01.10.2011 [14:00], Eleanor, Povídky jednorázové, komentováno 14×, zobrazeno 3139×

Snad jednou najdu tu pravou. Snad jednou nebudu sám. Snad jednou...

Jako vždy jsem byl tahán po nákupech Alicí a snažil se ignorovat všechny ženské pohledy a myšlenky. Ne pokaždé se mi podařilo přejít jejich představivost. Jednou jsem byl podle všeho nahoře, podruhé dole, potřetí hlavou mezi jejich nohama. Prostě hnus. Do teď nechápu, jak po tomhle mám někdy mít s nějakou ženou sex.

Si to jen představte, že její myšlenky vám budou přesně říkat, co máte dělat. Děsivá to představa. Proto se každé nadržené ženské s radostí vyhýbám. Ještě bych měl podotknout, že mužům vlastně taky. Když na to dojde. To utíkám jak motorová myš.

Asi je to tím, že jsem stále nepotkal tu pravou, ale můj zájem o sex je prostě na bodu mrazu. Zajímalo by mě, zda se to jednou změní nebo jestli náhodou při proměně v upíra nedošlo k nějaké chybě. Carlisle tvrdí, že ne, ale já začínám mít po sto letech trochu pochybnosti. Ale stále doufám, že snad jednou se dočkám té pravé. Prostě snad jednou…

Tvářil jsem se unuděně a nevnímal okolí, když do mě najednou narazila nějaká dívka. Měl jsem chuť na ni vyjet, ale zastavily mě její myšlenky.

„Ježiš, ten je tvrdý jako skála,“ zaznělo jí nejprve v hlavě a já se zarazil. Nic ve smyslu, že by to udělala naschvál. Proto jsem se trochu zklidnil a usoudil, že do mě asi fakt narazila nerada. Potom vzhlédla, podívala se mi do tváře a já uslyšel její se zrychlující srdce. Otráveně jsem se na ni podíval, zahleděl se do jejích čokoládových očí a ona téměř z posledních sil vykuckala:

„Promiň,“ omluvila se a já jí jen kývnul, že jsem slyšel a doufal, že mi zmizí ze zorného pohledu. Udělala tak, ale v její hlavě jsem uslyšel jen:

„Arogantní blbec,“ čímž mě naprosto uzemnila. Otočil jsem se za ní a sledoval, jak jde dál. Ještě z dálky jsem zpozoroval, že má problémy s koordinací a usoudil, že do mě určitě úmyslně nenarazila. Takže by mi ten „Arogantní blbec“ za mé chování opravdu patřil?

„Koho pozoruješ?“ uculovala se na mě Alice a já jen zavrtěl záporně hlavou, aby to nechala být. Neměl jsem se jí v plánu svěřovat s tím, že podle nějaké holky jsem arogantním blbcem. Alice se v tom dále nerejpala, věnovala se zkoušení oblečení a blbě se u toho uculovala, jakoby věděla přesně, co se stalo.

…

Druhý den ráno jsme dojeli před školu a z myšlenek spolužáků jsem zachytil, že na školu nastupuje nové děvče. Nezajímalo mě a já hodlal znova přežít očistec s názvem škola. Celý den jsem byl úplně mimo, proto jsem nezaznamenal, kdo je tím novým děvčetem, dokud jsem nedorazil na biologii, kde bylo jediné volné místo vedle mě a já zase uslyšel v něčích myšlenkách nadávku ze včerejšího dne:

„Tak to si dělají ze mě prdel, ne? To mám jako sedět vedle toho arogantního blbce?“ A v ten moment jsem vzhlédl od stolu. Byla to ona. Rozhlížela se zoufale po třídě a hledala jakoukoliv záchranu, jenže já moc dobře věděl, že žádné jiné volné místo nenajde. Nakonec si rezignovaně povzdechla a přišla zatím k mé lavici.

„No, ahoj,“ spustila na mě hned a já jí to mínil hned oplácet.

„No, ahoj, slečno nemotorná,“ prostě jsem si to nemohl odpustit. Nevím, kde se to najednou ve mně bralo, ale měl jsem ji hroznou chuť neustále štvát. Ona na mě vykulila oči a trochu vyjeveně si vedle mě sedla zase s myšlenkou „Arogantního blbce“ a já se tomu měl chuť pořádně zasmát.

Po chvilce jsem si usmyslil, že by ze mě moje matka Esmé radost neměla a hodlal jsem si dívku vedle sebe usmířit. Otočil jsem se na ni a ignoroval její myšlenky, protože řešila, jestli k večeři bude vařit kuře nebo steaky. Prostě nic pro mě, ačkoliv to asi byla první holka, která v mé přítomnosti byla schopná myslet na něco jiného než na sex. O to jsem ji měl radši.

„Omlouvám se za tu předchozí eskapádu,“ snažil jsem se ji upoutat a ona na mě zaostřila. „Edward,“ představil jsem se a podal jí ruku. Ona chvíli zaváhala.

