01.07.2010 [11:15], Gassie, ze série Rodinné prokletí, komentováno 9×, zobrazeno 3607×

Stalo se to, čeho se Abby bála. Cullenovi přijeli do města. Jak se bude vyvíjet vztah mezi Joshem a Abby?

Kapitola 7. – Nová situace

Od mé návštěvy ve Forks uběhl celý dlouhý měsíc. Každý den jsem chodila do školy s obavou, že tam budou dva noví upíři. Když se duben přehoupl do své druhé poloviny, začala jsem doufat, že Cullenovi nakonec nepřijedou. Co když donutí Nata a Joshe, aby odjeli? Moje původní odhodlání, zbavit se jich, zmizelo. Spřátelili jsme se. Mít za kamarády je dva bylo tolik snadné.

Pak se to stalo. Jednou ráno jsem vystoupila z Collinova auta. Celá škola byla vzhůru nohama. Prý máme dva nové spolužáky. Mně bylo jasné, co se stalo. Cullenovi přijeli. Všichni chodili po chodbách s očima dokořán. Za chvíli jsem se nechala nakazit všeobecným nadšením. Byla jsem zvědavá na to, s kým budeme mít tu čest. Collin sice remcal, že jsem nejhorší ze všech, ale pozoroval se mnou.

První setkání se odehrálo v jídelně. Přišla tam malá, tmavovlasá dívka s vysokým, blonďatým klukem. Byli nepřehlédnutelní. Oba byli tolik krásní. Ale co jiného bych čekala od upírů? Dívka měla navíc neskutečně ladné pohyby. Její chůze vypadala pomalu jako tanec. Skoro jsem jí záviděla. Když jsem si ale uvědomila, jaká je cena za to všechno, rychle mě to přešlo. Pozorovala jsem, jak si vzali jídlo a přesunuli se ke stolu v koutě jídelny. Přesto nezabránili tomu, aby se na ně upíraly oči skoro všech lidí v jídelně.

Za chvíli přišel Josh a sedl si ke mně. Stalo se to naší malou tradicí. K ostatním jsem se přidávala až po jídle. Holky z toho byly nadšené, tak mi nechávaly prostor. Prý je fajn, že jsem si někoho našla. Nenechaly si vysvětlit, že je to kamarád, tak jsem to po několika pokusech vzdala. Ať si myslí, co chtějí.

„Co si o nich myslíš?“ zeptal se mě a z tácu si sebral kus pečiva, o kterém se rozhodl, že ho bude vydávat za svůj dnešní oběd.

„Nevím,“ přiznala jsem potichu. Nechtělo se mi to řešit tam. Vždyť nás slyší.

„Večer se stavím,“ řekl najednou. Kdyby nás někdo poslouchal, tak nás nepochopí. V dané situaci to bylo jedině dobře.

Zbytek oběda jsme strávili v tichosti. Když jsme se rozcházeli do hodin, ještě jednou mi slíbil, že přijede.

Šla jsem na hodinu historie. Mít ji po obědě bylo kruté. Učitel povídal nezajímavě a většinou jsem měla problém, abych neusnula. Plný žaludek, protivně přetopená učebna to celé jen umocňovaly. Navíc to byla jediná hodina, kterou jsem neměla s žádným ze svých přátel. Sedla jsem si do své lavice a položila si hlavu na stůl. Dívala jsem se ven z okna, jak prší. Poslouchala jsem, jak do třídy přichází ostatní studenti. Za katedrou seděl učitel a chystal se na hodinu. Někdo k němu přišel.

„Dobrý den,“ pozdravil vysoký melodický hlas.

„Slečna Cullenová,“ odpověděl učitel. „Dobře, běžte se posadit,“ vyzval ji a já si dovedla živě představit ten list papíru, který mu dala k podpisu. Před pár měsíci jsem dělala to samé.

