14.10.2014 [11:00], kala, ze série Strážkyně rodinného krbu, komentováno 12×, zobrazeno 2327×

Srdce Belly sprintovalo ke svému konci šílenou rychlostí a bylo na mně, abych Belle řekla, co jsem jí udělala. Nikdy mě nenapadlo, že budu něčí stvořitel. Nevysát svou oběť bylo považováno za něco mimořádného a výjimečného. Já nebyla výjimečná. Nedokázala bych to zopakovat. To jen u mojí Belly byla najednou krev to poslední, na co jsem myslela.

Esme

Nové auto jsem skryla na opuštěné lesní cestě a ještě dlouho běžela lesem. Tam někde tlouklo srdce mojí dcery Belly a já najednou pocítila obavu z toho, jak to vezme. Udělala jsem z ní bytost prahnoucí po krvi. V podstatě jsem opakovala chybu jejího manžela. Rozhodla jsem za ni. On chtěl zachovat její lidství a tak udělal, co udělal. Já chtěla umožnit matce poznat svou dceru. Ale já se jí nemohla zeptat. Nebyla ve stavu, kdy by mi mohla odpovědět na jakoukoli otázku. Její lidský život se měřil hodinami… Doufala jsem, že mi to odpustí. Toužila jsem, aby ty roky odloučení nezanechaly nesmazatelné šrámy na její duši, aby to stále byla ta Bella, kterou jsem znala. Bella, která by přijala cokoli, jen aby mohla být se svým dítětem.

Doběhla jsem ke srubu a nedokázala uvěřit svým očím. V oknech byly záclonky a na venkovním stole váza s kopretinami. Domov. Přišla jsem domů a čekaly tam na mě mé děti. Alice vyšla na zápraží a pevně mě objala, jako by věděla, co všechno teď cítím.

„Esme, máme pro tebe malé překvapení…“ Neubránila jsem se zvednutému obočí a ona se na mě usmála.

„Budeš muset přistavět další patro. Bude nás tu bydlet víc.“ Jak víc? Co tím Alice myslela? Měla jsem se začít bát? Ne, hlavně ne Tanyu, ale tu by tu ani Jasper nesnesl…

„Už ji netrap, Alice!“ ozval se ze srubu Jasper, který cítil můj neklid.

„Přijede Emmett s Rosalií. Zítra tady budou.“ Alice nadšeně poskakovala jako malá holčička a já si dala ruku před pusu, abych ztlumila svůj vzlyk, který jsem nedokázala zadržet. Skoro všechny mé děti. Má rodina bude se mnou a pomůže mi s novorozenou Bellou. Nikomu z nich jsem nevolala. Všichni přicházeli sami.

Chyběla mi jen má malá Niky. Doufala jsem, že se o ni Edward postará. Má ji rád. Dokonce bych řekla, že ještě víc, než když se narodila. Rozuměl si s ní a já věděla, jak moc jej tíží lež ohledně Tanyi jako její biologické matky.

Zase se mi v hlavě vynořovaly vzpomínky z uplynulých let. Události posledních dní je stavěly do úplně jiného světla. Pamatovala jsem si vřískající Tanyu po lovu, kde zase tlačila na Edwarda, aby si ji vzal, aby konečně byli jako rodina a měli stejná příjmení. Edward to tvrdohlavě odmítal a jeho oči byly naprosto temné. Zněl mi v uších jeho hlas: „Ne, Tanyo, nevezmu si tě!!! Věděla jsi, že hned tak nebudeš nová paní Cullenová. Byla to naše dohoda. Nejsem připraven na další sňatek!“ Tehdy jsem to nechápala. Tehdy jsem si myslela, že Bella je už dávno mrtvá a Tanyin návrh mi nepřipadal špatný. Ale mému synovi ano. Edward nikdy nesundal ten zlatý kroužek ze svého prstu, který si s Bellou vzájemně nasadili…

„Tvá žena byla jen lidské měkké nic, které sis bral, protože to tak rozhodla rodina. Nebo mi řekneš, že jsi něco dokázal cítit k člověku?“ Řekla to tak pohrdavým tónem, ale stejně mě překvapilo, jak strašně na ni Edward zavrčel. „Ublížil jsem té lidské bytosti a cítím se za to zodpovědný. Ať byla, čím chtěla, byla moje žena! Na tom ty nic nezměníš. Nevezmu si tě, Tanyo!!!“ Jeho slova se jí dotkla, ale dřív, než se stihla nadechnout k další odpovědi, utnul celou debatu Carlisle.

