16.04.2010 [19:39], Ree, ze série Seslána z nebe, komentováno 3×, zobrazeno 3357×

Hlad je sviňa. Zvlášť když vás ruší z úžasných chvilek.

„Neee…“ protestovala jsem, když se odtáhl.

„Máš hlad,“ konstatoval se smíchem.

„Nemám, opravdu ne,“ lhala jsem, ale můj žaludek byl proti mě. Znovu v něm zakručelo. Rozzlobeně jsem se podívala na svoje břicho a přiložila na něj svou dlaň.

„Jestli ještě budeš vyrušovat, tak si tě nechám vyoperovat,“ hrozila jsem mu, ale podle dalšího zakručení mu to bylo fuk. Edward se zasmál a ta radost, která z něj sršela, mě pohladila na srdci. Na mém kompletním srdci.

„Slibuju, že budeme pokračovat, ale až po jídle.“

„Čestné upíří?“ ujišťovala jsem se.

„Čestné upíří,“ slíbil se smíchem.

„Tak jo,“ povolila jsem nakonec, ale značně neochotně. Rychle se vrhnul do kuchyně a bylo slyšet jenom klapání dvířek a misek. Za chvíli přišel s hotovým jídlem.

„Děkuju,“ špitla jsem a hladově se do toho vrhla. „Edwarde? Jak to vlastně všechno bylo? Jak jsi zjistil, že to udělala Tanya?“ zeptala jsem se a strčila si do pusy další sousto. Povzdychl si a sedl si přede mě na zem.

„Jednou, po té naší největší hádce, jsem ležel v pokoji a přemýšlel. Přišla za mnou Tanya a předala mi nějaký dopis. V její mysli jsem viděl, jak ho od tebe přebírala. Rychle jsem ho roztrhl a přečetl. Stálo tam:

Edwarde,

co se to s námi stalo? Nějak se nám to vymklo kontrole. Kdy nám to přerostlo přes hlavu? Po Angelině smrti jsi chtěl, abych začala znovu žít, ale nejde to. Změnila jsem se, změnili jsme se oba. Už spolu nedokážeme být, aniž bychom se hádali. Neubližujeme jenom sobě, ale i všem ostatním.

Edwarde, mám Tě ráda, ale… takhle už dál nemůžu. Je toho na mě moc a já to nezvládám. Bude lepší, když se rozejdeme. Náš vztah stejně nikdy neměl budoucnost. Vždycky bychom museli být opatrní, abychom tomu druhému neublížili. Jenže mě už ta opatrnost otravuje. A navíc… možná jsem se zamilovala. Do někoho, komu ublížit nemůžu.

Prosím Tě o jedno, starej se o svou rodinu a snaž se mi vyhýbat. Bude to tak lepší.

Měj se krásně a nikdy na mě nezapomeň.

Bella

Uvěřil jsem.“ Celou dobu jsem na něho zírala a zapomněla jíst. „Neměl jsem pochybnosti. Byl to tvůj rukopis a Tanyiny myšlenky byly moc ostré, abych pochyboval o jejich nepravosti. Jenže potom jsi přišla, zabila Tanyu a na nás řvala, že nás nenávidíš. Nechápal jsem to. Dal jsem ti přece to, co jsi chtěla – svobodu –, tak proč nás nenávidíš? Než jsem se stihl zeptat, utekla jsi. Trvalo dlouho, než jsem se dokázal natolik vzpamatovat, abych za tebou běžel. Jenže jsem to nestihl, vrátila ses do nebe. Byl jsem zoufalý. Proč jsi utekla, když jsi byla zamilovaná? Chtěla jsi, ať se ti vyhýbám a já to splnil, tak proč ses vrátila do nebe?

