Sbohem - Dvojka k pohledání - 14 | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

25.02.2011 [07:15], Texie, ze série Sbohem, komentováno 8×, zobrazeno 2915×

A je tu poslední část povídky s názvem Dvojka k pohledání a hned první její kapitola nás šoupne o pár let později, kdy Sarah už není malá holčička, ale krásná dívka, která by jediným pohledem zasvavila provoz na křižovatce - a svou prořízlou pusou asi taky.

Dvojka k pohledání

14.

Zvonek zazvonil a o chvíli později se z hlavních dveří školy začaly řinout davy studentu. Jacob zvědavě sledoval dveře, dokud se v nich nemihly i světlé vlasy. Počkal až dojde až k němu. Moc dlouho to netrvalo, protože si to naštvaně rázovala.

„Tak kdo to byl tentokrát?” uchechtl se.

„Derek! Ten nafoukaný idiot s tenisového klubu!” Podrážděně si kecla na Jacobovu motorku až pod ní zaskřípala. Jacob jen protočil oči. Raději vzal helmu a přirazil jí ji na hlavu až poklesla.

„Můžeš si za to sama, kdyby sis už někoho vybrala, tak máš klid.”

Sarah chodila na zdejší školu už třetím rokem a na konec školního roku byl naplánovaný večírek. Všichni kluci se skoro přetrhli, aby s nimi Sarah šla. Jacob se jim ani nedivil. Bylo se opravdu na co koukat. Z to ho drzého prcka vyrostla krásná holka. Měla štíhlou drobnou postavu, světlou pleť s lehkým ruměncem a rudými rty a záplavou dlouhých světlých vlasů. Vypadal křehce jako víla. Tedy dokud neotevřela pusu. Ta drzost ji prostě už zůstala.

„Ale já už vybráno mám!” zakřičela, aby ji přes startování motorky slyšel.

„Co?!”

„Že už mám vybráno!” zařvala. Bohužel právě v tu chvíli Jacob vypnul motor, aby ji slyšel. Její hlas se tedy rozlehl po celém parkovišti. Sarah tiše zaúpěla.

„Jo? A koho?”

Ticho.

Jacob viděl, jen jak se jí povědomě nakrabatila tvář. Zvedl tedy hledí její helmy, aby se přesvědčil, zda tuší správně. Odhalil tak její široký zářivý úsměv od ucha k uchu.

„Ne, to ani omylem!”

„Proč ne?” zaskuhrala.

„Mě na tu šaškárnu nedostaneš,” odsekl jí. „A basta,” utnul ji, sotva se stačila nadechnout. Zaklapl jí hledí a znovu nastartoval.

„Byl bys naprosto ideální,” začala jen co zastavil před domem. „Znám tě, nic by sis ke mně nedovolil, nenecháš mě sebou fláknout o zem...” vyjmenovávala na prstech všechny důvody, které ji cestou napadly.

„A přesto ne, ne a NE!”

„Bručoune,” odsekla mu a vyklusala do domu.

Další den na ni čekal před školou, ale ona nikde. Všichni se už rozprchli, ale po Sarah nebylo ani památky. Jacobovi se to ani za mák nelíbilo. Vyrazil tedy ke škole. Uvnitř už nebyl skoro nikdo, kromě učitelů a uklízeček. Proto také už ode dveří zaslechl její hlas. Šel za ním až dorazil k jedné z chodeb, kde měla skříňku.

Stála tam spolu s nějakým klukem. Už podle postavy to byl sportovec. Jacob typoval ragby. Co ho však zaujalo mnohem více byl jejich rozhovor.

„Ale no tak, Sarah. Stejně už jsou všichni ostatní zadaní. Přece nepůjdeš sama.” Jacob zahlédl, jak na ni mrkl. Zatnul ruce v pěst. Ten týpek se mu vůbec nelíbil. Byl ten typ machra, který pro své ego a pověst udělá téměř cokoliv. Teď byl odhodlaný přemluvit Sarah, aby s ním na ten večírek šla. Byla to přece jen nejkrásnější holka na škole.

