23.08.2014 [19:45], kala, ze série Strážkyně rodinného krbu, komentováno 6×, zobrazeno 3233×

Carlisle byl autoritou, respektovaným a ctěným vůdcem klanu. To Esme, ale byla jeho duší. Přinášela oporu a pochopení, lidské teplo. Stavěla na stůl vázu s květinami a pro každého v domě měla pohlazení a vlídné slovo. Všem svým adoptivním dětem dokázala být chápavou matkou. Nikdy nevrčela. Nebylo třeba. Všichni se ji snažili její péči oplácet stejnou mincí. Láskou…

Vypravěč

Bylo to ve Forks. Stejná škola a stejná rodina zlatookých upírů živících se lidskou krví. Byla to ale jiná Bella a jiný Edward. Byl upírem z celé své podstaty a hra na člověka mu vadila. Záviděl lidem jejich duši a šanci pokračovat po smrti někam dál. Sám sebe vnímal jako bytost nehodnou lásky.

Edward existoval s krásnou tváří obdivován celou dívčí částí školy. Přesto byl sám a opuštěný s hlavou plnou myšlenek druhých. Toužil najít svou druhou polovinu. Někoho, kdo by se stal smyslem jeho existence, partnerem pro věčnost, ale neměl to štěstí. Nikdy nepocítil v přítomnosti ženy nic víc, než pouhé vzrušení muže a vášnivý upíří chtíč. Měl rád jen Esme, kterou bral jako svou matku a své sestry. Hlavně Alici, toho malého elfího skřítka s vlasy trčícími okolo hlavy na všechny strany. A možná něco cítil i k Tanye, ale to spíš jen jistý druh přátelství. Často Edwarda navštěvovala a užívali si společně nezávazného a bouřlivého sexu. Bylo to jen o jejich potřebách a Edward se s ní pokaždé nechával vidět se Forks. Plašil tak lidské chtivice, které šly po jeho těle i po jeho kontu. Pořádaly na něho doslova hony. Pozvání na ten poslední večírek, už prostě nešlo odmítnout. Tedy pokud nechtěl být ten divný Cullen… Šel tam, ale schoval se, před alkoholem příliš uvolněnými spolužačkami, do jednoho z potemnělých pokojů. Bohužel se ve stejné místnosti skrývala i Isabella a četla si při lampičce knihu. Tichá dívka ze stejného ročníku, kterou na večírek dovezl její otec policejním vozem. Nešla dobrovolně. Chtěla mu jen udělat radost. Nesnášela pozornost, davy a alkohol. Milovala klasickou hudbu a ráda četla. Malá šedá myš s brýlemi a vlasy staženými do culíku.

Ve škole byla Bella pro Edwarda jen jedna z mnoha obyčejných vůní. V uzavřeném pokoji však byla něčím víc. Vnímal ji jako příjemnou a intenzívní. Rozechvívala každou kamennou buňku jeho těla. Chvíli si povídali a Edward byl unesen tichem jejích myšlenek. Nechtěl jí ublížit, ale později sám nevěděl, proč se to vlastně stalo a kdo se první dotkl toho druhého. Z nesmělých dotyků se rázem stávaly intimnější. Bylo tak zajímavé sledovat reakce jejího těla, když její mysl byla tichá. Bella se k němu po chvíli sama tiskla. Proč to nezkusit? Na co ochranu, když upír nemůže mít děti? Ona to chtěla a i on to chtěl. Měl radost, když neodmítala jeho pohlazení a oplácela jeho polibky. Bylo to tak jiné. Tak vzrušující i přes její měkké tělo. I přes to, že se nemohl oddat své vášni. Stále se hlídal. Nechtěl ji zranit. Samotného jej překvapilo, že jeho vrchol přišel současně s tím jejím a i jemu se zrychlil dech. Dřív by si takové milování vůbec nedovedl představit. Když už, měl to rád tvrdě a rychle s příslušnicemi vlastního druhu. Snažil se, být rychlejší než myšlenky jeho partnerek…

Měkké lidské tělo ho do teď odpuzovalo. Už jen ta představa mu vadila. Bella ale byla tolik jiná. Křehká a zranitelná a hlavně tichá. Místo jejích myšlenek slyšel jen tep jejího srdce. Ta noc byla celá zvláštní. Usnula mu v náručí a on s ní zůstal pár hodin. Odešel až nad ránem a nechal ji tam spokojeně spící. Ve škole patřil každý z nich do jiného světa, ale on přesto čekal, že se někomu pochlubí. Dostala přeci Cullena! On byl trofej. Bella však o něho celý týden nezavadila ani pohledem. Nebýt zrychleného tepu jejího srdce a lehkého ruměnce ve tváři, kdykoli se dostal do její blízkosti, nebylo by poznat, že mezi nimi k něčemu došlo. Líbila se mu reakce jejího těla. Hladilo to jeho ego, ale stejně se styděl. Spát s ní nebylo správné. Přesto ho nějak zvráceně mrzelo, že jí ta událost nestála ani za pár slov kamarádce. Domníval se, že se jí to líbilo.

