02.07.2010 [14:30], Amisha, ze série Slunce ledem popálené, komentováno 23×, zobrazeno 5670×

Bella, Jacob a Edward. Stejná jména, ale jiný příběh. Změní se nenávist v lásku?

Velké díky Karolce. Bez tebe bych to nikdy nedodělala.

Žila jsem v malém deštivém městečku. Myslela jsem, že je to jediná pohroma, která se v mém životě může stát. Spletla jsem se.
Byla sobota a tatínek seděl na křesle na verandě, před sebou měl hrnek kouřící kávy. Relaxoval.
Já seděla na schodech s knihou v ruce opřená o jeho nohy. Dnes nepršelo.
Maminka byla někde ve městě nakupovat potraviny na večeři, kterou jsem měla vařit já.
Ticho narušilo zvonění telefonu v obýváku. Tatínek otevřel oči, protáhl ramena a s lehkým úsměvem mě setřásl ze svých nohou.
„Swan. Rozumím... Jistě pane, už jedu.“ Klapnutí telefonu a už byl zase u mě.
„Musím do práce, brzy se vrátím, miláčku.“ Dal mi pusu do vlasů. Na chvilinku se objevilo slunce, prozářilo jeho skráně šedivějících vlasů. Ústa se mu zvlnila do úsměvu. Zamával a byl pryč...
Byl pryč. Navěky.

Maminka se vrátila hodinu po jeho odjezdu. Veselá. Vyprávěla mi, jak se snažila přesvědčit prodavače, aby jí věnoval své tričko, které bylo prý naprosto úžasné. Ze štěbetání ji vytrhl telefon, který dnes zvonil už podruhé. Maminka ho zvedla s radostným: prosím. Sedla jsem si k ní, zvědavá, kdo volá. Nemluvila. Viděla jsem, jak se jí začala třást brada, oči se jí zaplnily slzami.
„To není možné,“ zašeptala. Její úzkost se přenesla i na mě, jenomže já jsem pořád nevěděla, co se děje.
„Jede sem policie. Táta... táta umřel. Zastřelili ho.“ Zhroutila se na podlahu. Roztřásly se mi ruce. To nemůže být pravda!

Nepřijela jenom hlídka, rovnou s sebou vzali i lékaře. Obě jsme dostaly injekci na uklidnění. Maminku odvedli do ložnice, ale já nechtěla. Šla jsem na verandu. Do jeho křesla. Pohladila jsem opěradlo a sedla si. Vzala jsem si jeho svetr, který tu nechal přehozený a zabalila se do něj.
„Tatínku,“ zašeptala jsem do látky vonící jeho kolínskou. Krajinu začal smáčet déšť. Jako moje nitro...

O rok později...
Seděla jsem v kuchyni a čekala na mamku, která nám dělala kávu. Hleděla jsem z okna a přemýšlela, jak zlepšit naší situaci. V očích mojí stále veselé maminky všechno zemřelo.

Domem se rozlehlo klepání na dveře. Zajímavé, ani jsem neslyšela přijet auto. Vyskočila jsem a šla otevřít. Věděla jsem, kdo tam bude. Billy.
„Ahoj. Pojď, zrovna si chceme dát kafe a nějaké sušenky.“ Pozvala jsem ho dovnitř. Billy k nám jezdí už od smrti táty. Utěšují se s mámou navzájem.

O dva roky později...
Billy požádal mámu o ruku. Nepřekvapili mě. Moc jsem jim to přála, vypadali tak šťastně.

Svatba to byla jednoduchá, ale krásná. Konala se v La Push. A tam také začínal můj nový život...

1.
„Mami, je opravdu nutný, abych měla pokoj s Jacobem?“ stěžovala jsem si. Položila

jsem u toho svůj jediný kufr na zem v kuchyni.

„Miláčku, máme jenom tři místnosti, přece nebudeš spát v kuchyni na zemi,“

podotkla matka suše.

Měla pravdu a já to věděla. Fajn. Jacob plus jeden pokoj. No, ale na zemi spí on! Snad

nebude ta dostavba dlouho trvat. Jakožto šestnáctiletá dívka jsem neměla zrovna

dobrý pocit ze sdílení pokoje s patnáctiletým klukem a to nemluvím o jedné koupelně,

že? S povzdechem jsem ten svůj kufr dotáhla do pokoje a praštila s ním na zem.