A potom jsem na zemi uviděl ten dopis. Byl zalitý tvou krví, ale šel přečíst. Tehdy mi došlo, co se doopravdy stalo. Že jsi mě stále milovala a všechno byl jen důmyslný Tanyin plán. Ale bylo pozdě. Byl jsem hlupák, že jsem jí uvěřil,“ dořekl. Ke konci vypravování měl skloněnou hlavu a zkoumal chloupky koberce. Přesunula jsem se k němu a pohladila ho po tváři. Zvedl ke mně ty dvě studny, ve kterých jsem se topila, a měl v nich vepsanou bolest.

„Nemůžeš za to,“ šeptala jsem. „Měla to dobře promyšlené. A alespoň jsme kvůli ní zjistili, že bez sebe nedokážeme žít,“ usmála jsem se. Úsměv mi opětoval a potom se naklonil blíž. Dotýkali jsme se nosy a užívali jsme si ten pocit vzrušení před polibkem. Ty jiskry zapalovaly oheň vzrušení v mém těle, snažily se ho popostrčit k další činnosti. Než jsem však stačila cokoliv udělat, naklonil hlavu na stranu a začal mě líbat. Přidržoval si mě za šiji a jeho rty naléhaly na ty mé. Přidržela jsem si jeho tvář, ačkoliv jsem věděla, že by nikde neutekl, teď ne. Přesunul se do kleku, takže teď byl o něco výše. Vlasy z čela mi stahoval dozadu a druhou rukou mi přejížděl po zádech a pomalu mě na ně položil. Lehl si nade mě a jednou rukou mi přejížděl po celé siluetě. Zapletla jsem mu prsty jedné ruky do vlasů a vískala ho, tou druhou jsem ho hladila po paži a dokonalé hrudi. Jeho ruka mi zajela pod šaty a já mu vzdychla do úst. Zvedala se ve mě vlna touhy a moje tělo na ni začalo samovolně reagovat. Ruce jsem přesunula k límečku jeho košile a jedna noha se mu obmotala kolem pasu. Pomalu jsem mu začala rozepínat knoflíčky červené košile a on se rty přesunul na můj krk. Jemně ho jimi objížděl a na krční tepnu mi vtiskl polibek. Sundala jsem mu košili a dlaněmi přejížděla přes jeho nahou hruď. Objela jsem každičký jeho sval a vychutnávala si ten pocit, který mě pohlcoval.

Edward nezůstával pozadu a začal mi vysouvat lem šatů. Jeho prsty pracovaly lehce, ale precizně. Otíraly se o mě jako o nejjemnější látku. Každičký kousek kůže, kterého se dotkly, teď toužil po jeho dalších dotecích. Vzbuzovaly ve mně touhu a chtíč. Převlékl mi šaty pomalu přes hlavu a odhodil někde za nás. Teď jsem byla jenom v kalhotkách. Přitáhla jsem si jeho rty na své a do polibku se naplno položila. Chtíč a touha mě přemáhaly, ale já se nechtěla nechat ovlivnit. Tohle bylo tak něžné a nádherné. Bylo to jiné, než to divoké milování ovládané tělesným chtíčem.

Edward se přesunul rty přes bradu až na krk a pokračoval dolů. Líbal mě v dolíčku mezi prsy a sjížděl až k pupíku. Hlasitě jsem zasténala a zase si ho přitáhla k sobě. Rukama jsem mu přes hruď sjela až k zapínání kalhot a pomalu je začala rozepínat. Za chvíli letěly pryč a za nimi i spodní prádlo.

Cítila jsem jeho chladné tělo na tom mém, rozpáleném. Líbal mě po celém těle a tam, kde nestačily rty, pomohly ruce. Cítila jsem pulzující krev v žilách, cítila a slyšela zběsilý, vzrušený tlukot svého srdce. Slyšela jsem naše zběsilé dýchání, ačkoliv ho ani jeden nepotřeboval.

Konečně se zase vrátil zpátky k mým rtům. S nádherným úsměvem jim zase věnoval veškerou svou pozornost. Ten polibek byl jemný, něžný, procítěný a romantický. A potom… jsme splynuli v jedno.

