30.04.2010 [00:15], Karolka, Povídky jednorázové, komentováno 106×, zobrazeno 13671×

Můj mozek potřebuje občas vyventilovat. A vy máte tu sm... štěstí, že jste toho svědky...

Varování všem čtenářkám SvE, Davidova příběhu, Dvou zrcadel, Šach - Matu a série o Jakovi: NEČTĚTE TO!

(Jestli neodoláte, následky si přičtěte samy...)

Třeštila mi hlava a nohy i ruce se mi klepaly. Tentokrát jsme to s Frankam vážně přepískli. Mělo mi bejt jasný, že změna soutěže „metr piv“ na „metr rumů“ nemůže dopadnout dobře. Sice jsem nevyhrál, byl jsem o tři panáky pozadu, ale Frank se ze svýho vítězství neradoval dlouho. Vzápětí vyhrál i soutěž v házení šavle do dálky.

Teď svítalo a já marně přemejšlel, kde přesně jsem. Chtěl jsem se vydrápat na nohy, ale jakmile jsem zvednul hlavu, rozbouřený krevní oběh roznesl do těla zbytky nevstřebaného alkoholu.

„Hgrrrrrva,“ vyheknul jsem a svalil se zpátky.

„Doktore Cullene, doktore Cullene!“ zavřeštěl vysokej ženskej hlas o tři metry vedle a dva metry vejš. „Další voják s chřipkou!“

„Hech?“ vyžbleptnul jsem a zkusil se aspoň otočit na bok. Nepovedlo se. Jen se mi zase začal zvedat žaludek.

Vzápětí se nade mnou skláněl blonďák s rouškou přes obličej.

„Ty máš ale khukadla,“ vyjevil jsem se a píchnul ho prstem do roušky. Jeho oči měly barvu strouhaný mrkve a navíc jsem se nemoh´ zbavit dojmu, že má místo dvou čtyři...

„Má horečku,“ řekla okatá rouška rozrušeně. Osahával mi krk. „Zavolejte chlapce s nosítky, Esmé. Musíme ho hned dostat do nemocnice.“

„Nejsem Hesmé, sem Erwrd,“ řekl jsem dvěma prostředním očím.

Najednou mě někdo čapnul za ruce i za nohy a letěl jsem. Byl to úžasnej pocit. Vždycky jsem chtěl vědět, jaký to je. Jenže pak se mi zase udělalo šoufl.

„Asi budu bl...“ víc jsem nestih´. Vždycky jsem byl rychlejší k činům než k mluvení.

Můj let se zastavil, nohy mi žuchly na zem a někdo mě zezadu podepíral.

„Nic si z toho nedělej, chlapče,“ ozvala se zase rouška, tentokrát za mnou. „Zvracení je u španělské chřipky běžné.“

Rozhodl jsem se, že ho poslechnu a zopakoval jsem to. A že jsem poslušnej kluk a z armády zvyklej plnit rozkazy, nic jsem si z toho nedělal ani v sanitce a na chodbě v nemocnici.

Položili mě do postele a do pusy strčili slanou tyčku. Byla pěkně stará a okoralá. Vůbec jsem jí nemoh´ ukousnout.

„Vemte mu to! Nebo spolkne rtuť!“ zaječel mrkvoočka, když se mi konečně povedlo ten pišingr překousnout. Nechápal jsem, proč mi to teda dávali do pusy, když se to nejí. Asi pochopili, že mám teď trochu slabej žaludek. Vůbec mi bylo nějak divně. Třásl jsem se po celým těle.

Ten blonďák mě začal osahávat. Byl divnej.

„Nešhej, mrkvo... ti ubalim.“ Kousnul jsem se do jazyka.

„Je v posledním stádiu,“ řekl smutně a zamrkal druhým, třetím a čtvrtým okem.

„Ach, doktore,“ kvíkla ta sestra s pisklavým hlasem. „Nemůžete pro něj ještě něco udělat?“

Odhadla to. Něco bych potřeboval.

„Šrů... čtru... šůrat...“ vykašlával jsem ze sebe, protože jsem měl strašně sucho v krku.

„Už to není v našich rukou,“ řekla rouška. Sestra odešla pryč.

„Něco bych pro vás přeci jen mohl udělat,“ řekl blonďák po chvíli tajemně, když před tím zavřel dveře na chodbu.

„Pažnta?“ Jazyk mi v puse otekl nebo co.

„Bude to hodně bolet, ale zachrání vám to život.“

Začal se ke mně naklánět a odhrnoval si roušku. Nevěděl jsem, jestli mám dřív řešit jednu ze základních lidskejch potřeb nebo to, že se mi snad... chystá dát pusu?!

„Neboj se, všechno bude v pořádku,“ říkal bublavě a jeho čtyři oči byly najednou černý jak noc.

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že základní potřeba se vyřešila sama, jsem se už mohl víc soustředit a konečně říct něco srozumitelně.

„Pozdě.“ Byl jsem na sebe pyšnej. Ani jedno přeřeknutí.

„Neboj se, není pozdě. Já ti pomůžu.“ Skláněl se pořád níž a pak mi položil ruku na čelo.

V armádě se teda dělo leccos, ale já se toho nikdy neúčastnil. Navíc jsem cejtil, jak potřeba chladne a od pasu dolů mi začala bejt zima.

Chtěl jsem ho odstrčit, ale nějak jsem na něj nestačil. Bylo to jako bych se snažil odtlačit betonovej pilíř.

Pilíř s černejma vočima...