Místnost byla malá - jedna skříň, postel a noční stolek. To jsem opravdu zvědavá, jak

se tu srovnáme. Najednou mi bylo do pláče, chyběl mi táta. Ačkoli to bylo už pět let, stále jsem se s tím nemohla vyrovnat.

Slyšela jsem, jak cvakly hlavní dveře.

Do pokoje se přiřítil Jacob. Za chůze si sundával triko a už měl ruce na kalhotách, když

jsem si odkašlala, abych na sebe upoutala jeho pozornost.

„Jejda, ty už jsi tady?“

„Očividně,“ pronesla jsem sarkasticky.

„Mohl by sis natáhnout to tričko?“ teatrálně jsem si zakrývala oči. Neviděl ale, že ho

škvírkou pozoruju. Musela jsem uznat, že z něj roste pěkný mužský.

Byl ze mě celý nesvůj, chudáček. Nakonec zablábolil nějaký důvod, proč se tu svlíkal

a zmizel v koupelně. Uvelebila jsem se na posteli a čekala až se vrátí. Bavilo mě ho

zlobit, třeba to tu nakonec nebude tak špatné. Byl tam skoro hodinu. Nakonec vystrčil

ze dveří napřed hlavu, jako by se chtěl ujistit, že tam ještě jsem.

„To byla doba, to ti povím. Už se můžu taky vysprchovat?“ rýpla jsem si do něj. Celý

zčervenal a kývnul hlavou na znamení, že můžu. Měl svoje mokré vlasy stažené do

ohonu a ještě z nich kapala voda. Vylezl ven jenom v kraťasech. Budeme si muset

promluvit o oblékání.

Sprcha mi pomohla se uvolnit. Musíme se nějak rozumě domluvit, jak se v tom prťavém pokojíku srovnáme. Už chápu, proč je celý den zalezlý v té své garáži. A teď jsme

tu na ten pokoj dva! Vylezla jsem ze sprchy připravená vyjednávat o podmínkách na

spaní. Nebylo to třeba. Vedle postele si hověl Jacob na nafukovací matraci. Četl

nějakou knihu, ležel na břiše a nohama komíhal ve vzduchu. Obrázek naprosté

pohody.

„Co to čteš?“ zeptala jsem se zvědavě. Vzhlédl ke mně a v očích mu zajiskřilo.

„Tohohle autora neznáš,“ řekl mi. Ve mně se vzedmula vlna vzteku. Co si o sobě

myslí, floutek jeden? Určitě jsem toho přečetla víc než on.

„Zkus to!“ poručila jsem mu naštvaně.

„Bohumil Ferenc.“

Tak a jsem v prd... no prostě v háji. Já opravdu netuším, kdo to je. Ve snaze zachránit

si alespoň trošku cti, jsem se přikradla blíž k němu, abych viděla na obal. Zasmál se

mému počínání a knihu zvedl, abych na ni dobře viděla. ̈

„Je to kniha o motorech, musím se vzdělávat. Jednou bych se tím chtěl živit,“ oznámil

mi a pořádně se bavil mým výrazem. Hm, tak jo, je to 1:1.


