28.01.2015 [13:30], kala, ze série Strážkyně rodinného krbu, komentováno 13×, zobrazeno 2367×

Nakoukla jsem do kuchyně a opřela se o zárubně dveří. Za těch pár měsíců už vyrostla jen trochu, ale zestárla možná až příliš. Nebyla to už holčička, ale samostatná žena. Těch pár měsíců bez rodiny jí vepsalo do tváře sebejistotu a rozhodnost. Poprvé jsem ji vnímala jako sobě rovnou. Nebyla to dívka potřebující mou ochranu.

„Esme.“ Odhodila vařečku do dřezu a už mě svírala v objetí. „Tolik se mi stýskalo…“

Esme

Navigace. Vymoženost poslední doby. Nemusela jsem přemýšlet kam jedu a krabička mě naváděla sama. Jedinou nevýhodou byla její rychlost. Občas jsem měla chuť se hry na lidi vzdát.

Dorazili jsme k určenému domu. Bilo v něm srdce Niky a Bella ztuhla v poloze i na upíra dost nepřirozené. Najednou měla strach. Chápala jsem ji. I já měla jisté obavy. Bude lepší, když si napřed s Niky promluvím já sama.

„Bello, co kdybys tu chvíli počkala, a já s ní prvně promluvím?“ zkusila jsem to opatrně. Přikývla na souhlas.

Vešla jsem do vstupní haly. Budeme ho muset trošku upravit, ale jinak to bude skvělé. Tenhle styl jsem milovala.

„Niky?“

„Tady,“ ozvalo se z kuchyně. Niky vařila. Zápach odpovídal těstovinovému salátu s kuřecím masem a podle intenzity toho musela vařit víc, než by zvládla sama sníst. Nakoukla jsem do kuchyně a opřela se o zárubně dveří. Za těch pár měsíců už vyrostla jen trochu, ale zestárla možná až příliš. Nebyla to už holčička, ale samostatná žena. Těch pár měsíců bez rodiny jí vepsalo do tváře sebejistotu a rozhodnost. Poprvé jsem ji vnímala jako sobě rovnou. Nebyla to dívka potřebující mou ochranu.

„Esme.“ Odhodila vařečku do dřezu a už mě svírala ve svém objetí. „Tolik se mi stýskalo.“

„Já vím, holčičko, mě také.“ Vdechla jsem její vůni a celé mé kamenné tělo bylo v pohotovosti. Cítila jsem sice ovocný šampón a sprchový gel, ale tohohle pachu se nemohla zbavit jednou sprchou. Byla jím doslova nasáknutá. Štěstí a spokojenost však vyzařovaly z každé buňky jejího těla a v očích měla svit, který jsem tam nikdy neviděla. Jeho jméno bylo v posledních letech u nás tabu. Jacob Black. Vlkodlak. Okamžitě jsem si uvědomila, že Bella sedí v autě před domem a její uši jsou velmi citlivé.

„Niky, půjdeme se proběhnout do lesa?“ Zvědavě ke mně zvedla oči a já si ukázala na ucho.

„Jasně, všichni ostatní se zatím můžou vybalit.“ Nadšeně vypískla a věnovala mi šťastný úsměv. Za chvilku už jsme byly daleko od domu a obklopoval nás jen hustý les. Nebude to jednoduché a já to věděla.

Než jsme cokoli řekly, znovu jsme se pevně objaly. Chyběly nám vzájemné dotyky i blízkost. Objetí.

„Niky, co se vlastně stalo, proč jsi odešla z domu?“

„Proč jsi odešla ty, babi?“ položila otázku úplně ve stejném tónu hlasu jako já. Obě jsme se, navzdory vážnosti situace, usmály. Trochu jsem pozvedla obočí a Niky rezignovaně pokrčila rameny.

„Dobře, babičko, já první.“ Skoro úsměvné oslovení, když jsem vypadala jako její starší sestra.

„Byla jsem s Tanyou v Denali a najednou začala zuřit. Řekla, že není moje matka. Moje matka prý byla lidská holka z díry jménem Forks a nestála Edwardovi ani za proměnu a spoustu dalších věcí. Volala jsem tátovi, ale on mi stále lhal. Už jsem se k němu do domu nevrátila. Když jsem ti pak zkoušela volat, už jsi měla jiné číslo.“ Doteď jsem nevěděla, proč opustila otce, který ji měl rád. Měla si to s ním jít vyříkat osobně a ne se jako malá urazit. Povzdechla jsem si. Zdědila kus jeho ega, s tím nic nenadělám.

