03.07.2010 [09:00], Gassie, ze série Rodinné prokletí, komentováno 10×, zobrazeno 3597×
Dnes čeká Abby a Trish velké setkání a představování, protože jdou ke Cullenovým na pvní návštěvu.
Kapitola 9. – Do jámy lvové
Šla jsem otevřít a tušila jsem, koho uvidím. Vlastně jsem si byla skoro jistá. Stiskla jsem kliku, nadechla se a vzápětí se dívala do medově zlatých očí své nejstarší sestry.
„Ahoj,“ řekla naprosto klidně. „Alice mi řekla, co se dneska stalo,“ dodala na vysvětlenou.
„Ahoj,“ odpověděla jsem a jen jsem si ji prohlížela. Napadlo mě, jestli bych taky tak vypadala, kdyby se ze mě stala jedna z nich. Bella mi byla hodně podobná. Akorát byla o mnoho krásnější. Tak nějak bych mohla vypadat, kdyby mě vysochali z hlíny. Otevřela jsem dveře a naznačila jí, aby šla dál.
Posadila jsem se na pohovku a ona mě následovala.
„Jsi sama doma?“
„Ne. Trish je tu taky, ale spí,“ nemělo cenu Belle lhát. „Tak nějak jsem jí řekla pravdu o vás,“ pokračovala jsem. „Musí se z toho vyspat.“
Vzpomněla jsem si na svojí reakci po odhalení upírů. Na chvíle ve vaně. Na noc plnou úvah. Byla jsem ráda, že to je za mnou.
Vzdychla si. „Mohlo mě napadnout, že to tak dopadne, když jsi moje sestra. V mnoha věcech jsme si podobné, co?“
„V mnoha se lišíme,“ zašeptala jsem chladně. „Já bych nikdy nelhala mámě, že jsem mrtvá.“
Ve tváři se jí objevil smutek. „Nemohla jsem si vybírat. Charlie to přijal celkem dobře, ale to by ona nikdy nedokázala. Nesrovnala by se s tím. Víš, jaká byla. Musela jsem ji chránit. Telefonování jí přestávalo stačit. Nemysli si, že jsme s Edwardem nevymýšleli jiné možnosti. Původně mi chtěl vystrojit pohřeb hned po naší svatbě. To měla být taková tečka. Mamka si měla užít hezké rozloučení se mnou. Pak jsem to uhádala o dalších pár let.“
Na malý okamžik jsem se jí snažila pochopit. Asi to měla těžké. Změnit tak radikálně život ze dne na den. Vědět, že už neuvidí rodiče a kamarády. Pomalu mi začalo něco docházet. Rozloučení na svatbě? To mohlo znamenat jedinou věc.
„Ty ses stala upírkou dobrovolně?“ zeptala jsem se nevěřícně.
„Jo…“ chtěla ještě něco dodat, ale nedala jsem jí příležitost.
„A přesto nechceš, abychom byly s upíry byť jen v kontaktu?!“ zakřičela jsem nevěřícně. Josh měl pravdu. Je neskutečně pokrytecká!
„Upřímně? Není pravda, že bych byla proti tomu, abyste se přátelily s upíry. Jen si je musíte umět vybrat,“ pokusila se o smířlivý tón. „Vám se to povedlo na jedničku,“ dodala se spokojeným úsměvem. „Nat i Josh jsou hrozně milí. O Helen ani nemluvě.“
„V čem je teda problém?“
Smutně se zasmála. „V mém drahém manželovi,“ přiznala. „Nějak špatně snáší představu člověka, co chodí s upírem. Hlavně protože by člověk mohl zatoužit po přeměně a to je podle něj špatné. Věří na to, že přeměnou ztratíš duši. Kvůli mně se cítí špatně ještě dnes.“
To mě překvapilo. „Ale přeměnili tě.“
„To ano. Dokonce to byl on. Jenže mě to stálo spoustu hádek a nakonec mu vlastně nic jiného nezbylo, protože bych bez toho zemřela. Zachránil mě na poslední chvíli,“ připustila.
Při poslední větě mě zamrazilo. Ale mlčela jsem a doufala, že mi to Bella vysvětlí sama. Nezklamala. Za chvíli jsem věděla všechno o ní i Cullenových. Vysvětlila mi, kdo je Nessie a Jacob. Kdo má jaký dar. Já jí na oplátku musela říct, co že to podle Joshe umím já. Na malou chvíli otevřeně zalitovala, že nechci být upír. Prý by bylo zajímavé sledovat, jak bych se rozvinula dál. Prý bych pak mohla být neuvěřitelně silná, když se takhle projevuji jako člověk.