Jacob nevěřícně pohlédl na Sarah, když se váhavě podívala bokem. Ona o tom vážně uvažovala!

„Sama teda nepůjde,” rozlehl se Jacobův hlas prázdnou chodbou. To už si to však mířil přímo k nim. Oba se k němu překvapeně otočili.

„To by měla rozhodnout snad ona, s kým půjde, ne?”

„Jdu s Jacobem,” hlesla Sarah okamžitě.

„Co?!”

Jacob viděl, jak se mu vztekle zablýskalo v očích.

„No tak snad příště, kámo,” plácl ho po zádech, až borec poskočil dopředu. Sarah zadržovala smích co to jen šlo, ale jak vyšli ven, už to nevydržela a rozesmála se naplno. Jacob už tak nadšený nebyl, z představy tajtrlíkování mezi podobnými exoty jako byl ten uvnitř, mu bylo šoufl.

„Moc díky,” hlesla, když konečně popadla dech.

„Moc si nefandi, nedělal jsem to pro tebe,” zabručel. „Ten týpek by určitě večer s tebou už nerozchodil a pak by místo něj dali do týmu třebas nějakýho chudáka, co má mozek. No uvědom si, tolik škody...”

Sarah se začala smát nanovo.

„I přesto díky.”

Čím více se ten večer blížil, tím více si Jacob svoji zbrklost vyčítal. Obzvláště, když mu udělala Alice přepadovku s krejčovským metrem. Naštěstí jí to ke štěstí stačilo a pak už mu jen vyhrožovala jestli přibere nebo zhubne.

Sarah na tom byla podstatně hůř. Tu si vzala do parády Rose. Chtěla aby její holčička vypadala kouzelně a tak si dávala záležet na každém detailu. Sarah mámu sice milovala, ale i to mělo své meze. Po třech dnech přehrabování v katalozích to vzdala a oznámila jí, že to nechává naprosto na ní.

V osudný den tedy ani ona sama netušila co bude mít na sobě. Nechala mámu okolo sebe pobíhat, česat, pudrovat, lakovat, tupírovat a kdo ví co ještě. Nakonec přišly na řadu šaty. Jediné co postřehla bylo, že jsou tmavě červené a bez ramínek.

„Hotovo,” vzdychla máma. Sarah se na ni podívala. Měla divný hlas. Stejně jako divný pohled. Kdyby to šlo, tak by snad i brečela. Přešla tedy k zrcadlu a zalapala po dechu. Pro jistotu se podívala na mámu, ale opravdu to byl její odraz. Vypadala překrásně. Světlé vlasy se jí vlnily po zádech a holých ramenou. Tvář měla téměř bez nahou, jen oči v ní poutaly v tmavém orámování, že ani ona sama téměř nedokázala odtrhnout pohled. No a ty šaty jí doslova vyrážely dech. Byl lehoučké, jako by na sobě skoro nic neměla a vlnily se při každém jejím kroku.

Otočila se a objala ji.

„Děkuju,” šeptla mámě do ucha. V odpověď jí jen vzlykla.

Pak už vyrazila dolů. Všichni tam už čekali, aby ji vyprovodili. Když se však objevila na schodišti, zůstali na ni zírat. Bylo jí jasné, že začíná nabírat ve tváři stejný odstín jako její šaty.

„A do pytle,” hlesl Jacob. „Budeš mi muset, Emmette, půjčit pálku, to nebudu stíhat holýma rukama od ní odhánět.”

To už však došla k němu a loktem ho jemně nabrala do žeber.

„Taky ti to sluší,” zhodnotila ho. Měl na sobě černou košili a kalhoty. Jen knoflíčky měl červené, takže vytvářely zajímavý kontrast a zároveň ladily s jejími šaty.

„Jdeme?” nabídl jí galantně rámě. Přikývla. Měla však podezření, že to chce mít Jacob jen už co nejdříve za sebou.