09.02.2014 [20:45], anamor, ze série Skrytá pravda, komentováno 7×, zobrazeno 2825×

Charlie a Sara

Čekala jsem u auta na Angelu a Jessicu. Mělo se jet na ty nákupy. Už zdálky jsem viděla ten natěšený výraz od Jess, tak se musím tvářit při zmínce o babi Swanové. Odmítala jsem si z toho dělat těžkou hlavu, ji jsem nikdy neřešila, nebyl k tomu jediný důvod, i když ona asi hodně řešila mě a ostatní.

Zároveň jsem také zahlédla zlatý pohled. Jeho sourozenci už dávno odjeli z parkoviště a všichni se předtím neopomněli opovržlivě podívat na mě až na Alice, která se usmívala a dodávala mi pocit pevné půdy pod nohama.

„Ty jsi seděla při obědě s Edwardem Cullenem?“ vypískla Angela vzrušeným hlasem. Opatrně jsem přikývla a byla trochu vyděšená její reakcí. Zvláštně vyjekla, začínala mě děsit. To Jess vypadala, jako by jí někdo šlapal na palce celou dobu.

„To teda netuším, proč chtěl sedět zrovna s ní, když není schopná ani mluvit,“ odfrkla si pobouřeně a založila ruce na hrudníku. Zmateně jsem ji pozorovala, tak hnusná ke mně nikdy nebyla ještě. Asi se to změní.

Zahlédla jsem Edwarda, jak se pohnul a byl najednou blíž, došlo mi, že jde k nám. Vytřeštila jsem oči a bála se toho, co udělá.

„Ehm, Ehm,“ odkašlal si za Jess a ta leknutím uskočila a podívala se na něj. Zato on nespustil pohled ze mě, oplácela jsem mu ho a nevěděla co udělat.

„Tohle ti vracím,“ usmál se na mě a zvedl jednu ruku s knihou, vzala jsem ji bez toho, abych se vůbec podívala, co mi to podává. „Pokecáme zítra,“ mrknul na mě. Jen já jediná jsem mohla vědět, že si ze mě nedělá srandu, ale myslí to smrtelně vážně.

Usmála jsem se a kývla jsem na něj v souhlasu. Jeden koutek úst se mu zvednul tím zvláštním způsobem a odešel. Zmateně jsem pozorovala jeho záda a netušila, co to mělo znamenat. Až po chvíli jsem se vzpamatovala a podívala se, co mi to podal. Tak tohle určitě nebyla kniha, kterou bych někdy vlastnila, nikdy v životě jsem ji neviděla. Londýnský démon.

Zamračila jsem se, chtěl mi tím něco naznačit. Zvedla jsem opět pohled přímo k místu, kde měl auto, které tam už nebylo stejně jako jeho majitel, tak to bylo rychlé. Zamračila jsem se a pak se podívala na ty dvě.

„Co to je za knihu,“ sápala se po ní Jess. Ucukla jsem a schovala ji za záda a záporně kývala hlavou, to nebylo nic pro ni. Nafoukla pusu a šla se posadit na sedadlo spolujezdce. Angela se na mě zvláštně dívala s jedním zvednutým obočím a já výmluvně pokrčila rameny. Posadila jsem se na zadní sedadlo a uklidnila knihu do batohu. Doufala jsem, že bude klid. Jess trvalo chvíli, než začala mluvit, což samo o sobě bylo znepokojující.

Raději jsem dělala, že v tom autě vůbec nesedím a jen tiše koukala z okna, raději jsem nevnímala ani to co Jess říkala. Dojely jsme do Port Angeles a Angela zastavila rovnou u jednoho z nejlepší a zároveň i cenově dostupných obchodů s šaty na ples. Následovala jsem je dovnitř. Okamžitě obě dvě se rozprchly do opačných koutů obchodu za šaty a já tam jen stála a dívala se okolo sebe.

„Ty si nekoupíš?“ zajímala se zmateně Angela. Zavrtěla jsem hlavou. Na co bych si já kupovala šaty na ples? Já na něj rozhodně nepůjdu, nikdo mě nepozval a nikdo by mě nedonutil ani jít. Nemohla jsem si nevšimnout toho spokojeného úšklebku od Jess říkal jasně – a máš to.

„Jak chceš,“ odpověděla Angela a šla do kabinky s první dávkou šatů. Posadila jsem se do křesla a čekala, až se ty dvě oblečou a budou předvádět. Nikdy jsem nebyla na předvádění, ale musela jsem uznat, že jedny šaty byly hezčí než druhé a celkem mě i zamrzelo, že si žádné nezkouším. Ne každému je vše dopřáno, brala jsem to tak a nějak se nelitovala.