S povídáním jsme skončily až dlouho po půlnoci. Nakonec jsem jí usnula s hlavou na klíně. Přikryla mě dekou a hladila ledovými prsty po hlavě. Nepřišlo mi to vůbec zvláštní. Z Belly jsem měla pocit, že ji znám celé roky. Prostě to byla moje sestra. Moje čtyřicetiletá sestra, co by se mohla vydávat za mé hezčí dvojče.
Ráno jsem se probouzela pomalu. Musela jsem se postupně uvědomit, co se tu dělo. Nechala jsem zavřené oči a přemýšlela nad tím, co bylo včera. Můj mozek se pomalu rozjížděl.
První, co mou hlavou probliklo, jako jasný rudý alarm bylo, že jsem všem řekla pravdu. V jeden den! Ježkovy oči! Já byla včera drsná.
Co dál? Trish se sesypala. Přijela Bella. Usnula jsem na pohovce. Otevřela jsem jedno oko. Bez pochyby jsem byla ve svém pokoji. Sestra mě v noci musela přenést. Otočila jsem se na břicho a podívala se na mobil. 10:30. Sakra! Zaspala jsem!
Ve chvíli, kdy jsem vyskočila z postele, abych se mohla správně děsit, se ozvalo klapnutí dveří. Než jsem se stačila vzpamatovat, stála vedle mě Bella.
„Jak je na tom Trish?“ zeptala jsem se místo pozdravu.
„Je dobrá. Položila mi spoustu otázek. Teď už asi třicet minut nadává Natovi,“ řekla pobaveně. „Ale je fakt machr. Za celou dobu nezopakovala ani jedinou nadávku. Takhle neumí nadávat ani Emmett. Chudák Nat bude mít co dělat, jestli si ji bude chtít udobřit.“ Smála se.
„Co je dneska za plán dne?“ Jít do školy už nemělo cenu.
„Pojedeme k nám,“ oznámila jednoduše. „Představíme vás rodině.“
Za chvíli přijel Edward. Byl snad ještě hezčí než na fotkách. První se přivítal s Bellou. Když jsem viděla ten pohled, kterým ji pozoruje, skoro mě zamrazilo v zádech. Skoro jsem měla potřebu se otočit. Bylo to tak intimní a soukromé.
Teprve potom se začal věnovat mně a Trish. Představil se a podal nám ruku. Choval se jako opravdový gentleman. Takový, kterého už vidíte jen ve starých černobílých filmech. Vysvětlil, že mu Bella volala už v noci.
Po snídani jsme se všichni složili do jejich luxusního auta. Nedali jinak, než že nás tam odvezou sami. Seděla jsem s Trish vzadu. Dívala jsem se z okna. Projeli jsme celým městem a pokračovali dál po hlavní silnici. Za chvíli jsme odbočili na prašnou lesní cestu.
„Přiznej se, vy nás chcete posnídat,“ pokusila jsem se o humor. Pokud nás tu zabijí a zahrabou, tak už nás nikdy nikdo nenajde.
Edward tiše zavrčel.
Bella se na mě se smíchem otočila: „Musíme bydlet daleko. Jsme dost nápadní. Navíc tady je kolem všude les. Máme kde lovit.“ Vysvětlila nám důvody.
Dál jsme zase mlčeli. Mrazilo mě v zádech. Chystali jsme se do jámy lvové. Zauvažovala jsem nad svým duševním zdravým. Jdu dobrovolně do domu plného upírů. Pomalu jsem začínala dostávat strach. Co když se rozhodnou posvačit?
Najednou oba upíři na předních sedadlech zpozorněli a začichali. Edward se prvně za cestu uvolnil.
„Konečně má jedna z vás tří strach,“ řekl ke mně. „Ale obávám se, že si tou medvědí vůní moc nepomůžeš.“
Nechápavě jsem pootevřela pusu. „Eh?“
„Teď tu cítíme medvěda,“ vysvětloval klidně.
No jasně ten můj maskovací dar. Tehdy v restauraci mi taky Josh říkal, že ho cítí.
„Zkus se uklidnit, protože když tě takhle vezmeme k nám, tak se na tebe Emmett vrhne hned mezi dveřmi,“ doplnila Bella, které cukaly koutky.
Zamračila jsem se. Bezva, jedu k upírům, kteří nejedí lidi a jsem cítit jako zvíře. Koleduju si o malér. Opřela jsem si hlavu o okýnko a vyhlédla ven. Les začal řídnout. Najednou se mezi stromy objevil obrovský světlý dům. Edward zajel do garáže. Vystoupila jsem. Trish mě chytla za ruku. Upřela na mě pohled, který říkal: „Cos mi to udělala? Do čeho jsi nás dostala?“
Dřív jsem se tak většinou tvářila já. No jo, život je plný změn.
Pomalou chůzí jsme následovali Bellu. Mezi dveřmi se zastavila.