„Co jsi zjistila o své matce?“ Snažila jsem se o klidný hlas, ale netušila jsem, jak dalece se mi to podařilo.

„Má v tom městečku svůj hrob.“ Niky mi hleděla do očí. Potřebovala vědět pravdu. Chtěla vědět pravdu. Byla připravená ji přijmout?

„Niky, víš, jaký má tvůj táta dar. Vidí všem do hlavy -,“ začala jsem nejistě.

„ A myslí si, že ví všechno,“ doplnila mě pohotově Niky a na tváři se jí objevil souhlasný úsměv.

„Přesto se spletl. Nevěděl vůbec nic a rozhodl se špatně,“ řekla jsem s větší bolestí a hořkostí v hlase, než jsem vůbec původně chtěla. Ona na mě hleděla a čekala. Všechno se ve mně sevřelo a já nemohla promluvit. Trvalo skoro minutu, než jsem se vzpamatovala. Niky mě držela v náručí a hladila po vlasech.

„Esme, to je to tak těžké mi to říct?“

Přikývla jsem. „V naší rodině je novorozený upír…“ dostala jsem ze sebe, ale stále mi chyběla slova. Lesem se neslo veselé volání Alice, která si to možná ani neuvědomila, asi zase nic neviděla.

„Bello… Bello, počkej na nás!“ Tak a bylo to venku. Niky byla sakra chytrá holka.

„Ten novorozený upír je má matka?!“ vydechla překvapeně. Kývla jsem hlavou a Niky padla na zadek do mechu a hlavu si dala do dlaní. „Kde celou dobu byla?“

„Jako člověk v pečovatelském domě V Zátiší…“

„V tom snobském blázinci, který jsme sponzorovali?“

„Ano.“

„Věděla jsi to?“ Zvedla ke mně pohled plný bolesti a očekávání.

„Ne.“ Byla má vina, že jsem nebyla dost vnímavá.

„Kdo to věděl?“

„Tvůj dědeček a…“ přiznala jsem s nevolí a nedokázala doříct. Stále to bolelo.

„On jí tam…?“ Tiše a bolestně zamrzala slova na rtech mé vnučky a mně hlavou běželo: Pravdu Esme, nic než pravdu! Lží už bylo dost!

„Ano, to Edward, Niky,… myslel -,“ nenechala mě domluvit. Něco v jejím pohledu pálilo.

„Teď je mamka upír! Jak se to stalo?“ skočila mi do řeči.

„Já… Oni volali... předávkovala se léky. Dozvěděla jsem se to první. Musela jsem se rozhodnou. Nebyl čas se ptát. Myslela jsem… myslela jsem, že bys chtěla… že ona by chtěla…“ Nebyla jsem schopna souvislé věty.

„Zvolila jsi dobře!“ Rozhodnost s jakou to řekla, nepříslušela jejímu věku. Nezpochybnitelná jistota.

„Jsem jí opravdu tak podobná?“ Zvědavost. Byla zvědavá. Byla otřesená a v šoku, ale snažila se přizpůsobit.

„Ano.“ Ostatní běželi kousek od nás a stačilo jen zavolat.

„Bello? Můžeš sem, prosím, jít?“ zavolala jsem na ni a Niky začala panikařit. Zrychlil se jí dech a roztřásly ruce.

„Táta to ví?“ vyhrkla naprosto bez rozmyslu.

„Ne, myslí si, že je mrtvá.“ Hlavou mi běželo, že by se mu to mělo říct. Teď, když je Niky s námi. Možná bychom zvládli společné soužití… Možná alespoň občasné setkání. Tak dlouho jsem neviděla Carlislea, chyběl mi. Hezky jsem si snila, dokud jsem neuviděla ten chlad ve tváři své vnučky a její odhalené zuby. Nejistota byla pryč.

„Neřekneme mu to! Ať si to myslí dál!“ A mně bylo jasné, že to není téma pro další diskusi.

„Třeba by se na tebe ještě zlobil, že jsi ji vůbec proměnila, babi.“ Kde se v ní vzalo tolik nenávisti a zášti? Možná právě teď její otec sklízel plody svých letitých lží. Tohle přeci nemohla být moje Niky.