Najednou se vedle mě celkem hlasitě posunula židle. Došlo mi, že to udělala schválně. Možná mě tím chtěla upozornit na svou přítomnost. Nebo se jen snažila vypadat lidsky. Upíři nedělali hluk nábytkem. Oni uměli být až nepřirozeně tišší. Rozhodla jsem se té upírce udělat radost a otočila se směrem k ní. Usmála jsem se.

„Ahoj, já jsem Abby,“ podala jsem jí ruku. Byla jsem zvědavá, jak zareaguje. Stiskla ji. Kdybych nebyla zvyklá na ledový pevný stisk upíří kůže, určitě bych se lekla.

„Alice,“ zašvitořila jasným vysokým hláskem.

„Je to hrozný, přijít na školu v půlce školního roku, co?“ zeptala jsem se ve snaze vypadat normálně.

„Vlastní zkušenost?“ odpověděla otázkou.

„Jsem tu pár měsíců. Máma umřela při autonehodě, tak jsem musela jít za sestrou. Co ty?“

Musela jsem se kousnout do tváří. Blbá hra na téma: vím, že víš a ty nevíš, že vím. Chtělo se mi začít smát a říct jí pravdu. Tohle celé divadlo mi přišlo hloupé a směšné. Komu prospěje, že tu kolem sebe budeme pár dní tancovat nějaký hloupý taneček a nakonec stejně půjdeme s pravdou ven.

„To mi je líto. U nás to nebylo žádné drama. Můj nevlastní otec tu dostal dobrou pracovní nabídku.“

„Co dělá?“ předstírala jsem zájem.

„Je doktor,“ snažila se vypadat dostatečně znuděně.

Rozhodla jsem se, že si trošku pohraju: „Ten kluk, se kterým jsi byla v jídelně, je tvůj bratr?“

Zasmála se: „Skoro, je to bratranec mojí nevlastní matky. Jsem adoptovaná a jeho mají v péči. Chodíme spolu,“ hned pokračovala dál. „Všimla jsem si, že jsi obědvala s moc hezkým klukem. Jsi s ním?“ rozhodla se mi vrátit stejnou mincí.

„Ne, je to jenom kamarád. Jeho bratr chodí s mou sestrou.“

Víc už jsme si toho říct nestihli, protože zazvonilo a učitel začal s naprosto nezajímavým výkladem.

Ležela jsem na posteli a četla si. V duchu jsem se na sebe zlobila, za neuvážený slib, že na Joshe počkám. Byla jsem unavená, chtělo se mi spát. Oči se mi sami zavíraly.

Dveře do mého pokoje se najednou prudce rozletěly. Otočila jsem se na břicho a nasadila naprosto nespokojený výraz. Mohl aspoň lehce ťuknout. Nenáviděla jsem, když mi tady z toho kdokoliv dělal průchoďák. Byla jsem si naprosto jistá, koho uvidím. Nikdo jiný než upír by těžko přišel na návštěvu v jedenáct večer. Kdybych nevěděla, že chce přijít, už dávno bych spala.

Posadil se na moji postel.

„Měli jsme návštěvu,“ řekl nespokojeně. Asi se tím snažil omluvit jejich pozdní příchod.

Ani jsem se nemusela ptát koho. Bylo to naprosto jasné. Cullenovi vytáhli rychle do boje.

„Jak to probíhalo?“

„Přišel Carlisle, Edward, Bella, Alice a Japer,“ začal. Pak si najednou uvědomil, že jsem unavená. „Zkrátím to. Přesvědčovali nás, abychom odešli pryč. Ruce pryč od Trish i od tebe. Mě se naštěstí zastal Jasper. Prý poznal, že jsme jen přátelé. Bohužel Alice viděla něco jiného.“

Vyvalila jsem na něj oči.

„Dává nám pár týdnů, než si uvědomíme, že k sobě patříme,“ podíval se do zdi.

