11.10.2010 [16:30], AlexCullen, ze série Slzy štěstí , komentováno 7×, zobrazeno 1923×

Tak je tady další kapitolka. Edward s Jasperem se zase trochu pohádají a pak vás ještě čeká lov.

Přestala jsem vnímat čas a vnímala jsem pouze Edwarda a jeho polibky. Nechtěla jsem nikdy přestat, ale docházel mi dech. Odlepil se od mých rtů a přesunul se na krk.

„Takhle, bych se chtěla probouzet každé ráno,“ zamumlala jsem a uslyšela Edwardův tichý smích. Z krku se opět přesunul na rty a hladil mi záda. Zajela jsem rukama do vlasů a užívala jsem si jeho polibky.

„Edwarde, pojď dolů!“ slyšela jsem nějaký hlas ze zdola a zasekli jsme se uprostřed pohybu. Otevřela jsem oči a dívala jsem se na Edwarda, který mhouřil oči a na něco se soustředil. Potom se podíval na mě a letmo mě políbil. Vzal mě za ruku a opustili jsme jeho pokoj, který jsem si ve spěchu ani nestihla prohlédnout. Šla jsem rychle vedle Edwarda dlouhou chodbou domu a pak jsme seběhli schody. Za okny jsem uviděla, že už se šeřilo a byla skoro tma. Asi jsem spala celé odpoledne. Pod schody stáli Jasper a Alice.

„Co potřebuješ?“ zeptal se Edward a když vyřkl svou otázku tak se zadíval na Jaspera.

„Proč jsi mi to neřekl?“ Vyjel ostře Jasper na Edwarda. Nechápala jsem, o čem to mluví.

„Protože jsem nemohl. Slíbil jsem to Belle! Myslíš si, že jsem se nerozhodoval o tom, jestli ti to mám říct nebo ne? Věděl jsem, že buď ztratím důvěru tebe nebo Belly. A rozhodl jsem se, že Bella je teď pro mě důležitější než ty! Čím víc upírů to ví tím to je horší, jelikož si naše myšlenky může přečíst Aro a pak by mu nic nezabránilo zmocnit se Belly a Alice! Jak by ses asi rozhodl ty, kdybys byl na mém místě?“ křičel Edward na Jaspera. Edwardova slova mě překvapila a byla pro mě uspokojující. Vložil do mě důvěru místo do svého bratra, kterého odepsal na vedlejší kolej. Hádal se s ním a přitom si předtím žili v klidu. Kdybych si na lovu dávala větší pozor a rychle se stáhla, jakmile, bych ucítila jeho pach, vůbec by se nic z tohohle nestalo. Za všechno můžu já! Do očí se mi vehnaly slzy, ale já se je snažila zadržet. Podívala jsem se na Jaspera. Edwardova slova ho rozzuřila, ale i uklidnila. Z hrdla mu vyházelo stejné tiché vrčení, jako z Edwardového. Hlavní, v co jsem doufala bylo, aby se nepoprali. Pokud by to zašlo tak daleko, asi bych odešla, i když mám Edwarda moc ráda, ale nemůžu mu zkazit vztahy se jeho bratrem. Ale ještě něco mi vrtalo hlavou. Kdo je Aro?

Edward s Jasperem se pomalu uklidňovali, až se nakonec narovnali z útočných pozic. Oddechla jsem si. Jasper zahanbeně sklopil hlavu.

„Promiň. Neměl jsem na tebe tak vyjet. Asi bych reagoval úplně stejně,“ řekl pomalu a klidně Jasper. Edward kývnul pomalu hlavou a pak se mírně usmál.

„Doufám, že už to nikdy takhle daleko nedojde. Nechtěl bych se poprat se svým bratrem. To dělá jenom Emmett,“ usmál se Edward a Jasper zvedl hlavu. Mírně se usmíval, ale v očích měl stále mírnou zahanbenost. Kdo je Emmett?

Neměla jsem náladu na to se ptát a tak jsem jen stála a čekala, co se bude dít. Slzy jsem už nemusela zadržovat, jelikož už nehrozilo, že by vytekly.

„Řekl jsi ji o nás nebo to věděla?“ zeptal se Jaspera Edward.