„Žádná svatba zatím nebude a ty se s tím, Tanyo, smiř, nebo prostě odejdi. Až si tě Edward bude chtít vzít, požádá tě o ruku sám. Isabellu také požádal!!!“ Byl na ni tvrdý a ťal do živého. Tanya tenkrát utekla a vrátila se až druhý den. Tvářila se, že se nic nestalo, a ostatním to vyhovovalo. Hra na rodinu pokračovala kvůli malé Niky dál a mě poprvé napadlo, že možná důvodem Jasperova odchodu nebyla krev.

Srdce Belly sprintovalo ke svému konci šílenou rychlostí a bylo na mně, abych Belle řekla, co jsem jí udělala. Nikdy mě nenapadlo, že budu něčí stvořitel. Nevysát svou oběť bylo považováno za něco mimořádného a výjimečného. Já nebyla výjimečná. Nedokázala bych to zopakovat. To jen u mojí Belly byla najednou krev to poslední, na co jsem myslela. Odmítla jsem Jasperovu nabídku, že se o to postará. Tohle bylo na mně.

Srdce jí přestalo bít a její hrudník se několikrát prudce zvedl a zase klesl. Její prsty se rozeběhly po posteli, na které ležela. Neměla jsem čas přemýšlet nad tím, zda se její velká lidská láska nezmění v upíří nenávist. Najednou seděla a rukama si objímala kolena.

„Esme…“ vydechla a vzápětí se na její tváři objevil strach a zachvěly se jí ruce. Až teď jsem si všimla, že i ona má stále nasazený svůj snubní prsten.

„Esme… On se na tebe bude zlobit.“ Nechápala jsem.

„Kdo se bude zlobit?“

„Edward. Nepatřím do vašich životů, jako člověk jsem zranitelná a na přeměnu nejsem dost dobrá. Ráda tě vidím, ale bylo by lepší mě vrátit…“ Zaváhala, jak by měla nazvat to místo, kde strávila posledních pár let. „Do toho domu. Pro Niky to bude určitě lepší. Edward to říkal.“ Tohle nebyla nezkrotná novorozená. Tohle bylo daleko těžší.

Sedla jsem si proti ní a pohladila ji opatrně po ruce. Překvapeně ke mně vzhlédla. Její tělo mělo stejnou teplotu, jako to moje a ona si toho určitě všimla. Ruka jí vystřelila k hrdlu.

„Jsem tím, co jsi ty?!“ Bylo to něco mezi otázkou a tvrdým oznámením. Jen jsem lehce kývla hlavou.

„Kdo?“ Podle tónu jejího hlasu byla ta otázka pro ni až příliš důležitá a já ani na vteřinku nepochybovala, na co se mě ptá.

„Já, Bello. Předávkovala ses léky. Skoro se ti to povedlo. Promiň mi to, ale nebyl čas se zeptat na tvůj názor.“ Hleděly jsme si dlouho do očí a já se musela hodně snažit, abych neuhnula jako první.

„Esme, tys nevěděla, že tam jsem! Kdy ti řekl, že jsem umřela?“ Už nebyl čas na lži.

„Asi čtrnáct dní po tvém porodu.“ Bella bolestně sevřela víčka.

„Sedm dlouhých let! Jsem mrtvá i pro svou dceru.“ Nebyla to otázka, ale já věděla, že doufá, že řeknu ne.

„Bello, Niky si myslí, že její matka je Tanya…“ Musela jsem jí to říct, i když jsem očekávala její hněv.

