13.08.2012 [22:15], Bosorka, Povídky jednorázové, komentováno 34×, zobrazeno 5456×

Někdo tuhle práci prostě musí dělat. A opravdu to není lehké.

„Kurnik, tady je ale tma!“ ozvalo se zakňourání.

„A nebude to náhodou tím, že je hluboká bezměsíčná noc, Evelyn?“ Pokud bychom předchozí hlas mohli přirovnat ke kňouravému sametu, tenhle hlas naopak řezal jako rezavá břitva.

„Ale jsou místa, kde je světlo i o půlnoci, Mary.“ Oponoval kňourák.

„Takže z toho plyne zjištění, že nejsme na severním pólu či v jeho blízkém okolí!“ řezala břitva dál. Když v tom…

„Do hajzlu, do něčeho jsem právě kopla. Takže BUDIŽ SVĚTLO!“

Místnost zalilo mihotavé světlo tří svíček, které svíraly v rukou bíle oděné postavy. Má cenu říkat, že byly tři? Byly to osoby ženského pohlaví, i když u jedné z nich to nebylo vůbec na první pohled zřejmé. A málokdo sebral odvahu zkoumat to blíž.

„Agnes, ty na tyhle frky fakt jednou dojedeš. Kolikrát ti mám říkat, že na tohle nemáš licenci? Počkej, až se to donese nahoru.“ Mary se nazlobeně podívala na původkyni osvětlení, ale té to bylo jedno. Hledala právě místo, kde by se usadila. Když ho našla, radostně si výskla. Sice ji to chvilku trvalo, ale nakonec se přece jen Agnes pohodlně rozvalila. Přehodila svíci do druhé ruky a vytáhla láhev s blíže nespecifikovanou zlatavou tekutinou.

„No co, Mary, doplňuju pitný režim,“ reagovala klidným hlasem na vyčítavý pohled své kolegyně, „jsem četla, že máš vypít minimálně dva litry denně!“

„Ale vody, Agnes. Vody nebo čaje.“ zasyčela Mary.

„ Vždyť ten patok se dá používat jako neselektivní herbicid. Kam to kápne, ani bolševník neroste!“  Agnes jen mávla rukou.

„Tekutina jako tekutina.“ lokla si s chutí.

„Žádné rakve? Ani krysy? Ani malinkatý netopýr?“ divila se Evelyn, která ignorovala hádky svých kolegyň a prohlížela si dětský pokojíček.

„Jsme tady vůbec správně?“ obrátila se na Mary, „Tady to opravdu nevypadá na temné upírské doupě.“

„Fuj, a co tohle?“ mávla Mary znechuceně k poličkám na stěně.

„Ale to jsou přece jen plyšáci. Vycpaní medvědi.“ Dodala, když viděla její nechápavý výraz.

„Co do nich nacpali a kudy, že se tak tváří? A co jim ta nebohá zvířata vlastně provedla, že si zasloužila takhle skončit? Zlatý brlohy!“ žbrblala Mary.

Evelyn to vzdala a dále se rozhlížela po pokojíčku.

„Tak kde máme tu kolíbku?“

Ty tři byly sudičky. Se specializací na zvláštní tvory. Takže zatím, co se běžné sudičky vyznaly v dětských pokojíčcích a posledním půlstoletí i v porodnicích, ony se dostávaly do míst, jako jsou nory, podivné chýše a doupata – někdy bylo těžké rozeznat, co je co – a někdy i hnízda. Takže není divu, že je normální dětský pokoj trochu vyváděl z míry.

„Co tu děláte?!“ ozvalo se od dveří tiše, ale patřičně výhružně. Edward stál mezi dveřmi a šokovaně zíral, jak se tři jemu neznámé ženštiny promenádují po pokoji jeho dcerky. Netušil, co jsou zač a jak se sem dostaly.