„Abby, klid. Zase medvěd,“ zněla nervózně.
„Co s tím mám asi dělat?“ vyštěkla jsem. „Neumím to ovládat.“
Edward zmizel. Než jsem si byla schopná uvědomit, co se děje, byl zpátky. Přivedl Jaspera. Jasně. To je ten, co ovlivňuje emoce. Chtějí mě uklidnit. Nehodlala jsem být hlavní chod, tak jsem se nebránila.
„Medvěd?“ zasmál se. „To je opravdu originální.“
Zamračila jsem se. Už zase jsem pro smích upírům. Než jsem se stačila pořádně naštvat, prostoupila mnou vlna klidu a pohody. Teď by mě mohli vysát a bylo by mi to jedno.
Bella se zhluboka nadechla. „Můžeme.“
Vstoupili jsme do obrovské světlé haly. Prostor byl vymalován bíle, celou jednu stěnu zabíralo obrovské francouzské okno. Na bílé kožené pohovce seděla neuvěřitelně krásná upírka s nějakým tmavovlasým nabušencem. Podle popisu, co jsem dostala, to musela být Rosalie a Emmett. Jasně, barbína a milovník medvědů. Zopakovala jsem si těch pár informací, které jsem o nich věděla. Ten kdyby se na mě vrhnul, tak bych nestačila říct ani červená krvinka a bylo by po mně.
Ve dveřích kuchyně stál světlovlasý muž s mile vyhlížející hnědovlasou ženou. Ta mi svým výrazem připomněla Helen. Carlisle a Esmé. Doktor, hlava rodiny a architektka, kuchařka a rodinná poradkyně. Podle mojí sestry je Esmé ta, kterou tu všichni milují a poslouchají. Ona se za to o ně všechny mateřsky stará.
Než jsem našla někoho dalšího, přiřítil se ze zahrady obrovský vlk, kterého zdatně následovala rozesmátá Nessie. Byla mokrá, rozcuchaná a měla potrhané šaty. Osm upírů v místnosti ztuhlo. Trish mi věnovala vyděšený pohled. Byla připravená na upíry, ne na vlka velikosti tažného koně. Mně naštěstí hned došlo, co se děje. Jacob s Nessie dorazili. Včera mi Bella vysvětlila, co jsou zač. Moje poloupírská neteř a její manžel, co se umí měnit ve vlka. Obludárium zvané Cullenovi bylo konečně kompletní.
„Vysvětlíme ti to později,“ zašeptal Edward Trish. Asi si musel přečíst její zmatené myšlenky. Kdybych to nevěděla, tak bych se nejspíš složila. Pořádně jsem si Jacoba prohlídla. Fuj! Taková obluda obrovská. Co na něm Nessie vidí.
Ve dveřích se nesourodá dvojice zastavila. Podívali se do místnosti plné soch. Dívka se otočila na svého čtyřnohého společníka. Smála se a v očích jí hrály veselé jiskřičky.
„Máme průšvih,“ zkonstatovala po rychlém pohledu na mě a Trish. Chytla se Jacoba za hustý kožich a chystali se k úprku.
„Stop,“ zakřičela Bella, než stihli cokoliv udělat. Oba poslechli. Doslova zamrzli na místě.
„Jděte do svého pokoje. Upravte se a vraťte se,“ poručila autoritativně. Člověk asi musí být tvrdý, když žije v takové rodině.
Vlk tiše zakňučel. Že by omluva? Dívka sklopila hlavu. Když procházela kolem Belly, jemně se dotkla její tváře. Bella se usmála a dala jí pusu na tvář. „Neboj, nezlobím se.“
Kde je sakra otázka? Napadlo mě. Ale tady jsme u upírů. Tady je možné všechno. Potřebovala jsem si sednout. Přesunula jsem se k jednomu z dvou velkých, pohodlně vyhlížejících křesel.
Teď, když Nessie s Jakem odešli, jsme se stali středem pozornosti my dvě. Všichni se takřka ihned na nás otočili. Bella mi večer řekla, že jsme první lidé v Cullenovic domě od doby, co chodila s Edwardem. Atmosféra by se dala krájet. Vtom najednou natáhl Jasper k Emmettovi ruku. Ten se jen zašklebil a sáhl do kapsy. Něco vtiskl bratrovi do ruky.
„Vsadili jsme se, jestli začnou do pěti minut tady ječet. Prohrál jsem,“ vysvětlil Emmett.
„Vy se o nás sázíte?“ zeptala jsem se nevěřícně.
„Jenom trošku,“ připustil Jasper.
„V čem figurujeme dál?“ zajímala se Trish.
