Srdci neporučíš - 18. Kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

02.10.2010 [13:15], anamor, ze série Srdci neporučíš, komentováno 7×, zobrazeno 3081×

Je tu další kapitola. Trochu to tvalo, ale měla jsem počítač v opravně. Název kapitoly prozrazuje, co se bude dít.

18. Kapitola – Nákupy, jak jinak

Rozdělila, kdo s kým pojede, a nevím, jestli mi to udělal naschvál, ale jak ji znám, tak asi jo, měla jsem jet já se svým autíčkem a se mnou Edward, Tanya a Irina. To mi ten den začínal. Nemohla jsem s tím nic dělat, a tak jsem šla do garáže a zamnou ti tři. Přemýšlela jsem, jaké autíčko si vezmu a nakonec vyhrál můj milovaný Aston Martin DB9.

Dlouho nikde nebyl. Alespoň budu mít výmluvu, že nemůžu vézt tolik tašek.

„To ti nepomůže,“ křikla Alice, když se svým Porschem odjížděla.

Povzdechla jsem si a nastoupila do auta. Přes druhou stranu nastoupila do zadu Irina i Tanya. A jako můj spolujezdec si sednul Edward.

Jen co se za ním zavřely dveře, dupla jsem na plyn a jela. Pokoušela jsem se nevnímat pasažéry v autě a plně se věnovat silnici přede mnou. Ale nějak moc mi to nešlo. A to jsme byli teprve za Forks a čekala nás cesta až do Seattlu, teď mi to přišlo jako dálka.

Vážně jsem se celou cestu pokoušela nevnímat ostatní a hlavně Edwarda, ale ono to nešlo, když na vás stále upíral zrak. Z mého mučení mě probudila až Irina, ale proto, aby mě ona mučila.

„Bello, kdys naposledy měla přítele?“

Tak tím mě dostala a ne jen mě. Jasně jsem viděla, jak Edward vedle mě ztuhnul. Hodně nahlas jsem zavrčela, protože mi to bylo nepříjemné.

„Na tyhle otázky neodpovídám,“ zavrčela jsem a pevněji sevřela volant.

„No tak, Bello, jsi kočka, určitě jsi jich musela mít za tu dobu hodně, povyprávěj. Tady Edwardovi to vadit nebude, je zvyklý, že před ním řešíme kluky a tak,“ pokoušela se mě rozpovídat, ale měla to marný.

„To, že je zvyklý, už dávno vím. S kámoškou jsme před ním řešily spousty kluků. Jenže před ním už nikdy nehodlám řešit svůj život a vám to muže být jedno,“ odsekla jsem hnusně a dál se věnovala silnici, a moc si přála, abychom už byli na místě.

Tohle byla rozhodně ta nejdelší cesta mé existence. Doufala jsem, že alespoň během nákupů nebude ani jeden z nich v mé blízkosti. Jak se mi ulevilo, když jsem vjížděla na parkoviště. Ale museli jsme ještě počkat na ty šneky za námi. Všichni vystoupili z auta, jen já zůstala sedět. Zavřela jsem oči a pokoušela se nic nevnímat, probudil mě až smějící se Emmett.

Všechny páry až na Alice a Jaspera se rozešli, kam chtěly, a ostatní museli následovat Alice, která nás táhla do prvního obchodu. Chtěla jsem se s Alice dohodnout, že bych mohla chodit sama, ale s ní to prostě nešlo.

„Ne, Bello, máš hrozný vkus, nedovolím ti zkazit tvoji image, tím, že tě nechám samotnou nakupovat, to se rovnou můžu jít odstřelit.“

„Ale Rose jsi pustila?“

„Ona má na rozdíl od tebe vkus,“ odsekla mi a šla vybírat trička. Protočil jsem oči a šla si stoupnout k Jasperovi, nevšímala jsem si, že je u něj i Edward.

„Copak, Bell? Nějaká naštvaná,“ popichoval mě ještě.

„Jo, a může za to tvoje žena. Jak to s ní vydržíš?“ ptala jsem se ho.

„Přiznávám, není to vždy nejednodušší,“ usmál se na mě.

„Už vím, proč jsem nikdy nechtěla sestru, starší či mladší. Prostě jsem ji nechtěla. Je lepší mít bratra, nekecá ti do oblečení,“ povzdechla jsem si.

