30.08.2011 [21:00], Amisha, ze série Surya, komentováno 23×, zobrazeno 5324×

Rezervace.



Na letišti na nás čekalo velké terénní auto. Opřený o ně byl svalnatý Indián. Táta se rozzářil, jako by ten mladík byl jeho nejlepší kamarád. Ale já jsem odhadovala, že je tak starý jako já.
„Same!“ Zařval, až se pár lidí otočilo. K mé naprosté hrůze mu padl přímo do náruče.
„Mami?“
„To je místní alfa, hodně tě toho může naučit.“
No jasně, kolik on může mít zkušeností? Pak jsem si uvědomila, že oni vlastně nestárnou, pokud se nepřestanou proměňovat.
Došla jsem až k němu a vydržela hodnotící pohled.
„Pěkná, docela se vám povedla,“ ohodnotil mě.
„A ty svůj mozek získáváš až při přeměně, nebo jsi takovej pořád?“
Zůstal na mě zírat a ruce se mu mírně roztřásly. Nakonec se přezíravě usmál.
„Nazdar, štěně; koukám, celá tatínek.“
Zamračila jsem se. On mě naprosto spokojeně poplácal po rameni. Tak vyrazíme?

Nové doma byla malá chaloupka na kraji rezervace. Vešla jsem do svého pokoje a chtělo se mi brečet. Až teď mi došlo, že nebude žádná stereosouprava a žádné čtení při lampičce pozdě do noci.
Vytáhla jsem mobil a s očekáváním ho zapnula. Zírala jsem na ten displej snad celou věčnost, ale ani neblikl. Tolik k jejich lásce ke mně. Rozzuřilo mě to tolik, že jsem stihla jenom vyskočit oknem a už v letu ze mě byl vlk.
Dopadla jsem do měkké hlíny a vydala se prozkoumat les. Nezajímalo mě, že jsem se právě měla seznamovat se svou novou smečkou. Bylo to jedno, Stejně jsem si nedovedla představit, že bych toho drzýho kluka uznala jako svoji autoritu. Vypadal, jako by snědl všechnu moudrost světa.
Vztekle jsem si zavrčela. Přitiskla jsem čenich k zemi. Lov mi určitě pomůže.
Běžela jsem nadšená nalezenou stopou, už jsem se těšila, až zanořím zuby a drápy. Nevěřila jsem, kolik radosti mi udělá syrové maso. Ještě teplé. Třesoucí se. Jako člověku by mi to připadalo otřesně nechutné. Ale já zrovna nebyla člověk.
Jedna, druhá tlapa, měkce dopadající do mechu, a do nosu mě neomylně uhodil ostrý pach. Jako facka. Medvěd. Netušila jsem jak, ale věděla jsem to. Tentokrát jsem neváhala. Chtěla jsem si to vyzkoušet. Doběhla jsem k řece, kde jsem ho našla. Po břicho v řece si prackou lovil ryby. Zadívala se na něj. Nádherný a očividně během vteřiny vzteklý. Praštil tlapou do vody a sprška dopadla až na můj čenich. Pomalu jsem se olízla. Největší drzost. Zařval. Zavrčela jsem.
Když se postavil na zadní, musela jsem uznat, že velikost má ucházející.
No tak pojď, si hrát! pomyslela jsem si.
Přece za ním nepolezu do vody. Vylez, chlupatino.
Couvla jsem několik kroků, jako bych chtěla utéct. Zbystřil. Nakonec jsem se rozeběhla na oko pryč.
Vystartoval na souš. Oběhla jsem strom a ocitla se mu tak přesně tváří v tvář.
Rozkročila jsem přední a položila uši nazad. Pomalinku jsem zvedala horní pysky a z mého hrdla se linula neuvěřitelná paleta vrčení.
Netušila jsem, že jsem schopná tolika tónů.
Medvěd se malinko nejistě zapotácel. Přešlápl a pak spadl zpět na všechny čtyři tlapy. Kníkl.
Pozadu začal couvat zpět do houštiny. Vyběhla jsem přímo na něho a přísahala bych, že za ním zůstala mokrá stopa. Nakonec jsem za ním jenom štěkla. Stejně by mi určitě nechutnal.

