10.08.2012 [01:00], Ajjinka, Povídky jednorázové, komentováno 22×, zobrazeno 5035×

Každý to ze sebe filtruje jinak. My to udělaly takhle.

A už je nám všechno jedno... :D

Ajjinka & Ree

Za sedmero kopci, sedmero řekami, sedmero moři a sedmero loukami se rozléhalo další sedmero kopců. Objeďte si to tak ještě třikrát, než se dostanete na tu louku, kde právě křepčím.

Prý že hlídání ovcí bude skvělá brigáda na léto. Kdybych neměla alergii na trávu a nespálila se už po prvních pěti minutách na sluníčku, rozhodně by to tak bylo. Takhle jsem s sebou musela nosit skládací židličku, kterou jsem ukradla tátovi z místnosti, ve které má uložené věci na ryby, slunečník, který jsem si v noci vypůjčila v místní hospodě, a svůj světelný meč, který mě chránil před vším ostatním. Ten byl můj. Přinesl mi ho na Jedinoce Yoda Klaus.

Musela jsem ho použít jen dvakrát. Když jsem se Charliemu snažila vysvětlit, že to pivo v lednici je moje, a když se mi to prase Newton snažilo nacpat mentolku do pusy. Ze své vlastní. Hnus.

Sem tam jsem si šermovala naprázdno, protože jak jsem zjistila, hlídání ovcí je pěkná nuda. Čas tady v horách mi nedokázal zkrátit ani ten obrovský vlk, co za mnou neustále dolézal. Jednou v noci jsem se probudila a ta přerostlá kráva nade mnou cenila zuby. Krom toho, že by mu prospěla jakákoliv levná verze ústní vody nebo pořádný dentální zákrok, to na mě žádný dojem neudělalo. Podrážděně jsem mlaskla a přetočila se na druhý bok.

Od té doby sem chodil pořád.

Několikrát jsem ho musela odhánět, když se mi snažil bez dovolení označkovat nohu. Bylo to nevychované hovado, které se vší pravděpodobností mělo blechy, ale aspoň jsem se necítila tak sama… Když z něj přeskákaly na mě. Dělaly mi společnost. Charlie sice každý večer vypouštěl do nebe lampiónek, abych věděla, že na mě stále myslí, ale to nebylo ono. Navíc to k našemu domu bylo sotva sto metrů, nedokázala jsem mu vysvětlit, že je snazší dojít přímou za mnou.

Byl to už nemohoucí stařec, nemohla jsem mu to dávat za vinu. Dva dny zpátky mu došly lampionky, tak použil světlice. Z indiánské vesničky La Puch vedle Porks zůstalo jen pár chatrčí, když to sestřelené letadlo padalo dolů. Ten večer mi Angela donesla na večeři krabici opékaných párků.

Jinak se v téhle oblasti nic zajímavého nedělo. Občas někdo něco ukradnul, aby se místní obtloustlí policajti v čele s mým tátou proběhli, jinak byl poměrně klid. A já svůj světelný meč mohla používat maximálně ke krájení cibule. Dělal nádherně rovnoměrné plátky a alespoň jsem neměla slzy v očích. V místním spolku kuchtíků jsem byla za hvězdu, ale teď jsem tam kvůli té blbé brigádě dlouho nebyla. A přitom jsem se tady jenom nudila.

Nevydržela jsem to a zase si začala šermovat. Luku Skywalkere, koukni, jak to umím s mečem já! Byla jsem dokonalá. Dokonce i ovce se přišly podívat blíže, aby to měly z první ruky. Jedné z nich jsem nechtěně uřezala čupřinu. Teď vypadala spíše jako Bruce Willis, než jako Harry Potter. Po tom jí zbyla už jenom ta jizva z minulého nácviku.

Střeleně jsem se uchichtla a prudce se otočila. Znáte ten pocit, že za vámi někdo stojí? Přesně ten mnou právě projel. Ale ne tím způsobem, jako snaha Mika Newtona. Zúžila jsem oči a pročesávala zarostlé okolí. Chvíli jsem čekala, že z křoví přiběhne to čtyřnohé hovado, ale nic se nestalo. I tak bylo něco cítit ve vzduchu. A ne, nebyly to moje čtyři dny nošené ponožky, i když ty už celkem obstojně uspávaly sjeté veverky v okolí dvou mil.

Zhasla jsem meč a chtěla si ho tvrdě trénovaným švihem zaháknout do pásku, ale v tu chvíli se přede mnou zjevila postava, která čtyři nohy rozhodně neměla. Bleskovou rychlostí jsem meč zase připravila do akce.

Změřila jsem si toho bledého podivína pohledem. Stál jen dva metry ode mě, ruce měl zastrčené v kapsách kalhot a divně poskakoval. Skoro jako Charlie za dveřmi, když si na záchodě moc dlouho čtu Bravíčko. Svým bystrým mozkem jsem během několika málo vteřin vydedukovala nejpravděpodobnější teorii.

Chce se mu na záchod.