„Bello!“ volala na mě Alice. Už pro mě měla další kousky oblečení. Jak na popravu jsem se k ní došourala a pak i s tím oblečením do kabinky, kde jsem si vše povinně zkoušela. I když bych nemusela. Alice vidí, jak mi to bude slušet, ještě než si to obleču. Jen mě chce mučit.

A tak jsem se jako poslušná holčička převlíkala. Trička a takové jsem zvládla v pohodě během chvilky a Alice se zaměřila na naši návštěvu, dobře jim tak. Neměli se sem cpát, měla bych alespoň klid.

Podívala jsem se po obchodě a všimla si Jaspera a Edwarda, jak nenápadně stojí v mužském oddělení a dělají, jako že nejsou. Tvářili se jako stěna. Zasmála jsem se a vydala se rovnou k nim.

„Bílí sice jste, ale do stěn máte stejně daleko, hlavně když ta za vámi je modrá,“ zasmála jsem se jim. A oni se na mě zamračili.

„Alice je vševědoucí, ta na vás nezapomene, a určitě nezapomene na svého manžela,“ usmála jsem se na ně mile.

„Pššt, zkusit to můžeme,“ ohradil se Jasper.

„Jo, jen zkusit. Když musím trpět já, vy budete taky,“ usmívala jsem se na ně jako andílek.

„Bello, hergot, najdi si kluka a štvi jeho, ne mě,“ zavrčel Jasper. Dělala jsem, jako že se nic neděje tím, co řekl. Jindy bych po něm vystartovala, ale dnes ne. Ani nevím proč. A taky nevím, proč mi to pořád připomínají.

„Ale já bych si to stejně vylévala na tobě, protože mě štve a mučí zase tvoje žena.“

„A ty si myslíš, že mě nemučí?“ zeptal se mě smutně jako štěně.

„Ty naše mučené štěňátko, ty sis ji vzal.“

„Jaspere, lásko,“ volala na něj Alice. Zatvářil se, jako když jde do boje, a poslušně k ní docupital.

„Bello, vyber zatím nějaké oblečení Edwardovi,“ zavolala na mě ještě Alice. Povzdechla jsem si a bez toho, abych se na něj podívala, jsem šla hledat rovnou mezi košile.

Vždy nosil hlavně je, a vždy mu to v nich seklo, tak proč nepokračovat? Stála jsem u stojanu a prohlížela si košile, co tam byly, když jsem uslyšela tiché kroky směrem ke mně, nevšímala jsem si jich a dál hledala. Bylo tam pár kousků, co by mu vážně seklo, a tak jsme se podívala na velikost a našla tu jeho, kterou jsem si ještě pamatovala.

Vytáhla jsem ty košile a podala je za sebe, kde určitě byl. A taky že jo, po chvíli mi zmizely z ruky. Vybrala jsem mu pět košilí a tak jsem se přesunula k tričkům. Nechtěla jsem mu brát obyčejná barevná trika a tak jsem mu hledala s nápisy, aby mu slušela. Několik jsem jich vybrala a rozhodla se mu vzít i kalhoty.

A pak jsem ho beze slova šoupla do kabinky a jako Alice ho donutila vše si vyzkoušet. Byl v kabince vedle Jaspera a Alice stála vedle mě. Docela vesele se usmívala.

Edward se ve všem ukázal a já musela uznat, že mu vše seklo a to hodně. Byla jsem potěšena, vždy jsem mu oblečení kupovala já.

„Ještě někdy zkus říct, že nemám vkus,“ řekla jsem k Alici, když si Edward zkoušel poslední kousek, a dívala jsem se na kabinku a ne na ni.

„Pro sebe máš hrozný vkus, ale koukám, kluky oblíkat umíš,“ zasmála se a já protočila oči. Je pravda, že mě to vždy bavilo a nutila jsem Edwarda, aby se mnou šel nakupovat, a kupovala jsem věci hlavně pro něj.

Alice byla spokojená a tak se šlo do dalších krámů. Až pomalu do večera, když se rozhodla, že je koupeno vše, mohli jsme domů a mě čekala další strastiplná cesta.

Jak jsem byla ráda, když jsem parkovala v naší garáži. Hned jsem vystoupila a zamířila si to k sobě do pokoje.