12.04.2014 [18:15], anamor, ze série Skrytá pravda, komentováno 11×, zobrazeno 2453×

Pokukování a pitomé culení a jeho potlačování, to celé pokračovalo i během filmu...

„Co vše jsem prošvihnul při mé nepřítomnosti?“ zeptal se.

„Vlastně nic. Jen jsem si přečetla máminy deníky a můj táta je Charlie, ne ten mrtvý,“ pokrčila jsem rameny a dívala se raději ven z okénka. Zastavil nečekaně u krajnice.

„Bello?“ oslovil mě.

„Hmm,“ zahuhlala jsem a neodtrhla zrak od krajiny venku, i když se o to pravděpodobně snažil.

„Podívej se na mě,“ přikázal mi mírně. Vzdorovala jsem pár minut, než jsem opravdu otočila pohled na něj.

„Nedělej to,“ zabručel nespokojeně a jeho velké zlaté oči mě pozorovaly. V první chvíli jsem se chtěla zeptat na to, co nemám dělat, než mi to došlo.

„Nevím co si myslet, nebo dělat,“ připustila jsem. Ona tohle nebyla zrovna běžná situace, něco jiného je, když se dozvíte, že váš otec je někdo jiný než ten koho myslíte, ale oba žijí nebo umřeli z nějakého jiného důvodu, než se stalo u nás.

„To co si myslíš, že je nejrozumnější. Konečně máš, ale nějaké odpovědi.“

„Ano, vím, proč mě babi Swan nenávidí, a vím, proč je máma mrtvá, můžu za to opravdu já,“ šeptala jsem skoro bez dechu. S dalšíma slzami na krajíčku.

„Na tohle rovnou zapomeň, je to hloupost. Nic takového, ty za to nemůžeš ani trochu. Ostatní byli dospělí, když to udělali. Ty za to nemůžeš,“ připomínal mi. Chytil můj obličej do rukou tak, abych se mu nemohla vytrhnout a dívat se jinam než do jeho očí. Zavřela jsem ty svoje, cítila jsem, že bych začala brečet.

Slyšela jsem jeho povzdech, jeho dech na mé tváři. Nečekaně mě chytil kolem pasu, a pak přesunu k sobě na sedadlo tak, aby mě sbalil do klubíčka.

„Všechno je v pořádku,“ uklidňoval mě a hladil jednou rukou ve vlasech.

„Charlie mi celé roky lhal. Proč mi to neřekl?“ zeptala jsem se zoufale a svůj obličej schovala do jeho ramen.

„Myslím, že ti to vysvětlovat. Charlie neumí projevovat city, když jedná s lidmi. A tys byla… moc se o tebe bál a nechtěl ti ublížit,“ mluvil potichu.

„Omlouvám se,“ vydechla jsem nakonec.

„Za co?“ nechápal a trochu se dotáhl, aby na mě viděl.

„Tohle určitě nebylo přivítání, které by sis přál,“ vysvětlila jsem mu to.

„To je to poslední, co mě trápí. Takových přivítání ještě bude… doufám,“ dodal honem a vážně se na mě zadíval.

„Ano, bude,“ souhlasila jsem a otřela si uslzené oči. „Pojedeme do toho města?“ zeptala jsem se už klidná. Potřebovala jsem jeho blízkost, aby mi vše připadalo jiné a lepší.

„Jsi si jistá?“ ověřoval si opatrně. Rázně jsem kývla, jako v dobách kdy jsem vůbec nemluvila.

„Potřebuju se odreagovat a v kině jsem nebyla dlouho,“ usmála jsem se. „Navíc už jsem se vybrečela,“ poukázala jsem na to, že jsem se stále nacházela v jeho objetí schoulená do klubíčka v tišícím gestu.

„Vaše přání je mi rozkazem, má paní,“ blýsknul po mě už zřetelným úsměvem. Tiše jsem mu ho opětovala a nechala se opět přesunout na vedlejší sedadlo.

„A jak sis užil lov?“ zeptala jsem se ho, abych naladila lepší náladu v autě. Dokonce jsem si dovolila sáhnout Edwardovi na rádio, abych mohla zapnout jeho CD.

„Šlo to, ale být takovou dobu jen s mými sourozenci mi nedělalo dobře?“ připustil a na tváři se mu objevil úsměv, který podle mě byl pod vlivem nějaké pěkné vzpomínky z toho lovu.

„Takže jsi dostatečně sytý?“ ověřovala jsem si.