Automaticky zaujal bojový postoj a byl připraven vrčet, trhat a kousat. Jen co se ovšem probere z toho šoku, že neslyší ani srdce, natož myšlenky těch třech… osob.

„Hezký zuby, mladej,“ usmála se na něj ta, co se rozvalovala na posteli JEHO dcery, „ale koukej se narovnat, budou tě bolet záda!“

„Agnes, domnívám se, že tohle má být výhružný až bojový postoj. Asi se nás snaží zastrašit.“ Ozvalo se z koutu, kde stála Mary.

„Tímhle?“ překvapeně se otočila Agnes, až ji málem spadla svíčka. „Vidět to Bibina, tak se smíchy svalí na křídla.“

Evelyn lehce pobledla, neboť na setkání s Bibinou neměla ty nejlepší vzpomínky. Jak již bylo řečeno, naše sudičky byly nuceny docházet k různým potvorám. A Bibina byla drak. Tedy dračice, která ze svého vajíčka vyseděla roztomilou tříhlavou a půltunovou saň. No, a během malování ne moc růžové budoucnosti mladého dráčka se to trochu zvrtlo.  Bibina se naštvala a sežrala Evelyn. A to i přeto, že byly sudičky při výkonu služby chráněny vyšší mocí a fyzicky jim nemohlo nic ublížit. Díky bohům, že ji přemluvily, aby Evelyn vyplivla, a tak tuhle tour de zažívací trakt nemusela absolvovat celou.  Mary tvrdila, že dračici ani tak nevytočilo to, že se  její Evženek zabouchne do princezny a nakonec mu bude provedena redukce počtu hlav ostrým mečem, čímž se její rodová linie dostane do slepé vývojové uličky. S tím vším by se Bibina smířila. V její rodině nebyl první – i když poslední určitě. Jenže když se pak Evelyn rozhorlila nad krásou a vznešeností toho prince, jeho koně  a loveckého psa, tak toho měla dračice  právě tak dost a ruply ji nervy. Prostě šestinedělí...

„Tak řeknete mi konečně, co tady děláte?“ snažil se neúspěšně vmísit do rozhovoru Edward.

„Holky, nezdržujte to! Tak, kde je to dítě? Kde je Renesmee Carlie Cullenová?“ ozvala se Mary nabroušeně.

Při zmíňce o dceří se Edwardovi zatmělo před očima. Určitě je poslal Aro! Tělo mu zrychlilo a v podobě šmouhy zaútočil na nejbližší postavu. Bohužel to byla zase Evelyn, chudinka., byl to pro ní pěkný šok, když na ní vrhlo osmdesát kilo rozzuřeného upíra. Edwardovo  tělo se od ní neškodně odrazilo a on přistál na zemi. Být člověkem, tak by si pořádně natloukl zadek, takhle utrpěla jen jeho upírská pýcha.

Mary jeho útok ovšem dost naštval. Měla dost tohoto pokoje, nezvaných otců a nenadálých komplikací. Její tvář ovšem nic z toho nenaznačovala. Ne nadarmo se o ní mluvilo jako o Kamenném ksichtě. Ovšem jen když byla hodně daleko – nejlépe v jiném časovém pásmu, proti větru a ještě jen šeptem. Nebyl důkaz, že by se někdy třeba usmála. I když Agnes tvrdila, že při té lapálii s Bibinou se ji cukal pravý koutek úst, nikdo tomu nevěřil. Spíše se přikláněli k tomu, že Agnes měla malé delírium tremens a tohle viděla místo bílých myšek. Všeobecný názor byl ten, že kdyby se Mary usmála, popraská ji při tom obličej. Mary ale věděla svoje, žila a pracovala velice dlouho ve světě tvorů, kde obnažené zuby neznamenají vstřícnost a přátelství.  To na ni zanechalo své stopy.