„Věděl základ, ale nevěděla podrobnosti,“ odpověděl mu Jasper. Pak se do toho vložila Alice.

„Takže to jste si ujasnili vy dva, ale já teďka chci vědět všechno, co se stalo mezi Edwardem a Bellou a podle pravdy od té doby, od té doby, co jsem odjela na nákupy. A žádné lži!“ protočila jsem oči. Alice chtěla vždycky všechno znát do detailů.

„Žádné detaily Alice. Zkrátka jsem byla na lovu, ukradla jsem Edwardovi kořist, zaútočili jsme na sebe a Edward mě potom poznal podle očí a tak jsem mu všechno řekla. Větší detaily nepotřebuješ,“ řekla jsme s úsměvem a Alice se mračila.

„To není fér!“ řekla uraženě Alice.

„Možná sis ještě nevšimla sestřičko, ale život prostě není fér,“ řekla jsem a stále jsem se usmívala „a jestli dovolíte tak mám docela hlad. Jde se mnou někdo na lov?“ zeptala jsem se, nevšímala jsem si toho, kdo šel, ale podle zvuku jejich nohou, které jsem skoro vůbec neslyšela asi všichni a vyběhla jsem z domu, za kterým tekla široká řeka. Zastavila jsem se a chvíli přemýšlela jaká podoba by byla nejvhodnější pro skákání, ale i pro lovení zvěře. A pak mě napadla podoba, která se pro to naprosto hodila.

„Bezva, ale já nevím, v co se mám proměnit. Jakou podobu bereš ségra?“ zeptala se mě Alice. Já jsem se na ni otočila a usmála jsem se. Vyběhla jsem a soustředila jsem se na jednu jedinou věc a to byla má přeměna. V hlavě jsem měla pouze jediný obrázek a soustředila jsem se taky na jeho výšku a délku.

Pak jsem cítila, jak se mi zdelšují nohy, mohutní, vytvářejí šupiny a totéž na rukách, cítila jsem, jak se mi zvětšuje trup a rostou mi křídla a nakonec jak se mi prodlužuje krk a mění hlava. Dopadla jsem s dusotem na zem. Přeměnila jsem se v safírově modrou dračici. V tu, kterou nakreslil Edward a kterou jsem si, ihned zamilovala jako mou oblíbenou podobu. Svou hlavu jsem otočila a podívala jsem se na ty bytosti za mnou. Edward se usmíval, Jasper byl vykolejený a Alice měla trochu zamračený pohled.

„Hej na žádném z tvých obrázků nebyla taková dračice!“ odfrkla si a já se usmála takže mi dva bílé tesáky, které mi vyčnívaly z čelisti, ještě víc vynikly. Podívala jsem se na Alice a čekala jsem, v co se promění. Chvíli se ještě rozmýšlela, ale pak se ji na tváři objevil úsměv. Skočila a za skoku se jako by úplně zmenšila. Už jsem se lekla, že se vypařila, ale pak jsem uviděla na tom místě, kde zmizela, mouchu. Nebyla teda moc vynalézavá. A pochybuji, že  v téhle podobě vůbec něco chytí. Alice v podobě mouchy se rozletěla a rychle přeletěla řeku. Sledovala jsem ji a jakmile přeletěla řeku, změnila směr a letěla velkou rychlostí střemhlav dolů k zemi, až jsem si myslela, že se rozplácne, ale ona se přeměnila. Během dvou vteřin z té mouchy vyrostla černá puma. To je chytré… taky mě to mohlo napadnout, že až přeletím řeku tak se proměním v něco jiného, ale já radši poletím při celém lovu v jedné podobě.

Dračice je praktičtější. Usmála jsem se nad tou představivostí, za letu zpražím ohněm srnu a dopadne na zem krásně upečená. Syrové maso ještě s tou krví mi moc nechutná. Bylo to k smíchu. Otočila jsem se ke klukům a hlavou jsem jim naznačila ať už jdeme. Přikývli a rozeběhli se. Před řekou vůbec nezaváhali a jedním skokem ji přeskočili.