Tohle bylo to nejkrásnější milování. Všechno bylo tak pomalé a něžné a pocity uspokojení byly mnohonásobně větší. Leželi jsme vedle sebe na tom huňatém koberci a Edward mě objímal kolem ramen a pasu. Hlavu jsem měla opřenou na jeho hrudi a vdechovala tu nádhernou vůni. Klížila se mi víčka, ale touha prožívat tenhle moment ještě chvíli, byla větší. Možná bych byla vzhůru ještě déle, kdyby mi nezačal přejíždět prsty po páteři. To mě dokonale uspalo.

Probudil mě sluneční paprsek, který do pokoje zavítal. Byl teplý den a Edwardovo tělo mě příjemně chladilo. Byla jsem nesmírně spokojená, ale můj žaludek evidentně ne. Opět se přihlásil o slovo.

„Teď ne,“ zaprotestovala jsem.

„Dobré ráno. Něco ti udělám, zatím se osprchuj,“ řekl a políbil mě do vlasů. Vstal a v rychlosti se oblékl.

„Mně se nikam nechce,“ zaskuhrala jsem. Zasmál se a zabalenou do deky mě donesl až do koupelny.

„Zvládneš to,“ líbl mě a položil na zem. Neochotně jsem se přišourala k vaně a začala si napouštět vodu. Když byla plná a koupelnu provoněla vůně pěny do koupele, nechala jsem spadnout deku na zem a pomalu si vlezla do vany. To aroma mě dokonale uklidňovalo a dávalo průchod mým myšlenkám. Myšlenkám, které se týkaly dnešní noci. Horká voda a kokosové aroma pomohly mému tělu uvolnit se. Po chvilce se ozvalo zaklepání na dveře a Edward vešel dovnitř i se snídani v ruce. Sedl si na kraj vany a začal mě krmit. Bylo to vynikající.

Když jsem dojedla i poslední sousto, Edward odnesl tác a já se mezitím přesunula ke skříni v jednom z pokojů. Vybrala jsem si krásné bílo-červené letní šaty s vázáním za krk a vlasy si svázala do drdolu. Ještě jsem se zhodnotila v zrcadle a s potěšením zjistila, že se mi většina jizev už zahojila. Potom jsem se vrátila zpátky za Edwardem.

„Sluší ti to.“

„Děkuju,“ usmála jsem se. „Všimla jsem si, že mi většina jizev zmizela,“ řekla jsem nanejvýš spokojená.

„Potíral jsem ti to šťávou z listů jednoho ze zdejších stromů. Carlisle kdysi říkal, že dokáže rychle zahojit rány. Ale tobě k tomu pomohlo i tvé andělské já,“ usmál se a strhl mě k sobě na pohovku.

Venku svítilo slunce, tak jsme si zašli na procházku. Dlouho jsem neviděla Edwarda zářit, a popravdě… hrozně mi to chybělo. Zrovna jsme se vraceli k domu, když jsem zahlídla loď, která kotvila přímo před ním.

„Neříkal jsi, že jsme na tomhle ostrově sami?“ zeptala jsem se Edwarda šeptem a skenovala okolí.

„Byli jsme,“ usmál se a políbil mě na tvář. „To je moje rodina.“ Rodina? Alice? Esme? Emmett? Jeho rodina? Takže i Jasper, Rose a Carlisle? Ti, které jsem tak dlouho neviděla. Pomyšlení, že je každou chvíli uvidím, mě hnalo dopředu. Rozeběhla jsem se a Edwarda táhla za sebou. Jenže… co když mě nebudou mít rádi? Co když mi neodpustili můj odchod? Tohle mě razantně zbrzdilo.

„Stalo se něco?“ obával se Edward a vpíjel se do mých očí.

