19.11.2010 [21:15], Texie, ze série Spoutaní, komentováno 23×, zobrazeno 8603×

Konečně dorazí na místo, ale okamžitě se rozdělí. Většina Cullenových se vydá prohledat okolí, zatím co zbytek se vydá zkontrolovat město... Nezvyklá rodinka - Bella, Edward a junior se tak ocitnou náhle sami sobě na pospas.

„Co tě znervózňuje víc,” podíval se na ni pátravě, „že po nich můžou jít, nebo že nám budou na blízku.”

„Nevím, asi obojí.”

V příští chvíli se však ozvalo burácení motorů a na silnici kus za nimi se vyhoupla dvě auta. David je přejel pohledem ve zpětném zrcátku. Kapoty měli zablácené a držely na nich ještě kousky větviček a trávy.

„Evidentně to vzali zkratkou,” uculil se.

22. Kavárna

Jeli tak rychle, jak jen to kvalita silnice dovolovala. Přesto jednu zastávku si odpustit nedokázali. Byla však jen na pár minut a po ní se s Bellou u volantu vystřídali. David si labužnicky pochutnával na čokoládových croasanech.

„Dáš si?” rozhodl se jeden obětovat.

„Ne, nemám chuť,” zavrtěla hlavou.

„Čokoláda je dobrá na nervy,” zkoušel to.

„Jenže uvnitř jí rozhodně není tolik, aby mi to teď k něčemu bylo.”

David se do něj tedy zahryzl a pohledem ji dál sledoval. Na čele měla drobnou vrásku a o něčem přemýšlela. Nepotřeboval jí ale koukat do hlavy, aby věděl o co se jedná.

„Tak co ty a Edward?”

Zhluboka se nadechla.

„Nevím. Cítím k němu pořád to samé, ale zároveň se bojím, že jak se k němu přiblížím, tak mu zakroutím krkem.”

„No, tak musí se mu uznat, že pohňápal co mohl,” připustil. Vlastně mu bylo jedno, jestli se ti dva dají dohromady, ale prostě nechtěl vidět Bellu jak se trápí.

Na místo dorazili k ránu. Naštěstí ten den bylo zataženo a chvílemi i mrholilo, takže se Cullenovi mohli běžně pohybovat mezi lidmi. Zastavili tedy v nejbližším městě.

„Porozhlédneme se nejprve tady,” rozhodla Bella. Chtěla nejprve zamítnout tu nejhorší variantu, což rozhodně centrum města bylo.

„A co my?” zeptal se Jasper.

Na okamžik ji tím zarazil. Nebyla zvyklá na tolik dalších okolo. Vždy si s Davidem vystačili.

„Můžete se zatím podívat po údolí, třeba tam ještě některý zůstal.”

Okamžitě se vydali tím směrem.

„Teda,” hvízdl David. „Jsi hotový generál.” Na tváři se mu objevil potutelný výraz.

Jasper s Alicí ještě čekali, než si nastoupí i Edward.

„Já zůstávám,” oznámil jim.

Jasper jen přikývl a nastartoval.

„Počkat, to se může?” zaslechli ještě Alici z rozjíždějícího se auta. „Já chci taky zůstat!” a snažila se ještě marně vystoupit za jízdy.

Její skuhrání bylo slyšet i když se jim už ztratilo jejich auto z očí.

Edward se po očku podíval na Bellu, jestli není naštvaná, že se vnutil, ale ta se na něj ani nepodívala.

„Tak co,” ozval se David do ticha mezi nimi. „Kavárna nebo hospoda?”

„Kavárna,” rozhodla okamžitě. Ještě zaštrachala na zadní sedadlo a vytáhla tašku. Vyrazili k malé kavárničce přímo na náměstí.

„Myslel jsem, že budeme pátrat po novorozených,” zeptal se zmateně Edward.

„Přesně tak,” přikývl mu David. „No a kde jsou problémoví novorození, tam je i rozruch. Takže centrum města kousek od policejní stanice je naprosto ideální místo kde začít.”

Bella vybrala stůl na kryté zahrádce před kavárnou, zatím co David s Edwardem šli objednat dovnitř.

„Tři expressa a dva tyhle štrůdly,” nadiktoval David číšnici.

Edward zatím pozoroval skrz okno Bellu sedící venku. Vytáhla z tašky notebook a začala na něm něco psát.

„Nikdy mi to neodpustí,” hlesl.

David se podíval stejným směrem.

„Ne,” souhlasil. „Bella je na jednu věc totiž hodně háklivá.”

Edward se na něj vyčkávavě podíval.

„Na lidi co mi chtějí ublížit, nebo se mě pokusí zabít.”

Otočil se zpátky a zadumaně sevřel rty.

„K tomu jednomu štrůdlu přidejte ještě ten ovocný dortík,” zavolal na číšnici.

„Zbožňuju sladký,” pokrčil bezmocně rameny. „No a ty máš chlape ten průšvih, že to byl navíc tvůj nápad.”

Edward strnul.

„Ne že bych vám lezl do hlavy, ale jak jsem se rozhodl Emmettovi vyvést ten žertík s komárem, tak jsem to tam zahlídl.”

„Neřekl jsi jí to...”

David se pobaveně rozchechtal, když uviděl paniku v jeho očích.

„Ne, ale jak ji znám, tak to nakonec stejně zjistí, no jo máma. Vezmeš to kafe?”

Ven Edward téměř vyklopýtal. Naštěstí se Bella věnovala monitoru a jeho opět přehlížela.

„Tak jak to vypadá?” zeptal se jí David.

„Našla jsem zdejší internetový zpravodaj, tak ho zkusím projít,” zamumlala a teprve vzhlédla. Trochu rozpačitě zamrkala, když zjistila, že tu všichni tři sedí jako jedna „šťastná” rodinka na snídani. No, na dost nezdravé snídani.

„Co?” zaprskal David. „Jsem ve vývinu.”

„A budeš se tím hájit jak dlouho, do sta?”

Zavrtěl hlavou. „Dýl.” Konečně polkl. „Ale už se na ty narozky celkem těším.”

Skepticky se na něj zahleděla čekajíc, co z něj zase vypadne.

„Víš jak to bude velkej narozeninovej dort, aby se tam všechny ty svíčky vlezly?”

Protočila oči.

Edward ty dva sledoval a připadal si tak nějak jako páté kolo u vozu.

„Raději se vrhneme na to, proč tu jsme,” zavelela Bella. Začala zase věnovat pozornost monitoru a David se začal nimrat ve zbytku štrůdlu. Oči mu ztmavly soustředěním.

„Taky bys mohl pomoct,” dloubl po chvíli do Edwarda. „Zkontroluj, jestli někdo něco divnýho neviděl nebo neslyšel.” Edward okamžitě přikývl a zaposlouchal se do myšlenek lidí okolo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

1)  Bosorka (19.11.2010 21:22)

Já chci víc a víc a víc....

«   1 2