08.03.2012 [11:30], KalamityJane, ze série Svatba snů, komentováno 10×, zobrazeno 2388×

Usmíření nebo trucování?

 

 

 

Kapitolu bych chtěla věnovat ireen za podporu a potěchu. Díky!

20. kapitola - Miluji tě čím dál víc

Vstávala levou nohou a nebyla si jistá, co za to mohlo nejvíc. Blbá nálada, zlověstně mlčící mobil, Charlie, co si po sobě neumí uklidit talíř, svítící slunko, které by ji v téhle oáze deště a mraků ještě před pár týdny potěšilo jako nic jiného na světě nebo snad fakt, že jí Edward něco tají? Nakonec se rozhodla neděli strávit protestním uklízením jako obvykle, když byla naštvaná. Kolem poledne ji to ale přestalo bavit, tak popadla Charlieho jako záminku a vydali se do La Push. Charlie ji nechal řídit policejní auto, ale neodpustil si několik poznámek. Přecházela to mlčením, protáčením očí nebo oblíbeným heslem „Jo, já vím.“ Konečně dojeli na místo a Bella neochvějně zamířila za Jakem do garáže. Jakea sice našla, ale v poněkud jiném stavu, než doufala. Seděl na kolečkové židli vedle povědomě černého auta, které používal jako polštář – jednu ruku opřenou o kapotu, hlava na ruce, pootevřená ústa, ze kterých unikají hlasité výdechy a druhá ruka pověšená podél předního blatníku. Tiše se zachichotala a sedla si na druhou kolečkovou, značně ošoupanou, židli. Chvíli ho takhle pozorovala, a když ji to přestalo bavit, zašeptala:

„Čičíííí…“ Tak prudkou reakci nečekala ani ve snu. Jacob se okamžitě probral, a dokonce vyskočil na nohy a rozhlížel se zmateně kolem sebe. Až když Bella vyprskla smíchy, vzal ji na vědomí.

„Nazdar vlčáku,“ pozdravila s doznívajícím smíchem.

„Moc vtipný,“ ušklíbl se Jacob, ale usmál se. Byl rád, že ji vidí.

„Tak povídej, co novýho?“ vyzvala ho. Potřebovala se odreagovat a tak trochu doufala, že jí v tom Jake pomůže.

„To bys ani netušila… Je toho tolik, nevím, co dřív… Práce, hlídky, tréninky a na spánek mi nějak nezbývá čas. Teď se nám to malinko zkomplikovalo, proměnil se další člen smečky, tak jsem ho musel zasvětit… No, jak říkám, nevím, kde mi hlava stojí,“ pokusil se vyloudit úsměv, ale v obličeji byl spíš strhaný.

„Tréninky?“ zarazila se po chvíli. Jacob se zasekl. Rychle mu v hlavě šrotovalo, co je na té otázce špatně. Vymyslel to bravurně rychle, stejně jako lež, která byla nezbytná. V hlavě mu rezonovala nedávná Edwardova slova „Bella to zatím vědět nemusí, zbytečně by se strachovala. Pořád nedokáže vstřebat, že jsme v podstatě nezranitelní…“

„No jasně, musím se udržovat v kondici. Jako chcípák bych kmen neochránil.“

„Aha,“ kývla, ale nemohla se zbavit dojmu, že neříká pravdu. To snad není možný! V duchu nadávala. Nejdřív Edward a teď bude mít tajemství ještě Jacob?!

„Kde se tu vůbec bereš?“ ošil se Jake.

„Ále, Charlie se chtěl podívat za Billym a vytáhl mě taky,“ mávla ledabyle rukou. Ani za nic by nepřiznala, že přijela, aby ji vytáhl z pochmurných zlostných myšlenek. Zatím se mu to stejně moc nedařilo.

„Co s tím je?“ mávla hlavou k autu, ze kterého měl Jake ještě před chvílí nepohodlný polštář.

„Jen nějaké drobnosti, v podstatě servisní porhlídka… Akorát chladič nějak netěsní.“

„Aha…“ dělala, že tomu naprosto rozumí. „A čí to je?“ zeptala se, protože se nemohla zbavit dojmu, že to auto zná.

„Carlislea Cullena,“ prohodil opět ledabyle a právě ten tón ji utvrzoval v tom, že není všechno v pořádku.

„Aha,“ zopakovala, tentokrát však podezřívavost v jejím hlase postřehl i Jacob.

„Co?“ ošil se. V holkách se nikdy moc nevyznal a štvalo ho, když dělaly jakoby nic a přitom v duchu vřely.

„Nevím,“ vyhrkla zlobně.