„Co když jsou na mě naštvaní a nebudou mě chtít vidět?“ zeptala jsem se se značnou beznadějí v hlase. Vzal si můj obličej do dlaní a zadíval se mi do očí.

„Nikdo na tebe není naštvaný, lásko. Strašně dlouho tě neviděli a až uvidí, bude jim jedno, jak dlouho jsi byla pryč. Budou rádi, že jsi zase s námi,“ řekl a povzbudivě se usmál. Nejistě jsem tam přešlapovala z nohy na nohu a hryzala si spodní ret. Pohladil mě po tváři a palcem mi ret opatrně vytáhl zpod zubů. „Budu tam s tebou,“ zašeptal. Rezignovaně jsem přikývla a vydala se dál. Před domem jsem zpomalila a on mě předešel. Stála jsem hned za ním a skrývala se za jeho zády. Ještě než stihl sáhnout na kliku, dveře se otevřely dokořán.

„Kde je, Edwarde? No tak, kde ji máš?“ slyšela jsem Alicin písklavý hlas a viděla špičky jejich nohou, jak se snažila přes Edwarda vidět. Ten se jenom otřásal pod nápory smíchu.

„Koho?“ zaslechla jsem Esmein udivený hlas.

„Edwarde, okamžitě mi ji ukaž, nebo se mnou budeš chodit celý rok na nákupy,“ pohrozila mu.

„Ale, sestřičko, přece by jsi mě nechtěla utrápit,“ zasmál se a dal jí pusu na tvář. Trochu jsem zpoza něho vykoukla, abych zjistila, jak se bude tvářit, ale Alice mě stihla zaregistrovat a s hlasitým „Ááááááá,“ se mi vrhla kolem krku. Slyšela jsem udivené šeptání, ale já věnovala pozornost jenom tomu pokladu v mém náručí.

„Stýskalo se mi, tolik se mi stýskalo,“ vzlykala.

„Mně taky,“ šeptala jsem jí do vlasů a užívala si pocit držet svou nejlepší kamarádku v objetí.

„Uhni, Alice, já chci taky,“ hlásil se o slovo hluboký hlas. Alice mě s nechutí pustila a už jsem byla v náručí Emmetta.

„Nazdar, ty můj andílku,“ zasmál se a vtiskl mi pusu na tvář.

„Můžeme konečně vědět, co se děje?“ zeptala se Rosalie nakvašeně.

„Vy jste jim to neřekli?“ zeptal se Edward se smíchem. Emmett se na mě jenom zazubil a spustil.

„Víš, Rose, já jsem se zamiloval,“ zasmál se. Rosalie zavrčela a já ho praštila do ramene.

„Cože jsi?“ zeptala se naštvaně. Emmett se ještě více zazubil a postavil se vedle mě. V tu chvíli ostatní ztuhli. Rosalie se vzpamatovala jako první a už mě držela v náručí.

„Bello! Bello, Bello, Bello, Bello!“ výskala. „To si ještě vyřídíme, Emmette,“ zavrčela na něj a potom se zase vrátila k tomu přátelskému hlasu. To už k nám ale došel i Jasper a aniž by mě Rose pustila, objal mě taky.

„Kde se tady bereš?“ zeptal se a políbil mě na čelo.

„To je dlouhý příběh,“ usmála jsem se a pořádně ho objala. Ale potom si ke mně probojovávalo cestu něco vzlykajícího. Jasper s Rose mě sice silně drželi, ale na sílu toho dotyčného neměli. Najednou mi kolem krku visela Esme.

„Dceruško moje,“ vzlykala a tiskla mě ve svém náručí. „Tak ráda tě vidím. Tohle mi už nikdy nedělej. Slib mi to,“ podívala se na mě káravě.

„Slibuju,“ zašeptala jsem a oči měla plné slz. Jako poslední ke mně přišel Carlisle. Čekala jsem, že mi podá ruku jako vždycky, ale teď jsem byla zavěšená kolem jeho krku a nohama kmitala ve vzduchu. A já hloupá si myslela, že na mě budou naštvaní. Slzy mi přetekly přes okraje víček a stékaly po vyhřátých tvářích. Sotva jsem se zase ocitla na zemi, už mě držel Edward a stíral mi slzy.