A s pusou plnou bílejch zubů...

Pak jsem pochopil, že nejde o pusu. Chtěl se mi přisát na krk, romantik.

Jenže i to byl omyl. Ve chvíli, kdy se do mě zahryznul, mi to došlo. Zařval jsem a ruce mi instinktivně vyletěly vpřed. Křuplo to a zlomil jsem si o něj palec.

Pilíř chvíli vydával srkavý zvuky a mně bylo na moment o něco hůř než po metru rumů. Jen na moment. Pak mi bylo hůř asi tisíckrát. Takhle mi nebylo ani tenkrát, když se v kasárnách zkazila voda ve studni a my měli k pití jenom domácí pálenku. Já mám snad vážně tu blbou chřipku, nebo co...

Povídky od Karolky

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5 6   »

86)  Jalle (22.05.2011 15:28)

tak toto je vážne sila

85)  Twilly (10.05.2011 17:48)

Že jo, miluju ožralého Edu a Kárči jak umí nádherně diagnostikovat...

84)  Lipi4 (10.05.2011 17:44)

Ožralej Eda nemá chybu

83)  dorianna (10.04.2011 19:40)

to by rozhodně chtělo ))) Umíš to opravdu výborně, tohle byla opravdu bomba

82)  Karolka (10.04.2011 19:32)

dorinko, úlety se nedají plánovat. Až mi zase hrábne, tak to nejspíš poznáš. Už by to chtělo, že? V poslední době píšu nějak moc vážně...

81)  dorianna (10.04.2011 19:27)

Karolko, zrovna včera jsem se tě chtěla zeptat, jestli náhodou ještě nějaký takový úlet neplánuješ v brzké době, neboť ty tvoje úlety jsou do jednoho úžasný.

80)  Karolka (10.04.2011 19:16)

monikolko, děkuju. Jsem ráda, že sis to užila. Toto byl můj zatím největší úlet.

79)  monikola (10.04.2011 12:58)

nič lepšie na nedeľné poobedie som si nemohla pri mojom prekutávaní tvojho profilu nájsť skvelé...plakala som od smiechu až tak, že som skoro tiež potrebovala toho bažanta

78)  Karolka (04.02.2011 01:03)

Děkuju kytičko. U tohoto dílka si vždycky říkám, že snad ani nemůže být moje.

77)  kytka (04.02.2011 00:12)

Karolko, tak tohle jsem si měla přečíst včera, když mi bylo tak smutno po posledním dílu ZOOM. Ale i teď to má své kouzlo. Ty šikovnej človíčku. Ať už na vážné nebo na veselé téma, vždycky je to geniální.

76)  Natt (02.02.2011 14:10)

Naprosto úžasnej úlet!

75)  Karolka (02.02.2011 14:05)

Naty: Děkuju. Tohle byl opravdu úlet.

74)  Natt (02.02.2011 13:37)

Tak.. to.. *zvedá se z podstolu* Já nemůžu! „Nešhej, mrkvo... ti ubalim.“ A pak že španělská chřipka. Já zbožňuju nalitýho Eda, je tak vbtipnej. Vážně, ty bys takový nálady měla mít častěji! Já se teď asi nebudu umět pořádně vyjadřovat, ale.. Mrkvoočka. Potřeba se udělala sama. Romantik. Karolko, ty seš fakt úžasná!

73)  Astrid (30.01.2011 15:53)

šoufl zábavné slovo, ihihihi!!!! mrkvoočka -ááááááááááááááááá, zachvat pod stolom juch to je vec! jasne okatá rouška, Karol Teba keď chytí srandovná nálada, tak aby si každy dal radšej vzpieračský opasok na brucho

„Nešhej, mrkvo... ti ubalim.“ Kousnul jsem se do jazyka. toto bolelo! „Pažnta?“ bože mooooooooooooj!!!! potreba se udelal sama a romantik.
Toto je haluz! čítala som kadečo ale toto je korunovaná haluška, úplne perfektná

Tak to nad týmto, tak to je moj priebeh čítania a kruci už mi je jasné, čo to španielska chripka je!
Na toto treba mať bunky - vzácne bunky a Ty ich máš a bavíš ludí, je to skvelé.

70)  Bosorka (21.01.2011 20:48)

Karolko a nechceš se nechat zase lehce vyšinout? A mrkám na tebe druhým, třetím a čtvrtým okem.

69)  julie (10.01.2011 20:28)

Karolka: neboj, já hledám jenom neskutečné TW postavy... a strašně se mi líbí každý produkt momentálně vyšinuté mysli (protože u mně už je to nejspíš trvalé,bez naděje na zlpešení) A pobavila jsem se krásně.Tvá fantazie puštěná z pout je úžasná!!!

68)  Karolka (10.01.2011 19:53)

julie: Obávám se, že tahle povídka byla skutečně jen produktem mé tehdy momentálně vyšinuté mysli (ano, stále doufám, že to není trvalé) a tak bys vynakládala zbytečnou energii, kdyby ses v tom snažila hledat skutečné TW postavy. Je to prostě parodie a jestli pobavila, tak mi to ke štěstí stačí. Děkuju!

67)  julie (10.01.2011 19:37)

aúúúúúúú..... tohle musel Carlisle poznat...s jeho upířím čichem....takže španělská chřipka byla jenom výmluva????!!! a já mu na to skočila a ještě si říkala, jak se chudák musel obětovat a co ho to stálo, aby se ovládl...

«   1 2 3 4 5 6   »