„Nesnesu ho tady!!!“ Tak to nemusela říkat. Už jsem to bohužel pochopila. Bylo mi to tak líto. Toužila jsem mít znovu celou svou rodinu pohromadě. Dívat se na ty upíry, kteří se dokázali chovat jako nezvedené děti. Chyběl mi můj manžel, který v takových chvílích stával vedle mě a objímal mě kolem ramen. Potřebovala jsem tu rodinnou atmosféru, kde jsem byla jen jeho milovanou ženou, a ne tou, na kterou se obracely pohledy všech, kdykoli bylo potřeba něco rozhodnout. Nebyla jsem vůdce. Byla jsem jen ženou a manželkou, matkou.

Teď po těch několika měsících bez ochrany svého muže jsem se cítila starší tak o sto let. Stále mě bolelo a ničilo, co tenkrát Carlisle dovolil udělat Belle, ale už jsem to dokázala vnímat i jinak. Určitě s tím zcela nesouhlasil a pomáhal hlavně svému synovi… Dnes už jsem ale byla schopná vidět tu hrozbu v Tanye, která na Bellu žárlila a cpala se do naší rodiny. Edwardova oficiální svatba byla něco, s čím se nedokázala vyrovnat. Vyhodnocovala jsem i rizika, která jsme na sebe vzali při narození Niky. Nelitovala jsem, jen jsem teď některá fakta dokázala vnímat jinak. Niky byla naprosto úžasná, ale také mohla být víc po Edwardovi. Dlouhodobá přítomnost člověka v našem domě nebyla možná ani kvůli nám. Bellino těhotenství bylo náročné pro nás všechny. Potřebovali jsme místo, kde bychom mohli odpočívat a být tím, čím jsme. Většina lidí opravdu časem měnila své názory a jejich city bledly.

Provinile jsem si uvědomovala, že dočasné ukrytí lidské Belly nebyla až tak strašná možnost. Prvotřídní a zcela uzavřené sanatorium k tomu přímo vybízelo. Kdyby promluvila i o nás, nikdo by to nebral vážně. Běsnící žárlivá Tanya, naše rodina stojící obranně před Bellou a malá Niky snažící se svoji matku v nestřeženém okamžiku pokousat… To byl obrázek daleko horší a děsila mě možnost jeho reálnosti. Jen se jí to měli alespoň pokusit vysvětlit.

Ještě jsem nemohla tvrdit, že jsem svému muži odpustila nebo s tím vším souhlasila, ale už to bylo prostě jiné. Tíha odpovědnosti, která ležela na mých ramenou, mě změnila. Carlisle se musel jednoho dne rozhodnout a on volil bezpečí lidské Belly, malé Niky a i tu naši. Vše ostatní možná jen prostě odložil na později. Chtěla jsem si to myslet. Potřebovala jsem věřit, že to tak bylo. Byli jsme velká rodina, ale zvládnout to všechno najednou by nešlo. Byli bychom velmi zranitelní. Carlisle svou rodinu vždycky chránil. Raději jsem ani neuvažovala nad možností, že by odvrhnutá a ponížená Tanya nakonec sama informovala o malé Niky královskou rodinu.

Dnes už mi ta necitelná doložka ke smlouvě v pečovatelském domě nepřipadala vůbec tak šílená a zlá. I mně pomohla dostat Bellu bez problému z toho domova. Žádné vyšetřování a rychlá kremace. Tehdy jsem se zlobila, ale nyní jsem viděla, jak moc to mohlo být připraveno. Můj muž věděl, že mi to nemůže říct, nedovolila bych to. Byla bych schopná vnímat vše jen pohledem matky a prosadila bych to proti všem i za cenu bezpečnostního rizika. Ohrozila bych tím celou rodinu. To Carlisle obětoval pár lidských let naší Belly a celé dětství Niky. Souhlasil i s přítomností Tanyi v našem domě a jen já a Edward jsme věděli, jak moc ji nesnáší. Mít ex-milenku za patami, bylo to poslední, co jsme potřebovali. Raději ji měl v domě pod dozorem.

Pomalu jsem si uvědomovala, že možná tak Carlisle rozhodl, protože prostě neměl na vybranou. Někdy neexistuje dobré řešení. Jsou jen ta hrůzná z nabídky ještě strašlivější.

