29.07.2010 [11:30], Gassie, ze série Rodinné prokletí, komentováno 17×, zobrazeno 3408×

Abby čekají první upírské chvíle a seznámení s dětmi.

Kapitola 20. – Novorozená

Nadechla jsem se a nic se nestalo. To mě vyděsilo. Něco je špatně! Něco se pokazilo! Tak by to nemělo být! Všichni říkali, že budu mít všechny smysly mnohem lepší. Rozhlédla jsem se po ostatních. Viděla jsem je. Dokonce jsem měla pocit, že je vidím poprvé. Všichni vypadali tak nějak jinak. Dokázala jsem rozeznat Jasperovy jizvy, o kterých jsem dřív jen slyšela. Automaticky se mi napjaly všechny svaly.

Zrak byl v pořádku. Stejně tak i sluch. Na konci přeměny jsem přece slyšela…

Udělala jsem další pokus. Nadechla jsem se, ale pořád jsem nic necítila. Z hrudi se mi vydralo mocné vrčení.

Jasper s Emmettem a Edwardem udělali krok vpřed. Byli ve střehu, kdyby mě museli klidnit. Josh udělal krok ke mně.

„Edwarde?“ Položil někdo otázku. Neznala jsem jejich hlasy. Ne, svýma novýma ušima.

„Abby, to bude tvým darem,“ obrátil se rovnou ke mně. „Teď se hlavně uklidni.“ Mluvil opatrně, jako by se bál, že něco provedu. Posadila jsem se na zem a objala si kolena.

Josh mě chytil za obě ruce. „Půjdeme na lov, ty se uklidníš a všechno bude dobrý.“ Zašeptal. Slyšela jsem ho tak dobře. Bylo mi jasné, že to musely slyšet i Helen s Bellou, které byly dole a staraly se o naše děti.

Děti! Moje nová mysl se najednou soustředila jen na naše miminka. Všechno se odsunulo pryč. Já mám děti! Co je s nimi! Jsou v pořádku? Vždyť se narodily dřív. Ale oni mě k nim nepustí! Ne dřív než budu mít za sebou lov. Mluvili jsme o tom. Teď se mi to vybavilo. Slabě a mlhavě. Přesto jsem si tím byla jistá. Musím být napitá.

„Lov!“ Vykřikla jsem a stála jsem na nohou dřív, než jsem si to stihla uvědomit.

Carlisle kývl. „Josh, Edward a Jasper půjdou s tebou.“

„Ale Bella šla jen s Edwardem,“ vyprskla jsem a připadala jsem si jako malé dítě, co nedostalo k Vánocům to, co si přálo. No bezva. Ještě bych si mohla dupnout nohou.

„A skoro jsem jí neuhlídal. Navíc Bella nebyla zmatená svým darem.“ Edward byl neskutečně opatrný. Připomínal mi někoho, kdo prochází přes minové pole. Až na to, že to minové pole jsem teď byla já. „Hlavně, tvůj dar si zatím dělá, co chce. Dokud ho nedostaneš pod kontrolu, bude tu s vámi ještě někdo.“

Chtěla jsem na něj vypláznout jazyk. Co mi má co poroučet! Je to jen manžel mé sestry! Ale měl pravdu. Teď jsem nejnebezpečnější z nich.

„Proč nic necítím?“ Zeptala jsem se. Kdybych nebyla upír, zněla bych plačtivě. Josh poznal, jak mi je. Objal mě a já si položila hlavu na jeho rameno. Chlácholivě mi jezdil rukou po zádech. Poprvé mi nepřišel chladný a tvrdý. Bylo to příjemné.

„Je to jen domněnka,“ začal Carlisle, „ale jako člověk se tvé tělo bránilo proti nebezpečí.“

Několik upírů se zasmálo, jak si vzpomněli na medvěda.

„Teď jsi nebezpečná sama sobě. Měla jsi strach, že ucítíš sestru a přestaneš se ovládat, proto se ti pravděpodobně zablokoval čich. Až budeš klidná, tak se ti čich vrátí.“ Uzavřel svůj monolog.

Zhluboka jsem se nadechla. Dobře, tak nic necítím. To je dobré pro mě. Aspoň nikomu neublížím. Musím se na to dívat z té lepší stránky. A lov s doprovodem? Nic, co by mi mělo dělat problém. Snaží se mi pomoci. Pokud udělám chybu, budu si to vyčítat, nebo bych na nás mohla upozornit Volturiovi. Oklepala jsem se.

