25.08.2010 [15:15], anamor, ze série Srdci neporučíš, komentováno 15×, zobrazeno 3536×

Jak je u mě zvykem, po skončení povídky nastupuje nová a tady je. Doufám, že se bude líbit jako moje předchozí povídky.

Bella s Edwardem jsou sourozenci. Mají se rádi a bez toho druhého nic neudělají. Jenže jednoho dne, když budou sami, se to vše zvrtne a začne mezi nimi být něco víc. Musí to tajit a tak začíná první problém. Začínají další, když se Edward chystá na vysokou. Jenže láska si vždy cestu najde a naši hrdinové odhalí další tajemství a nové životy než si to uvědomí. Jak dlouhý bude jejich cesta? A co vše se stane? Než se dovědí vše, co potřebují, aby byli spolu šťastni? Povede se jim to vůbec?

Prolog:

Zakázané ovoce, vždy chutná nejlépe. A zakázaná láska je vždy nejkrásnější. Tak proč by jsem se měli spokojit s obyčejnou?

Jaké jsou hranice lásky, dokáže tento cit rozpoznat, koho milovat smíte a koho ne?

1. Kapitola – Vzpomínky se vrací, stejně i bolest

Byla jsem sama doma, všichni šli na lov a já nechtěla. Potřebovala jsem se zbavit Denalijských, protože mi vrátili staré rány a bolest, kterou jsem tak dlouho před světem i sebou schovávala. Vyšla jsem ven z domu a posadila se na schody verandy. Dívala jsem se do lesa, který byl zahalen svým stínem a bránil tak slunci dostat se dovnitř. Vždy jsem milovala slunce, a ve slunném městě jsem i žila jako člověk, ale i to slunce mi v tuhle chvíli vhánělo bolavé vzpomínky na povrch.

Zase to bolelo, a to, na co jsem se pokoušela ty roky zapomenout, bylo tady. Pronásledovala mě už tolik let, a teď tu byla, on tu byl. A byl upír jako já. Zrůda, kterou jsem se stala kvůli své hlouposti. Zmrzlé kusy kamene, které nemohou spát, ani se zabít bez jiného upíra nebo vlkodlaka, je nemožné se zničit. Nikdy, nemůžu spát, nejsem unavená a to mě štve. Já se teď cítím vyčerpaná, ale psychicky, a přesto nemůžu vypnout a konečně zapomenout.

Chtěla jsem na něj zapomenout a myslet si, že začal žít pořádný život beze mě a je šťastný. Ne že je upír a chodí s Tanyou, tohle bolelo, hodně. Z hrdla se mi draly vzlyky, které jsem už moc dlouho potlačovala, celých padesát let. Zakazovala jsem si na něj myslet a vzpomínat, byla jsem relativně šťastná. Tak, jak jsem s mou novou rodinou mohla být. A on to zase zničil, nechtěně mi ukázal staré rány, které bolely a budou bolet asi už navždy.

Tolik let jsem měla zakázáno myslet na svůj život. Na to, kdo jsem byla a proč se stala tím, čím jsem. Dívala jsem se na to, jak tma pomalu zakrývala vše okolo a začala vzpomínat na to, co tolik bolelo a já to zamknula ve svém srdci, ale teď už to muselo ven. Vzpomněla jsem si na jeden z posledních dnů, kdy jsem byla šťastná.

************************

Minulost:

Rozčesávala jsem si své dlouhé kaštanově hnědé vlasy. Když se mi kolem pasu omotaly silné paže a já ucítila jeho rty na svém krku.

„Zdržuješ, lásko,“ zašeptal a vtisknul mi ještě jeden polibek do vlasů. Položila jsem hřeben a otočila se k němu.

„Už jdu, jsi netrpělivý,“ zasmála jsem se mu. Zadívala jsem se do jeho zelených jiskřících očí, co měl po matce. Neodolala jsem a natáhla se k němu pro polibek, začal mi ho opětovat a mě se nechtělo do školy, když máme dům pro sebe.

„Musíme, Bello,“ zasmál se a odtáhl. Nezbývalo mi nic jiného, popadla jsem tašku a šla s ním dolů, nasedli jsme do auta a vydali se do školy. Celý den budu zase bez něj, protože chodí o rok výš. Je přesně na den o rok starší než já. Povzdechla jsem si a otočila se k němu, abychom se naposledy políbili.

