Srdci neporučíš - 20. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

08.10.2010 [20:00], anamor, ze série Srdci neporučíš, komentováno 9×, zobrazeno 2913×

Dnes bude Bellu opravdu hodně štvát Alice.

20. kapitola – Škola

Další den se mělo vyrazit do školy a tak jsem byla připravena v tom, co na mě Alice navlíkla, krátkou sukni s bílým rolákem a kapucí. A přesto mi dala ještě hnědou mikinu, chtěla mi vnutit i boty na podpatku, ale to jsem se nenechala a vzala si v botníku černé conversky. Tak se mi to alespoň trochu líbilo, kdyby mělo být po mém, sukně by byla už dávno pryč a hodně daleko. Čekala jsem v garáži na ostatní, protože se mělo jet jako vždy s Emmettem.

Po chvíli přišli všichni a to opravdu všichni, i Edward. Aha, asi tu chce zůstat déle a začne s námi chodit do školy. Super, a bude si hrát na staršího brášku, přemýšlela jsem a nasedla dozadu Emmettova Jeepu. Alice jela s Jasperem na motorce a vedle mě vzadu seděl Edward, řídil Emmett a vedle něj seděla Rose.

Povzdechla jsem si a celou cestu se dívala ven z okénka na lesy. V autě byla zvláštní nálada, náš pár vpředu se na sebe usmíval a držel za ruce. Já se tiskla co nejvíc ke dveřím a Edward seděl normálně mlčky a koukal na mě. Mezi námi to bylo k nevydržení, asi vím, proč raději jel Jasper na motorce, i když by se sem s Alice vmáčkli.

Zajímalo by mě, jak dlouho budu muset tohle snášet. Nebo se rozhodl u nás zůstat navždy? U toho jsem se zasekla a podívala se na Edwarda vedle mě. On se na mě taky díval. Chvíli jsem si ho prohlížela, měl na sobě obyčejné modré jeany, bílé tričko a hnědou mikinu, kterou měl rozepnutou.

Vážně to Alice udělala!

A naschvál!

Vždyť jsme barevně sladěni, jako bychom jsme patřili k sobě!

Já ji zabiju! Rozcupuju na kousíčky a pak je budu jeden po druhém pomalu pálit. Tohle si s ní ještě vyřídím a to hodně důrazně. Nechápu, proč to udělala. Chce mě štvát? Někdy se mi zdá, že je to je její poslání tady na zemi.

Naštvaně jsem otočila hlavu zase zpět k okýnku a plánovala si, jak to Alice vysvětlit, ale abych ji nezabila. Přeci jen, to by mi Jasper neodpustil. Když jsme konečně dojeli na parkoviště, měla jsem chuť vyskočit a líbat zem, tohle byla snad ještě horší cesta než do Seattlu.

Jen co jsem vyskočila z auta, viděla jsem Alici u motorky, jak jde k nám s úsměvem.

„Alice, to máš ještě u mě,“ zavrčela jsem na ni, když byla blízko.

„To se ještě uvidí,“ usmívala se. Vážně jsem měla chuť po ní skočit.

„Edwarde, jdeme tě zapsat,“ zasmála se, čapla ho za ruku a táhla do kanceláře. Já se raději vydala do školy s Jasperem. První hodinu jsem měla s ním a Alice.

„Vážně tvoji manželku jednou zabiju,“ řekla jsem k Jasperovi, když jsme si sedali na místo. Seděla jsem za ním, protože vedle něj byla Alice, kdo jiný.

Koukala jsem se po třídě, všichni se o něčem bavili. Několik párů se drželo za ruce nebo objímalo. A já zase pocítila ten bolestný pocit na svém mrtvém srdci. Jasper se ke mně otočil a podíval se, kam koukám. Když si všiml, pochopil a zase se vrátil k zírání na tabuli.

Konečně zazvonilo a do třídy vešel profesor. Začal hodinu, když chtěl začít psát na tabuli, do třídy vešla Alice i s Edwardem.

Jen to ne!

„Omlouvám se, pane profesore, ale musela jsem nechat zapsat našeho bratrance, co se k nám přistěhoval,“ usmála se na něj ten malej skřet a pak si to cupitala k Jasperovi.

Edward dal učiteli papír, ten mu ho podepsal a řekl, aby se posadil. Edward měl na výběr dvě místa, vedle mě nebo Jessicy. Vážně jsem se v tu chvíli hádala sama se sebou, jestli chci, aby seděl vedle mě, nebo vedle ní. Věděla jsem ale, že bych nezvládla, kdyby si sedl vedle ní a začal si s ní.

Edward se ale na to druhé místo vůbec nepodíval a rovnou se rozešel ke mně. Celou hodinu jsem se ho pokoušela ignorovat a dělat si zápisky, i když jsem to uměla. Ale on neprojevil snahu skrývat, jak na mě čumí, a to mě štvalo. Jakmile zazvonilo. Byla jsem ráda a těšila se na další hodinu, kterou jsem měla sama.

Tedy, alespoň jsem mívala, protože mým novým sousedem se stal právě Edward. Dobře, dvě hodiny, to snad ještě přežiju. Hodina probíhala stejně jako ta předchozí, jen s tím rozdílem, že si tentokrát dělal poznámky, ale jen na oko.

Měla jsem toho po těch dvou hodinách plné kecky a tak jsem si odskočila na záchod se uklidnit a pak na další hodinu. Jenže jsem měla raději zůstat na těch záchodech a pokusit se utopit, i když jsme upír.

Tohle už opravdu nebylo možné!

Nebyla to náhoda!

Za tím někdo byl!

Alice!

Na místě vedle mě totiž seděl Edward! Opět. Povzdechla jsem si a sedla si na místo vedle něj. Otočil se ke mně čelem a já si všimla, že v ruce má stále rozvrh. Neváhala jsem a vytrhla mu ho z ruky. Začala jsme studovat, co má kdy za hodiny.

Alice já tě zabiju! Slibovala jsem ji v duchu.

Edward měl totiž úplně všechny hodiny stejné jako já. A tak bylo jasné, že bude vždy sedět vedle mě, protože je tam vždy volno. A já si ve škole chtěla odpočinout. Přežila bych to, že ho potkám na chodbě a mám s ním jednu, dvě hodiny, ale ne každý den s ním sedět v lavici. Z toho se musím zbláznit i jako upír.

Vrátila jsem mu mlčky papír a zadívala se na lidi okolo. Dívky si prohlížely Edwarda a kluci se na něj mračili. Slyšela jsem i šepot o tom, jak je můj soused sexy. Vážně jsem byla ráda, když začala hodina. Neuvěřitelně jsem se ale těšila na její konec. Měla jsem totiž s někým nevyřízené účty.