„Bello, vedle tebe mi nikdy nepřijde, že bych mohl být,“ připomněl mi s povzdechem. Na tohle jsem neměla co říct, a tak jsem zarytě mlčela a koukala jen na cestu, abych náhodou ještě něco nepokazila.

Popadl mou volnou ruku, přitáhl si ji k nosu a zhluboka se nadechl. Viděla jsem, jak mu viditelně narostl hrudník, a pak mou ruku políbil na hřbet.

„A neměnil bych,“ mrknul po mně spokojeně. Skousla jsem si spodní ret a cítila, jak se červenám, pomalu ale jistě.

„Kouzelné,“ zasmál se. Způsobilo to jen mou sytější barvu.

Edward mě vzal na oběd. Vypadal spokojeně, když mohl pozorovat jak jím a vyprávěl mi o rodinném lovu, kdy se hodně času prý pral se svými bratry. Nepokoušela jsem si to ani představovat. A Edward vypadal v pořádku bez jakékoliv újmy, viditelné, vlastně když to vyprávěl, tak se celkem dost hlasitě na něj smál. Byla jsem ráda, že alespoň jeden z nás si ty dny dokázal užít v rámci možností.

„Co chceš dělat s Charliem?“ zeptal se nečekaně. Někdy jsem jeho prudké otázky přivítala, donutily mě pak nad tím opravdu uvažovat. Pokrčila jsem rameny.

„Asi ho budu pár dní ignorovat, než to pořádně vstřebám,“ připustila jsem.

„A co si promluvit?“ nadhodil jako velký pan důležitý. Protočila jsem na něj oči.

„O to jsem se snažila, vykrucoval se jako malej kluk,“ připomněla jsem mu, to čeho byl nepřímo svědkem. Nechtěla jsem se znovu dohadovat, bude lepší celou tu situaci ignorovat, mohla jsem žít předtím, můžu i teď.

„Co bys řekla… kdybys do zítra večer byla u nás doma?“

„Tvojí rodině by to nevadilo? Přeci jen jsem člověk a mám krev a tvá rodina… nechtěla bych je zbytečně trápit,“ připomněla jsem mu.

„Carlisle už krev nevnímá. Ostatní s tím nikdy neměli problémy a jsou zvyklí ze školy. A Jasper bude rád, když bude moc si zvykat i doma ne jen ve škole a já… už jsem si zvykl.“

„Nechci tam zbytečně překážet,“ pokoušela jsme se ještě chvíli odporovat, ale moc se mi to nedařilo. Jen jeho pohled mi to prozrazoval.

„Věř mi, nikomu to vadit nebude,“ mávnul rukou. Tak jsem jen kývla hlavou on to musel vědět nejlíp, byla to jeho rodina a to on četl myšlenky ne já. Popravdě mi tak nějak vadilo, že zase přestanu u nich doma mluvit a u někoho jako byla Esmé, mě to mrzelo.

Jídlo se trochu protáhlo nebo spíše posezení v restauraci a menší procházkou po městě. Cítila jsem se dobře, vlastně moc dobře. Být jen s Edwardem a všechno hodit za hlavu. Chytil mě ruku, propletl si se mnou prsty a odmítal mě pustit a já ani nechtěla.

Nechat Edwarda vybírat film byla moje velká chyba, na co by tam mohl chtít jít upír, který se ničeho nebojí? Jasně že komedie, aby se zasmál, to není, ne, něco horšího pro mě horor.

„Nebuď strašpytel,“ posmíval se mi mírně a skoro jako ovci mě táhl na porážku. Zatáhla jsem ho prudce zpět za ruku a on se nechal, podíval se na mě vyčkávavě.

„Zvládnu obludy, upíry, monstra a jiné ale, pokud se tam jen jednou vystřelí z pistole zmagořím,“ připomněla jsme mu šeptem naléhavě.

„Nejsou tam zbraně, slibuju,“ odpověděl mi klidě. Zvláštně mě zahřálo, že na to myslel sám. Usmála jsem se na něj a nechala se vtáhnout do sálu. Namáčkla jsem se v sedadle na stranu, kde byl Edward a držela ho stále za ruku. Než začal vůbec film, pořád jsme po něm pokukovala a on po mně. Bylo to… tak normální… a myslím, že pro oba dva nové. No sám říkal, že lidské rande neměl. To bych se měla zeptat, jestli upíří jo. Na to bude čas později.

Pokukování a pitomé culení a jeho potlačování to celé pokračovalo i během filmu, takže jsem nakonec víc věnovala pozornost Edwardovi, než těm příšerám v lese.