Přikývla a smutně řekla: „V tomhle mi nelhal.“ Chvíli bylo ticho, než pokračovala. „Esme, kam teď půjdu? Ty jsi jejich rodina. Co se mnou bude?“ Proč se musela chovat takhle? Čekala jsem křik a vztek novorozené. Na tohle jsem nebyla připravená.

„Bello, jsi má dcera. Zůstaneš se mnou, dokud budeš chtít. Jsou tu Alice a Rose, Jasper i Emmett.“ Všimla si mého zaváhání a možná i vlhkosti v mých očích, které nikdy nebude dost, aby přetekla přes okraj a dokázala tak přinést úlevu.

„Kdo je s mojí dcerou?“ Bála se o ni. Nechtěla rozdělit rodinu. Po zádech mi přeběhl divný chlad.

„Tanya, Edward a Carlisle. Bello, je to jinak než si možná myslíš. Niky je hodně po… něm.“ Chtěla jsem říct po tatínkovi, ale nešlo mi to přes rty. Měla jsem problém před ní i vyslovit jeho jméno.

„Niky je už dospělá mladá žena. Umí se o sebe postarat úplně sama.“ Bella nad něčím usilovně přemýšlela, ale její ruka samovolně putovala k jejímu hrdlu. Sakra, jak jsem na to mohla zapomenout? Ona je novorozená. Potřebovala pít.

„Pojď, půjdeme na lov. Jsme hluboko v lesích.“ Vděčně přikývla. Tak začal první den naší společné věčnosti.

Bylo nám spolu dobře. Bella se nechovala jako novorozená. Bez problémů se začlenila mezi mé děti a vycházela s nimi, jako by ty ztracené roky v ústavu pro ni už nic neznamenaly. Snažila se začít znovu a zvykala si na svou novou podstatu. Sílu, rychlost, touhu po krvi, intenzitu emocí. Na nákupy se nejezdilo a oblečení se nosilo, dokud se neroztrhalo. Změna, nad kterou bych normálně kroutila hlavou, ale Alice ani Rose nevypadaly, že by nějak trpěly. Ani Niky mě nenechala dlouho v nejistotě. Pár hodin po Bellině probuzení do nového života mi přišla od ní první SMS:

Babičko… Také mám nový telefon. Nechci zatím s nikým mluvit, ale chci, abys věděla, že jsem v pořádku. Budu se ti ozývat každý den. Niky

Tušila jsem, že se něco stalo. Jinak by nepoužila dárek ode mě. Novou SIM kartu, jejíž číslo jsem znala jen já. Možná to byla předtucha, nebo to byl její pohled, kterým pozorovala v posledních měsících Tanyu. Koupila jsem tehdy dvě nové SIM. Jednu pro ni a jednu pro sebe. Dostala to jako dárek a k tomu nenápadnou peněženku s hotovostí, za kterou by si mohla koupit malý dům. Nebyly to peníze, byla to volnost a svoboda. Možnost volby. Musela jsem to udělat a před Edwardem na to nemyslet. Potřebovala jsem, aby věděla, že jsem tu pro ni. Ať už bude kdekoli nebo s kýmkoli. Pořád budu její babička Esme.

Když jsem dočetla tu zprávu, došlo mi, že je někde sama. Bez rodiny, bez ochrany. Chtěla jsem se na to zeptat, ale bála se ji vyplašit. Snažila jsem se Niky respektovat. Byla jsem vděčná, že se mi vůbec ozvala. Chlubila jsem se tou obyčejnou SMS snad všem.