„Říkal jsem ti, že budou nadšení,“ zašeptal mi do ucha. No jo, zase měl pravdu.

„Kde ses tady vzala? A proč jste nám to neřekli dřív?“ zeptala se Esme naštvaně svých dětí a praštila Emmetta.

„Mlať toho skrčka,“ bránil se. „Já vám to říct chtěl.“

„Mělo to být překvapení,“ bránila se pro změnu Alice a schovávala se za Jasperovými zády. Ach, jak mi tohle chybělo. „Navíc mi to zakázal on,“ ukázala na Edwarda. Vytratil se mu úsměv ze rtů a Alice sjel vražedným pohledem.

„Ehm…“ rozhlížel se kolem a uvažoval, na koho to svalit.

„Vlastně jsem to chtěla já,“ zalhala jsem. Věděla jsem, že na mě se zlobit nebudou. „Aro nesměl nic vědět a…“

„To je v pořádku, Bello,“ přerušila mě přívětivě Esme. „Měli bychom si jít sednout, ať nám všechno povíte,“ řekla a společně s Carlislem se vydali do domu.

„Děkuju,“ zašeptal mi Edward do ucha a políbil mě na tvář. Vešli jsme do domu jako poslední a sedli si na koberec. Když jsem si vzpomněla na včerejší noc, která se na tomhle koberci odehrála, hned mě zaplavil ten krásný pocit vzrušení. Edwardovi došly mé myšlenky a usmál se.

„Edwarde!“ sykl Jasper a jeho ruka bloudila po Alicině stehnu.

„Jo, promiň,“ uchechtl se a chytil mě kolem pasu.

„Takže… jste spolu?“ zeptal se Emmett natěšeně. Copak to nebylo dostatečně znát?

„Ne, Emmette. Dohodli jsme se, že budeme kamarádi. Víš, bude to pro nás oba lepší. Krom toho, Bella miluje Demetriho a já začínám podléhat kráse Jane, takže… myslím, že přátelství bude nejlepší. Co myslíš, Bello?“ zeptal se a otočil ke mně hlavu. Zezačátku jsem byla vykolejená, jeho hlas byl vážný, bez špetky humoru, ale potom mi to došlo.

„No jasně. Všechno jsme si vyříkali, ale ty léta bez sebe byly dlouhé. Ta zamilovanost už vyprchala. Což mi připomíná, že budeš mít pokoj s Edwardem, nemůžu přece sdílet pokoj s klukem,“ zakroutila jsem hlavou. Všem cukaly koutky, jenom Emmett na nás nevěřícně zíral.

„No, lásko, asi to beze mě budeš muset nějakou dobu vydržet,“ řekla Rose a přemáhala úsměv.

„Co? Ne! To je vtip. Že je to vtip? Bello, řekni, že jste si ze mě dělali srandu!“ panikařil.

„Proč bychom to dělali, Emmette?“ zeptal se Edward.

„Ne,“ kuňkl a svezl se na pohovce dolů. Už jsem to nevydržela a vyprskla smíchy. Všichni se ke mně přidali, jenom Emmett si nás měřil naštvaným pohledem.

„Moc vtipné,“ procedil skrz zuby.

„A víš, že to vtipné bylo,“ rýpnul si Carlisle. Ve vzduchu se vznášela povznešená nálada, což mi potvrzoval i Jasperův spokojený obličej. Zase jsem byla doma.

„Tak jak to všechno bylo?“ zeptala se Rose a tím započala vyprávění, které mě samotnou zajímalo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  nikolka (23.11.2011 22:42)

tá romantika
rodinné stretnutie po rokoch
ja... ehm.. akosi nemôžem...

1