Zamyslela jsem se. Proč bych měla chtít chodit právě s upírem? Byl krásný, hodný, milý, ale pořád to byla zrůda. Kamarádství mi nevadilo. Z ostatního se mi dělalo špatně. Kdo by proboha chtěl líbat tu jejich chladnou tvrdou kůži? Jasně, moje sestry. Pokud si s ním něco začnu, nechám se odvést dobrovolně do blázince. To už by byla diagnóza. Tři sestry, které chodí s upírem!

„Na co myslíš?“ zajímal se.

Popravdě jsem odpověděla, že na to, jestli jsem schopná randit s upírem.

Rozesmál se. „Aliciny vize nemusí být pravdivé. Za deset minut se něco stane a ona tě uvidí v náručí Justina Browna.“

Při vyslovení toho jména jsem se zašklebila. Justin byl školní hvězda. Rád o sobě prohlašoval, že je pro dívky neodolatelný. Mně přišel jako odporný slizoun.

Pochopil můj výraz. „Nebo kohokoliv jiného. Doplň si jméno podle své fantazie,“ dodal vesele.

„No a na čem jste se nakonec domluvili?“ vrátila jsem se k původnímu důvodu jeho přítomnosti tady.

„Že si na nás dají pozor. Nezbavíme se jich. Zůstanou tu, dokud tu budeme my. Mimochodem tvoje sestra je pěkný pokrytec.“

Kývla jsem. S tím jsem souhlasila. Sama si chodila s upírem. Vzala si ho. Stala se upírkou, i když nevím proč. Ale nám v tom brání.

„Neřekli ti, jak se stane, že se dáme dohromady?“

Uchechtl se. „Ne, ptal jsem se ho na to. Prý by mi to neřekl, ani kdyby to věděl. Podle něj by to bylo, jako kdyby mi dával návod.“

Zívla jsem si. Byla už skoro půlnoc. Začínala jsem být unavená. Pochopil. Věnoval mi úsměv.

„Krásné sny,“ popřál mi a vydal se ke dveřím. Vzal za kliku a otočil se. „Na co máš chuť k snídani? Můžu ovlivnit bráchu.“

„To ti nepomůže, abys získal mé srdce,“ řekla jsem melodramaticky.

Rozesmál se: „Tak začnu od žaludku, budu pokračovat přes ledviny, mozek…“ vyjmenovával dál a přitom opustil můj pokoj.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  Kristiana (26.05.2011 20:36)

Zábavná kapitolka.
Scéna s Alicí mě naprosto dostala. "Blbá hra na téma: vím, že víš a ty nevíš, že vím."
„Tak začnu od žaludku, budu pokračovat přes ledviny, mozek…“
Bezvadná kapitolka. Moc jsem se u ní bavila .

8)  SarkaS (26.05.2011 14:02)

Ano, hezky krůček za krůčkem, jen jsem zvědavá jak chce všechny ty orgány ovlivnit Jako kamarádi jsou báječní, líbí se mi že se hned nedávají dohromady i když tak asi skončí

7)  sakraprace (20.08.2010 07:28)

A jéjé, teď jsem se přistihla s připitomělým úsměvem. Krásná kapitolka taky bych potřebovala, aby mi někdo dělal snídaně, chjo.

6)  Ewik (09.07.2010 15:19)

Jedním dechem...

4)  Hanetka (01.07.2010 20:34)

Tak jsem se nudila... a klikla na tvoji povídku... A už jsem se sakra nedokázala odtrhnout!!! A kde jsou další díly? Mám další závislost a teď to teprve budu muset rozdýchat!!! Úžasný nápad, skvěle napsané a propracované... Jsi vážně báječná!

3)  Bosorka (01.07.2010 19:25)

vím, že víš a ty nevíš, že vím........ Divím se, že by Alice něco nevěděla .
Jsem zvědavá, co se stane, že přátelství přeroste v lásku a už se moc těším na další kapču.

2)  Mili (01.07.2010 12:04)

Perfektní kapitola, jsem zvědavá, jak se dají dohromady

1)  Michangela (01.07.2010 11:44)

1