Chytla jsem se Edwarda okolo pasu a usměvavá vycházela ze sálu. Byla jsem asi jediná, ostatní se tvářili vážně někdo vyděšeně a řešili ten film.

„To by mě zajímalo, co by dělali, kdyby po takovém filmu měli spát v domě plném upírů,“ šeptla jsem. Ucítila jsem, jak v Edwardovi bublá smích a sklonil se ke mně, aby mi dal pusu do vlasů.

„Izí?“ ozvalo se sálem. Rozhlédla jsem se okolo a uviděla Angelu s Jess a kluky. Víc jsem se natiskla k boku Edwarda. Mířili si to k nám.

„Klid,“ připomínal mi spokojeně. Myslím, že jeho ego bylo maximálně zvýšeno, pokaždé když jsem v přítomnosti ostatních přestala mluvit. Hodila jsem po něm pohled, který mu prozrazoval, že to vím. Jen kmitl rameny.

„Taky jste byli na Halloowen story?“ zajímala se Angela spokojeně. Zato u Jess jsem měla pocit, že by po mě nejraději hodila svou botu jako nejbližší věc, kterou by mi mohla ublížit.

„Jo, celkem slušný film. Teď jedeme ještě ne večeři. Tak si užijte zbytek večera,“ usmál se na ně Edward a vedl mě odhodlaně pryč. Zamávala jsem jim a byla ráda, že to bylo velmi rychlé setkání.

„Večeře? To ti ten oběd nestačil? Já jsem ještě plná,“ prohodila jsem při cestě k jeho autu.

„Ano večeře, ale v domě plném upírů,“ přitakal a ukázal mi svoje ostré zuby. Rozesmála jsem se, působilo to po jeho slovech komicky, tedy na mě ostatním by to mohlo přijít děsivé.

„Tak to se těším. Esmé by místo navrhování domů měla být šéf kuchařkou,“ zamyslela jsem se.

„Třeba v příštím přestrojení jí to navrhnu,“ zahuhlal. Zarazila jsem se. Příští. Sakra, kolikátou podobu jejich školní docházka měla a ne jen ta? A jak dlouho ještě zůstanou.

„Můžu jít ještě na vysokou, a pak třeba tři čtyři roky předstírat, ale déle ne…“ ještě řekl.

„A co bude se mnou?“ zeptala jsem se narovinu.

„Teď bych to neřešil,“ odpověděl pohotově. Zamračila jsem se, ale byla to pravda, pokud říkal pravdu, měli jsme ještě čas. Já ještě nebyla srovnaná s minulostí, jak bych pak mohla řešit nějakou budoucnost?

Cesta probíhala v tichosti a já poslouchala další krásnou klavírní skladbu, kterou měl Edward v přehrávači. Najednou se začal vrtět na sedadle a vypadal nesvůj, čelist měl pevně zaťatou. Byli jsme kousek od jejich domu, když s tím začal.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se.

„Máme… nečekanou návštěvu,“ připustil a nevypadal spokojeně. Zamračila jsem se. „Je to jeden upír, kterého poslali naši známí z Denali,“ dodal ještě. A já byla stále mimo.

„Nechci tě brát dovnitř,“ připustil a zastavil před domem.

„A co říká tvá rodina?“ optala jsem se a zadívala se směr dům, který svítil a díky spouště skla jsem viděla jeho rodinu v obýváku, ale nikoho cizího jsem nezahlédla.

„Že je v pořádku,“ odpověděl mi. „Budeš se mě držet a uvidíme co dál,“ rezignoval nakonec asi pod nátlakem rodiny. Edward vystoupil a já počkala asi tak jedno mrknutí oka než otevíral moje dveře.

Chytil mě okolo pasu a ochranitelsky u něj držel celou cestu k domu.

„Bello,“ přiběhla ke mně Alice a objala mě. „Jsem ráda, že jsi souhlasila, i přes to nečekané si to užijeme,“ plánovala vesele a já ji to věřila.

Edward mě nepouštěl, ani když se na mě mačkala jeho sestra a jeho paže okolo mě se utáhla ve chvíli, kdy zpozoroval neznámého. Vyhledala jsem ho taky pohledem.

Zalapala jsem po dechu a couval zpět.

To není možné!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Volturijovna (13.04.2014 05:36)

Tak a mám infarkt!!!!

2)  Kate (12.04.2014 20:49)

Ten upír od Denaliových je její nevlastní otec, že? Ten co ji chtěl zabít, že? A zabil její matku. Určitě, je to on! Honem další kapitolu!

1