„Aha,“ napodobil ji a ušklíbl se. To bylo přesně to, co mu vadilo. Holka se radši urazí, než aby řekla, co ji štve.

„No dobře,“ rezignovala. „Vlastně vím. Edward…“ hlesla a pozorně přitom Jakea pozorovala. Napjal se. Musí něco vědět, napadlo ji.

„Co s ním?“ houkl a dělal překvapeného.

„To je to, co nevím. Včera šli s ostatními kluky údajně na lov. Edward se vrátil ošklivě zraněný, spíš potrhaný, podrážděný a nechtěl mi říct, co se mu stalo, ani kdo mu to udělal,“ mračila se a Jacob se úzkostlivě vyhýbal jejímu pohledu. Neuniklo jí to. Takže cokoliv nevymámí z Edwarda, bude muset vždycky dolovat z Jacoba? Ušklíbla se. Neměla by to nechat spíš na Edwardovi a počkat, až jí to řekne sám? Ale řekl by jí to vůbec? Zatraceně, zaklela v duchu. Na jedné straně zvědavost, na druhé straně ješitnost, která si prostě chtěla počkat, až Edward přileze a všechno vyklopí. Na třetí straně ovšem stála Edwardova ješitnost, které si byla taktéž vědoma. Zkrátka začarovaný kruh.

Nakonec si povzdechla a rozhodla se Jacoba dál netrápit.

„Nemysli si, že nevím, že něco víš,“ zabručela a Jacob se na ni překvapivě podíval.

„No co, lhát teda fakt neumíte. Ani jeden,“ probodla ho zamračeným pohledem a Jacob se rozesmál.

„Jen mně řekni, proč tobě to řekne, a mně ne. A vůbec, odkdy, sakra, může být upír nejlepší kámoš s vlkodlakem?“ Pořád se mračila jako Škaredá středa, ale vlastně už se smířila s tím, že odpovědi nedostane. A taky že ne. Jacob pokrčil rameny, zazubil se a pak už jen plkali o autech a počasí. Když se po dvou hodinách objevil Charlie, Bella se celkem nerada rozloučila a s uklizenou hlavou a utříděnými myšlenkami se dostala až domů.

--------------

Jen co dozněl zvuk motoru za Swanovými, doběhl Jacob domů, kde jenom houkl na Billyho, že jde ven a už běžel k lesu. S prvními stromy skočil a užil si proměnu ve své vlčí já se vším všudy. Rozběhl se naplno a sprintem se po hodné chvíli dostal na vzdálenost pár kilometrů od Cullenovic vily.

Hej, pijavice, slyšíš mě, zkusil. Počkal pár minut, a když se nic nedělo, zkusil to znovu. Tak, sakra, Edwarde, nedělej, že mě neslyšíš, koukej zvednout ten svůj zářivej zadek a naklusat sem!“ Přesně jak předpokládal… O dvě minuty později se před ním zjevil posledně jmenovaný upír.

„Co ty tady takhle ve dne? Karkulky se ti zachtělo?“ ušklíbl se Edward, ale v jeho hlase nebyla ani stopa po veselí. Jeho poznámka tak vyzněla značně sarkasticky a otráveně.

Musíš jí přestat lhát, sakra. Ví, že já to vím. Byla u mě a snažila se to ze mě vytáhnout, a mně se to fakt nelíbí. To si jako myslíš, že když si je naplno vědoma, že miluje upíra, kamarádí s vlkodlakem, tak neskousne, že se spolu rveme? Podceňuješ ji, chlape, a bojím se, že na to dojedeš.“ Vlk stál klidně, probodával upíra nesouhlasným pohledem a bezděčně při tom krčil čumák, jak se mu do něj dral nevábně vonící „parfém“ jeho kamaráda.

„Vidíš to moc jednoduše…“

Ne, to ty to vidíš moc složitě.

„Neviděl si, jak vyšilovala…“

Kdybys jí řekl pravdu, tak by ti jednu natáhla a byl by klid. Nedivím se jí, že vyšiluje.

„Ty ji neznáš,“ zakroutil hlavou.