Opravdu cestovala sama. Za pár dní totiž volal Jasperovi Edward a zlomeným hlasem ho prosil, zda by nemohl najít Niky a dohlédnout na ni. Překvapilo mě, že jej Jasper odmítl. Křičel na něj, ať nechá Niky jít. Že je to chytrá holka a nemá zapotřebí zůstávat pod jednou střechou s tou mrchou Tanyou a ani s ním. Vmetl mu, že ještě včera byla Niky v pořádku a zavěsil. Bylo to zvláštní. Jasper měl Edwarda vždycky rád. Nikdy dřív se k němu takto nechoval. To ten čas strávený v blízkosti Belly ho tolik změnil. Chápala jsem Jaspera, ale najednou mi bylo Edwarda líto. Dceru měl rád a Tanya se prvních pár let chovala k němu i k Niky, jak nejlépe uměla. Jak však Niky dospívala, stále více se podobala Belle a Tanya se s tím nedokázala srovnat. Nepomáhal tomu ani Edward, který svou dceru pozoroval se zvláštním třpytem v očích.

Dny plynuly. Niky mi nikdy nezavolala, ale každý den přišla od ní zpráva. Ze začátku jen pár písmen, že je v pořádku, ale později i kde je a co viděla nebo četla. A já odpovídala, že děkuji za její SMS, že jsem se potkala s ostatními, že jsou také v pořádku. Tušila jsem, že má nějaký problém, ale trpělivě jsem čekala, dokud ona sama nepocítí tu potřebu se mi s tím svěřit. Konec konců ona se také neptala, proč mám nové telefonní číslo. Byla jsem tak ráda, že zatím nemusím nic vysvětlovat. Nechtěly jsme si povídat, ale měly jsme potřebu o sobě vědět.

Bella to celé vnímala velice intenzivně a bála se o svou dceru. Čekala na každou její zprávu. Pořád pro ni byla malá holčička. Nakonec jsem vyndala alba s fotkami a Bella si je hodiny prohlížela. Fotili jsme tenkrát hlavně pro Niky. Nikdo z nás nevěděl, jaká bude její paměť. Chtěli jsme, aby měla nějaké vzpomínky. Oči Belly byly nad nimi temné jako půlnoc a poprvé z nich šel strach. Všechny své pocity se snažila držet hluboko ve svém nitru.

„Moje dcera byla krásná holčička a je z ní nádherná mladá žena.“ Byla to smutná slova. Přišla o celé její dětství, ale měly pro sebe ještě kus věčnosti. „Ona nebyla šťastná,“ šeptla ještě Bella tiše. Ta slova mě sakra bolela. Dělala jsem, co jsem mohla, abych její dceru potěšila a alespoň trochu jí nahradila matku. Ale měla pravdu, když jsem se teď dívala znovu na ty fotky, opravdu nevypadala šťastně. Ano, usmívala se. Nebyla to přetvářka, ale chyběla tomu jiskra. Nevěděla jsem, co na to říct. Vyřešila to za mě sama Bella, když na jedné z fotek až příliš prohlížela svého manžela, ke kterému se z jedné strany tiskla Niky a z druhé Tanya. Všimla si jeho snubního prstenu a podívala se na ten svůj.

„Ani on nebyl šťastný.“ Její slova mě zmrazila na místě, kde jsem stála a nedokázala jsem se pohnout. V jejím hlase nebyla nenávist, kterou jsem čekala. Jen smutné konstatování faktů a strach.

Jasper byl nejspíš v domě, protože teď přišel do pokoje.

„Nebyl šťastný, Bello, mně to můžeš věřit. Nebyl s Tanyou šťastný, ale Niky má moc rád. Jen si možná myslel… Já vlastně nevím, co si myslel, ale udělal to špatně.“ Bella seděla pohroužena do svých myšlenek a tak jen kývla hlavou.

„Nikdy si ji nevzal. Nikdy nebyla žádná jiná paní Cullenová.“ Jasper šeptal ta slova jen pro Belliny uši a jí v očích poskočily jiskřičky.

„Neoženil se znovu?“ V hlase měla trochu pochyb a nedůvěry, ale i stopu radosti.

„Ne, Bello. Neoženil,“ kýval Jasper vědoucně hlavou.

„Tanya nechtěla?“ Bella stěží skrývala zvědavost. Jasper se začal smát. Uvolnilo to napjatou atmosféru v místnosti.

