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

9)  eMuska (26.08.2010 10:41)

A tie kúsočky potom spáliť! Ich prach vysypať do oceána! Oceán dať vypiť stádu volov! Ich rozsekať! Každý jeden kúsok zvlášť opiecť na záhradnom grile a podávať so zeleninovou oblohou! Toto sa mi začína páčiť stále viac a viac!

6)  milica (26.08.2010 08:34)

Jéžiši naše Bella a tohleto??? Dobrý no už se těšim jak to bude pokračovat. Je to fakt hustý

4)  Gassie (25.08.2010 10:07)

Tahle Bella se mi líbí čím dál víc.

3)  Michangela (24.08.2010 22:24)

Tak já už mám o Belle jasno! A je mi líto autíčka!!! Holka kamarádící s partou polonahých indiánů nebude oblíbená. Oni jí totiž všichni mohou závidět!!! No Eda se bude muset hodně snažit.

1)  Ajjinka (24.08.2010 18:14)

Panejo! Bella je teda číslo! La Pushská x-ka je taky dobrá Chudáka Edwarda z ní ale asi jebne

«   1 2