10.02.2011 [22:15], Texie, ze série Sbohem, komentováno 8×, zobrazeno 2943×

Při toulkách lesem Jacob najde moc zvláštní dáreček s nosem jako bambuli a oteklýma očima. I přesto ho však ohromí svojí umanutostí a upřímnou povahou. Nemůže si pomoct, něco ho k Sarah táhne a ona mu od prvního okamžiku naprosto důvěřuje.

Edward přecházel před domem sem a tam. Netušil co se to tu děje, ale přicházel z toho o rozum.

„Edwarde!” zastavil ho Carlislův hlas. „Co je to se Sarah?!”

„Já nevím. Ona... pamatuje si něco co... má Belliny vzpomínky. Nevím jak je to možné.”

Carlisle na něj zůstal zírat. Hlavou se mu míchala jedna teorie za druhou. Bella tenkrát dala Rose vlastní život. Je vůbec možné, aby s ním přežil i kus ní a teď žil dál v Sarah? To ale přece nebylo možné. Bella byla už dávno mrtvá. Něco takového by bylo naprosto šílené.

„Edwarde, tys ji znal nejlépe, milovals ji, musel bys poznat, kdyby v sobě měla něco z Belly!”

„To je přece nemožné, vždyť je to naše malá Sarah!” zavrtěl zoufale hlavu.

Carlisle ho chytil za paže, aby tak zastavil jeho neustálé přecházení a donutil ho se trochu uklidnit.

„Já nevím!” zařval Edward. „Nevím co pro mě Sarah znamená, teď už ne.”

S tím se mu vytrhl ze stisku. Popošel pár kroků a zastavil se. Z domu stále slyšel její pláč. Nedokázal se tam však vrátit. Nemohl se na ni ani podávat. Měl v hlavě příšerný zmatek.

„Edwarde! To nesmíš!” Alice vystřelila z domu. On se na ni jen prosebně podíval. Byl úplně na dně. S posledním pohledem na Alici se rozběhl pryč.

11.

Sarah se stulila ještě víc. Věděla, že strejda Edward odešel kvůli ní a o to víc ji jeho odchod bolel. Znovu a znovu utíkala ven, uvnitř to na ni všechno padalo. Ani netušila, jak dlouho tam seděla, když zaslechla prasknout větvičku. Nadějně se tím směrem ohlédla, ale marně. Nevracel se, byl to někdo cizí.

Položila si zpátky bradu na koleno a sledovala toho muže, který se zastavil a chvíli na ni zíral, než se k ní opět rozešel. Měl snědou kůži a krátké černé vlasy. Jen ty čokoládově hnědé oči jí byly povědomé.

Pak si konečně vzpomněla. S otevřenou pusou k němu vzhlédla.

„Ty jsi ten vlk!” vykřikla skoro jako obvinění.

Došel až kousek od ní a opřel se o jeden z kmenů, pak teprve kývl.

„Jmenuju se Jacob,” zazubil se na ni.

„Ale... ale to není možné, abys byl vlk i člověk zároveň!”

„Kdo umí, ten umí.”

Přestával se jí líbit. Dělal si z ní legraci. Zamračila se na něj a našpulila pusu.

„No tak dobře, jsem měnič. My se měnit umíme. Je to takové kouzlo.”

„A ukážeš mi to?”

„Hmm, uvidíme,” hlesl. „Já ti své tajemství řekl, teď jsi na řadě ty. Kdo jsi?”

Okamžitě vyskočila na nohy, jako by ji nachytal při něčem špatném. Doklusala k němu a vychovaně mu podala ruku.

„Jsem Sarah Cullenová.”

Téměř udělala pukrle, ale zarazil ji jeho stisk.

„Cullenová? Takže k nim patříš?” Vlídnost z jeho hlasu se částečně vytratila.

„Jo,” odsekla a vyškubla ruku. „Ty znáš moji rodinu?” podezíravě si ho změřila.

Jacob se při pohledu na ni musel usmát. To prtě muselo mít hlavu zakloněnou úplně dozadu, aby mu vidělo do tváře, přesto na něj ještě umíněně vystrkovalo bradu. Vůbec se ho nebála.

„Už jsme se setkali,” zamumlal. „Docela by mě ale zajímalo, jak můžeš být Cullenová, když oni děcka mít nemůžou.”

„Jak vidíš, tak můžou!”

„Blbost.”

Sarah zrudla zlostí. Měla neskutečnou chuť ho nakopnout do holeně.

„Není!” Pak však trošku ubrala. „No i když, máma vlastně byla ještě člověk, když mě měla v bříšku.”

„Tak takhle je to,” zamumlal vítězoslavně Jacob. „Pořád jsem přemýšlel co jsi, potvůrko, zač. Takže napůl člověk a napůl...” raději to nedopověděl. „Proč jsi tu vlastně dnes sama? Dneska žádný dozor?” Rozhlédl se, jako by mu snad měl někdo skočit přímo za krk.

„Ne, sama.”

Jacob na ni překvapeně pohlédl, když u toho skoro fňukla. Teprve až teď si uvědomil, že má zarudlé oči a nos jako bambuli.

„Co se stalo?” Netušil proč, ale na tom prckovi mu neskutečně záleželo. I když byla Cullenová.

„Strejda odešel, kvůli mě.” Znova popotáhla.

„Copak, jsi mu provedla? Natřela jsi mu rakev česnekem?” uchechtl se.

Zavrtěla hlavou.

„Zahrála jsem mu na klavír...”

„Tak to se mu nedivím,” mrkl na ni. S ní to však ani nehlo.