„Sakra že chtěla, Bello, ale on ji nechtěl. Už konečně vím proč.“ Jasper se usmíval a Bella trochu sklopila oči. To se mi ale muselo jen zdát. Raději jsme naše posezení ukončili a vydali se na další z lovů.

Čas pro nás běžel nezvykle rychle. Sedávali jsme společně u stolu a dlouhé hodiny si povídali o všem možném. Nejvíc o naší rodině, o tom, jak jsme dřív žili a jak se všichni z nás naučili odolávat lidské krvi. O Niky a její odlišnosti. O upířích schopnostech a darech. O pravidlech i královské rodině. Vyprávěli jsme jí o všem, co by měla vědět, nebo se jí mohlo nějak týkat. Nikdy jsme jí ale natvrdo neřekli jak strašný a krutý náš svět může být. Přišla i řeč na Edwarda a Carlislea, ale to vždy jen okrajově a mě pokaždé jejich nepřítomnost zabolela.

Lovili jsme velmi často. Po klidných měsících jsme už spoléhali na naši vzdálenost od lidí. Tam, kde jsme byli my, oni nikdy nechodili. Bylo to daleko a terén byl velmi nepřístupný. Znovu jsme běželi lesem a užívali si to opojení lovem. Ten pach nikdo z nás nečekal. Čerstvá teplá lidská krev a ne jen v žilách, ale i na jehličí. Bella nasála ten pach a oči jí potemněly touhou.

„Ne, Bello. Ne! To ty nechceš!“ šeptala jsem jí do ucha a sama jsem měla ústa plná jedu. Nedělala jsem si iluzi. Zastavit novorozeného na lovu je téměř nemožné. Ani ona se nedala. Jasper jen zakroutil hlavou. S vyceněnými zuby šla po té vůni, ale nebyla sama. Stejnou touhu měl i jeden z posledních medvědů v okolí. I jeho vábil pach sladké lidské krve. Zraněné zvíře je většinou snadnější kořist.

Bella nám utekla a my byli rádi, že svědkem jejích činů bude jen hluboký les. Doběhli jsme ji až za pár minut. Byla tam. Od bijících srdcí ji dělilo pár mladých stromků, přes které ji ti lidé nemohli vidět. Stála jen tak, s rukama mírně pozvednutýma a s nepřítomným pohledem. Všichni jsme s úžasem zůstali hledět stejným směrem jako ona. Ke skupince lidí, na kterou se pokoušel zaútočit medvěd. Žena měla nedostatečně ošetřenou otevřenou zlomeninu ruky. Její teplá krev prosakovala skrz obvazy a špinila jí potrhané oblečení. K boku se k ní tiskla asi dvanáctiletá dívka. Před nimi stál muž zcela iracionálně ozbrojený větví. Medvěd se pohupoval na zadních nohách jen pár metrů od nich, ale nepřibližoval se. Jeho zuřivý řev se rozléhal lesem. Jasper ostražitě pozoroval vzniklou situaci, ale Emmett neztratil duchapřítomnost, nebo spíš jej vůbec nenapadlo nad tím přemýšlet. Tiše na medvěda zavrčel a ten se dal na bezhlavý útěk. Zvíře prchalo a Emmettovo ego rostlo.

Medvěd byl pryč, ale Bella tam stála dál. Chtěla jsem ji alespoň obejmout, ale nedostala jsem se k ní blíž jak na krok. Něco neviditelného a pevného obklopovalo její tělo. Byla jsem z toho tak zmatená. Tohle jsem neznala. Možná jsem se měla bát, ale přede mnou přeci stála moje Bella. Jasper mi položil konejšivě ruku na rameno.

„Bella je štít, Esme. Má velmi silný dar.“ Chápavě jsem přikývla. Dar. Mocný dar. Věděla jsem, jak si Aro hýčká ve Volteře Renatu, která ani zdaleka nedokázala to, co naše Bella. Štít. Zase jsem si vzpomněla na svého muže. Byl by nadšen její schopností.