A přede mnou se stydí.

To bylo u kluků přibližně v jeho věku normální, neměli se zrovna čím chlubit a tenhle taky nevypadal, že by vyhrál Exhibicionis Cup, který Charlie s plechovkou piva po nocích tajně sledoval v televizi. Disney Channel byl jeho zkáza.

„Kdo jsi?“ zúžila jsem nebezpečně oči, které mi v okolní tmě ozařoval světelný paprsek. „Zoofil?!“

„Edward. Edward Cullen,“ odpověděl třesoucím se hlasem. Nebo to možná bylo tím, že ho jedna z ovcí trkala do zadku.

„Neznám žádného Cullena. Kdo tě poslal? Byl to starý Clearwater? Ten prevít mi chce ukrást moje náboženství, ale rytíři Jedi se nikdy nevzdávají!" vykřikla jsem a postavila se do útočné pózy.

Napřáhla jsem proti němu meč, nevypadal, že by ho to nějak rozrušilo. Bez námahy švihnul rukou a hravě mi ho vyrazil z prstů.

„Dej tu baterku do háje,“ zavrčel znuděně. Okolní tráva přestala růst. Stejně tak moje dlouho nemyté vlasy a nepěstěné nehty. Odplivnul si a jedna slina zasáhla i jednu z ovcí. Bude mít cejch až do smrti.

„Co po mně chceš?!“ vyštěkla jsem a bojovně vystrčila bradu, která se tím pohybem dotkla jeho kotníků. „Nemám peníze, nejsem hezká a rozhodně nedávám na potkání takovým, jako seš ty!“ vychrlila jsem ze sebe. Jedno zarostlé obočí se mu vyhouplo nahoru a shodilo tak pár jehliček ze smrku, který stál nad námi.

„Mám hlad,“ řekl a oblízl si jazykem rty. Možná to mělo být smyslné gesto, ale moje asociace okamžitě vedly k obřímu hovadu a nedostatečné ústní hygieně. Tedy k ničemu, co by mě za normálních okolností nějak vzrušovalo.

„Nemám ani jídlo,“ setřela jsem ho a hodila po něm pohled o hmotnosti kovadliny. Nic to s ním neudělalo. Až teď mi došlo, že se za celou tu dobu, kromě těch úchylných gest, na které letí nejspíš jen holky s IQ přejeté vačice, ani nepohnul. To bylo to nejdivnější, co se ve Forks za posledních devadesát let stalo. Kam se hrabaly La Puchské slavnosti obřezávání steroidových adolescentů, kam mě Charlie brával jako malou na cukrovou vatu. Tohle byl úplně jiný level.

„Řekl bych, že máš,“ zasyčel jako had a stejně jako on se i zasvíjel. Znovu se olízl a mně se z toho lehce zvedl žaludek. Pak jsem si ale vzpomněla na párky od Angely, na obřezávání a na mentolku a dementní výraz Mika Newtona a hned se mi udělalo líp. Jakmile ale otevřel pusu a vycenil na mě dva křivé zuby, jediné, které měl, zase se to ve mně zhouplo.

„Tak hele!“ začala jsem odměřeně a znechuceně si prohlédla slinu, která mu tekla z natrženého koutku. „Já nic nemám, a jestli mě nepřestaneš prudit, tak se neznám! Zeptej se starouše Clearwatera, jak tvrdý je můj meč!“

Posměšně se ušklíbl a pokusil se nahodit víceméně normální výraz. Samozřejmě neúspěšně.

„Tvrdej meč, říkáš?“ zeptal se vlezle a rádoby svůdně zamrkal. Ve stejnou chvíli se zvedl vítr a zavál ke mně ten tolik známý a specifický smrad. Vrčení jsem slyšela ještě dřív, než se mi u pravoboku objevilo to uslintané hovado, ze kterého rychle seskákalo zahalené bleší komando. Poraženě jsem vydechla, tohle už nemohlo být horší.

„Vypadni, blbečku,“ zavrčela jsem směrem k němu a lehce ho kopla do slabin. Zasténal a udělal tři opilecké kroky stranou. Svým dokonalým zrakem, a vlastně taky čirou náhodou, jsem si všimla, že za ním je můj meč. Hrál si na Excalibur. Jen s tím rozdílem, že se nezasekl ve skále, ale v gigantické hromadě ovčího trusu, ze které se ještě kouřilo.

Věděla jsem, že nemám moc možností, jak se k němu nepozorovaně dostat, ale nevzdávala jsem se. Rytíři Jedi se nikdy nevzdávají.

„Tady Jake má plný kožich dobrot,“ řekla jsem tomu bledoušovi. „Určitě se dobře najíš!“ A když přesunul svou pozornost na to velké hovado vedle mě, odrazila jsem se a s řevem Xeny, princezny bojovnice jsem udělala salto a dopadla za tu bleduli. Vytáhla jsem meč z ovčích bobků a pořádně se napřáhla. Oba na mě vyděšeně zírali a nechápali, co chci udělat. Chytila jsem meč do obou rukou a držela ho před sebou. Z toho smradu se mi zatočila hlava a omdlela jsem.