Já jsem se odrazila nohama od země a roztáhla jsem křídla. Byla jsem tak malá, abych se prosmýkla mezi stromy, ale velká na to, abych zadrhávala o větve stromů. Roztáhla jsem křídla a vzlétla jsem nad stromy. Nad stromy jsem vyrovnala pozici a mávala jsem křídly abych se udržela ve výšce. Břichem jsem sem tam narazila na špičku stromu, který se pak celá zatřásl. Ostrým zrakem jsem hledala ostatní. Byl to celkem hluboký les, ale dokážu je najít. Měla jsem štěstí, že jsem docela daleko od nějaké cesty nebo civilizace a tak mě někdo neuvidí. A kdyby mě náhodou zahlédl nějaký trhlý houbař tak mu stejně nikdo nebude věřit.

Pak jsem vepředu uviděla běžet černou šmouhu. Alice. Naklonila jsem se dopředu, složila jsem křídla k tělu a rychle jako šipka jsem se řítila střemhlav dolů. Řítila jsem se šílenou rychle k zemi a pomáhala mi přitom gravitace. Těsně nad Alice jsem roztáhla křídla a poryv větru se do nich opřel a Alice se na chvíli před tím proudem větru zastavila a já letěla rychle dál před ní, ale ještě jsem musela předběhnout Edwarda a Jaspera, o kterých jsem si myslela, že běží za Alice. Znovu jsem vzlétla nad stromy a rychle letěla vpřed. Pročesávala jsem lesy a hledala rozmazané šmouhy. A po chvíli hledání jsem je uviděla. Byli několik kilometrů před Alice. Stáhla jsem křídla k sobě, aby se mi nezapíral do nich vítr a nebrzdil mě a rychle jsem se opět řítila dolů a udělala jsem to samé, co u Alice, jenže kluci mě uslyšeli a tak se nezastavili a prostě běželi dál. Letěla jsem vedle Edwarda a snažila jsem se, co nejvíc vyhýbat větvím a hlavně jemu. Když mě trochu začaly bolet křídla tak jsem se rozhodla vykonat to pro, co jsem sem letěla. Lovit.

Nadechla jsem se a hledala zmínku pachu o nějakém zvířeti. Nejlépe býložravci. Po pár minutách jsem konečně objevila slabý a vzdálený pach jelena a změnila jsem směr. Už jsem se nedívala po ostatních, ale chtěla jsem získat kořist, co nejdřív. Zavětřila jsem pach celého stáda a ještě jsem zrychlila. Snažila jsem se podle pachu zjistit o mé kořisti, co nejvíc. Byli to dva samci a dvě samice. Pak tam byla ještě malá laň. Blížila jsem se rychle k mýtině na, které pili z potoku. Zbývalo mi 10 metrů k mýtině. 8 metrů. 5 metrů. 3 metry. 1 metr.

Vřítila jsem se na mýtinu a kořist si kvůli mé rychlosti ani nestihla zvednout hlavu a už jsem drápla po srnce a jelenovi. Srnce jsem skolila jedním škrábnutím pravou rukou teda spíš tlapou a jelena pravou. Zbytek stádečka se rozutekl a já je nechala běžet. Drápem jsem prořízla jelenovi trup z něhož okamžitě začala téct krev. Poodstoupila jsem trochu a nadechla jsem se a pak jsem z nozder vyslala sloup ohně, který zpražil trup jelena. Krev přestala téct. Maso bylo trochu zčernalé náhlým a prudkým ohněm a když jsem jedla tak čím jsem šla blíž k vnitřnostem, tím bylo maso syrovější a nechutnější. Ale co. Najedla jsem se, ale k vnitřnostem jsem nedošla, jelikož to bylo pro mě příliš nechutné a navíc nerada jím celé zvířata. Přešla jsem k druhé ulovené potravě a udělala jsem to samé, ale víc jsem poodstoupila a dávala jsem si větší pozor na zpražení masa ohněm.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Jalle (26.05.2013 09:14)

super

6)  ODCULTI (08.10.2011 06:36)

novou kapitolu prosim uz je to dlouho

5)  semiska (28.10.2010 00:11)

Moc krásný, těším se na další kapitolku.

1