Belle trvalo několik dlouhých minut, než se z toho vzpamatovala. Oči měla temné a vyděšené. Ta lidská rodina si nás naštěstí nevšimla a již dávno pokračovala pomalu v cestě.

„Esme, já… Nechtěla jsem, aby jim ublížil…“ Nevěděla, co se to stalo.

„Máš dar, Bello, Alice občas mívá vize. Ty jsi štít.“ Dál se dívala na místo, kde předtím byla ta rodina a jako by mě ani nevnímala, přestože jsem již stála u ní a konejšivě ji objímala kolem ramen.

„Můžeme jim nějak pomoci?“ Ona o ně ještě měla starost a já polykala jed, který se mi z vůně lidské krve nahrnul do úst, abych mohla vůbec promluvit.

„Raději ne, Bello. Paní je zraněná a nikdo z nás si nemůže být úplně jistý. To zvládá jen…“ Nedokázala jsem vyslovit jeho jméno a ona chápavě přikývla.

„Vypadá to, že budou v pořádku.“ Jasper se snažil Bellu uklidnit i pomocí svého daru.

„Určitě ano, to byl poslední medvěd široko daleko.“ Emmett, který se vrátil se světlejšíma očima, byl schopen na všem najít něco pozitivního.

Bella jen přikývla a pokračovalo se v lovu. Pozorovala jsem ji. Jako upírka byla nádherná. Nečekala bych u ní tak silný dar. Děkovala jsem za její mírnou a laskavou povahu. Mrazilo mě při pomyšlení, že by se chovala jako normální novorozená. Otřásla jsem se hrůzou. Nezvládl by ji nikdo z nás. Viděla jsem Jasperovu ostražitost, s jakou se kolem ní najednou pohyboval. Nechtěla jsem přemýšlet nad tím, zda ten její klid není způsoben právě tím, čím si prošla… Sedm let je pro člověka dlouhá doba. Z křehké mladičké sedmnáctileté holčiny se za tu dobu stala silnou ženou, která věděla, co chce. Zatřepala jsem hlavou a pokoušela se myslet raději na něco jiného.

Alice byla trochu nesvá, že tohle opravdu neviděla a brblala si pod nos, že je to celé nějaké divné. Postupem času si Bella začínala zvykat na svůj dar a Jasper jí v tom pomáhal. Vymýšlel hry i zlomyslnosti. Docela dost jsme se nasmáli i na lovu. Bella se šibalským úsměvem chránila jelena před Emmettem a tomu chvíli trvalo, než si toho vůbec všiml a dost se naštval. Nakonec to, ale díky Rose vzal s humorem. Jeho žena ho utěšovala a slíbila, že mu to večer vynahradí. Pošeptala mu, že to také mohlo být daleko horší. Kdyby totiž Bella použila svůj štít večer na ni… Emmett by pak zcela jistě nemohl… a významně zvedla obočí, načež se Emmett opravdu zhrozil. Vedlo to k dalšímu všeobecnému bouřlivému veselí. Vlastně jsme se smáli stále častěji, ale pokaždé jsem si vzpomněla i na ty, co tu s námi nebyli.

Jasper bohužel můj stesk cítil. Přistoupil ke mně, když jsem stála na verandě a hleděla k lesu. Zadíval se stejným směrem. Ostatní obyvatelé domu trénovali s Bellou její dar nedaleko odtud a jejich uvolněný smích byl slyšet až sem. Byli skoro šťastní a já s nimi. Zase jsme byli malou rodinou, ale jen malou a mně bylo smutno. Cítila jsem vinu, že jsem nedokázala ochránit domov, který jsme měli. Že jsem včas nerozpoznala lež, která se vkradla mezi nás a zničila skoro úplně všechno. Bolelo mě z toho na hrudi. Proč jen jsem nedokázala Edwarda naučit lásce k ženě? Jak mohl udělat, co udělal, aniž bych si toho všimla? Měla jsem být ostražitější. Ale to bych musela být i nedůvěřivá… Věřila jsem jim. Oběma jsem jim věřila. Vsadila bych svou existenci na to, že by mi nelhali. A oni mě nechali truchlit a vzlykat. I teď mi vlhly oči. Možná kdybych tenkrát našla alespoň dost argumentů a včas vyhodila Tanyu z našeho domu, pak by možná alespoň Rose zůstala s námi… Dětství, které jsem se snažila zajistit pro Niky, možná nebylo špatné, ale mohlo být daleko, daleko lepší. Niky, bože, malá Niky. Teď už jsem v sobě marně dusila vzlyky. Nedokázal jsem ochránit svůj domov. Selhala jsem.