„Jdeme lovit,“ zašeptala jsem. Jen při té myšlence oheň v mém hrdle znova vzplál.

Celý lov jsem myslela hlavně na jednu věc. Děti! Díky tomu jsem se uklidnila a začala jsem cítit. Sama jsem vystopovala vysokou zvěř.

„Co mám dělat?“ obrátila jsem se ke svým společníkům, když jsme stáli na kraji louky a pozorovaly pasoucí se stádo.

„Následuj instinkt,“ poradil Josh a pustil moji ruku. Jediným skokem jsem překonala tu vzdálenost mezi mnou a zvířaty. Chytla jsem jelena a dřív než si uvědomil, co si děje, zanořila jsem zuby do jeho kůže. Ústa se mi naplnila teplou tekutinou. Chuťově se to s lidskou krví nedalo srovnávat. Bylo to trpké a jen těžko jsem se ovládala, abych se nezašklebila. Pak jsem si vzpomněla na Joshe, naše děti a rodinu. Dělala jsem to pro ně. Jenom, když budu najedená, nebudu nebezpečná.

Myslela jsem na ně i v tu chvíli, kdy jsem skolila třetí srnu. Připadala jsem si naprosto přepitá. Teprve potom můj doprovod odsouhlasil přesun zpátky. Josh mě chytil kolem pasu a mě rázem napadlo, jak asi chutnají jeho rty. Teď, když se nebude muset hlídat.

Políbila jsem ho. Nebránil se. Začal mi polibek vracet. Vroucně a hladově. Za námi se ozvaly dva netrpělivé hlasy. Jeden si odkašlal a druhý se uchechtl. V tu chvíli jsem byla ráda, že s námi nešel Emmett. Ten by určitě nebyl tolik diskrétní.

„Měli bychom jít,“ ozval se Edward a zněl dost pobaveně. „Budete mít na sebe celou noc, ale miminka budou za chvíli spát.“ Zacílil jasně na mě. Ale pořád mi neřekl, co jsou zač.

V tu chvíli jsem nemyslela na nic jiného. „Promiň.“ omluvila jsem se Joshovi a on se jen usmál.

Vrátili jsme se k domu. Na schodech seděl Emmett. Zkoumavě si mě prohlédl. Pak se obrátil k mému upírovi.

„Joshi, jsi lepší než Edward,“ smál se. „Ten když přivedl Bellu z prvního lovu, tak vypadala jako amazonka.“

Edward jen něco zavrčel. Josh s Jasperem se rozesmali.

„No jo, ale on na ni byl sám. Kdežto na mě byli tři,“ zastala jsem se ho. Pak se zevnitř ozval dětský nářek, který si vyžádal veškerou mou pozornost. Bezděčně jsem stiskla silněji Joshovu ruku. Teprve ve chvíli, kdy bolestivě sykl, mi došlo, co dělám.

„Co je s nimi?“ Marně jsem se snažila potlačit hysterii ve svém hlase. Nemohla jsem je vidět, protože byly na druhé straně domu. To se mi vůbec nelíbilo.

„Co by, chtějí mámu,“ ozval se zevnitř Bellin hlas.

Než jsem se stihla zeptat na to, jestli mají taky nějaký dar, mi Edward odpověděl, že dar nemají, ale on jim může číst myšlenky. Od chvíle, co se narodili, se prý nejvíce ptají na mě. Vzali je za mnou se podívat a pak chtěli jen mě.

„Půjdeme?“ zeptal se Josh.

Zase se mě zmocnila panika. Kdyby moje srdce nebylo mrtvé, právě by zběsile bušilo. Hlavou mi vířilo množství otázek a myšlenek. Tím nejsilnějším byl strach.

Co když se neovládnu? Co když jim ublížím? Mohli by třeba jít do kuchyně a já bych se na ně dívala oknem. Nebo prostě obejdu dům sama. Co když budu odsouzená prvních několik měsíců své děti jen pozorovat?

Bella zakázala Nessie, aby přijela. Tak jsem si nemohla vyzkoušet, jak zareaguji na pach poloupíra. Nedivila jsem se, že to sestra své dceři nedovolila. Zachovala bych se stejně. Nemůže riskovat zdraví jediné dcery. Chci se zachovat stejně! Nemůžu dovolit, abych jim ublížila. Vždyť nikdo z nich neví, jak tělo poloupíra zareaguje na jed, kdybych se neovládla.