Stěhovaly jsme se v neděli, a protože maminka je vážně trhlá, nutila mě jít už v pondělí do školy. Tedy dnes. Všechny papíry jsem měla vyřízené. Takže už jenom zbývalo dojít do třídy a seznamovat se. Brrr. Jacob byl nadšený, protože se na něj díky mě soustředila pozornost všech spolužáků... Vláčel mě za sebou a každému představoval.
„Tohle je Quil a Embry. Ten, co sedí s tou plnou pusou se jmenuje Paul. Leah se Sethem tamhle vzadu.“ Kývl jejich směrem hlavou.
Po dvou hodinách jsem už byla úplně umořená. Snažila jsem se pamatovat si všechny tváře i se jmény. Občas se mi to popletlo, ale nikdo se na mě nezlobil. Nejvíc jsem si oblíbila Leah. Připadala mi hrozně milá. Vyprávěla, že má úžasného přítele. Sama Uleyho.
No, už se na něj těším. Podle jejího vyprávění musí mít nejméně svatozář. Řekla bych, že ho opravdu miluje. Zářila takovým tím upřímným štěstím. Usmívala se na všechny okolo sebe. Prostě skvělá holka!
Pak tu byl její bráška Seth, na uvítanou mě pleskl do zad takovou herdou, že jsem nemohla popadnout dech ještě dobrých deset minut.
U ostatních už jsem byla obezřetnější. Paul se ke mně nahrnul ještě s rukama od svačiny. Ble!
Takticky jsem mu uhnula k umyvadlu a podala papírový ubrousek. Chvilinku se na mě šklebil, ale pak mě objal.
Quil a Embry se přišli představit spolu. Pořád se pošťuchovali, až jsem měla strach, že taky něco schytám. Nakonec jsem to přežila celkem ve zdraví.
„Tak jak se ti líbí kamarádi?“ ptal se zvědavě Jacob při cestě domů.
„Jsou v pohodě, myslím. Líbila se mi hlavně Leah,“ řekla jsem po pravdě.
„Počkej až poznáš Sama, on je fakt úplně úžasnej,“ rozplýval se.
Ten kluk musí mít něco do sebe, když jsou z něj všichni tak unesení.Byla jsem na něj zvědavá.

Dojeli jsme domů, kde nás už venku na ulici vítala vůně spáleného masa. Fuj! René se snaží vařit, bože, chraň nás! Jake netušil, že moje maminka je v kuchyni pohroma. Takže, když ucítil pach spáleniny a kouř, asi si myslel že hoří. Popadl u dveří hasicí přístroj, bez zaváhání odjistil a pokropil celou kuchyň. Probralo ho až rozzuřené nadávání maminky.
„Pitomče! Zničil jsi oběd! Opravdu nevím co teď budete jíst.“ Byla vzteky bez sebe. Chvilku vypadala, že mu ten hrnec hodí na hlavu. Stála uprostřed kuchyně, v ruce chňapku a v druhé vařečku, ze které jí odkapávala pěna z minimaxu. Měla jsem co dělat, abych se nezačala svíjet smíchy ve dveřích. Místo toho jsem raději sebrala hadr a na sucho se snažila setřít tu pěnu z podlahy. Jacob stál naproti mamce, v rukou ten přístroj, který ještě chrčel a tekla z něj pořád ta bílá hmota.
„Jakobe Blacku, dneska budeš bez večeře. Mlč! Nebo budeš i bez snídaně,“ vyhrožovala maminka. Jake se sebral a beze slova odešel. Slyšela jsem jenom jak venku zahodil hasičák na zem. Musím s ním potom promluvit. Nemohl tušit, že René je taková pohroma. Drhla jsem tu kuchyň snad dvě hodiny. Sama. Matka uraženě odešla do ložnice po tom, co jsem se jí snažila vysvětlit, že řecká kuchyně je sice úžasná, ale flambovat na vaječném likéru se nedá.

Jacob se vrátil až večer. To už jsem byla převlečená a nachystaná do postele. Přišel oknem. Beze slova odešel do koupelny. Když se vrátil, praštil sebou na matraci a otočil se na druhý bok . Trucoval. Naklonila jsem se k němu, a přes jeho rameno jsem mu před obličej strčila obložený chleba s krůtím masem. Jeho oblíbený. S potěšením jsem sledovala, jak natáhl vzduch s vůní a pak po tom jídle chňapnul. Tak tak jsem stihla uhnout rukou. Otočil se ke mně s uchvácenou dobrotou s půlky narvanou už v puse. Oči mu zářily.
„Díky Bells, měl jsem hlad jako vlk. Jenom jsem nechtěl jít přes kuchyň, kdyby tam byla.“ Ráda jsem to pro něj udělala. Slupnul to jako malinu a pak se zatvářil smutně. Měl ještě hlad. Chvilku jsem si užívala, jak nešťastně se tváří a pak jsem se otočila, abych mu podala celý vrchovatý talíř plný chlebů. Spořádal je všechny, pak se spokojeně zabořil do matrace a se šťastným úsměvem usnul.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

23)  Amisha (06.11.2011 06:45)

Helo to mě mrzí... Taky tu zkušenost mám za sebou ale u mě je to už skoro 20 let. Děkuju za komentík

21)  kytka (11.09.2011 19:29)

Romanko, dala jsem se do Tebe.
Moc si to užívám a slibuji, že na vaječném likéru vážně flambovat nebudu. Super.