Bella pomalu vystoupila z lesa a plaše se na nás dívala. Tak dlouho čekala na shledání se svou dcerou. Dnes ji konečně mohla obejmout. Nebyla to malá holčička, ale byla to ona. Pomalu se k sobě rozešly a já jim chtěla ponechat soukromí. Věděla jsem, že bych měla odejít někam hodně daleko, ale já potřebovala vědět. Malá Niky byla jen poloupír s barvou vlasů po svém otci a Bella byla stále ještě novorozená. Obě měly emocemi černé oči a já nedokázala být od nich příliš daleko.

Nemohly mě zahlédnout ani cítit, ale stále jsem je slyšela. Styděla jsem se za svou nezdvořilost, ale tížilo mě svědomí a svíral mě strach. Tak moc jsem si přála, aby se přivítaly a dokázaly si v následujících letech vynahradit alespoň částečně ztracené roky, že jsem si nepřipustila možnost, že to tak vůbec nemusí být.

Možná jsem i horší než Edward. To já zvolila konečné řešení, které už nešlo zvrátit. Rozhodla jsem za Bellu a stejně jako on se na nic neptala. Připravila jsem ji o její lidskou duši. Zoufalá potřeba slyšet, že jsem to neudělala špatně, mě nutila dělat věci, ke kterým bych se nikdy dřív nesnížila. Poslouchala jsem jejich tichý hovor, který se však po chvíli stal až příliš hlasitým.

„Neodpustím mu to. Tohle mu neodpustím!“ křičela Niky a myslela svého otce.

„Niky, zkus se na to dívat z jiné strany. Kdyby mě chtěl zabít… bylo o tolik jednodušší nechat mě při porodu zemřít. Všude bylo plno mojí krve, ale on to neudělal. Až teď vím, jak těžké to muselo být. Chodil za mnou do nemocnice, seděl u mé postele. Doktor mi to řekl. Niky, Edward by mě neposlal do jednoho z nejlepších domovů ve státech, kdyby k tomu neměl nějaký důvod. Kdyby si chtěl vzít Tanyu, tak by to udělal!“ Netušila jsem, jak se tváří Niky, ale Bella se nehodlala vzdát.

Překvapilo mě to. Nečekala jsem tento směr hovoru. Předpokládala jsem u Belly odmítavý postoj k Edwardovi, ale ne u Niky, které se Edward tolik věnoval a staral se o ni, uspával ji, krmil ji, četl jí knihy, vyprávěl příběhy. Byl s ní a byl tu pro ni, kdykoli ho potřebovala. Pokaždé, když o to projevila zájem. Teď však Niky byla ta, co až nekriticky obviňovala. Doufala jsem, že Bella od ní uslyší, jak úžasným otcem Edward pro ni byl, ale nebylo to tak. To Bella, k mému překvapení, bránila Edwarda před jeho rozlícenou dcerou a já si vyčerpaně sedla na mokré lesní jehličí a čelo si unaveně opřela o skrčená kolena. Potřebovala jsem někoho, kdo by vedl naši rodinu a dokázal si poradit i v takovýchto situacích. Někoho silnějšího než jsem já.

Možná ho Bella bránila kvůli našemu vyprávění a fotkám, které viděla. Nebo možná jen proto, že on byl její otec a ona ta, co s ním spočinula v láskyplném objetí, které došlo naplnění. Nebo protože i ona věřila, že ještě není úplně pozdě a někdy v budoucnu bychom mohli být všichni jednou velkou rodinou.

Určitě nechtěla, aby si Niky volila mezi ní a Edwardem. Snažila se Niky ukázat Edwardovu lepší tvář a mě samotnou zajímalo, jak moc věří tomu, co říká. Můj syn jí tolik ublížil a ona ho bránila před jeho dcerou. Omlouvala jeho necitlivé činy. V tuhle chvíli se snažila držet naši rodinu pohromadě víc než já.

Vypraveč

Bylo vidět, jak moc si jsou obě podobné. Vzhledem, gesty, výrazem tváře. Ony o Esme nevěděly, ale ona je v úžasu poslouchala. Očekávala, že Niky bude bránit svého otce, že ač udělal, co neměl, staral se o ni s láskou. Bylo tomu však přesně obráceně. Niky ovládaly silné emoce a v tuhle chvíli byla schopna vidět jen svou část té pravdy. Křivdu a lež, kterou jí bylo tak ublíženo.