Mary si dřepla před skoprnělého Edwarda. „My jsme sudičky! Takže nás nech laskavě pracovat a řekni, kde je!“

„Su...su...sudičky?“ vykoktal ze sebe Edward, přičemž nespouštěl oči z plamínku svíčky, který mu tančil nebezpečně blízko těla. Podmíněné reflexy jen tak nepotlačíš.

„Ehm...“ odkašlala si Evelyn a Edward se podíval směrem k posteli, kde spala jeho dcerka. Zpod peřiny vykukovala její útlá nožka velikosti dvaačtyřicet.

Mary sledovala směr jeho pohledu. „Agnes, mohla bys ses přesunout jinám? Zdá se, že nám sedíš na pracovním objektu.“

Agnes zaostřila na nohu a zaklela. „Sakra, to dítě nám trochu odrostlo, co?“ pronesla,  zatímco se škrábala z lůžkovin.

„A kdo za to asi tak může? Vždyť oni,“ kývla Mary směren na Edwarda, „jí od narození tahali na rukou, když spala. A pak už se nám nevešla do rozvrhu.“

„Kolik ji teď vlastně je?“ optala se Evelyn Edwarda. Ten vykoktal odpověď

„Deset? Tak to má docela velkou nožku na svůj věk. Nic pro sklěněný střevíček.“ Uchechtla se Agnes, na které se začal projevovat její pitný režim.

„ Je to poloupír, a proto roste rychleji, což bys věděla, kdybys dávala na pracovní poradě někdy pozor. Vlastně už je fyzicky několik let dospělá.“

„Nedáme se raději do práce?“ kuňkla Evelyn, aby zažehnala blížící se spor.

Všechny tři se rozmístily kolem lůžka. Jen Agnes musely opřít o skříň, aby se udržela jakž takž vertikálně. NEbyla by to ale Agnes, kdyby neměla poznámky.

„Má to vůbec cenu, když je všechno, co řekneme, vlastně už pasé?“

„Předpis je předpis!“

„Ty si šéf.“zasalutovala Agnes, pod rameno si pro větší pohodlí narvala ukořistěného plyšáka a čekala, až na ní příjde řada.

„Budeš chytrá, milá a až na pár senilních staříků tě každý bude mít rád!“ pronesla Mary vážným hlasem.

„Prožiješ lásku a vášeň, která bude trvat věčně!“ dodala Evelyn roztouženě.

„Prosila bych ty, co tady nemají co dělat ať aspoň nevrčí!“ zasyčela Mary na Edwarda, který po sudbě Evelyn vztekle okusoval futra. Edward se zakousl hlouběji a ztichl.

„Jsi na řadě Agnes.“ Zašeptala Mary, když ticho kolem houstlo.

„Agnes?“

„Agnes!“

„Zatraceně Agnes, vzbuď se!!!!“ Mary zacloumala spící Agnes tak prudce až plamínek její svíčky udělal efektní čárku.

„Ehm.. Cotosem? Kdetosem? Ještě jednu rundu dokola, šéfe!“

„Jsi v práci a ne v hospodě, tak ji koukej něco předpovědět.“

„Dobrá.“ Agnes se zamyslela,“ Co bych ti to jen... Dávám ti do vínku zdraví a budeš dlouho žít!“

„Skvělá sudba pro takřka nesmrtelného tvora, Agnes“

Mary sfoukla svíčku stylem starého mazáka a strčila ji do kapsy. Ještě jednou znechuceně přejela pohledem jak pokoj, tak stále zakousnutého Edwarda, kterému nosná zeď uvízla mezi zuby a procedila mezi těmi svými, že tady už ji nikdo nikdy neuvidí.

Už chtěla zmizet, když v tom ji vyrušila Evelyn, která listovala svým přiručním diářem pro věčnost a dál (jeho výrobce měl skvělý reklamní slogan – S námi nepropásnete žádné zhroucení časoprostoru).