Oba kluci zmlkli a dívali se do země. Edward tiše zavrčel: „V tom, která z vás bude upírkou dřív. Jasper s Jacobem si myslí Abby, Emmett a Nessie Trish.“
Rozesmála jsem se. To je úžasný. Někdo sází na koně, jiný na upíry!
„Kdo přijímá sázky?“ křikla jsem na toho velkého.
„Chceš si na sebe vsadit?“ neskrýval překvapení.
Zakroutila jsem hlavou. „Proti sobě. Ze mě upír nikdy nebude.“ Pronesla jsem s naprostou jistotou.
Návštěva u Cullenových byla skvělá. Potom, co kluci odhalili své sázky, se atmosféra srovnala. Všichni jsme se uvolnili a uklidnili. Celé odpoledne jsme se seznamovali. Padlo neskutečné množství otázek. Když jsme pak večer odjížděli, připadala jsem si tam už jako doma. Věděla jsem, že to rozhodně nebyla naše poslední návštěva. Nechápala jsem, proč jsem se jich tolik bála.
Nejdřív si mě přivlastnil Carlisle. Strávil se mnou dvě hodiny a snažil se zkoumat můj dar. Střídavě se mě pokoušel vyděsit a naštvat. Nakonec si vzal na pomoc Jaspera. Celou dobu si něco zapisoval a mumlal, že to je zajímavé. Na konci naší vědecké seance připustil, že by ho velice zajímalo, jak bych se rozvíjela, kdybych byla upír. Další! Prý ani u Belly se její dar neprojevoval tolik silně jako u mě. Ale uznával, že to je moc špatný důvod pro změnu. Naopak sdílel Edwardovu až nepřirozenou radost z toho, že chci zůstat člověk.
Pak jsem postupně mluvila i s ostatními členy domácnosti. Nejhorší to bylo s Rose. Ta se celou dobu mračila. Nakonec zkonstatovala, že naše rodina to nemá v hlavě v pořádku a odešla. Naopak Nessie byla naprosto skvělá. Po dvacetiminutovém hovoru se rozhodla, že přemluví Bellu s Edwardem a půjdou ke mně na školu.
Doma nás upíři vyložili kolem osmé. Najedené. Uvolněné, spokojené. Dokonce i Trish překonala své původní předsudky. Připustila, že jsou fajn a uznala, že si Nat zaslouží alespoň minimální omluvu, za ten její ranní výbuch. Musel jí lhát.
„Ještě pořád nechceš chodit s upírem?“ zeptala se mě vesele, když jsme se rozcházeli před našimi pokoji.
Zasmála jsem se.
„Ne,“ vylétlo ze mě rychle. Ale už jsem si tím nebyla tolik jistá jako dneska ráno. Viděla jsem na vlastní oči, jak fungují upíří vztahy a tolik lásky není ani v Mexických telenovelách.
9) SarkaS (26.05.2011 14:16)
Naprostoúžasnobáječná kapitola!!! Jsem z ní hotová, takhle kdyby vypadaly všechny povídky tak jsem permanentně v rauši
8) sakraprace (20.08.2010 07:41)
Úžasné, ještě, že ji neucítil Emmett první
Naprostá paráda
7) Ewik (09.07.2010 15:57)
Skvělá kapitola
6) Evelyn (04.07.2010 17:37)
Perfektní
5) hellokitty (04.07.2010 01:10)
4) Michangela (03.07.2010 19:01)
Já chci vyděsit medvěda! Jestli je pak víc cítit...
3) Mili (03.07.2010 13:27)
Úžasná kapitola
2) AshitakaYoko (03.07.2010 12:35)
Nádherná kapitola. Jen mně napadá, proč jsou ty kapitoly tak krátké? Možná se mi to jen zdá, jelikož tvůj styl psaní je úžasný. Ty kapitoly se čtou samy. Jinak pokračuj, moc se těším na další díl
1) Lenka (03.07.2010 09:28)
Skvělá kapitola.
Při tom jejich seznamování jsem se vážně bavila. Emmet s Jasperem samozřejmě nezklamali.
Moc se těším na pokračvání.
10) Kristiana (26.05.2011 20:59)
Juchu! Bella na scéně!
"Já byla včera drsná."
„Ale je fakt machr. Za celou dobu nezopakovala ani jedinou nadávku. "
"Bezva, jedu k upírům, kteří nejedí lidi a jsem cítit jako zvíře. " Asi Abby miluju. Ty její hlášky jsou bezkonkurenční!
Když nazvala Emmetta nabušencem, naprosto mě dostala.
Obludárium zvané Cullenovi bylo konečně kompletní.
Někdo sází na koně, jiný na upíry!
"...tolik lásky není ani v Mexických telenovelách."
Pokud jsem si o minulé kapitole myslela, že je vtipná, takhle je super-maxi-extra-ultrazábavná.
Moc dobře se mi Tvoje povídka čte.