11.09.2010 [16:30], anamor, ze série Srdci neporučíš, komentováno 13×, zobrazeno 2896×

Je tu další dílek, je krátký.

9. kapitola – Bolest začíná

Zítra měl být ples, dnes jsem šla domů pěšky, Edward nebyl ve škole, něco si zařizoval a já se chtěla projít. Když jsem došla domů, Edward už tam byl. Venku totiž stálo jeho stříbrné Volvo. Vesele jsem se usmála. Budeme mít další krásný den spolu, než se vrátí naši. Přidala jsem do kroku a vtrhla do domu jako velká voda.

„Jsem doma,“ křikla jsem do domu, ale nic se nedělo, což bylo zvláštní. Vydala jsem se nahoru do jeho pokoje. Všude bylo ticho, což mě překvapovalo. Vešla jsem do pokoje, ležel na posteli a poslouchal muziku.

Došla jsem k rádiu a vypnula mu to. Překvapeně otevřel oči a podíval se na mě. Usmála jsem se a došla k němu. Natáhla jsem se pro polibek, ale on uhnul. Překvapeně jsem zamrkala a podívala se na něj, ale on se tvářil, jako by se nic nedělo. Nechápala jsem to. Pokusila jsem se o to tedy ještě jednou, ale on zase uhnul.

„Co se děje?“ zeptala jsem se ho s obavami a v mém hlase byla slyšet i naštvanost.

„Nic,“ odseknul pomalu hnusně. Takového Edwarda neznám, je hnusný a podrážděný, jen když se něco děje a on je nervózní a hodně.

„Edwarde Swane, znám tě až moc dobře. Co se děje? Vyklop to, hned!“ okřikla jsem ho. Zkoumavě se na mě zadíval a chvíli asi přemýšlel. Díval se na mě a mně se to nelíbilo. Otřásla jsem se pod jeho pohledem. Zadívala jsem se mu do očí, které nevěstily nic dobrého z toho, co jsem viděla. Moje srdce začalo tlouct rychleji strachem, každá další minuta ticha byla horší než mučení. Nakonec si povzdechl.

„Bello,“ zašeptal ke mně zlomeným hlasem, který se mi už vůbec nelíbil, „musí to vše skončit. Nemá to budoucnost, je to jen pomatení smyslů. Oba jsme byli sami a chtěli něco víc zažít a poznat, ale nemá to budoucnost. Vyrostli jsme. Jsi moje malá sestřička. A já chci, aby to tak zůstalo i nadále. Nic víc. Je mi líto, že to zašlo tak daleko, ale byl jsem zmatený a neuvědomoval si to vše okolo, ale už se mi otevřely oči a já to naplno vidím. Co by tomu řekli naši, kdyby to zjistili? Neuvěřitelně bychom je zklamali, a bůhví co ještě. Nejde to. Svým způsobem je to i nechutné. Říkám ti to už teď, protože jakmile začnou prázdniny, odjíždím s Tonym pryč a vrátím se na konci prázdnin jen pro věci, a pak na vysokou."

Poslouchala jsem ho a jeho slova mě neuvěřitelně ranila. Byly, jako kdyby mi zabodnul kudlu do srdce a s každou větou ji posouval hlouběji, až ho nakonec propíchnul skrz na skrz. Tolik to bolelo. Nevnímala jsem nic, ani jsem nebyla schopná něco říct nebo udělat.

Prostě jsem jen tak seděla na jeho posteli a v hlavě se mi opakovala ta slova a já je pečlivě poslouchala. Moje srdce pomalu přestalo bít. Měla jsem pocit, že se každou chvíli zastaví a já umřu. Tak jsem se cítila, čekala jsem, že se to stane a já uteču od bolesti, která začínala.

Ale ještě víc jsem doufala, že se probudím v pokoji a vedle mě bude ležet Edward. Nic z toho se však nedělo. Jen ta bolest, nic jiného. Z mých očí najednou přetekly slzy a kutálely se po mé tváři.

„Bell, nebreč, nemělo to budoucnost a ty to víš. Teď budeš mít normální život, a já taky. Vše bude, jako to bylo předtím. Bude to lepší,“ pokoušel se mě uklidnit, ale jeho slova dělala opak. Já nechtěla, abych měla normální život. Já chtěla být s ním. Jeho slova ještě víc zarážela kudlu do srdce. Asi chtěl, aby mi vyšla zády ven.

Chtěl mě obejmout, a tím jako by mě probudil z transu. Rychle jsem se od něj odtáhla a vyskočila na nohy. Neměla jsem sílu se na něj podívat, nebo křičet, nic takového. Nedokázala jsem to. Právě teď mě zlomil tak moc, až to nebylo možné.

Ve mně se objevil můj klasický instinkt – utíkat - a ten jsem poslechla. A tak jsem utekla z jeho pokoje a i z domu, musela jsem pryč. Přes zahradu jsem běžela do lesa. Zakopávala jsem, ale to mě nezastavovalo a já dál utíkala co nejdál od všeho. Od bolesti, smutku, od něj. Od mého bratra, do kterého jsem se zamilovala.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  natali (14.09.2010 23:55)

chudak....co to do toho Edwarda vjelo??!!!!preci ji miluje!!! kterej hnusnej clovek mu zase co nakecal?!!!

12)  Pawi (12.09.2010 00:09)

Miluju tu povídku ale tohle Edík dělat nemá snad se to zpraví, i když to nevypadá na Happy End už podle přítomnosti Minulost vypadá šťastně i když se to teď po to už aby si to dneska přidala

10)  nikolienka (11.09.2010 20:09)

Nech sa spamätá
Ke´d si hovorila že je krátka tak je vážne krátka ale pridávaš pravidelne takže sa teším na ďalšiu

8)  Elizabeth (11.09.2010 19:34)

Taky si říkám, co mu to sakra přelítlo přes nos
Těším se na další

7)  piskot94 (11.09.2010 19:31)

tak první věty budou horšího rázu: jsi hnusná! takhle ošklivě ji ranit! že se nestydíš!
druhé věty budou provinilé: promiň za první věty, já to tak nemyslela, vážně!
a dále: teda, tohle byla podpásovka... chudák Bella, co si to ten Edward usmyslel? no tohle bude ještě zajímavé, hlavně, když si vzpomenu, jak zněly útržky ze současnosti musíš co nejdřív přidat další!!!!

5)  Marketa (11.09.2010 18:15)

3)  plyshovymedvidek (11.09.2010 16:47)

rozplakalas mě

2)  lied (11.09.2010 16:43)

co tak najednou něco se mu muselo přihodit

1