Probudila mě slina přes celý můj obličej. Když jsem otevřela oči, oba se nade mnou shýbali, takže jsem nevěděla, čí ta slina vlastně je.

„Hujahajííííí!“ zařvala jsem a vyskočila jsem na nohy. Párkrát jsem zamávala mečem a za chvíli už přede mnou stál Jacob s krásným sestřihem pudla. Uznale jsem se na svou práci podívala a ovce, kterou jsem pojmenovala Sexy pro její sestřih ála Elvis, souhlasně zabékla.

„Hm, dobrý!“ pokýval hlavou uznale ten bledší z nich. Jacob na mě vyděšeně zíral, pak se mu podvrtly tlapy a šlehnul sebou na zem. Teď mě čekal ještě ten druhý.

„Život nebo peníze!“ houkla jsem na něj.

„Jídlo.“

Zvažovala jsem svoje možnosti. Pořád mluvil o jídle, ale byl vyhublý na kost. Něco mi tu nesedělo. Okamžik pochopení nastal ve chvíli, kdy jsem si vzpomněla na svou spolužačku Jessicu, která vyhrála pohár za zvracení s hlavou dolů. Bylo to jasné jako facka. Měla jsem čest s bulimikem. Ale než jsem ho stačila začít litovat, vypoulil oči a našpulil pusu.

„Jídlo!“ zařval a vrhl se na mě. Jednoduchým skokem s pěti vruty a dopadem do kombinovaného rozštěpu jsem se mu vyhnula. Zmateně se rozhlédl kolem, a když si všiml, kam jsem se přemístila, vrhl se s nataženýma rukama znovu za mnou.

Tentokrát jsem byla připravená.

Zabodla jsem do něj svůj pronikavý pohled a pak svůj ještě pronikavější meč.

Bolestně zaúpěl a s očima na vrh hlavy padnul na záda.

Hrdě jsem se postavila a ještě jednou do něj píchla. Byl tak tvrdý, ale s ostřím mého meče se nemohl rovnat. Obří hovado leželo s nohama nahoru v novém sestřihu, bleší komando se ládovalo zasychající krví, která stékala vybledlínovi z pusy, a mně vítr čechral vlasy, aby tomu všemu dodal ten správně dramatický efekt.

Ještě jednou jsem si prohlédla tu zkázu kolem a slavnostně jsem zhasla meč. Schovala jsem si ho do pouzdra a podívala se k nebi.

Charlie právě pouštěl další lampionek.

Ree ♥ Ajjinka

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

22)  Kate (22.08.2013 02:10)

Skvělé! Bella jako rytíř Jedi byla fakt boží!

21)  Lia (19.08.2012 14:22)

tak tohle nemělo chybu kdybych už neležela na posteli, tak se stejně svalím smíchy vážně boží

20)  paulus (17.08.2012 00:12)

bože to je taka blbost až je to skvelé chechtam sa pri tom ako blbá super

19)  miamam (13.08.2012 15:24)

Hihííí Co jste při tom psaní hulily, holky?? Chechtám se tu jak trubka, ještě že mě při tom nikdo nepozoruje Už ten první odstavec mě dostal do kolen!

18)  Lenka (11.08.2012 21:43)

Skvělé. Díky.

17)  Marvi (11.08.2012 21:19)

Teda děvčata co věta to perla opravdu!!! Moc mě to pobavilo, děkuji

16)  Empress (11.08.2012 16:23)

paráda holky

15)  maryblack (11.08.2012 15:20)

perfektní!!

13)  Abera (11.08.2012 00:16)

Úžasný holky

12)  julie (10.08.2012 12:44)

Uáááááá!!!!! Holky,to je neskutečné! Nabudily jste mě tak, že teď už do konce šichty vydržím včecko!

11)  Ree (10.08.2012 10:50)

Linfe, možná tehdy, když jsme to psaly střídavě o půl jedné ráno. Ono opakovat pořád dokola "to hovado, to hovado, to přerostlé hovado" už nebavilo ani mě, natož čtenářky...

10)  sfinga (10.08.2012 10:34)

Vrazíííí Já si to blbec dala k snídani. Drobečky mám v klávesnici, naštěsti jsem se čaje napila až po dočtení, jinak bych asi utírala i monitor

7)  Marcelle (10.08.2012 08:51)

to je teda nářez

6)  Linfe (10.08.2012 08:33)

Trochu nechápu, kdy se z obřího zablešeného hovada stal na chvíli Jacob a hned zase zpět, ale možná je to tím, že si Ajinka vzala inspiraci z Fringe nebo na co že to koukala a stežovala si na něco podobmého

4)  Mirus (10.08.2012 06:19)

až mě tečou slzy, uff

3)  LadySadness (10.08.2012 02:31)

došli lampionky tak použil svetlice Bruce Willis a Harry Potter a potom mi došli slová aj dych

1 2   »