Jasper mě objal kolem ramen. „Mami, dělala jsi, co jsi mohla. Nikdo by nás nedokázal udržet pohromadě.“ Bylo to tak něžné oslovení. On byl silný samostatný upír. Stratég se skoro dokonalým mozkem vojevůdce a říkal mi mami. „Zase budeme všichni spolu, Esme. Bella jen ještě potřebuje trochu času. Nebylo by dobré to uspěchat.“ Pokývala jsem hlavou. Nechtěla jsem přemýšlet nad tím, kolik času bude potřebovat, aby odpustila neodpustitelné. Edward, Bella a Niky mezi nimi. Bolestně jsem sevřela víčka. Ať to bylo, jak chtělo. Niky měl Edward moc rád.

Aniž bych se víc zamýšlela nad vhodností okamžiku, zeptala jsem se svého syna na něco, co už jsem chtěla dávno vědět. „Jazzi, proč si tenkrát odešel? S krví to nesouviselo, že…“ Jasper se trochu ošil a jeho ruka z mých ramen zmizela. Chytila jsem ho při lži. I on mi tehdy lhal.

„Nezvládal jsem vaše pocity.“ Hlas toho silného upíra byl sotva slyšet a zněl tolik provinile.

„To, co cítil Edward, mě doslova rvalo na kusy. Carlisle cítil vinu. Rosalie záviděla Tanye. Tys byla smutná, ale nejhorší pro mě byla Niky.“ Zvědavě jsem zvedla obočí, že by tedy opravdu její krev?

„Niky chyběla její matka. Otáčela se za každým zvukem a vyhlížela ji. Krčila nosánek a hledala její vůni. Snažila se zaslechnout tlukot jejího srdce. Strašně ji potřebovala, ale ona tu nebyla. Vždy přišla jen Tanya. To její zklamání, smutek a prázdnota. Pak už i beznaděj. Edwarda měla vždy ráda, ale chtěla svou matku. Nesnesl jsem to. Nemohl jsem to říct. Nesměl jsem na to v přítomnosti Edwarda ani myslet. Alice viděla, že to nevydržím a tak jsme raději šli. Promiň, mami.“

„Děkuju, jsem ráda, že to vím.“ Jen jsem tušila, jak strašné to pro něho muselo být. Poslední na co jsem však myslela, byla slova: „Alice viděla…“ Musela jsem se zeptat.

„Jazzi… jak dlouho jste věděli, že tam Bella je?“ Nebyla jsem si úplně jistá, ale podle výrazu svého syna jsem věděla, že jsem se trefila. Celý se trochu schoulil do sebe a nahrbil.

„Pár měsíců…“ Mé plíce se samovolně rychle plnily vzduchem a já měla potřebu začít křičet.

„Alice chtěla dát Edwardovi šanci. Netušili jsme, že by mohla Bella takhle zareagovat. Rozhodla se strašně rychle. Neplánovala svou smrt! Snažila se žít bez sedativ. Začít znovu. Proto měla ve skřínce ty léky…“ Jasperův hlas byl sotva slyšitelný. Věděl víc, než řekl, ale já už neměla dost sil na další pravdy.

„Jsem ráda, že jste tu byli, když jsem vás potřebovala, že tu stále jste.“

„Esme, jsme rodina.“ Pokývala jsem hlavou a polka hořká slova o tom, jak moc nekompletní rodina jsme.