„Řekni mi o nich něco,“ požádala jsem Joshe, když už jsem byla rozhodnutá, že je dneska prostě neuvidím.

Chytl mě za ruce a podíval se mi zpříma do očí. Já se v jeho pohledu zase ztratila. Bylo mi jedno, že na nás zírá celá rodina.

„Jsou naprosto úžasní. Addie a Jeremy.“ Jejich jména vyslovil skoro s nábožnou úctou. Takže holka a kluk!

„Addie je po mně. Má modré oči a blonďaté vlásky. Jeremy je zase podobný tobě. Podle Carlisla to s nimi vypadá podobně jako s Ness. Mohou krev i jídlo, mají naši kůži, ale nezáří a kromě toho Jeremy je jedovatý.“ V jeho očích bylo tolik něhy a lásky.

„Mají nějaké nadání?“ Edward sice říkal, že ne, ale třeba myslel jen něco, co by nám usnadňovalo komunikaci s nimi. Něco, jako měla jeho dcera.

„Zatím se nic neprojevilo.“ Nezněl zklamaně. Ani mezi upíry nebyly dary nic standardního. Cullenovi spíš tvořili velkou výjimku. Tolik nadaných upírů pohromadě už bylo jen u Ara.

Další pláč. Josh začínal vypadat nervózně. „Musíme za nimi,“ zašeptal.

Ani mně se nelíbilo, že děti pláčou. Ale nemohla jsem k nim. Tolik jsem se bála.

„Nepůjdu. Co když se neovládnu? Co když se nadechnu a bude to silnější než já? Co když jim něco udělám?“ Chrlila jsem na něj jednu otázku za druhou, že jsem si ani nevšimla, že necítím. Tentokrát mě to nerozhodilo. Naopak. Vykouzlila jsem úsměv na tváři.

„Můžeme jít,“ vyzvala jsem Joshe, který mi právě chtěl něco říct. Místo toho si jen oddychl. Políbil mě na čelo a vzal mě do domu.

V obýváku se mezi tím všichni shromáždili. Uprostřed stály Bella a Helen, které držely naše děti. Na malý okamžik jsem myslela, že mi zase začne být srdce. Byly úžasné. Rozhodně nevypadali jako jiná novorozená miminka. Podle mého zběžného pohledu to ani nevypadalo na to, že by jim dřívější start do života uškodil.

Opatrně jsem se nadechla. Cítila jsem. Byla jsem klidná. Pomalu jsem vdechovala vzduch do plic. Přesně jsem si uvědomovala, všechny vůně v místnosti. Všech deset upírů plus dvě nejlákavější vůně, které jsem kdy cítila. Bála jsem se, že znovu zažehnou žízeň v mém hrdle. Nadechla jsem se znovu, abych lépe analyzovala své děti. Teď jsem to cítila přesně. Dokázala jsem oddělit jejich upíří podstatu.

Veškerý strach ze mě spadl. Zvládnu to. Rozhodně po tom, co jsem pochopila svůj dar. Došla jsem ke svým dětem. Od chvíle, co jsme vstoupili do místnosti, neuplynulo ani pět vteřin. Posadila jsem se na pohovku. Bála jsem se je držet ve stoje. Obě ženy mi předaly miminka ze svých náručí. Josh se posadil vedle mě a dal mi ruku kolem ramen.

Byla jsem nepopsatelně šťastná. Měla jsem svou rodinu pohromadě. Jediné, co mi kazilo radost, byla moje sestra. Nevěděla jsem, jak dlouho ji nebudu moci vidět. Teď jsem pro ni byla nebezpečná. I když Bella viděla Charlieho taky brzy po přeměně. Třeba, když se mi povede brzy ovládnout svůj dar, vrátím se do normálního života dřív, než ostatní předpokládají.

Nevěděla jsem, jak dlouho jsem tam seděla a nechávala se unášet dokonalostí své rodiny. Užívala jsem ti své štěstí. Teprve po dlouhé době jsem byla schopná odlepit oči od dětí. Učila jsem se jejich podobu, vůni, rytmus jejich srdcí. Všechno to se mi teď nevratně vpalovalo do paměti.

Když už jsem si byla jistá, že to lepší nebude, rozhlédla jsem se po pokoji. Byli tam všichni. Měla jsem pocit, že nás hlídají. Přesto se snažili tvářit a chovat tak, aby nebyli na obtíž.