20)  Kristiana (17.06.2011 18:12)

Jake a Bella mají společný pokoj? Teoreticky vzato jsou sourozenci, takže by na ni nic zkoušet nemusel...

19)  Abera (20.09.2010 21:20)

17)  Ewik (14.08.2010 12:01)

Moc hezký začátek

16)  Noth (18.07.2010 19:57)

Prý "stačí mi blbý nebo dobrý"
Bereš to vždycky v tomhle pořadí?
Něčemu jako: "stačí dobrý, nebo výborný" bych ještě věřila
Jako bys nevěděla, že tohle není můj styl.

Bellin vztah k otci byl pro mě něčím novým.
Snad to bude tím, že ten typ vztahu otec-dcera mi není nikterak blízký, snad tím, že ve mně zakořenila Stephaniina představa toho ticha mezi nimi.
Ale tohle si mě získalo tak nějak více, promiň, Steph.

Eskapáda s tričky mě bezvýhradně dostala.

A nakonec Ti musím sdělit, že jsem ho tam našla!
Jo, byl tam!
No ten odstavec, přeci!
Nemysli si, že jsem na něj zapomněla, na Jacobovu hasící akci se snad ani zapomenout nedá.

15)  Rosalie7 (14.07.2010 14:52)

Moc hezký začátek, dostala mě René s tím flambováním a pak ta vaše rozprava s eMuskou na konaku se dá opravdu jenom flámovat, na flambování je dobrý něco ostřejšího A Jake je zatím fajn, ještě takovej klučina. Jen jsem zvědavá, jak Bells potká Edwarda, když je na škole v rezervaci. Jo a taky co Leah, až se jí Sam otiskne... bude to potvora nebo jí z toh Bells vytáhne? Asi jdu na průzkum do dalších kapitol, páč jedině tam se to dozvím. Papa

13)  Cam (03.07.2010 19:42)

Jejda, další povídka, na které budu závislá! Jen tak dál, prosím

12)  Amisha (03.07.2010 19:17)

emuska: není

11)  eMuska (03.07.2010 16:22)

a to nie je to isté, čo? teda myslím flamovanie a flambovanie...

10)  Amisha (03.07.2010 11:27)

eMuska: flámovat se určitě dá já psala o flambování (to je zapálení určitého pokrmu pomocí tvrdého alkoholu, likér je lepivý)

9)  eMuska (03.07.2010 09:01)

Tak to bolo úžasné!!! Inak... prečo sa nedá flamovať na vaječnom likéri???

8)  Amisha (02.07.2010 21:11)

Holky moc děkuju za komentíky.
piskot94: ano, bude pokračovat. Mám půlku druhého dílu, snad to zítra dopíšu.

7)  Hanetka (02.07.2010 20:39)

jejda, to bylo hezký! Jake mě totálně dostal, chudinka. A jsem napnutá, jak se to bude vyvíjet dál. Jake s Bells jako sourozenci... Bella ve škole s vlkodlaky... a kde potká Culleny? Jsem móc zvědavá!

6)  piskot94 (02.07.2010 20:28)

je to paráda akorát mám dotaz, je tohle oficiálně prolog a první kapitola a bude to pokračovst, že jo? já jsem z toho vedra mimo...mooooc se mi to líbí!!!!

5)  ambra (02.07.2010 20:13)

Amishko, zlato, víš, že mám rozečtené VP a nestíhám, takže jsem celý den obcházela jako mlsný pes, pak jsem si dovolila, že jen maloulinko nakouknu - no a mám průšvih... Je to nádherné, přesně ta míra jiskření, kterou miluju! Vychytané do každého detailu, culím se jako pako... Překrásné!

4)  Silvaren (02.07.2010 20:08)

Bella a Jacob jako nevlastní sourozenci, to je skvělý nápad. Píšeš naprosto úžasně a krásně se to rozjíždí. Jsem moc zvědavá, co bude dál.

1 2   »