Druhý den, už to bylo jiné. Alice seděla na lavici a listovala půl roku starým módním časopisem.

„Esme, bude ti zvonit telefon. Myslím, že všichni souhlasíme. Je čas si dojít na nákupy.“ Švitořila svým šťastným zvonivým hláskem plným očekávání. Milovala nákupy.

Domem se ozvalo zvonění. Niky.

„Babičko, jsem kousek od Seattlu, někoho jsem potkala a uvažovala jsem, že tu chvíli zůstanu. Víš, napadlo mě, jestli bys tu taky nechtěla chvíli bydlet. Jsou tu nádherné lesy na zvěř bohaté… Teta Alice to také nebude mít na nákupy daleko.“ Bylo krásné slyšet po dlouhé době její uvolněný smích. Pohlédla jsem nejistě na Bellu, ale ona rychle přikyvovala.

„Tak dobře. Sbalíme se a přijedeme za tebou. Niky, jen máme nového člena rodiny. Doufám, že to nebude vadit...“

„Jistěže ne. Vlastně doufám, že můj přítel nebude vadit vám. Myslím, že se s ním znáte.“

Snažila jsem se udržet klidný hlas. „Niky, zlatíčko, víš, jak moc je důležité dodržování pravidel.“

„Neboj, Esme, vím to. On ale říkal, že to všechno ví a pořád vykládá něco o nějaké smlouvě a hranicích… Nechci to řešit po telefonu. Určitě přijeďte. Chci vám ho představit. Možná se ti bude i líbit. Moc rád jí, je to vděčný strávník. Můžeš vařit od rána do večera a pořád to nebude dost.“ Smlouva, hranice… Vlkodlaci?! Nedovolila jsem si nad tím přemýšlet.

„Přijedeme brzy, Niky.“ Tak malá Niky má přítele. Neubránila jsem se povzdechu a raději se nedívala na Bellu.

„Jsem ráda, těším se. Dala jsem rezervaci na jeden dům u lesa.“ Nadšeně vyhrkla Niky.

Ukončila hovor a já se rozhlédla kolem sebe. Byla jsem tu sama. Z celého domu se ozývalo pobíhání několika párů nohou a všechny ty zvuky doprovázející horečnaté balení. Nechtěla jsem být pozadu. Bella již své věci také strkala rychle do tašek.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  kala (01.06.2015 18:03)

Janebka
Děkuju

11)  Janebka (01.06.2015 17:05)

Mylá kalo, trochu mě vyděsila zmíňka o Arovi, a tak trochu doufám, že bude klid. Uklidňuji sebe, neboj. Tak jo, hurá na další!
Děkuji!!!

10)  wuzinka (20.11.2014 13:22)

Taky se pridavam k dotazu kdy bude dalsi kapitolka ?????

9)  Kate (30.10.2014 21:00)

Hola? Hola? Co se stalo? Kde jsou další kapitoly?

6)  kala (15.10.2014 19:13)

Děkuji, moc děkuji za krásné komentáře
Pokusím se najít si na psaní trochu víc času

5)  wuzinka (15.10.2014 13:49)

Pani, po dlouhé době povídka, která mě chytla a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Esme není za tu hodnou a dokázala se postavit za svou rodinu. myslim si, že stejně skončí všichni pospolu, ael doufám, že se Esme a spol nedají lacino... netrpělivě očekávám další díl

4)  Kate (14.10.2014 21:30)

Fůůůůů! Je vidno, že Esme její syn i manžel chybí, o to víc se cení, že dala přednost ostatním členům rodiny a hlavně Belle. Je skvělé, jak tato nová rodina začíná pracovat. Bella je na novorozenou až zvláštně klidná, což je v této situaci OK. Těším se na setkání Belly a Niky. Jak asi bude Niky-Renesmee reagovat na Bellu? Líbí se mi, jak si tato nová rodina pomáhá. Baví mě, jak si všichni užívají Bellin dar. Jsem zvědavá, jak se děj vyvine dál.

1