Její matka se však za ty roky marného čekání naučila hledět spíše do budoucnosti. Stále mohli být rodinou. Nedovolila si očekávat od svého manžela lásku, ale věřila ve vzájemný respekt, úctu. Takovou, jakou si Cullenovi běžně vzájemně prokazovali. Co se stala upírem a poprvé se setkala s vůní lidské krve, pochopila a odpustila Edwardovi spoustu věcí. Už chápala, že svým svérázným a bolestným způsobem se postaral i o ni a věděla, že jako člověk s nimi být nemohla. Edward měl Niky rád, i když byla jen poloviční upír a pravděpodobně ji ze začátku vůbec nechtěl. Na všech těch fotkách by nedokázal lhát. Svou lásku měl v očích, kterými se na Niky díval, a to bylo hlavní. To Belle stačilo k tomu, aby bojovala za dobrý vztah své dcery s ním. Ona přeci nikdy nebyla ta důležitá. Niky je potřebovala oba a ona to věděla. Jen možná v naléhavosti nevolila ta úplně nejlepší slova.

„Niky, tvůj otec věřil, že jako upír ztratím svou duši. Máš přítele. Cítím ho z tebe. Dokázala bys mu vzít duši a učinit ho závislým jen na krvi? Řekni, dokázala bys to?“ Taková slova od Belly Niky nečekala. Na chvíli schoulila ramena, ale pak přešla do útoku. Byla ještě příliš mladá, aby si předem dokázala uvědomit zdrcující dopad svých slov.

„Nemiloval tě! Nikdy tě nemiloval! Kdyby ano, nedokázal by tě opustit. Teď už to vím!“ zasáhla Bellu do jednoho z nejcitlivějších míst. Bella Edwarda jako člověk milovala. Celých sedm let na něho určitě čekala a doufala, že se pro ni vrátí. Jako upírka si svými city nebyla jistá. Bylo v ní tolik protichůdných pocitů a emocí. Vlastně se mu bála postavit tváří v tvář. Až nyní viděla, jak bláhové lidské nic byla. Naprázdno polkla. Pomalu se zvedla a pohladila po vlasech svou dceru, která s pohledem upřeným před sebe vypadala naprosto nepřítomně. Docházelo jí, co vlastně řekla. A to byla tak ráda, že svou matku vidí, že může cítit její vůni, která ji uklidňovala a tolik jí od jejího narození chyběla. Niky věděla, že Belle ublížila, ale nedokázala ta zraňující slova vzít zpět. Navíc byla pravdivá.

Niky jí nechtěla ublížit. Nikdy, za celý svůj život, se tolik nestyděla.

„Mami…“ Hlas se jí chvěl a po tvářích jí stékaly slzy.

„To nic, Niky. Potřebuji teď být jen chvíli sama. Večer se určitě uvidíme.“ Rychle se rozběhla hlouběji do lesa a Niky se rozvzlykala. Nedopadlo to tak, jak Esme doufala… Bála se o obě.

Esme doběhla domů a poprosila Jaspera, aby našel Bellu. Netušila, jak se zachová. Stále zapomínala, že Bella je novorozená. Tolik věcí a pocitů je pro ni naprosto nových a o tolik intenzivnějších. Sama šla pomalu za Niky. Věděla, že to bude dobré. Musí být.

Jasper následoval tu bolest, kterou z Belly cítil až k domu. Její intenzita ho překvapovala. Byl kilometr od ní a už ji sotva dokázal snést. Přesto tam ale došel. Chtěl Belle pomoci. Musel. Našel ji sedět u kmene mohutného stromu. Nevzlykala, ale celá se chvěla. Dívala se na něho hlubokýma černýma očima.

„Nikdy mě nemiloval. Myslela jsem, že mě měl alespoň rád.“

„Neměl čas tě začít milovat, ale záleželo mu na tobě. Velmi.“

„Byla jsem jen jeho špatné svědomí.“

„Nebyla, Bello. Vždycky jsi byla něco víc. Čistá a křehká. Tolik zranitelná… lidská. Měla jsi duši, o které si on myslí, že ji nemá. Nechtěl tě o ni připravit. To, že s tebou kdy spal, bral jako svůj největší hřích.“

„Chtěla jsem to.“ Dívala se na něj přes řasy svých přivřených očí. Cítila údiv. Nikdy nepochybovala, že se to nemělo stát.

„Já to vím, ale on ti nemůže číst myšlenky. Vyčítá si, že chtěl hlavně on.“

„Tak to přeci nebylo. To já jsem první…“ Kdyby nebyla upírkou, červenala by se. Takhle jen v rozpacích klopila oči.

