18.05.2011 [08:00], SarkaS, Povídky jednorázové, komentováno 38×, zobrazeno 5470×

Rozrazily se dveře a do vily vstoupila Bella. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ovšem ona zmiňovaná osoba nebyla obtěžkána spoustou tašek. A navrch tašek ze supermarketu. S hraným unaveným zafuněním odložila tašky na kuchyňskou linku, přímo před zraky udivené Esmé.

„Ahoj,“ usmála se na ni  Bella.

„Ahoj, Bello, tys byla nakoupit pro Jacoba a Nessie?“ zeptala se překvapeně. To přece vždycky dělala ona, nikdo nevěděl jaké potraviny by se měly kupovat aby co nejvíce podpořily program Fair-trade a malé Bio farmičky v okolí. Pokaždé přitáhli nějakou mraženou patlaninu a ona to pak musela zbytečně vyhazovat. Co by za to děti v Africe daly!

„Ne, to není pro ně, ale pro mě!“ Usmála se Bella potěšeně. Esme se zatvářila ustaraně a položila Belle ruku na čelo.

„Holčičko, není ti špatně. Víš, já vím že zvykat si je těžké, ale přece jen… upírka už jsi šest let, možná že bys raději trochu krve, nemyslíš?“ otázala se tak mile, jak jen to šlo a přitom se rozhlížela po únikovém východu v případě, že se Bella zbláznila a začala by jednat agresivně. Ta se místo toho rozesmála. Esmé smutně zakývala hlavou. Už je to tady, hysterie.

„Ale já nejsem –“ Přerušilo ji další třísknutí dveří a vešly Rosalie s Alicí.

„To s těmi dveřmi musíte furt tak třískat?“ zamračila se Esme.

„Promiň,“ omluvila se Rose a ukázala na Alici, která právě hypnotizovala vypnutou televizi a vypadla přitom jako Emmett, který čeká na další dávku baseballového šílenství. Div si neslintala na novou halenku od Gucciho. „To ona,“ žalovala Rose. „Táhla mě sem jako kachnu na provázku, div mi kolečka neulítly.“ A lítostivě se podívala z okna na své BMW, které vypadalo, že rozhodně nejelo po silnici, spíš tankodromem.

„Co se tu děje?“ zeptala se konečně, když si všimla Esméiny ruky na Belliném čele. „Nejsi zase těhotná, že ne?“ zeptala se nakrknutě. Tohle prostě nebylo fér, kroužilo jí myslí jako křeček v kolečku.

„Ne, nejsem,“ vyvrátila jí tu myšlenku Bella. Dál ale pokračovala Esmé.

„Byla na nákupu v supermarketu.“ Na to se nikdo udiveně nezatvářil. „Nakupovala jídlo pro sebe,“ ztišila Esmé hlas jako pavlačová drbna, která sehnala novou, ještě horkou dávku klevet. Na to se zatvářili udiveně všichni. Bella už se nadechovala, že jim všechno vysvětlí, když ze schodů seběhla Nessie, skočila na gauč a natáhla se po ovladači. Televize blikla a pokojem se rozezněly zvuky reklamní znělky. Nessie znuděně povzdechla, ale téměř okamžitě ten jeden ubohoučký vzdech nahradilo pět takových vydechnutí, že by se s klidem mohly všechny hlásit na Miss.

„Oh bože…“

„Kristova noho!“

„Ach to ne, další.“

„Uch, Ježíši sladký…“

„Panenko Maria Podsrpenská, no vidíš to?!“ zasténala Rosalie a sesunula se vedle ostatních na gauč.

„Ta smetana,“ vydechla Bella unešeně.

„Jahody,“ pípla Alice.

„Čokoláda, děvčata,“ rozplývala se Esmé.

„Dala bych si trojkombinaci i s tím míchačem,“ podepřela si zasněně hlavu Rosalie.

Najednou je vyrušil zvuk šustění v kuchyni, všechny se po sobě podívaly…

O dva dny a tři tašky později:

Pánská část rodiny se právě vracela z lovu. Všichni natěšení na své drahé polovičky, každý už si představoval to nadšené přivítání a Emmett i to co bude následovat hned vzápětí, zcela ignorujíc skučícího Edwarda.

„Emmette, já tě prosím, to poslední vynech nebo to budeš Nessie vysvětlovat ty sám. A nemyslím, že ti uvěří tak snadno jako když jste se přede čtyřmi roky s Rose probourali až k ní do pokojíku a tys jí tvrdil, že si hrajete na zedníky,“ durdil se Edward a Emmett se v tu chvíli ztuhnul. Ano, tohle mu u Rose vyneslo skoro měsíční zákaz vůbec se k ložnici přiblížit, protože Nessie si na zedníky chtěla hrát taky a Rose si pak maltu nemohla týden dostat z vlasů.

„Tak dobře,“ zabručel trochu otráveně. Ale zkusíme to v lese, mnul si v duchu ruce. Edward jen zabořil hlavu do dlaní a radši už nic neříkal.

Byli od domu jen pár metrů, když k nim závan donesl vůni jahod a čokolády.

„Jsou to fakt –“ začal Emmett.

„- jo jahody,“ pokýval Carlisle.

„A čokoláda,“ začichal Jasper ve vzduchu. Otočili se tázavě na Edwarda, ale ten jen krčil rameny. V domě bylo ticho, alespoň co se mentální aktivity týče. Jinak se ozývaly dost podivné zvuky, vlastně takové srkavé zvuky. Co by mohly srkat? Krev tu cítit není. Došlo mu to asi ve stejnou chvíli jako Emmettovi a ostatní je následovali v pár setinách sekundy. Nejdřív ztuhli na místě a v další chvíli vráželi do dveří. Bohužel si na tak krátké trati nikdo nestihl utvořit náskok a tak do dveří celkem normální šířky vrazili čtyři upíři najednou. To bylo i na krásné dveře z masivu moc. Rozprchli se v záplavě světlých třísek. Ovšem do domu rozhodně netáhlo, upíři totiž přímo ve dveřích zamrzli a nevěřícně sledovali scénu před nimi. Kdysi uklizený obývák byl zasypaný malinkatými dřívky a spoustou červených obalů. Na bílém gauči byla čokoládová skvrna a na koberci dokonce skvrna červená. Podle čichu jahodová. Než stihl kdokoliv cokoliv říct z patra se ozvala Alice.

„Tři!“

„Dva!“ Domem se rozlehl dupot.

„Jedna!“ Jako vítr se kolem nich prohnalo několik postav a naskládalo se na gauč s červenými pytlíčky v ruce.

„Teď!“ vypískla Alice a Bella stiskla tlačítko na ovladači. Domem se rozezněla znělka z nějaké reklamy. Ovšem to šokující bylo, že si všechny ty pytlíčky rozbalily a obsah si vsunuly do úst. Pánové na ně vyvalili oči a sledovali jak jejich drahé polovičky ty věci olizují, oždibují a ukusují. Se značně zhnusenými výrazy se rozhýbali a postavili se tak aby viděli na televizi. V tu chvíli pochopili a s dotčenými výkřiky se rozutekli po okolí.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

«   1 2

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!