„Uvidíme se na obědě, Edwarde,“ usmála jsem se na něj. Vystoupila jsem a běžela za svými přáteli a vydala se na hodinu.

Škola probíhala jako obvykle nudně a pomalu, a tak jsem se asi o třetí hodině omluvila a vydala se na záchod, protáhnout nohy. Chodila jsem na chodbě, když jsem uviděla postavu blížící se ke mně a já nemohla uvěřit tomu, kdo to byl, můj dokonalý Edward. Usmála jsem se na něj a čekala, až přijde, okamžitě mě objímal a políbil. Obtočila jsem mu ruce kolem krku a přitiskla se k němu blíž. Náš vztah musel být utajený hlavně tady ve škole, nikdo to nesměl vědět.

„Chci být už doma,“ usmál se na mě. Nebyl jediný, taky jsem už chtěla být jen s ním a nemuset nic ukrývat a všem lhát. Na druhé straně chodby se objevil profesor, Edward se rychle odtáhl.

„Pane Swane, slečno Swanová, co tu děláte?“ ptal se nás.

„Sestra si u mě zapomněla učebnici,“ usmál se na ně a podal mi nějakou knihu. Nechápala jsem, kde ji vzal a bylo mi to jedno. Pokýval a odešel. To bylo ono, proč o naší lásce nikdo nesměl vědět. Bylo to - jak to jen nazvat? - nepřístojné, divné, nechutné, on byl můj starší bratr. Byli jsme sourozenci, co bez sebe nikdy nedali ani ránu a později jsme si uvědomili, že se milujeme. Kdyby se to dozvěděli naši, zešíleli by a poslali jednoho z nás pryč na internátní školu.

Náš vztah trval už dva roky. Dva roky schovávání a předstírání jen moc velké sourozenecké lásky.  Na veřejnosti jsme se mohli objímat a dotýkat jen jako bratr a sestra. Ubíjelo mě to, ale já bez něj nechtěla být. Nejhorší bylo to napětí doma, když jsme museli před rodiči dělat jako že nic. Čekání, až usnou, abych se mohla proplížit k němu do pokoje a usnou u něj. Oba jsem ztratili zdravý rozum, protože jsme se do sebe zamilovali a začali si spolu. Ale i přes to všechno jsme byli šťastní.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  natali (14.09.2010 23:00)

hele nevim jestli to uz nekdo napsal, ale tvoje povidky se ctou samy...ano sami, zacnes jednim slovem a pak uz to jede saamo a neodtrhnes se tohle je strasne krasna povidka a ja budu muset podekovat kamosce za to ze mi ji doporucila hned sem si ji zamilovala letim na dalsi dil

14)  nikolienka (29.08.2010 22:28)

Keď som do vyhľadávača zadala slovo láska objavila sa mi táto poviedka. Prišla mi zaujímavá tak som sa do nej pustila a teraz tu čumím s ústami asi až na dlážka. Vlastní súrodenci neviem prečo ale prišlo mi to vtipné. Hne´d som si predstavila mňa a môjho brata a prišlo mi to divné a vtipné. Myslela som, že budú nevlastný. Som zvedavá takže idem na ďalšiu. Vážne superný nápad

13)  Ewik (28.08.2010 11:28)

Tak to je něco, jdu kouknout na dvojku.
Jsem strašně zvědavá co se z toho vyklube.

10)  Pawi (25.08.2010 22:00)

Super, Romí je to moc zajímavoučký, ale to jsem ti už psala viď už aby bylo další

5)  Elizabeth (25.08.2010 19:14)

Samozřejmě skvělé jako všechno od tebe, anamor. Moc se těším na další kapitolu

4)  piskot94 (25.08.2010 17:30)

ach, a klidně si budu achjovat ještě dlouho, protože to bylo krásně napsané a já se už te´d nemůžu dočkat další kapitoly

3)  anamor (25.08.2010 16:07)

eli: Ten začátek je přítomnost a to pod hvězdičkami je minulost. Bella vzpomíná.

2)  Janiseq (25.08.2010 15:39)

Wau. Chci další díl. Začlo se mi to líbit. Takového brášku bych taky moc brala. Honem další díl.

1