„Byla jsi jediná lidská žena, které neodolal, a věř mi, že o nabídky neměl nouzi.“ Najednou si připadala alespoň trochu výjimečná.

„Tanyu to strašně štvalo. Miloval se s tebou a vůbec ti fyzicky neublížil. Teď už víš, kolik sebekontroly ho to muselo stát.“ Bella se samovolně otřásla už nad tou představou, ale Jasper pokračoval.

„Musel k tobě být velmi něžný, což k ní nikdy nebyl. Já si něco takového s člověkem nedokážu ani představit. Topil bych se ve svém vlastním jedu z blízkosti její krve a pravděpodobně bych necítil nic jiného než bolest v hrdle. O slasti by nemohlo být ani řeči. Edwardovi se to s tebou evidentně líbilo.“ Jasper věděl, že je velmi netaktní prozrazovat Edwardovo tajemství, ale chtěl, aby ona znala celou pravdu.

„Belo, zfalšoval tvůj úmrtní list. Řekl Niky, že Tanya je její matka, ale taky jí řekl, že se kdysi oženil a svou ženu měl moc rád. Cítil se vázán slibem, který ti dal.“

„Dokud jsem žila.“ Na to neměl co říct. Nemohl jí prozradit, že Alice viděla, že jí Edward nabídne přeměnu. Viděla, že po první návštěvě Belly uteče, ale i to, že se znovu vrátí. Ještě chvíli tam seděli a každý přemýšlel nad tím svým. Necítila už bolest a Jasperovi se ulevilo. Bellu považoval za svou sestru. Obdivoval ji, protože nikdy necítila nenávist a zášť nebo nezvladatelnou zlost. Aniž si to uvědomovala, měla v sobě kus z Esme. Jasper z ní cítil to kouzlo opravdového domova.

Večer si Niky s Bellou padly do náruče a dlouho se objímaly. Navzdory tomu, co si řekly, spojovalo je pouto daleko silnější. Vzájemná láska. Esme na ně hleděla se zvláštním pohledem. To, co si předsevzala a co ji stále pohánělo vpřed a nedávalo jí chvilku klidu, se naplnilo. Matka byla se svou dcerou a Esme znovu toužila po svém muži. Milovala ho. Nemohla být bez něj. Teď už ne. S telefonem v ruce vyšla na zadní verandu a posadila se na zahradní houpačku. Jeho telefonní číslo nezapomněla nikdy. Přesto váhala. Než stihla vytočit rychlou volbu, přisedla si k ní se smutným výrazem ve tváři Alice.

„Nedělej to, mami. On by chtěl přijet za námi a Niky ještě není připravena odpustit svému otci.“ Mělo to smysl a Esme velmi posmutněla. Podívala se na svou ruku, kde dřív nosila svůj snubní prsten a začala přemýšlet, zda to nakonec nebude ona, kdo bude prosit o odpuštění. On jí sice lhal, ale nikdy ji neopustil. To ona mu nedala nejmenší šanci na obhajobu nebo vysvětlení…

Velkou část noci proseděly Bella a Niky na zahradní houpačce a povídaly si o všem možném. Bella pověděla své dceři celý svůj lidský příběh. Jak se jí Edward už od začátku líbil, ale každý byl úplně jiný. Vyprávěla jí o tom večírku, kdy se potkali v pokoji a poprvé si společné povídali, a s postupující nocí přišlo spoustu dalších poprvé. Jak se pak styděla a snažila se mu vyhýbat, a co cítila, když se malá Niky uvnitř ní poprvé pohnula. Jak zvonila u dveří Cullenů a celá rodina se bála. Vyprávěla i o Jacobovi a vlčím tajemství, o jejich velkém přátelství a přešla bez poznámek, když se Niky při jeho jméně trochu zachvěla. Niky se jí zase snažila vyprávět o svém dětství. Jak Esme byla ta nejlepší babička, co mohla mít, a děda ji bral vždy na klín, když mu jako malá vběhla do pracovny. Jak se Tanya snažila, když byla malá, aby splnila, co se od ní očekává, ale nikdy to nebylo upřímné. Jak tajně jezdila na nákupy s tetou Alicí a Rosalií. Neochotně přiznávala, že se i táta o ni dobře staral, že se stačilo hezky podívat a přesunul i lov s Tanyou kvůli ní na jindy. Niky při tom měla nosánek pěkně nahoru, ale stejně vrčela a tvrdila, že Edwarda zatím nechce ani vidět.