Bylo to neuvěřitelné, tedy mě to tak přišlo, ale tímhle nakupováním jsme zabily více jak dvě hodiny, na konci toho si holky odnášely každá šaty, s kterými byly spokojené. Těšila jsem domů, do toho klidu a ticha. Hlavně jsem si chtěla prostudovat knihu, kterou jsem dostala.

Jessica při cestě zpět do Forks celou dobu mluvila bez zastavení a byla natěšená na ten ples s Mikem. Angela ji vysadila před domem a jelo se k nám.

„Ty se přátelíš s Edwardem?“ zajímala se Angela tiše. Kývla jsem důrazně na souhlas, určitě jsme se přátelili nebo to alespoň bylo něco tomu podobnému, co jsem nikdy sama od sebe nevyhledávala až do teď. On porušil všechno, co jsem měla zajeté. Naboural můj život.

„Aha, zajímavé. Co jsem slyšela, jeho rodina a ani on se s nikým nekamarádí,“ dodala ještě. Pokrčila jsem rameny. Nepřátelí se, protože mají jedno velké tajemství, které si chrání, ale předem mnou se mu to nepovedlo. Měla jsem moc času přemýšlet, studovat je, protože jsem nebyla zaujatá jinými věcmi jako všichni ostatní na škole.

Doma nás čekalo velké přivítání od Sáry, těšila se na šaty co si Angela koupila. Musela je hned vidět. Charlie jen protočil oči a odešel k televizi. Proto jsme se přesunuly do pokoje Angely.

„Jsou krásné,“ souhlasila s výběrem. A bylo to, nikdo už nedonutí Angelu, aby si je na ten ples nevzala, poslední slovo, které mělo nějakou váhu padlo. Souhlasně jsem kývla.

„A kde máš šaty ty, Bello,“ zamračila se na mě. Zamračila jsem se a záporně zakývala hlavou. Teta natočila hlavu na bok a pak se podívala na svou dceru.

„Nechtěla si žádné koupit,“ práskla mě.

„Ty nechceš jít na ples?“ zajímala se Sara. Zavrtěla jsem hlavou že ne. Povzdechla si, bylo vidět, že jí to mrzí. Ale já nikdy po plesu netoužila.

Mávla jsem na ně rukou a s úsměvem se vydala k sobě do pokoje. Slyšela jsem jak si ještě Angela a Sára povídají.

Sedla jsem si na postel a vyndala knihu od Edwarda. Byla hodně stará. Vazba vypadala koženě a písmo na ní bylo zlaté. Přela jsem po tom prstem. Byla v dokonalém stavu. Otevřela jsem knihu a jen překvapivě zírala na rukou psaný text. Tak to bude hodně staré.

Náhodně jsem knihu otevřela a začala číst.

Hluboká černo černá noc v ulicích Londýna. Dnes se nás sešlo více. Dokonce i můj syn se rozhodl pomoci a podílet se na dnešním lovu po démonech noci. Zabíjejí nevinné lidi, musíme se jim postavit a ubránit.

Dřevěné kolíky byly naostřené a všichni měli u sebe česnek, já a můj syn Carlisle i svěcenou vodu.

Ohromeně jsem vydechla při pohledu na to jméno a hláskovala si ho v duchu, jestli čtu dobře. To nemohla být jen náhoda to jméno. Edward mi to dal za nějakým účelem.

V boční ulici o kousek dál se ozval výkřik. Všichni jsme se jako jeden muž otočili a vydali se tím směrem. Démon tam bude.

To co jsme uviděli nás všechny přimrazilo k zemi. Muž přimáčknutý ke stěně domu a jiný, který ho jednou rukou držel vysoko nad zemí a byl zakousnutý do jeho hrdla. Náhle ho pustil a bezvládné tělo se sesunulo k zemi.

Rudé oči. Mělo to děsivé rudé oči, které se na nás všechny zadívaly. Nemohl jsem se pohnout a připadal si omráčený.

Stvůra se pohnula. Neviděl jsem ji, ale byla náhle pryč, o vteřinu později se ozval další výkřik.

Můj syn Carlisle zmizel.

Byla to poslední noc, kdy jsem ho uviděl. Netuším, co se s ním stalo jen, že ten krve sající démon ho vzal sebou.

Ztratil jsem jediného syna, který se stal následníkem toho netvora. Mou povinností je najít toho ďábla a teď i jeho následovníka a oba je zabít.

Polekaně jsem sebou škubla. Angela zavřela dveře trochu silněji, jak se jí to občas stávalo. Srdce mi tlouklo a jasně jsem ho cítila. Listovala jsem dál knihou bylo už jen pár dalších stránek a pak prázdno. Tohle byl zřejmě deník Carlisleho otce při honu na upíry.