Nechtělo se mi domů. To slovo mělo podivnou pachuť, drobilo se mi v ústech na drobné střepy. Přece to není jenom místo, kde má člověk oblečení. Nerozhodně jsem se rozhlížela. V dálce jsem slyšela hučení. Že by tu měli vodopád?
Vyběhla jsem na stráň a kousek pod ní byl. Přešla jsem k němu a smočila tlapu ve vodě. Teplá. Dost neobvyklé v tomhle místě. Nebo jenom vnímám jinak teplotu.
Vnořila jsem i druhou a pomalu pokračovala k tříštící se vodě. Viděla jsem duhu, stotisíckrát, a hrozně si přála, abych tu na ni nebyla sama.
Přesně jsem věděla, koho bych tu chtěla mít a kdo by to ocenil stejně, jako já.
Stál by na břehu a smál se mi, že vlci nemají vodu rádi. Pak by mi pocákal čenich a já bych skočila předními tlapami do největší hloubky a zráchala bych ho od hlavy k patě.
Došla jsem k cíli. Stála jsem a nechala se promočit až na srdce.


Hledali mě a táta se moc zlobil. Řekl, že od zítra mě bude smečka cvičit, abych věděla, co jako správný vlkodlak musím a co nesmím. Taky mi řekli, že upíři jsou nepřátelé. Všichni.
Nepamatovala jsem si jejich jména a ani jsem o to nestála. Věděla jsem jenom, že Sam je černý. A i přesto, že byl alfa, byla jsem o půl hlavy vyšší. Neměl z toho radost, ale snažil se to nedat najevo.
Těšilo mě, že jsme jako vlci nemohli komunikovat. Prý dokud ho neuznám, nedokáže se mi dostat do hlavy ani on, ani ta smečka podvraťáků.
Vážně jsem sem jela s tím, že je budu mít ráda. Nešlo to. Chovali se tak povýšeně. Co na tom, že tuhle práci dělali už minimálně dvacet let? Přišli mi zapšklí a vypadalo to, jako by si na mě léčili nějaké staré křivdy, které mě vůbec nezajímaly.
Jediní, kdo se ke mně chovali slušněji, byli Paul a Jarred. I když mě tedy maminka upozornila, ať od nich nejím ani nepiji. Dokonce ani vodu. Zavrtěla jsem hlavou a prostě jí to slíbila.
Jednu osobu jsem ale vysloveně milovala. Jmenovala se Ella, Paulova žena. Byla krásná a inteligentní. Měli dvě rozkošné dětičky. Nevěděla jsem, jak to všechno zvládá. Kdykoli jsem ji viděla, měla plné ruce jídla a Paula přilepeného na různých částech těla. Jednou jsem dokonce zkontrolovala, jestli jí tam nepřirostl. Vypadali tak spokojeně.

