10.02.2011 [07:00], Texie, ze série Sbohem, komentováno 7×, zobrazeno 3083×

A teď teprve nastane u Cullenů ten správný poprask a Edward zase nezklame... Srab.

„Mami, mami,” dožadovala se Sarah její pozornosti. „Hráli jsme na schovku a já narazila na oooobrovskýho vlka. Takovýho jsi ještě nikdy neviděla. Byl celý rezavý a moc hodný. Nechal se drbat a hladit. Dokonce na sebe i vylézt, ale to už mě strejda našel. My hráli na schovku, víš. Ten vlk byl ale fantastickej. Já se ho vůbec nebála, ale strejda ano, ani pohladit si ho nechtěl...”

Sarah brebentila a ani si nevšimla, jak Rose úplně ve tváři zbělela a vyděšeně hledí na Edwarda.

Ten se vysíleně vydal k domu. Stále ještě cítil ten děs, který ho ovládal, když ji tam našel s Jacobem. Ani si nechtěl představovat co všechno se mohlo stát.

10.

Velmi rychle se to dozvěděl i zbytek rodiny. Především díky Sarah, která byla s Jacoba naprosto unešená. Edward se raději schoval do svého pokoje a snažil se to vydýchat.

„Strejdo Edwarde?” ozvalo se ode dveří. Malá Sarah nakoukla do zešeřelého pokoje. Závěsy byly zatažené a tak dovnitř pronikalo jen pár paprsků světla.

Edward však mlčel. Vběhla tedy dovnitř a zavřela za sebou dveře.

„Ty se na mě zlobíš?” zeptala se ho tiše. Provinile k němu pomalu došla a vyčkávavě sebou ošívala, než konečně odpověděl.

„Ne, ale strašně jsem se o tebe bál.”

„Nic by mi neudělal,” pípla sotva slyšitelně. „Je to kamarád.”

Nadechl se k odpovědi, ale při pohledu do její posmutnělé tváře, raději zmlkl. Nedokázal jí říct, že se s nimi už po staletí nesnášejí a nejraději by se povraždili. Představa, že by ale ztratil další osobu, na které mu tak moc záleží, ho drtila. Otevřela znovu tu ránu, kterou po sobě Bella zanechala.

Sarah chvíli tiše seděla, ale pak sebou začala šít. Putovala pohledem po pokoji, až jí padl pohled na piáno. Edward ji na něj občas učil hrát. Už to uměla docela dobře. Věděla že má hudbu rád. Tak přecupitala k němu a sedla si.

Chvíli přemýšlela co mu zahraje. Napadla ji však jen jediná písnička. Měla ji moc ráda.

Položila prsty na klapky a začala hrát. Byla to tichá melodie, která se výborně hodila do tohodle ztichlého pokoje. Byla jako ukolébavka, která uklidní zjitřenou duši.

Za zády se jí ozvalo zajíknutí. Přestala hrát a obrátila se k Edwardovi. Ten stál u zdi a s téměř šíleným výrazem na ni upíral pohled. Skoro se ho bála.

„Co... co... se stalo? Provedla jsem něco?” lekla se. Slzy se jí zatřpytily v očích. Měla tuhla melodii moc ráda. Chtěla, aby se líbila i jemu. On měl hezkou hudbu moc rád...

Do pokoje vtrhli i další. Nechápavě přelétli pohledem ze Sarah po Edwardovi. Ta se vrhla k Esme.

„Edwarde, co se stalo?”

On však nevnímal a hleděl vytřeštěně na Sarah.

„Jen jsem mu chtěla zahrát, aby se už nezlobil,” hlesla do Esmina objetí.

„To jsi hrála ty?” zeptala se jí opatrně Alice. Znala tu melodii. Sarah jí přikývla.

Edward si zajel prsty do vlasů a sevřel je v pěst.

„Já... Nehrál jsem ji od té do by... Co Bella...” Nedokázal to vyslovit.

„Určitě je pro to nějaké normální vysvětlení,” sykla na něj Alice, protože Sarah se začaly po očích koulet slzy.

Esme si dřepla před Sarah.

„Kde jsi ji slyšela, zlatíčko?”

Sarah chvíli mlčela. Těkala pohledem z Esme na tetu Alici.

„Zdálo se mi o ní,” hlesla nakonec potichu. Alice hodila pohledem po Edwardovi.

„Když míváš ty noční můry?” vyptávala se jí dál opatrně Esme.

Sarah zavrtěla hlavou.

„Ne, tu písmičku mám moc ráda.”

„Tak co se ti zdává?”

Sarah se přitiskla k Esme.

„Že jste odešly, nechali mě tu, samotnou.” Rozvzlykala se.

Esme strnula. Vzhlédla k Edwradovi, ten už tam však nebyl. Přitiskla k sobě tedy alespoň Sarah, která se rozplakala a celá se třásla.

Edward přecházel před domem sem a tam. Netušil co se to tu děje, ale přicházel z toho o rozum.

„Edwarde!” zastavil ho Carlislův hlas. „Co je to se Sarah?!”

„Já nevím. Ona... pamatuje si něco co... má Belliny vzpomínky. Nevím jak je to možné.”

Carlisle na něj zůstal zírat. Hlavou se mu míchala jedna teorie za druhou. Bella tenkrát dala Rose vlastní život. Je vůbec možné, aby s ním přežil i kus ní a teď žil dál v Sarah? To ale přece nebylo možné. Bella byla už dávno mrtvá. Něco takového by bylo naprosto šílené.

„Edwarde, tys ji znal nejlépe, milovals ji, musel bys poznat, kdyby v sobě měla něco z Belly!”

„To je přece nemožné, vždyť je to naše malá Sarah!” zavrtěl zoufale hlavu.

Carlisle ho chytil za paže, aby tak zastavil jeho neustálé přecházení a donutil ho se trochu uklidnit.

„Já nevím!” zařval Edward. „Nevím co pro mě Sarah znamená, teď už ne.”

S tím se mu vytrhl ze stisku. Popošel pár kroků a zastavil se. Z domu stále slyšel její pláč. Nedokázal se tam však vrátit. Nemohl se na ni ani podávat. Měl v hlavě příšerný zmatek.

„Edwarde! To nesmíš!” Alice vystřelila z domu. On se na ni jen prosebně podíval. Byl úplně na dně. S posledním pohledem na Alici se rozběhl pryč.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  morningstar (11.02.2011 18:33)

no mě snad klepne

4)  Janeba (10.02.2011 11:53)

Texie, proč vlastně Edward Bellu neproměnil a ani se o to nepokusil na začátku! Vždyť měl na to dostatek času, Bella se rozhodla později darovat svůj život Rose! A co se týká jeho útěku, tak jen doufám, že né moc daleko a že se doopravdy už poučil a potřebuje si to jen ujasnit! Ono přece jen mužské části populace některé věci docházejí pomalaji! Byť je to zrovinka upír! Takže doufám v to lepší!

3)  Texie (10.02.2011 11:41)

Janeba:
Je to srab a nepoučitelný. Už jednou se rozhodl špatně a nechal toho druhého napospas a nyní to udělal znovu.
No ještě že má Sarah Jacoba... Muheheheeee

2)  Janeba (10.02.2011 08:07)

Aj jaj, Texinko, Ty si s námi pěkně hraješ! Ikdyž bych Edwarda nenazvala srabem, protože když se mu jeho noční můra promění ve skutečnost, naprosto chápu jeho zmučené výčitky!Obzvlášť, když Bella kvůli tomu zemřela! Děkuji!!

1