Esme si všímala, jak pečlivě volí slova, aby svou matku zbytečně znovu nezranila.

Vyprávěla i jak odešla od svého otce a poznávala nová města. Vyprávěla jak došla k jejímu hrobu a nakonec i celý ten příběh o svém příteli. Jeho jméno si nechala nakonec a napjatě čekala, co na to její matka. Bella se dojatě zavzlykala a pak Niky pohladila po vlasech.

„Nemohla sis vybrat lepšího. Neznám lepšího muže.“ A její dceru v tu chvíli bodlo v hrudníku. Najednou toužila, aby tím nejlepším pro její mámu byl přeci její táta. Bohužel, ale nebyl. Najednou chtěla být tou malou holčičkou, kterou oba rodiče drží za ruce a vzájemně po sobě s láskou pokukují. Byl to sen, který od dětství snila. Místo něj teď sledovala tu bolest v očích své mámy, když jí vyprávěla, jak se po porodu probrala se zjizveným plochým břichem a prázdnou náručí. Jak o své malé holčičce nic nevěděla. Jen doufala, že žije, když ji slyšela po porodu plakat a malovala obrázky, jak by asi mohla vypadat. Šila pro ni hračky z hadříků. Psala jí dopisy…

Niky si uvědomovala, že o ni se starala celá upíří rodina, ale její lidské matka byla v podstatě zavržená. Co jí řekl Edward při své první a poslední návštěvě? Proč to po sedmi letech čekání najednou vzdala? Vlastně to ani nechtěla vědět. Snažila se uchovat si ty vzpomínky na tátu, jak si s ní hrál na schovávanou, učil jí lovit a poznávat svět. Jak se bál, aby neupadla, když se učila chodit. Ty vzpomínky, kdy ještě nevěděla, co udělal, a byl pro ni jistotou a zázemím, ochráncem. Někým čestným a spravedlivým, kdo jí byl vzorem a ke komu vzhlížela. Jejím velkým tátou bez jediné chybičky. Teď byl někým, s jehož činy se nedokázala smířit.

Niky zatím vůbec netušila, zda mu bude schopna odpustit. Dnes už se cítila jako dospělá žena a měla muže, kterého milovala, a on miloval ji. To její matka zůstala sama. Když ji viděla sedět na zahradní houpačce, nevěřila, že jí je lidských dvacet pět. Právě teď měla pod tíhou vzpomínek schoulená ramena a oči plné bolesti, ruce položené v klíně a stříbrné nitky ve vlasech. Působila jako stará žena, shrbená pod tíhou osudu.

Niky v sobě doslova hýčkala ty krásné okamžiky, kdy byl vidět na rtech její matky úsměv a ona vesele pobíhala domem. Chvíle, kdy byl slyšet její jemný, zvonivý smích. Byla laskavá a milující. Každého se snažila potěšit. V tomhle byla jako Esme. Obě byly nejšťastnější, když byla celé rodina pohromadě v jedné místnosti a přátelsky si povídali. Niky nechtěla ani pomyslet na to, jak strašná pro ni musela být samota a odloučení. Objala ji raději kolem ramen a Bella si opřela hlavu o její rameno. „Jsem šťastná, že jsem tě mohla poznat, mami.“

„I já jsem ráda, Niky. Jen občas mě mrzí, že jsem tu nemohla být, když ses učila chodit a …“ Bella tiše vzlykla, ale pak se překvapivě rychle narovnala v ramenou. „Teď jsem tu! Nebudeme si ty společné chvíle ničím kazit.“ Její hlas byl plný nadšení a radosti, ale skrýval i obavu, že takhle to nebude stále. Tušily to obě, ale ani jedna z nich o tom nechtěla mluvit. Houpačka se stále mírně pohupovala.

„Niky, vadilo by ti hodně, kdybych se s Jacobem setkala později? Přeci jen… jeho vlčí podstata mi dělá trochu starosti.“

„Mami, on by ti přeci nikdy neublížil. Vždycky tě měl moc rád.“

„Já vím, Niky. Bojím se, abych neudělala něco já jemu.“ Neříkala úplnou pravdu, ale Niky jí moc dobře rozuměla. Její matka neměla sílu podívat se do očí svého přítele, který se bude ptát. Potřebovala čas, aby si ujasnila své pocity. Potřebovala v sobě najít sílu postavit se čelem proti svému muži a zeptat se ho, proč jí tolik ublížil. Potřebovala hodně odpovědí na otázky, na které se bála jen pomyslet. Niky to chápala, ani ona neměla dost odvahy kontaktovat svého otce, ačkoli tušila, že mu tím ubližuje. Věděla, že ji má Edward rád, že volal Jasperovi, aby jí alespoň on poskytl ochranu, že o ni má stále starost.