„Štěně! Kde se zase flákáš!?“

Jak já ho nenávidím! Třískla jsem knihou o stůl. Jasně, trénink ke snídani, ke svačině a obědu, pak možná jídlo a pak zase k večeři. Byla jsem unavená, otrávená a znechucená až po konečky vlasů. Ale nic mi nepomohlo se z toho vyzout. Ani maminka. Tvrdila, že oni přece určitě vědí, co dělají.
No, to sotva...
Vydupala jsem před dům, stálo jich tam pět.
„Jdem cvičit, ty líná kůže, takhle si z tebe první upír udělá předložku před krb.“
Radši to, než koukat na ty jejich ksichty. Zašklebila jsem se.
„Tak dámo, ráčila jít za křovíčko, abychom mohli začít, jo?“ prohlásil, jakmile jsme došli na mýtinu. Naštvala jsem se tak, že ani nestačil mrknout, a už jsem mu vrčela do tváře. Musela jsem hodně sklonit krk, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Díval se na mě chvilku vyděšeně, a pak se celý roztřásl.
Ani mě nenapadlo ustoupit. Netrvalo dlouho a dívali jsme si z očí do očí. Oblízla jsem mu čenich těsně předtím, než jsem ho do něj kousla. Kapku krve jsem olízla a pak vycenila zuby.
Já si to prostě nenechám líbit. To byl nejspíš ten okamžik, kdy se rozhodli, že jsem víc škodná než prospěšná. Obklíčili mě a začali dorážet jeden po druhém. Jenomže už to nebylo hravé, tohle bylo na ostro. Zkouška zařaď se, nebo zemři. Ještě mi stihlo proletět hlavou, co asi tak řeknou rodičům, ale na víc mi nezbyl čas. Jeden z nich se mi otřel o bok a pak se silou zakousl. Zavyla jsem, ale ustála to. Vyškubla se mu a dívala se, jak plive mou krásnou hustou srst do mokré trávy. Couvla jsem kousek a snažila se je nemít tak natěsno kolem sebe, ale každý můj takový pokus odměnili stažením sevření kolem mě.
Sam zachrčel, znělo to jako smích. Co si myslíš, blbečku? Teď mě mrzelo, že s ním nemůžu komunikovat. Ale ne tolik, abych ho uznala.
Zavrčela jsem na něj. Měla to být výzva na souboj. Jenomže oni drželi spolu natolik, že na čest nezbylo místo.
Bylo jich tedy pět proti mně. Co by asi udělal táta? Co by udělal Edward?
Ani jeden tu nebyl. Sama jsem se narodila a sama umřu. Nejspíš zubama Sama, což mi nepřišlo ani trošku vtipné. Jisté bylo, že někoho z nich vezmu sebou. Bylo mi jenom líto 10měsíčního synka, kterého připravím o tátu. Já totiž věděla, s číma chlupama umřu v mordě.
Obklíčená, zrazená jsem udělala jedinou možnou věc. Skočila mu po krku. Cítila jsem mnoho zubů, zatnutých v mých svalech, ve snaze mě zastavit. Viděla jsem rudě a nebylo to jenom tím vztekem, ale taky tou krví, co tu kolem vystříkla. Snad nebyla jenom moje. Držela jsem ho pevně přímo za průdušnici a za každou ponižující věc, co jsem musela vyslechnout, jsem trošku víc zmáčkla. Cítila jsem jejich paniku a bylo mi to srdečně jedno.
Přála jsem si vydržet jenom tak dlouho, abych ho stihla přidusit. Hluk zvenčí mi v první chvilce ani nedošel. Až když mi zuby na stehně vyrvaly kus masa a já Sama málem pustila.
„Sury!“ ten hlas mi byl povědomý. Moje srdce, ač bilo z posledních sil, si radostně poskočilo.
Další škubnutí a takové tlumené plesk. Vrčení se zintenzívnilo, ale neozývalo se už jenom u mého ucha. Znělo to, jako by vedle nás taky někdo bojoval. Dost směšné.
„Suryo!!!“ Chtěla jsem se ohlédnout, ale to bych musela pustit toho neřáda. Jenomže pak se ozval bolestivý sten. To už jsem nedokázala snést.
Vzhlédla jsem a viděla, jak Edward s roztrženou košilí a zkřiveným obličejem vykrývá útoky, určené mojí osobě. To přece nejde. Můj mozek konečně začal pracovat. Vyplivla jsem Sama na zem a vyběhla mu na pomoc. Postavila se mu po boku. Smečka na nás zůstala zírat. Vypadalo to, jako by zapomněli na spojenectví s Cullenovými.
Slyšela jsem, jak se některý z nich proměnil. Kontroloval Sama.
„Nechte ji jemu, krvácí tolik, že to pro něj nebude problém.“
Stáhli se. Zmizeli jeden po druhém do stínu lesa. Sama vzali nějak sebou, nebo možná odešel po svých. Dívala jsem se na toho upíra, jak ho nazvali. Stál tam a propaloval mě černýma očima. Dýchal trhaně.
„Prosím tě, moc se nehýbej,“ zašeptal.
Proč? Bál se snad, že bych ho mohla prudkým pohybem vyprovokovat?
Kontrolovala jsem ho očima, ale nezdál se zraněný.
„Sury?“
Slyšela jsem, jak něco říká, ale nerozuměla jsem slovům. Najednou se nade mnou skláněl. Což byl rozhodně špatný úhel. Určitě přece nemohl tak vyrůst, že ne?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

23)  kytka (22.09.2011 23:01)

Co to bylo ?? Oni se museli zbláznit. Ještě že máme Edwarda. Ami, super.

22)  Karolka (08.09.2011 18:51)

Teda ty mi dáváš! Co se to stalo s lapushskou smečkou?! Já nestačím valit oči. Napsala jsi to tak sugestivně, že ten vztek na ně na všechny přeskočil i na mě. Jak jí to mohl táta udělat?
Ovšem Edward je prostě formát. Úplně se mi rozbušilo srdce. Přijel za ní. (Jen jsem měla skoro zástavu, že tam smečka Suryu nechala, aby ji Edward dorazil). Oni se snad museli úplně zbláznit...
No paráda. Krásně napsané a pěkně šťavnaté. Mňam!