„Bella,“ vrátila mi a tím mi umožnila další pohled do jejích krásných čokoládových očí s myšlenkou. „Pro mě budeš stále arogantní blbec“. Povzdechl jsem si a její myšlenku raději ignoroval. Z nějakého důvodu mi bylo líto, že mě vidí v tomto světle a mohl jsem jen doufat v budoucí změnu.

…

A dny ubíhaly. Její myšlenky o mně se nemělnily a já z toho byl čím dál častěji méně svůj. Dobře. Zuřil jsem. Pokaždé když jsem odkudkoliv uslyšel „arogantní blbec“, chtělo se mi zabíjet. Poprvé, co mě po několika desetiletích nelákala k zabíjení žízeň, ale nepříčetnost a zuřivost. Tahle dívka ve mně vzbuzovala city, které jsem jako upír, nikdy nezažil. Dost často jsem si připadal jako chodící schránka bez náplně a teď sice cítím, ale ne to, po čem jsem toužil. Chtěl jsem cítit lásku, ne zuřivost či nepříčetnost. Šílel jsem z toho.

Dnes jsem nikam nepospíchal a tvářil jsem se jako člověk, proto jsem se loudal. Nakonec jsem ve třídě zůstal jen já a Bella. Přemýšlela zrovna nad tím, kdy udělá domácí úkol, když si nechtěně shodila učebnici na zem. Urychleně jsem zvedl její učebnici jako správný džentlmen a podal jí ji s úsměvem. Na což místo děkuju, mě v její mysli pohltila vlna „arogantních blbců“ a v ten moment jsem vybouchl.

„Proč? Já se opravdu snažím být na tebe milý,“ utrousil jsem skoro s vrčením a čekal, jak bude reagovat. Zmatkovala a nevěděla, co tím myslím a já jsem najednou musel vymyslet lež, která by vše vysvětlila.

„Proč se vždycky na mě díváš tím pohledem, že jsem ten největší arogantní blbec ve státech?“ vysvětlil jsem jí a ona vykulila oči.

„Fakt se tak tvářím,“ ujelo jí v mysli a přemýšlela urychleně a zmatečně nad tím, jak mi to vysvětlit.

„Tak proč?“ nevydržel jsem čekat a ona zpanikařila. Rozhodla se mi říct pravdu:

„Protože jsem se do tebe zamilovala a nechtěla jsem, aby ses ke mně choval stejně jako k ostatním holkám ve škole. Ničilo by mě to,“ hlesla nakonec a já jsem tam najednou stál jako opařený. Viděla můj výraz a zmateně řekla:

„Zapomeň na to. Nic jsem ti neřekla,“ pronesla urychleně a zmizela ze třídy.

Shrnutí od Eleanor

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  kytka (19.10.2011 13:31)

Moc jse si to užila. Fakt pěkný.

13)  Nosska (03.10.2011 00:04)

Jen hezky pokračuj, arogantní blbec byl super

12)  Marvi (02.10.2011 13:44)

Super Takový nezvyk, že si Edward v Belle může číst, ale má to šťávu, i tak si našla způsob jak klamat

11)  semiska (01.10.2011 21:39)

Krásné Nechceš napsat pokračování, jestli se dali dohromady?

10)  eMuska (01.10.2011 19:09)

uááááááááááááááááááááááááááááááááááááá! dohája! to čo bolo?! takto tesne? to je arogantný blbec!

9)  AMO (01.10.2011 17:15)

Eštééé... Přidat přidat přidat
To bylo super... ještě o jednu maličkou dvojku si prosím přidat

8)  Kamci (01.10.2011 16:23)

no táááááááááááááááááááák, tohle přece nmůže být jen jednorázovka

7)  Eleanor (01.10.2011 16:09)

Nikki, děkuju. Není nad dobrý sen, o kterém se pak dá psát

KalamityJane, o pokráčku uvažuju. Jen musím vymyslet smysluplný děj.

Janebko, od tebe je to vždy milé číst. Snad budu mít náladu a napíšu něco, co tě zase zahřeje u srdce a pobaví.

Sky, děkuju a pokusím se.

Jula, uvidím a klidně to udělat můžu

Alison, s tak natvrdlým a nafoukaným Edwardem? Chudák Bella.

6)  Alison (01.10.2011 16:04)

A kde je to: "A žili šťastne až kým nepomreli"?! Tam musí byť pokračovanie, proste musí Prosíííííííííííííííííííííím

5)  Jula (01.10.2011 14:55)

Ale nebyl tohle úplný konec, že ne???? To nám přece nemůžeš udělat!!!

4)  Sky (01.10.2011 14:28)

Hééj, toto chce pokráčko! Takto to nemôže skončiť! Ale bolo to super.

3)  Janeba (01.10.2011 14:28)

Elinko , ty víš jak mě spolehlivě rozesmát a pobavit!!! Teď se mi půjde uklízet mnohem líp!!! A nějaká písmenka bys mohla dopsat, zaslouží si to vážně pokračování!!!!
Děkuji!!!

2)  KalamityJane (01.10.2011 14:16)

hele! hele! hele! To si jako myslíš, že napíšeš něco takovýho bez pokračování? To teda v žádným případě!!

1