02.02.2011 [19:45], Texie, ze série Sbohem, komentováno 12×, zobrazeno 3138×

A máme tu poslední část Druhé šance, snad se bude líbit. No a k obsahu - Rose je prostě Rose, ať člověk nebo upír pořád hlava zabedněná a srdce, kam se Emmett vlezele od hlavy až po palce na nohou.

Alice raději zaklepala a pak vešla dovnitř. Věděla co ji čeká a tak už měla na tváři přimontovaný úsměv ve stylu všechno-bude-dobrý. Přesto jí živý obraz Rose v tomhle stavu málem přikoval na místě.

„To se nějak,” ztěžka polkla, „zamaskuje. Uvidíš.”

Rose se na ni pochybovačně ohlédla.

„Kdyby mi zlomil ruku, dobře beru„ zaprskala Rose. „Ale tohle?! Vždyť budu muset chodit přes týden jen v roláku a kalhotech!”

4. díl

Rose její rozčílení ale moc dlouho nevydrželo. Uběhly dva dny a ona už začala chodit jako lev v kleci. Emmett se jen napnutě díval, co jí přeletělo přes nos tentokrát, zatím co Jasper a Edward raději vyrazili na lov. Už to s ní nemohli vydržet.

Rose praštila s časopisem o zeď a podívala se na Emmetta, který se právě díval na jakýsi zápas v televizi. Párkrát ještě přešlápla na místě než došla před něj. Překvapeně k ní vzhlédl.

„Děje se něco?” zeptal se překvapeně.

„Jo,” zaskuhrala. „Kašlu na ty pitomý modřiny!” V jejím hlase zaznívalo zoufalství, ale jestli z vědomí nových modřin nebo z touhy, tak to bylo Emmettovi jedno. Než stačila mrknout, stál už před ní a přitáhl si ji na sebe. Víc se pobízet nenechala. On se sice musel krotit, ale ona ne. Přitiskla se k němu a políbila se vší tou nahromaděnou touhou.

* * *

Když se jí konečně zklidnil dech a dokázala opět vnímat okolí, zůstala Rose zarytě zírat před sebe. Musela se chvíli přemáhat, než se na sebe podívala. Jen tiše zaúpěla. Bylo to ještě horší než prvně. Jestli předtím byla jak dalmatýn, tak teď připomínala maskáčovou uniformu. Jeden barevný flek přes druhý. Jenže litovat toho nedokázala.

Emmett sledoval Rose a čekal další scénu kvůli novým modřinám, ale ona nic. Jen se stulila vedle něj na posteli. Byla naprosto potichu.

„Rose?” Ta její netečnost ho děsila. Nikdy se tak dříve nechovala.

„Jen přemýšlím,” zamumlala aniž by se třebas jen pohnula. Už klidněji se přitulil k jejím zádům a objal ji.

„O čem?”

„Že jsi měl pravdu.”

Emmett hekl. Tohle od ní za celá desetiletí snad neslyšel. Pobaveně se k němu otočila. Zamračil se, tohle se mu nějak nelíbilo. Rose byla poslední dobou na jeho vkus až moc proměnlivá. Všechny ty nálady, nové věci okolo ní a teď tohle...

„Mám na mysli to s mou přeměnou,” upřesnila.

Emmett na ni okamžik nevěřícně zíral a pak ji nadšeně objal.

„Tedy,” hekla, „pokud se toho dožiju.”

Okamžitě ji pustil a omluvně pohladil.

Náhle se ozvala rána a tříštění dřeva. Dveře skončily na kusy a na nich stál vztekle Edward. Zuřivě hleděl na Rose, až si před ni Emmett v obranném postoji stoupl. Vůbec se mu nelíbilo bratrovo chování.

„Jak...” zavrčel Edward se šíleným leskem v očích. „Jak můžeš něco takového jen zvažovat. Bella... Bella ti z posledních sil dala možnost znovu žít. To po čem jsi tak pořád prahla a proč ses k ní chovala jako hyena a ty to teď chceš jen tak zahodit?!”

Rose vyšla z poza Emmettových zad.

„Ona to určitě věděla,” zašeptala. Chápala Edwardův vztek, ale nemohla jinak. „Věděla, že to tak stejně dopadne, ale chtěla mi dát to co mi předtím nikdo nedal - možnost vybrat si.”

Edward na ni zůstal hledět.

„Předtím jste rozhodli za mě, neměla jsem na výběr, ale teď ano a tohle je přesně to, co chci.”

Rose soucitně hleděla na svého bratra, který uhnul pohledem. Musel to vidět v její mysli. Důvod, proč to všechno dopadlo takhle. Ona zamrzla navěky jako žena, které svět ublížil jak nejhůře mohl. Měla si to navždy nést sebou, ale teď už ne. I tak krátký čas jí dal možnost dospět jako člověk. Za ty roky toho prožila hodně, ale až teď, když byla člověk to na ni teprve dolehlo a mohlo ji změnit. Mohla se s tím vším vyrovnat a jít dál.

Edward se naposled podíval na Rose a pak zdrceně odešel. Ona se se svými démony vypořádala, ale on ne. Jeho budou tížit navždy.

„Rose, jsi v pořádku,” zeptal se Emmett, když stále mlčela. Jen mu přikývla. Bolelo ji, že Edward stále trpí, ale nebylo v jejích silách mu pomoci. To nedokázal nikdo.

„A nerozmyslela sis to?”

„Ne,” usmála se jeho obavě. Doslova z něj čišela ta naléhavost ji zase držet a mít celou pro sebe beze strachu, že jí může ublížit.

„Jen bych chtěla ještě tři dny. Pořádně si užít lidství.” Prosebně na něj zamrkala.

„Tři dny?! To mi děláš schválně!” zaúpěl nefalšovaným zoufalstvím. „Tři dny lidství, tři dny přeměny... To je skoro týden, jak to mám sakra vydržet?!”

„Zkus zatím vymyslet, co podnikneme po mé přeměně,” zaškrabkala mu nehty po hrudi.

„Ty snad netušíš s čím si zahráváš,” zavrčel na ni.

„Samozřejmě že to vím,” zapředla. „A už se nemůžu dočkat.” Emmett zaúpěl. Šest dní na to jen myslet - jestli nezešílí, tak to bude zázrak!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  Estampida (03.02.2011 13:41)

.. Edwarda je mi líto Ale Emmet a Rose - jsou prostě Emmet a Rose!! Prej 6 dní!!
A taky jsem doufala, že jí ten chvilkový dar lidství dá miminko Škoda! Ale samozřejmě moc hezký!!

11)  Twilly (03.02.2011 09:46)

Texi... ... opravdu, velice hezká fantasie... velice hezká . Rose dostala šanci, chudák Emmett naopak na 6 dní ne, ale vždyť je to CHLAP, takže MUSÍ něco vydržet . A nášho trpitele lituju

9)  Ewik (02.02.2011 22:40)

Úžasný díl

8)  Nosska (02.02.2011 22:07)

Emmetovi starosti bych chtěla mít...
Ale jinak se mi povídka moooc líbí, jen mi vrtá hlavou, jestli nebudou mít taky dítě

3)  Janeba (02.02.2011 20:01)

Texie, to nemyslíš vážně?! Já chci miminko! Sice je bezvadný, že se Rose může rozhodnout, ale ona taky moc chtěla děťátko!! To přece Belle, Edwardovi, ale hlavně taky Rose nemůžeš udělat!!! Děkuji!!

1)  Texie (02.02.2011 19:52)

Díky Ree .

1