Alice s Jasperem seděli pod schody. Dívali se na sebe a jen si užívali své blízkosti.

Edward s Bellou seděli u klavíru. Ona měla hlavu opřenou o jeho rameno a on hrál něžné melodie. Teprve teď mi došlo, že slyším hudbu. Tolik jsem byla ponořená do zájmu o své děti.

Carlisle s Esmé si četli. Přitom se lehce drželi za ruce.

Emmett se díval v televizi na zápas. Rose ležela na zádech vedle něj a prohlížela si nějaký katalog.

Poslední dvojici tvořili Helen s Evanem. Když jsem se na ně dívala, byla jsem si jistá, že moje nová rodina se rozšíří hned o dva nové upíry. Měla jsem z toho radost. Čekala jsem vztek, ale nedostavil se. Během posledního měsíce jsme se sblížili. On se prostě začal živit zvířecí krví a ani moc neprotestoval. Když jsem ho teď viděla, jak se dívá na Helen, bylo mi jasné, že vegetarián už zůstane.

Podívala jsem se znovu na děti. Oba už spali.

„Kde spí?“ zeptala jsem se Joshe. On už s nimi byl. Dřív než já.

„Nahoře v ložnici mají své postýlky,“ odpověděl a vzal se ode mě Addie. Pomalu jsem ho následovala s Jeremim v ruce. Uložili jsme je do postelí a nechali se unášet tím nádherným pocitem, že jsme rodina.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

17)  Kristiana (27.05.2011 20:34)

Krásné a dojemné. Holka a kluk - nejlepší možná kombinace.

16)  SarkaS (26.05.2011 15:34)

TO bylo krásně dojemné... Věřím, že dar zvládne a na Tish nebude muset čekat takovou dobu

15)  sakraprace (20.08.2010 19:37)

Jsem dojatá až na půdu, Tak krásné

14)  Ewik (13.08.2010 23:13)

Nádherná kapitola

13)  Evelyn (30.07.2010 08:44)

Asi až celé, ať to nemusíš posílat nadvakrát Opravdu moc děkuju

12)  Gassie (30.07.2010 08:33)

Evelyn, mám posílat hned, nebo chceš počkat, až to bude celé?

11)  Evelyn (30.07.2010 08:20)

Jé, Gassie, to by bylo báječné. Děkuji

10)  Gassie (29.07.2010 21:44)

Evelýnko, jestli chceš, tak ti ji pošlu Jinak povolení uděleno

9)  Evelyn (29.07.2010 21:13)

Nádherná kapitola
Mohla bych Tě poprosit o povolení si povídku stáhnout, vytisknout a svázat?

8)  Gassie (29.07.2010 19:01)

Sfingo, to jsem ráda

7)  Mili (29.07.2010 18:30)

Byla to překrásna kapitola

6)  sfinga (29.07.2010 18:28)

Já mám od tebe už Noci i Pohádky. Líbí se mi to. Fakt.

5)  Gassie (29.07.2010 18:21)

Stačí říct a příště můžu poslat, ať to máš bez práce Když se ti ode mě bude ještě něco líbit...

4)  sfinga (29.07.2010 18:11)

Gassie, to neva, já už mám všechny kapitolky stažené, přidám zbytek a jdeš do vazby. Teda tvá povídka

3)  Gassie (29.07.2010 17:55)

Sfingo, děkuji, ale asi tě moc nepotěším. Vidím to ještě tak na 2 díly, možná 3.

2)  sfinga (29.07.2010 17:36)

Téda, kluk a holka. A kluk jedovatej. Nojo, jasně, jako Nahuel. Tý brďo, to ho asi Jacob a Trish nebudou chtít chovat, co? A možná ani Nessie.
„Joshi, jsi lepší než Edward. Ten když přivedl Bellu z prvního lovu, tak vypadala jako amazonka.“
Tak, když jsem si ošetřila čelo, kterým jsem smíchy bouchla o klávesnici, pokračuju.
Gassie, zlato, je to díl od dílu lepší. A s tím Evanem jsi to skoulela na jedničku. Helen na něj, pěkně mateřský typ a vychovat.
Prosím, prosím, co nejdřív pokračuj - tvoje naprosto závislá Sfin

1)  Michangela (29.07.2010 13:02)

Jsem zvědavá, jestli bude umět i něco jiného kromě zablokování čichu.

1