„Ehm, ehm. Ano, velmi významné ehm, ehm. Pokud si dobře pamatuju, znám ji mnohem dýl než ty. Tak se zvedni a koukej jí to vyklopit, sakra. Jak seš starej, tak seš blbej.“

„Neprovokuj,“ zavrčel podrážděně a Jacob se nenechal zahanbit. Stáli naproti sobě v bojových pozicích a vrčeli. Nebylo to obyčejné škádlení, ale skutečné, divoké, hrdelní vrčení plné nahromaděného vzteku. Obcházeli imaginární kruh, přikrčení, připraveni vystartovat při sebemenším náznaku útoku. Na nevyslovený povel oba vystartovali. Obrovský vlk se odrazil ke skoku, jeho jedinou výhodou mohl být okamžik překvapení. Snažil se nemyslet na své další kroky. Soustředil se jen na cíl. Kam se hnul upír, hnul se vlk. Jediný špatný krok ho stál vedení a role se obrátila. Upír zaútočil a stiskl vlkodlaka pod krkem. Ten cvakal zuby a zasáhl rameno. K Edwardově smůle právě to nedávno zahojené. Upír zařval, vlk s leknutím rozevřel čelisti a vyděšeně pozoroval, co způsobil. Ruka nebyla utržená, ani natržená, jen se v látce skvěly otisky zubů. Čekal cokoliv, ale když se upír proti němu začal otřásat, nevěděl, co má dělat. Přisuzoval to nějakému šoku a s upířím šokem vážně neměl zkušenosti. Přiblížil se ještě víc a pak to uviděl! On se smál!

Děláš si srandu? Zaskuhral, ale v duchu se taky rozesmál. Jo, vlastně to bylo vtipný.

-----------

Prohlížela si staré fotky a sentimentálně se usmívala. Byla na nich s oběma rodiči jako malá holka s copánky vesele poskakujíc po zahradě. Usmívala se a se skelným pohledem listovala dál. Tady dělala andělíčky ve sněhu před domem, Charlie stál nad ní a smál se. Byl to úsměv, který u něj neviděla… no už několik let. Najednou jí fotografii něco zastínilo, překvapivě zvedla pohled k oknu a trochu se lekla. Ihned se však ovládla, párkrát zamrkala a ledově chladným hlasem probodla příchozího.

„Co tady chceš?“ Bolelo jí to, ale musela mu zkrátka dát najevo, že takhle tedy ne…

„Přišel jsem se omluvit,“ říkal klidným vyrovnaným hlasem a elegantně seskočil do pokoje. Je tak přitažlivý, povzdechla si a ihned si za to vynadala. Mlčela a čekala, co z něj ještě vypadne.

„Bello…“ začal a odmlčel se. Skoro by řekla, že byl nervózní. Nebyl zvyklý se omlouvat? „Já se omlouvám za včerejšek. Mrzí mě, že jsem na tebe byl nepříjemný, protivný a… podrážděný…“ Opět se odmlčel. Nevěděla, jestli přemýšlí, nebo už skončil.

„Řekneš mi, co se ti stalo?“ zeptala se tvrdě.

„Bells, to…“ začal nesouhlasně.

„V tom případě se nemáme o čem bavit. Minimálně, dokud nepochopíš, že tě miluju se vším všudy a že ve vztahu s tebou už nechci žádná tajemství. Pokud to nepochopíš, je mi líto, ale…“ nešlo jí to přes rty, přesto musela. „…pak to nemá cenu.“ Do očí se jí draly slzy, zuřivě mrkala, aby je zahnala. Už se na něj nedívala, nedokázala vydržet jeho bolestný pohled. Právě ubližovala sobě i jemu, ale bylo důležité dostat se přes všechna tajemství a zamlčování skutečnosti. Pokud to mělo fungovat, museli být upřímní. Oba mlčeli. Znovu zvedla pohled a setkala se s bolestí. „Nedělej to,“ zašeptal tiše hlasem, který jí svíral všechny vnitřnosti v těle.

„Řekni mi pravdu,“ zašeptala, „kdo ti to udělal?“ kývla hlavou k jeho ruce a v tom si toho všimla. Látka na jeho rukávu byla znovu protržená. Dělá si z ní srandu?!

„Co to má znamenat?!“ vyjekla rozčileně a všechna bolest a výčitky byly pryč.

„Tohle? To nic… To mi Jacob přišel vysvětlit, že se chovám jako idiot… A měl pravdu,“ dodal, když se Bella nadechovala k další výtce. Povzdechl si. Jacob měl vážně pravdu. „Trochu jsme se porvali, ale to k nám zkrátka patří. Je to takové škádlení. A to včera… to měl na svědomí Sam. Je druhým, kdo se proměnil. S Jacobem jsme zavedli taková bojová cvičení, abychom zůstali ve formě a pochopili myšlení nepřítele. Sam se ještě nesrovnal s přeměnou, byl naštvaný, neznal hranice. Kdyby ho Jacob nezastavil, pravděpodobně by mě roztrhal na kousky.“ Edward se ušklíbl a konečně zvedl pohled, aby se očima střetl s Belliným vyděšeným a zlostným pohledem. Rychle pokračoval. „Nezlobím se za to na něj. Až se zklidní, pochopí, že pro něj nejsme hrozba, a že se jedná o vzájemně výhodnou dohodu. A všichni jsme se poučili. Nově přeměněný vlkodlak, to je skoro jako novorozený. Nemyslí, jen jedná… Jsou nebezpeční. Dokud se nenaučí perfektně ovládat a nést zodpovědnost, tak jsou skutečně nebezpeční,“ zakončil svou řeč a novu opatrně pohlédl na Bellu. „Nechtěl jsem tě rozrušovat, a jak tě znám, vystartovala bys a šla Samovi nakopat zadek,“ zazubil se na ni, když viděl, že jí cukají koutky.