21)  Amisha (07.09.2011 07:27)

Další je napsaná, ale moje nejmilovanější korektorka je zavalená prací, takže nebojte nevykašlala jsem se na vás

20)  Bosorka (03.09.2011 19:37)

To jsi mě teda uklidnila!!!!!

19)  Amisha (03.09.2011 19:32)

já vůbec nic (smailík šourající po zemi kamínek...)

18)  Bosorka (03.09.2011 18:22)

Co ty tu Amishko pikluješ?!

17)  Amisha (03.09.2011 17:52)

16)  HMR (03.09.2011 14:36)

jo, jo, jen aby... známe se...

15)  Amisha (03.09.2011 14:31)

Já tě nechtěla děsit. Jenom spekuluju.

14)  HMR (03.09.2011 12:07)

Ale fuj! Nemaluj čerta na zeď, hezky se vrať ke klasickému schématu dobrého konce, no, nejenom konce... i když podle téhle kapitoly, že? To chceš vážně říct, že bude už jenom hůř?
Pokládám stejnou otázku jako u Karolky, víš, proč čtu fantasy? Když se budu chtít nechat děsit, přečtu si denní tisk!

13)  Amisha (03.09.2011 11:37)

HMR - Co třeba umělé oplodnění, nevěra, znásilnění hm...

12)  HMR (03.09.2011 09:22)

ááááááááááááááááááááááááá zatracení vlci, co jim udělala? přerostlíci! ženská mezi chlapama... to není nikdy dobrý, oni si zkrátka musí pořád dokazovat, jak jsou "úžasní", fuj! ale Edward je tam, Edward přišel a pomohl , zrušit vztahy a pryč! pryč! pryč od nich!
to jsem zvědavá, co na to bude říkat Jakob, na svého "přítele" Sama, který mu málem zabil dceru... nebýt upíra...
a ještě mi, od epilogu Srdce, vrtá hlavou jistá chemická nerovnováha - děti? upír s vlkodlakem? krev a jed? kyselina zásada = VODA! a bez vody to nejde...

11)  Bye (02.09.2011 22:12)

No páni, Suria dostává od smečky pěkný kapky! A to ji chtěli jako fakt...? Úplně...? Tyvoe! To je teda mazec.
No tak štěstí, že se Edward objevil. Zdá se, že bitka pro Sury nezůstala bez následků. Tak snad se zahojí...
No, jsem fakt napnutá, jak to máš vymyšlený dál. Přiznávám, že netuším, kam to dál dějově povedeš.

10)  Amisha (02.09.2011 18:37)

Všem děkuju za komentíky

9)  Janeba (02.09.2011 11:08)

Ami , co je to??? Copak je to za smečku, která se vyvztekává na mladičké Sury??? Páni, jsem zvědavá, co tomu řeknou doma!!! Edward je tam, Edward přišel ..... Koukej jim Amíshku, pomoct, tohle bylo o chlup a určitě si zaslouží něco lepšího! Oba!!!! Děkuji!!!

8)  Bosorka (31.08.2011 19:40)

Proboha co to je?!
Bella z nich udělá předložky ke krbu!

7)  Paja (31.08.2011 19:13)

Kde je vyměnili?? Co je to za cizí vlky?? Takhle se určitě nechovají hodní vlčáci z LaPush Ani se Surye nedivím, že se vzbouřila, takový utiskování, si asi myslí, že když je "štěně", takže si nechá všechno líbit...Jsem hrozně ráda, že se tam objevil Edward, akorát se docela bojít, co jí to provedli, že lehla a ani o tom nevěděla, doufám, že až se z toho dostane (a jestli ne, tak se neznám ), že si ji Eda odveze domů...

6)  MisaBells (31.08.2011 18:01)

Uáááááááááááááá týjo, uf... Ok, četla jsem to s předstihem, ale toto je stejně na infarkt... Uf, uf, uf uáááááá... Sam mi leze krkem a naštěstíčko moje jediné se objevil Edward! Hohooo! Super, Amíku! Best of a dál? Máš to krátký, máš to hroooozně moc krátký...

4)  sakraprace (31.08.2011 08:47)

No, zdá se, že autority moc nemusí. Ale když se chovají jako primadony, tak se jí ani nedivím. Ovšem, že se to až takhle vymkne?!!A Edward jí pomohl. Kde se tam vzal??? A kde se flákal tatínek?? Tohle jim přece mohl zatrhnout!!!

1 2   »