„ S tím bych tak moc nepočítala, Mary. Dle záznamů, jsme tady za pár měsíců jak na koni. Nějaký Billard Black“

„Gmhmpfl!“ Edward vykašlal kus cihly a vytřeštil na ně oči. Pohledem sjel na dceru spokojeně chrupkající v blažené nevědomosti, že její otec právě neplánovaně odhalil to sladké tajemství.

Edward najednou zmizel. A s ním i kus stěny, která mu stála v cestě. Zvenčí se ozval jeho řev. „Já ti dám procházku a sběr lesních plodů, Jacobe!“

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

34)  SestraTwilly (11.07.2013 08:42)

Že by ťažko stráviteľná?

33)  Bosorka (11.07.2013 08:33)

Tak bacha na žaludeční obtíže
Děkuji

32)  Kate (11.07.2013 01:29)

Já ty tvoje povídky prostě a jednoduše žeru!

31)  SestraTwilly (02.07.2013 20:30)

Bosorka dobrá a humorná a originálna je tvoja
poviedka.

29)  GinaB (24.08.2012 11:26)

Chudák Edward, Billiard Black… ????

28)  Kamci (18.08.2012 18:45)

super bžunda

25)  Cathlin (14.08.2012 23:02)

Proboha, Bosi, to byla nádhera! Dokonalý balzám na mé nervy ztýrané Jizvami...!!! Já věděla, že tvoje tvorba mi, jako vždy, když se k ní přichomýtnu, vleje elán do žil. Jen těžko může být něco víc jiné než to, co píšu já! A přesně to potřebuju! Takže díky, díky, díky!
Ne, fakt se to nedá vypočítat. Jako obvykle to byla jedna perla za druhou, nechápu, kam na ty hlody chodíš, nemá to chybu, ale nejvíc jsem ocenila vtípek s "pár senilními staříky"...
Máš můj obdiv, klaním se tvému vtipu!!!

24)  MisaBells (14.08.2012 21:53)

Bosí, ty víš, viď!

22)  HMR (14.08.2012 18:55)

hezký zuby, mladej???
prosila bych ty, co tady nemají co dělat ať aspoň nevrčí...
Bosinko, úžasné a skvělé, díky jen... to bych nebyla já, že? ... jako člen organizace pro záchranu mýtických tvorů se důrazně ohrazuji proti... redukci počtu hlav ostrým mečem... žádám o přepracování a nápravu... hele, co mu nechat alespoň jednu... tu hlavu... amputaci dvou hlav by snad mohl přežít... kde má člověk porád brát nová vejce...

21)  Hanetka (14.08.2012 17:35)

Bosorečko drahá! Děkuji, bylo to jak balzám na duši. Řehot mi vždycky dodá nových sil.

20)  maryblack (14.08.2012 17:23)

Bylo to bezvadný!! A Edward zakousnutý do futer mě dostal Mohla bys napsat pokráčko s Billardem Blackem

19)  Marvi (14.08.2012 15:25)

To byla bomba Bosi!!! Ještěže nikdo není doma a já se můžu řehtat na celé kolo!!!

18)  Janebka (14.08.2012 14:07)

Mylá Bosinko, normálně bych řekla, že trénuješ, až budou tvoje děti odrostlé!!! Jaké štěstí, že zatím nemáš dceru, ikdyž budeš muset doufat, že ti syny neroztrhá nasštvaný upír! Těžko by se slejzali dohromady!
Při Merlinovi, ještěže máš pod palcem alespoň sudičky!!! Máš dostatek ohnivé vody?? Občas je dobré mít protekci!!
Bosi, kam na ty nápady lítáš??? Na stromě nerostou, hledala jsem je!!!
Děkuji!!!

17)  Pilly (14.08.2012 12:05)

Bože, ty si ma zabila

16)  Linfe (14.08.2012 10:47)

Ale to bylo velmi milé pracovní rozptýlení a ten konec

15)  Empress (14.08.2012 10:22)

Takže na takého malého Blacka do jehličí?
Skvelé Bosi, len tak ďalej

1 2   »