Celý týden se na tu noc snažil zapomenout. Nedokázal to a přemýšlel, jak je na tom asi ona. Překvapilo ho, když zazvonila k večeru u dveří jejich domu. Chtěla s ním mluvit. Klopila oči k zemi. Působila nejistě s ruku položenou na svém lehce se vzdouvajícím břiše. Edward slyšel dvě srdce. To, co rostlo v jejím lůně, rozhodně nebylo lidské a cítila to celá jeho rodina…

Mluvili o tom dlouho a hodně. O potratu však nechtěla Bella, k překvapení všech, ani slyšet. Zkoušeli vrozené nemoci a genetickou vadu. Nakonec jí řekli, co jsou, ale ona si stále ochranitelsky objímala své břicho a vrtěla záporně hlavou. Carlisle to nechtěl ukončit proti její vůli a ona přistoupila na všechno, co řekli. Udělala by cokoli, jen aby ochránila své dítě. Edward se jí několikrát omlouval, že nevěděl, co se může stát… Bylo mu jí líto. Prosil ji, zkusil i vyhrožovat, ale ona si stále držela svou. Chtěla to dítě. Milovala toho tvorečka ve svém lůně. Milovala i Edwarda, ale ten její lásku vnímal jen jako pomíjivé lidské pobláznění nedospělé ženy. Sám lásku necítil. Jen výčitky svědomí a strach o tu lidskou ženu, které tak moc ublížil. Dítě rostlo rychle a bralo jí sílu. Bella nemohla zůstat ve městě. Do týdne se provdala za Edwarda a i s jeho rodinou odešla daleko na sever. Charlie to nesl těžce, ale ona statečně trvala na svém. Volala mu a mailovala, pořád říkala, jak moc je šťastná a že si nemá dělat starosti. Esme se Belle stala druhou matkou a Bella byla pro Esme jako další z jejích dcer.

To těhotenství však byl jeden velký a naprosto šílený maraton. Celé trvalo jen týdny. Edward nechtěl Belle nikdy ublížit. Chtěl, aby žila svůj lidský život a přesto se teď musel dívat, jak slábne každým dnem. Jak její břicho je stále větší a větší a ona ho hladí a s něhou k němu promlouvá. Na prstě měl obroučku z bílého zlata a zvykal si na slova „moje žena“. Děsil se chvíle, kdy se něco stane a ona zemře. Zemře kvůli jeho chtíči a semenu, co tenkrát zanechal v jejím těle. Bál se, co za tvora v ní roste. Jak moc to bude nezvladatelný upír a zda to nebude nesmrtelné dítě bez svědomí…

I kdyby Bella přežila, nemohla s nimi jako člověk zůstat a duši by jí vzít nedokázal. Chtěl, aby se vrátila do svého lidského světa a na ty týdny s ním zapomněla. Toužil po tom, aby žila normální lidský život. Našla si milujícího manžela a měla normální lidské děti… Přesto jej bolela představa, že by měla patřit někomu jinému, ale tohle nebylo správné a na úvahy nebyl čas.

Za hluboké zimní noci, kdy venku zuřila sněhová vánice, narodila se malá holčička a s bledou pletí a bronzovými vlásky. Dostala jméno Niky. To její otec ji vyndal z těla její matky, když si dravě razila cestu ven. Byla krásná a vnímavá a svět kolem sebe pozorovala zvědavýma hnědýma očima.

Mohli být možná i šťastnou rodinou, kdyby… Kdyby se někdo zamyslel nad svými činy a kdyby někdo další dostal možnost volby. Rozhodnuto bylo o ní a bez ní. Ve jménu jejího lidství, byly spáchány věci zcela nelidské. Tiše a v utajení s těmi nejčistšími úmysly, ve snaze ochránit její duši před temnotou a věčným zatracením…

---------------------------------------------------------------------------------------

Omlouvám se za délku této kapitoly, ale chtěla jsem mít prolog samostatně.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Janebka (01.06.2015 15:15)

Mylá kalo, omlouvám se, ale na víc se zřejmě nezmůžu. Jsem velmi zvědavá, jakým směrem se příběh bude ubírat, protože Bella moc možností nemá. Zajímavě rozehraná partie...
Děkuji!!!

5)  emam (26.09.2014 20:09)

Fascinuje mě, jak si shrnula do prologu tak rozsáhlé vyprávění. Pro jiného autora by to byl samostatný příběh o mnoha kapitolách a ty to máš jen jako úvod do děje

4)  kala (25.08.2014 19:06)

Děkuji za komentáře

Kate, prolog byl jen úvod k ději. Příští kapitola bude celá z pohledu Esme, ale v těch dalších…

Doufám, že Tě povídka příliš nezklame. Raději moc neočekávej.
Pokusím se poslat první kapitolu do konce týdne…

3)  Kate (24.08.2014 20:38)

Kalo, tak mám přečteno a zírám... Tolik se toho stalo v prologu, že vážně koukám a jsem zvědavá na pokračování. Těším se, až tam bude víc Esme, předpokládám, že to, co bylo psáno na konci, ona nenechá jen tak.
Rozhodně zajímavý začátek. Jen tak dál.

1