Bella i Niky potřebovaly hlavně čas.

Bohužel, čas byl nedostatkové zboží.

V Itálii byl někdo, kdo právě dostal nové zprávy a rozhodně čekat nehodlal.

...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  kala (23.02.2015 23:49)

Čeká na publikaci a není krátká.
Děkuju, Kate.

12)  Kate (23.02.2015 23:42)

Bude? Klaplo to?

11)  kala (23.02.2015 23:37)

10)  kala (07.02.2015 17:46)

Kate, další kapitola bude! Kdy... bohužel nedokážu odhadnout.
Už to není jen na mně Ale chvíli to určitě ještě potrvá.
Děkuji za zájem.

9)  Kate (04.02.2015 11:48)

Tak! A dál? Kdy bude další kapitola?

8)  kala (30.01.2015 17:26)

Bětuško - Děkuju. Omlouvám se, že je to tak pomalé , ale určitě plánuji povídku dopsat. A ano, celá rodina se setká, ale konec neprozradím.

Martisek, BabčaS - Děkuju.

Wuzinka - Ano, za Itálii může Tanya. Nepráskla je sice přímo, ale pustila si pusinku na špacír a někdo další se postaral, aby Aro věděl... Tanya se cítí jako nemilovaná žena a až se dozví o Belle, pak to teprve začne... Děkuji.

Evelsten - Děkuji. Esme jim až tak lehce odpustit nechce, ale má je oba moc ráda. Edwarda vždy považovala za svého syna. Moc se na něho zlobí, ale nedokáže ho nevnímat jako jedno ze svých dětí. Cítí i vinu, že si sama měla všimnout, že to je jinak, že... Navíc Esme ví, jak hezky se Edward choval k Niky a celou dobu se o ni vzorně staral. Co se Ara a Marcusa týká... tak v této povídce - ne (o tom možná trochu jinde) V této povídce se už Bella jednou zamilovala. Otázka jen je, zda to Edwardovi odpustí...

Kate - Já vím. Trvá mi to dlouho a bohužel se mi nedaří zrychlit . Jsem potěšena, že tě povídka nutí přemýšlet. Nic není černobílé. Esme se stará. Když musíš, tak musíš. Ale prvotní hnací síla se už vytrácí a ona si uvědomuje svou osamělost. Rosalie má Emmetta a Jasper Alici. I když se moc snaží, Carlisle ji chybí. Ano setkají se, ale ona mu nezavolá... Nedám nic zadarmo a mám strach, že bude ještě hůř... Pro Edwarda určitě!
Lucko - děkuju . Tanya to přímo Arovi nepráskla, to by se na ni Eleazar zlobil, ale její vinou se to opravdu dozvěděl.

Ještě jednou moc děkuji za komentáře.

6)  Kate (28.01.2015 19:14)

Ty jsi hustá! Konečně je tu nová kapitola! Opravdu povedená a úžasně napsaná. Tvoje povídka mě nutí přemýšlet. Vlastně mě nikdy nenapadlo zamyslet se, jak by se Esme dokázala postarat o rodinu sama bez Carlislea. Jde jí to výborně, ale člověk nemá být na všechno sám, doufám, že se se svým mužem brzy setká. Těším se a zajímá mě, co si řeknou, až se spolu potkají, jestli Carlisle schová Esme do náruče a vše bude odpuštěno. Naprosto rozumím pocitům Niky. Bella s Esme si taky prožily své. Koukám, že holkám nedáš nic zadarmo.
Společné setkání Belly a Niky bylo skvělé. Jsem moc ráda, že se usmířily a mají spolu pěkný vztah. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až se setkají s Edwardem. Prosím, ať se dají Bella s Edwardem dohromady.
A co ten konec? Tanya nabonzovala Cullenovi a poloupírku Niky Volturiům?
Těším se na další kapitolu a snad na ni nebudeme muset čekat tak dlouho!

4)  wuzinka (28.01.2015 16:59)

super kapitolka a ta navsteva v Italii bude urcite bestie Tanya..
Tak rychle dalsi

1