„Jo, přesně to mám chuť udělat,“ zašklebila se. „Můžu,“ ukázala na potrhaný rukáv. Přikývl. Opatrně mu rukáv vyhrnula, ale na jeho ledové, tvrdé kůži nenalezla žádné stopy po zranění.

„Chvilku to trvalo, ale už jsem v pohodě,“ pokusil se o úsměv.

„To bych taky chtěla umět,“ povzdechla si zasněně a dál přejížděla svými prsty po chladném rameni.

„Má štěstí, že si skoro nezničitelný…“ zamumlala. Skoro jí nerozumněl.

„Kdo?“

„Sam… A Jacob vlastně taky,“ zamyslela se na oko a skoro si přitom dupla nohou. Edward se rozesmál a objal ji.

„Miluji tě,“ zašeptal.

„Já vím…“

„Miluji tě,“ zopakoval a podezřívavě se na ni podíval.

„Já vím…“

„Miluji tě,“ zopakoval znovu, ale mnohem důrazněji.

„Říkám, že vím…“ zamručela.

„Miluji tě...“ zašeptal jí do ucha.

„No dobře! Já tebe taky!“ zašeptala…

„Promiň, nějak tě neslyším, asi nějaká zvuková bariéra,“ zašermoval rukou.

„Taky tě miluju! Proboha, jsi vážně protivný upír…“ zavrčela, což ho značně pobavilo.

„Vezmeš mě někdy s sebou?“ pípla po chvíli tiché sounáležitosti.

„Co? Kam?“ Mnohdy si vedle ní připadal úplně mimo. Neschopnost číst jí myšlenky mu to značně ztěžovala. Pokaždé se podivil nad tím, jako moc se na tuhle svou schopnost spoléhá a využívá jí.

„Na ty vaše tréninky…“ protočila oči, jakoby nechápala, proč to nechápe. Tušila, že se mu to nebude líbit, ale aspoň to zkusila.

„V žádném případě,“ řekl zase tvrdě. Povzdechla si. Pořád ta stejná písnička dokola.

„Ale proč?“

„Ale no tak…“ podíval se na ni, jestli to myslí vážně, a když usoudil, že myslí, pokračoval, „ Za prvé by to bylo nebezpečné a za druhé by si z toho stejně nic neměla. Věřím tomu, že pro tebe bychom byly jen velké barevné šmouhy.“

„Ach jo,“ povzdychla si. „Ty si užíváš takový dobrodružství, a mě ani nenecháš kouknout…“ obvinila ho, vymanila se z jeho objetí a sedla na postel.

„Vymyslím ti jinačí, co ty na to… Co třeba…“ nestihl doříct, byl přerušen Belliným zvonícím telefonem.

„Alice…“ vyhrkla Bella překvapeně a než ji stihl Edward zastavit, hovor přijala.

„Strašně se na to těším. Už jsem si říkala, že by se ti ty šaty hodily, konečně…“

„O čem to sakra mluví?“ otočila se Bella na Edwarda a nechala Alice mluvit naprázdno.

„Chtěl jsem ti navrhnout jako dobrodružství nákupy s Alice, no očividně viděla, že k tomu nakonec stejně dojde,“ křenil se Edward.

„Zabiju tě,“ zavrčela na něj.

„Bello! Posloucháš mě vůbec?“

„Jasně, tak nás vyzvedněte,“ rezignovala.

„Tohle si vypiješ,“ zavrčela na chechtajícího se Edwarda a jala se hledat něco vhodného na sebe.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  emam (25.09.2013 16:14)

Jdu dál, blížím se k cíly

7)  eMuska (08.03.2012 14:18)

miluju tě scéna bola úplne najsamlepšia!!!

4)  Marvi (08.03.2012 12:50)

Toto dobrodružství je bezpečné? S Alicí??? No já nevím
Pěkná kapitolka

1)  SarkaS (08.03.2012 12:11)

Ty víš, ale já musím znovu... Ta část Miluji tě vs. Já vím, je naprosto úžasná! Ještě že do něj Jake nabušil trochu rozumu

1