„Říkal, že tu písničku ale nemůžu znát, že ji hrál kdysi někomu jinému, kdo umřel. Tvářil se tak... tak... Měla jsem z něj skoro strach.”

Oči se jí znova zalily slzami, když si na to vzpomněla. Vzhlédla k Jacobovi v očekávání, že se na ni bude pobaveně šklebit, ale on na ni vytřeštěně zíral.

„A... a víš komu ji hrával?” zeptal se tiše.

„Zaslechla jsem jméno Bella,” hlesla. „Já ale nikoho takového neznám, prostě se mi o tom zdálo. Mám spoustu divných snů...” Slzy se jí začaly koulet po tvářích.

Jacob ztěžka dosedl před ni.

„Snů, jakých snů?”

Podívala se na něj. Nerada o tom mluvila. Jemu ale věřila. Byl to její kamarád. Vlastně jediný, pak už měla jen svoji rodinu. Neměla žádné kamarády.

„Často se mi zdává, že mě všichni opustili, i máma s tátou, a nevím proč,” zavzlykala. Čekala na jeho reakci, on se však tvářil vyděšeně. „Nebývají to ale vždycky jen ošklivé sny. Občas se mi zdají i hezké. Třeba o té písničce a nedávno i o tobě.”

„O mě?” hlesl nevěřícně.

Přikývla a nesměle se usmála. Tenhle sen se jí moc líbil.

„Byl jsi tam jako velký vlk, ale byli tam i další. Poštarovali jste se a kousali, ale já věděla, že je to jen z legrace, že se ti nemůže nic stát.”

Myslela, že mu tím udělá radost, ale on na ni jen nehybně zíral.

„Jacobe?”

Podíval se na ni a jako by chvilku zaostřoval.

„Co?”

„Co se stalo?” zeptala se. Nelíbilo se jí, jak se choval. trochu jí připomínal strejdu Edwarda.

„Nic, jen... Tohle se opravdu stalo.”

„Takže to nejsou jen sny?”

Zavrtěl hlavou.

„Ale vždyť tam jsi ty a moje rodina...”

„Jsou to vzpomínky někoho, koho jsme všichni znali.” Nadechl se. Tohle bylo i po tak dlouhé době stále bolestivé téma.

„Jmenovala se Bella. Moc jsem ji miloval, ale Edward taky.” Zhluboka se nadechl.” Vybrala si jeho. Nebyli spolu dlouho a jemu došlo, že to nepůjde. Byla člověk. Opustil ji a ostatní odjeli s ním. Bella to nezvládla. Začala dělat jednu šílenost za druhou...” zmlkl.

„Co udělala?” vyhrkla napnutě.

„Skočila ze skály. Cullenovi se vrátili včas, aby ji vytáhli, ale ne, aby ji mohli ještě zachránit. Umřela.” Znovu se podíval na Sarah. „V jednom se ale pleteš. Musela jsi ji poznat. Mohlo ti být tak sedm, když se to stalo. Umřela před dva roky.”

„Rostu rychleji,” kuňkla. „Mě jsou dva roky.”

Jacob se na ni zahleděl, jestli mluví pravdu.

„Myslíš, že s ní mám něco společného?” zeptala se ho, když pořád mlčel.

„To netuším.”

Pořád se z toho nějak snažil vzpamatovat.

„A budeš se mnou pořád kamarádit, i kdyby...”

„Budu,” usmál se. „I kdyby nevím co!”

Radostně ho objala. Byl to její kamarád.

„Víš, já kromě rodiny nikoho nemám, teď budu mít kamaráda a zvířátko zároveň,” zajásala ještě s uslzenou tváří. „Nikdy jsem nemohla mít zvířátko, protože by mi ho mohli zakousnout, ale tebe mi určitě nezakousnou!”

„Ne, spíše rozsekají na kousky,” zamumlal si pro sebe.

„Co?” pustila ho a zamračila se.

„No já jen, že bys to zatím ale neměla doma moc říkat. Asi by nebyli moc nadšení z tvého výběru přátel.”

Podezřívavě se na něj podívala, ale nakonec kývla.

„Dobře slibuju, ani muk!” zvedla dva prsty. Pak jí ale tvář posmutněla. „Do prkýnka dubovýho,” zaklela, až Jacob zvedl obočí. „Teta Alice to stejně ale uvidí a bude po tajemství.”

„Prdlajs uvidí. Co se nás týče, tak nevidí vůbec nic.”

Překvapeně zamrkala.

„Další kouzlo?” vyhrkla.

Spiklenecky přikývl.

„To je skvělý! Takže můžeme provádět lumpárny a nikdo nás neuvidí!” Radostí poskočila.

„Tak já už běžím, ale zítra zase tady, jo?”

„Platí.”

Naposledy se na něj usmála a vyrazila zpátky. Jestli měl Jacob pravdu, tak už ji určitě budou hledat.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  morningstar (11.02.2011 18:40)

Edward - blbec jeden, ať se kouká vrátit ..... skvělá povídka, věřím, že je B(S)+E, nečetla jsem komentíky, tak snad mi něco neuteklo , to je jedno, budu žít zatím v sladké nevědomosti a doufat, že to nebude "ve prospěch" Jacoba (nic proti němu, ale ... smrdí ) ...

4)  Texie (10.02.2011 22:59)

Jj Sarah s Jacobem to u Cullenů hezky rozvíří

3)  Nosska (10.02.2011 22:45)

No nechci slyšet ty řeči až přijde domů, ten puch zatemní Rose mozek a ty ji do lesa nepustí

2)  Janeba (10.02.2011 22:45)

Texie,
Děkuji!!

1