26.02.2011 [13:15], Texie, ze série Sbohem, komentováno 11×, zobrazeno 2975×

K překvapení obou si ples docela užívají. Nemají ani tušení, že je někdo sleduje...

Pak už vyrazila dolů. Všichni tam už čekali, aby ji vyprovodili. Když se však objevila na schodišti, zůstali na ni zírat. Bylo jí jasné, že začíná nabírat ve tváři stejný odstín jako její šaty.

„A do pytle,” hlesl Jacob. „Budeš mi muset, Emmette, půjčit pálku, to nebudu stíhat holýma rukama od ní odhánět.”

To už však došla k němu a loktem ho jemně nabrala do žeber.

„Taky ti to sluší,” zhodnotila ho. Měl na sobě černou košili a kalhoty. Jen knoflíčky měl červené, takže vytvářely zajímavý kontrast a zároveň ladily s jejími šaty.

„Jdeme?” nabídl jí galantně rámě. Přikývla. Měla však podezření, že to chce mít Jacob jen už co nejdříve za sebou.

15.

Když dojeli autem ke škole, ozývala se z tělocvičny hlasitá hudba. Jacob se zhluboka nadechl a vystoupil. Vydali se přímo ke zdroji toho kraválu. Jen co stanuli u dveří a zvědavě se začali rozhlížet, ryk trochu utichl. Desítky pohledů se otočily jejich směrem. Raději se tedy zamíchali do davu.

Všude se tlačily skupinky lidí a nebylo to příjemné ani Jacobovi ani Sarah.

„Zatančíme si?”

Nadšeně přikývla.

Prodrali se na parket, kde bylo alespoň dýchatelno. Právě totiž začali hrát pomalejší skladby, a tak se tam trochu vylidnilo. Jacob Sarah objal a oba vykročili v tempu hudby. Ladně klouzali okolo ostatních párů.

Jacob ji protočil a ona se zasmála. Milovala tanec. Vlastně jakýkoliv pohyb. Z parketu neodešli ještě nějakou dobu.

Netušili, že mají pozorovatele. Edward stál ve stínu stromů a sledoval oknem ty dva. Sarah vypadala tak šťastně a krásně. Při pohledu na Jacoba však sevřel ruce v pěst. Netušil jak to, že je tam s ním, ale ani trochu se mu to nelíbilo.

Znovu přelétl pohledem na ni. Vyrostla. Už to nebyla malá holka, jako když odešel. V očích měla však stále ten živý neutuchající plamínek.

Když tenkrát odcházel, netušil, co k ní vlastně cítí. Měl ale dost času to zjistit. Chyběla mu každičký den. Znovu a znovu se mu před očima vybavoval ten její pohled a úsměv. Dralo ho pomyšlení, že utekl, netušil, zda je v pořádku. Byl to spíše strach o dítě, ale teď?

Když na ni tak hleděl, cítil, jak v něm ožívá něco, co už považoval dávno za mrtvé.

„Jacobe!” plácla ho do ramene, ale zároveň se smála. „jestli mě vyhodíš ještě o kousek výš, tak projedu hlavou stropem.”

„No jo,” povzdechl si. „Tys byla vždycky zvědavá a strkala nos kam nemáš.” Vykulila na něj oči a schytal ještě jednu.

Jacob si to však nechtěl nechat jen tak líbit. Prudce ji protočil až se ho musela křečovitě chtit za paže.

Jacobův pobavený úsměv se však stáhl, když se mu do nohy prudce zapřel její podpatek.

„Jau,“ sykl. Škubl s nohou a měl co dělat, aby tam nezačal poskakovat po jedné. „No, obávám se, že začínáme poutat moc pozornosti,“ zabručel a raději se rozhodl vyklidit pole.

Sarah se zmateně ohlédla po ostatních. Někteří po nich pokukovali, netušíc jak si jejich hašteření vysvětlit. Neměli ani potuchy, že to se teprve oba rozjíždí. Když se do sebe opravdu pustili, tak lítaly třísky – a to doslova.

„Tak, můj princi, odvedeš mě domů?“ zamrkala na něj provokativně.

„Padej,“ sykl, ale koutky mu zacukaly.

Chladný noční vzduch jim zavál do tváří. Sarah přivřela víčka a vychutnávala si jej. Jacob sledoval, jak zvedla obličej k nebi a pohlédla na hvězdy, které se prodíraly přes temnotu nočního nebe. Vypadala kouzelně, neznat ji, považoval by ji za pouhou vílu. Jenže stačilo, aby se na něj podívala tím pohledem plným života a křehkost vzala za své.

„Taky se ti ještě nechce zpátky?“ zeptal se jí celkem zbytečně.

Prudce zavrtěla hlavou.

Znali se navzájem tak dobře, že nepotřebovali ani slova. Jen se na sebe spiklenecky usmáli a oba vyrazili k lesu. Minuli auto a ztratili se v šeru stromů.

Sarah se rozesmála nadšením. Jacob za ní zaostával, ale velmi dobře věděla, že to není na dlouho. V příštím okamžiku zaslechla trhání látky a tak prudce zrychlila. Nic jí to však nebylo platné, vzápětí se okolo ní mihlo rezavé vlčí tělo do nohou ji uhodila sprška hlíny z pod jeho tlap.

Edward se ještě hodnou chvíli díval za těmi dvěma, ačkoliv už se mu dávno ztratili mezi stromy. Nemohl jinak. Dokázal pouze zírat do míst, kde ji viděl naposledy, jako by v tom místě měl po ní zůstat ještě otisk, kterým by se mohl dále opájet.

Teprve když z budovy vyšla skupinky studentů a otevřenými dveřmi se ven rozlehla hlasitá hudba, probral se. Byl skrytý ve stínu stromů a tak si nemusel dělat starosti, že by jej zahlédli. Vlastně na to ani nepomyslel. To co se odehrávalo v jeho nitru zaměstnávalo celou jeho mysl. Ztěžka dosedl do vlhkého listí.

Měl pocit, jako by našel něco, co už považoval dávno za mrtvé. Bella tenkrát jako by do jeho existence přinesla opět život. Vlastně víc. Naučila ho pocitům, které si nedokázal dříve ani představit. Do té doby znal jen jejich odraz ve tvářích své rodiny. Konečně pochopil jejich lítost, nad jeho samotou...

Nyní to však bylo zpátky. Dopadlo to na něj s o to drtivější silou, že už v něco takového nevěřil.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  bb119 (26.02.2011 20:55)

huráááá Edward opět na scéně

5)  Texie (26.02.2011 16:55)

No tak k Edímu, je to pitomec a korunovanej, ale Sarah není Bella, není to trpitelská nátura, takže mu to dá pořádně sež...

4)  dorianna (26.02.2011 16:52)

Ehh, je mi ho líto, kupodivu oproti tomu, že si to trápení způsobil sám

3)  Janeba (26.02.2011 15:19)

Texie, myslím, že se protentokrát zdržím jakýchkoliv úvah! Snad jen ... líbilo se mi to!
Děkuji!!

2)  Nosska (26.02.2011 15:04)

Jak mám Edwarda jakkoli ráda, tak si tentokrát poprvé přeju aby vyhrál Jake. Edwardovi vymysli jinou lásku

1)  morningstar (26.02.2011 14:21)

No konečně, Edward se vrátil už jsem začínala mít trochu obavičku, no teď mi spadl kámen ze srdce ... uf, těším se na další dílky

1