Zaklapla jsem knihu, položila na stolek u postele a šla si dolů pro pití. Tiše jsem sestupovala po schodech jako bych mohla někoho probudit, ještě nikdo nespal, bylo brzy.

„Charlie, nevím, co dělat. Isabella se odmítá zapojit. Nekoupila si ani plesové šaty. No, jaké děvče nechce na ples?“ stěžovala si unaveně Sára.

„Tak ji to nebaví, kvůli tomu se svět nezhroutí,“ oponoval jí klidně a nevzrušeně.

„Kolik jí je? Skoro osmnáct a pořád ještě nepromluvila. Chápu že má trauma, ale sakra, Charlie, je to už třináct let, nemůžeme okolo ní donekonečna chodit po špičkách. Mám ji ráda jako by byla moje, ale tohle musí skončit,“ nedala se Sára. Zůstala jsem stát za rohem a tiše poslouchala, i když jsem věděla, jak je to neslušné.

„Pamatuješ, co udělala moje milovaná matka? Pomohlo to? Ne, naopak mi přijde, že se víc obrnila proti všem. Je jako já, musí na to přijít sama a ne být tlačena,“ nedal se Charlie a bránil mě. Zvláštní, dodnes jsem si myslela, že to je hlavně teta Sára, kdo za mnou stojí. Jasně, Charlie se postavil kvůli mně proti své matce, ale myslela jsem, že jen proto, že Sára by to nezvládla kvůli úctě ke tchýni.

„Tobě možná nevadí, že mlčí, protože ani ty toho moc nenamluvíš, a že máš tichého společníka k rybaření, ale není to normální.“

„Nech to být, Sáro. Ona sama pozná, kdy mluvit a kdy ne. Prostě to nech být,“ prosil ji Charlie smířlivě a zněl i unaveně. Byla jsem z tohohle rozhovoru značně zmatená a moc toho nepochopila, tedy až na to, že Charlie je víc na mé straně než jsem kdy očekávala.

Tiše jsem se otočila a vrátila se tiše do svého pokoje jako myška, umyla jsem se a šla brzy spát. Nevzala jsem si prášky na spaní. Po tom jak se dole hádali, jsem chtěla být silná a něco konečně dokázat sama.

Byla jsem v tmavé ulici, kde nebylo moc vidět. Rozhlížela jsem se okolo sebe a krom obrysů domů nic nebylo rozpoznat. A pak na mě vykoukly z noci oči. Zářivě rudé oči plné nenávisti a hrozby, kterou ke mně vysílal. Ulekaně jsem ustoupila o krok zpět a připlácla si ruce na obličej, abych nekřičela.

„Pojď blíž,“ lákal mě k sobě. A já couvala. Náhle začal vystupovat ze tmy ke mně a černá noc se začala zhmotňovat v Edwarda. Jen ty oči byly cizí! A pak se náhle přeměnily ve zlato.

„To jsem já, Bello,“ šeptal ke mně a přibližoval se zvláštním pomalým způsobem. Připomínalo mi to lva při lovu, jak opatrně nakračuje.

Ruce měl zvednuté do úrovně svého obličeje a usmíval se na mě. Znovu jsem ucouvla nebyla jsem si sebou jistá.

„Neublížím ti,“ šeptal.

Náhle se ozval šramot vedle mě. Otočila jsem se a vykřikla. Byl tam, stál tam on. Můj otec. Díval se na mě a jeho oči byly rudé jako před chvíli ty Edwardovi.

„Isabello,“ promluvil na mě přísně a odměřeně jako to dělával často. Zvednul ruku. Vyjekla jsem znovu a ucouvla stranou od něj. Držel v ní zbraň a mířil na mě.

„Nikdy ses neměla narodit,“ odplivl si. Stejně jako to udělal v ten den.

Pohnula jsem se a rozeběhla se a vlítla přímo do kamenné náruče. Chtěla jsem do bezpečí.

„Edwarde,“ zašeptala jsem a schovala si obličej do jeho ramen. Cítila jsem se mnohem líp u něj.

Probudila jsem se udýchaná, vyděšená a zmatená ale bez křiku a to bylo také důležité. Dívala jsem se po tmavém pokoji, kde bylo vidět asi tak jako v mém snu a hledala ty dva ale ani jeden tu nebyl. Lehla jsem si opět do madrace a dívala se do stropu. Znovu jsem usnula o hodně později.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Kate (09.02.2014 21:40)

Londýnský démon! Chudák Carlisle. To byla skvělá kapitola, u toho snu jsem trnula strachy a jak četla tu knihu, to mi šel mráz po zádech. Fů! Povedené, velmi!

1